Podhradí, uličky, náměstí

Tárrae se rozhodla, že se nebude zabývat tím zda se bojí nebo ne. Pokud říkal, že ne tak se prostě nebál, nebo to alespoň zakrýval. Dračice si sedla a ocas obtočila o kolo nohou. Přitom měla vyceněné zuby do dračího úsměvu. "Když tedy nechceš pomoct tak nechtěj," promluvila safírová dračice a stoupla si. Už se tady dál nechtěla zdržovat, a tak se ve stínu vydala pryč. Chtěla být už zpátky v lese takže čím dříve to tady vyřídí tím dříve se dostanou zpět do hor. Tam byl alespoň klid a mohla se tam pohybovat jak chtěla.
Dračice se zastavila až o kousek dále když si všimla, že jí její Jezdkyně nenásleduje. "Tak pojď," zaúpěla dračice a probodla Plavovlásku pohledem. Ta zůstávala stát na místě. "Ano Rhíasi?" Zamumlala směrem k rudému dráčkovi a pousmála se. Co pak asi chtěl?

Dráček se zarazil. Nechal projít Tárrae kolem něj, a upíral pohled na její jezdkyni. Alric mu říkal cosi o té výpravě. Vyprávěl mu, jak našel opodál u vodopádu rudé vejce a to pak král schoval v hradu. Vyprávěl mu i o dvou zrádcích, kteří utekli. „Proč žijete v lese?“ Přičemž jakoby popošel k Haery. Tohle jej zajímalo, bylo to něco co chtěl vědět. V lese byla zima a zvířata, proč nebydleli v hradu stejně jako on a Alric? „Proč nežijete v Avalonu?“
To už byl Alric na cestě a pomalu si to kráček od brány k hradu. Přemýšlel co řekne králi až se bude vyptávat na to jak pokročil ve svém úkolu.
Zvedl zrak od cesty a byl by si sundal kápi z hlavy. Když tu, o několik domů před sebou spatřil... Pomalu zrychlil krok a šinul si to směrem k té dívce. Musela to být ona! Je tak pošetilá že se vrátila do města? Od doby co ta dvojice zdrhla Alric nepřestal myslet co se s nimi vlastně stalo, zda je nakonec pohltila divočina, nebo přežili. Zdálo se že ano.

Rhíasi jí položil dvě zajímavé otázky na které dívka hned neodpověděla. Potřebovala si pořádně promyslet co řekne, protože bylo dost jisté, že rubínoví dráček vše vyzradí své druhé-duši, která se teď potulovala bůh ví kde. "Víš Rhíasi, to není tak jednoduché," začala opatrně a pohledem sklouzla k Tárrae, která se krčila ve stínu nedaleko nich. Nakonec se však obrátila zpět k dráčkovi. "V lesích žijeme, protože je tam bezpečno více než tady. Nikdy nevíš co se ti může stát ve městě. Žijeme v takové jeskyni a sem si chodíme pro jídla. Tárrae občas něco uloví. Naučila jsme se rozdělat oheň takže nám není ani zima. Je tam i útulno takže si myslím, že je to rozhodně lepší než zde," dodala nakonec ještě dívka a pousmála se. Doufala, že už se dále nebude vyptávat. Nevěděla totiž co by mu měla říci. Co kdyby náhodou byl jeho Jezdec doopravdy Alric? Ten sloužil králi, určitě by se chtěl dozvědět co se stalo s Garinem. Ona, ale byla rozhodnutá, že bude mlčet. Slíbila to. "Potřebuješ ještě něco, Rhíasi?" Zeptala se ještě Plavovláska. Také už chtěla jít. Cítila se taková nejistá.

Rhías poslouchal co Haery říkala, moc se mu to nezdálo, ale musel se pochlubit. „Já mám svoji komnatu a tam je daleko větší teplo než v jeskyni. Na hradě je moc hezky.“ Řeklo dráče a jakoby to ještě nestačilo, přikývlo hlavičkou. „A proč jdete pryč? Nechoďte do lesa.“ Přičemž popošlo skoro celé ven na ulici.
Rhías nechápal, co za nebezpečí by zde ještě mohlo číhat. Vždyť Alric jej jistojistě ochrání a Král s vojáky, kterým však Rhas stále nevěřil, jej i Alrica chránili, proč by nemohli i Tárraé a Plavovlasou... Rhías zamrkal a otočil se k Tárraé, která postávala opodál ve stínech, to už však neomylně vycítil, že je jeho druhá duše na blízku. Zaostřil do davu a skoro vykřikl, načež jako střela vyletěl stínem k Alricovi.... „Alricu!“
Alric se rozhlédl, slyšel Rhíase ale co ten tady teď dělal? Přece měl být v hradu! Pomyslel si. Tohle si ještě někdo šeredně vypije a Alric už bude odmítat nechávat ho jen tak v komnatě. Bude mu muset vymyslet jiné vyžití...
To už Alric přidal do běhu a vzdálenost mezi Tarraé, Rhíasem a Alricem se kalopem skracovala.

"Jo to máš pravdu. Tady ve městě bydlí mí rodiče, tam u nich je také teplo, ale nemůžeme tady zůstat," zamumlala k němu a rozhlédla se. Alrica si za tím nevšimla. Byl od nich ještě daleko. "Musíme ještě něco zařídit, koupit jídlo, a tak. A nakonec se musíme vrátit zpět do lesů než bude tma," odvětila na Rhíasovu otázku a pousmála se.
Najednou Rubínoví vykřikl jméno, které dívka rozhodně nechtěla slyšet. "Schovej se Tárrae," sykla k ní a i když dračice chtěla nejdříve protestovat, nakonec jí poslechla a odešla ještě o kousek dál. Na zemi se válelo několik krabic, a tak se do nich schovala, aby nebyla vidět. Safírovýma očima sledovala co se bude dít. Velmi jí to totiž zajímalo. Hlavně, protože o Alricovi slyšela z vyprávění, a rozhodně o něm Hae moc hezky nemluvila.
Dívka zabloudila pohledem dále do uličky, aby zjistila zda se safírová dračice stihla schovat, protože Alric byl už nedaleko nich. Dokonce se dal i doběhu. Plavovláska se rozhodla, že zůstane stát na místě, protože nechtěla být z něčeho podezřelá. Přeci jen kdyby se teď rozutekla pryč, rozhodně by to nevypadalo nejlépe, a proto vytrvávala na místě i když už by byla nejraději někde jinde. Že se tady vůbec zastavovali.

Rhías nepřestával utíkat po ulici, až nakonec vyběhl ve stínu a vyškrábal se Alricovi do náruče. Dráče bylo rádo že konečně našlo svého pána, ovšem Alric jeho radost nezdílel. „Co to tu u všech čertů děláš? Proč nejsi v hradu? Mohlo se ti něco stát!“ Řekl, Rhíasovi, načež jej položil na zem a nechal zalézt do stínu, přičemž jej pražil velice výmluvným pholedem. „Já měl hlad, a slíbil jsi mi že mně vezmeš do měst...“ Ale Alric jej nenechal domluvit. „Teď ne Rhíasi.“ Uzemnil jej a prošel kolem něj. Dráče za ním pomalu cupitalo, zřejmě pocítilo svoji vinu i když nechápalo proč je Alric najednou takový zlý.
„Ty! To jsi.. ty! Jak se opovažuješ se zde vůbec ukazova zrádkyně jedna!“ Křikl Alric, div netasil meč a nechtěl vědět co se z téhle té situace vyvine. Vřel v něm vztek, ale připadalo mu nevhodné tasit meč zde na ulici, navíc proti ženě.
Rhías mezitím pozoroval scénu, nechápal proč Haery oslovoval zrádce i když mu vyprávěl že jedna žena a muž utekli z tábora s dračím vejcem. Pomalu mu to začalo dovakávat, otočils e a rozhlédl se kde zmizela Taaraé.

Stalo se to, čeho se obávala. Houndog jí poznal. Přišel k ní a nazval jí zrádkyní. Dívka si odfrkla a přimhouřila oči. Ona a zrádkyně? To tedy ne. Byla naštvaná, stejně tak i Tárrae když slyšela to co o ní řekl ten divný dvounohý. Zatím se, ale rozhodla neukázat. Bude mít k tomu ještě dobrou příležitost. Rozhodně si to nechtěla nechat líbit, ale nechtěla také vybouchnout, a tak se jen několikrát zhluboka nadýchla a zas vydýchla. To si ještě vypije!
"Nejsem zrádkyně," sykla k němu a i nadále měla přimhouřené oči. Úplně Alrica probodávala pohledem. Byla chyba bavit se s Rhíasem a také byla chyba se sem vracet, ale když tady něco zapomněla, musela se vrátit. Teď už to bylo, ale jedno. Rozhodla se vrátit se do Avalonu tak není divu, že jí tady potkal. "Můžu se sem vracet kdy chci, jsem svobodná a nikdo mi nemůže přikázat, abych sem nechodila. Nikdo! Zařinčela hned na to a dala si ruce v bok. Hlavně se uklidni, nic se přeci neděje, Plavovláska byla v koncích. Nevěděla co dělat, chtěla být odtud už pryč. Hlavně pryč od Alrica. Teď už jen doufala, že rubínoví dráček nebude stejný jako Alric a že mu všechno neprozradí. Hlavně to, že se zde schovává další drak. Pohledem sklouzla k Rhíasovi a na očích jí bylo vidět, že prosí ať nic neříká.

V Alricovi vřel vztek, nevěděl co říci, nevěděl co dělat. Navíc nebyli na dohled žádní strážní, které by mohl přivolat. Tak ona a není zrádkyně?! Kvůli ní jsem si připadal jako tupec, kvůli ní a tomu balíkovi, kterého chytil. Od té doby se vše jen dostávalo k horšímu! Něco nesrozumitelně zavrčel, načež řekl. Tiše, ale přeci jen výhružně. „Řeknu ti to naposled, vybrala jsis tu cestu sama. Zmizela si s tím pobudou a ukradli jste toho zeleného draka! Takhle se odvděčuješ králi?!“ Doslova soptil. Lidé se kolem nich jakoby vytratili, najednou nebyl na ulici skoro nikdo, kdo by je rušil. Alric se jen tak tak udržoval v klidu a snažil se to zatím řešit bez meče.
Rhías naproti tomu nechápal kam se ta malá dračice poděla, Haery okázale ignoroval a poposunul se blíže k dvojici. Poté skouzl pohledem na plavovlasou a naklonil hlavičku na stranu. Co to po něm chtěla, proč se na něj tak dívala. Určitě to byla zlá a i ta modrá to na něj hrála. Jak si mohli dovolit ukradnout draka? Určitě by ukradli i ho! „Alricu, oni mně chtěli ukrást?“ vypískl znenadání rudý, který už do tak zašmodrchané situace vpravil další problém.

V dívce to také vřelo, možná i více než v Alricovi. Tolik byla naštvaná, že začala nadávat. Ale neříkala nic anglicky nýbrž francouzsky, protože doufala, že jí Houndog nebude rozumět. Když jí obvinil z krádeže smaragdového draka už se neudržela. To byla ta poslední kapka. Do teď se usmívala, ale teď jí úsměv zmizel z tváře. Mračila se. Hodně se mračila. Rudého dráčka teď úplně vynechala, jako by tu nebyl. "Eölas si Garina vybral za svého Jezdce. My jsme tedy rozhodně nikoho neukradli," spustila anglicky a pořád se mračila. "V tom případě jsi ty ukradl Rhíase," dodala vzápětí. "A Garin není žádný pobuda! Král? Je mu říkáš král? Ve Francii je to mnohem lepší než tady, nezavřou tě tam za každou blbost," spustila dívka. Několikrát se nadechla a vydechla. Hoť se do klidu, promluvil její vnitřní hlas. Plavovláska se ještě jednou zhluboka nadechla a vydechla a nakonec nahodila bezstarostný úsměv. "Já jsem tě nechtěla ukrást, Rubínoví, chtěla jsem ti jen pomoci na jít tvého Jezdce. Kdybych věděla, že tvůj Jezdec je on, vůbec bych si tě nevšímala," odvětila Hae a rozhlédla se. Nikdo zde nebyl. Kdyby na ní zaútočil, neměla by se jak bránit. Tedy, zbraň u sebe měla, dýku, ale.. On byl přeci jen zkušenější než ona sama.

Když začal žvatlat těmi žabími skřeky, nemohl si pomoci. Už to prostě nevydržel. Tasil meč a nechal jej viset v ruce, jakožto důkladný argument. Ona taková chladná ocel dokázal pěkné kousky. Alric byl ve tváři celý rudy a po čele mus tékal pot. Ta ženská urážela všecko co měl. Poté co mu zabili rodiče byl Winbert jediný člověk, který mu dal smysl života. Dal mu práci a nový smysl. Jen díky jemu iśi vybudoval nový život.... A ona dokázala pochybovat o jeho titulu?!
Narozdíl od Alrica, Rhías pozoroval rozhohněného pána. Takového jej ještě neviděl, nerozdurdil se ani když se snažil létat a málem vypadl z okna, ani když se s ním hádal. To muselo být něco pořádného. Navíc, Rhías moc nerozuměl tomu co říkali. Král je přece ochraňoval, o tom jej ujistil Alric a kdo byl ten Garin? A kde byla Táaraé?
Alric však pokračoval. „Vejce měl Winbert, po celou dobu. Vybralo si mně i bez toho aniž bych si to vynutil. Vy jste prostobyčejně zdrhli, zmlátili strážného a ještě ukradli zásoby! Měli jste tam pomřít jako všívá zvěř! A já se postarám o to aby jsi už nikdy nepsatřila světlo tohohle světa!“ Alric vykročil k Haery, meč vyryl do prachu cesty malou stružku, než k plavovlasé Alric natáhl ruku. Za to všecko mi zaplatí....

Rhías jen zasněně zíral na to co se dělo před ním. Nechápal co chce Alric udělat, ale nelíbíl ose mu to co říkal on i ta plavovlasá. Hádali se, ale proč? kdo byl zelený drak, proč urážela krále? Vždyť Alric říkal, že krále měli všichni rádi. Otočil se a nervózně zabouchal ocáskem o zem a rozhlédl se. Bál se o svého jezdce a zároveň věděl že se mu přece nemůže nic stát. „Alricu!“

Houndog vytasil meč. Jenže co měla tasit ona? Dýku se kterou se moc neuměla bránit? Nikdy to nepotřebovala. Žila poklidný život do té doby než se zúčastnila té hnusné výpravy! Občas toho prostě musela litovat, i když Tárrae teď pro ní byla vším. Ztratila práci, střechu nad hlavou a teď jí ještě ke všemu vyhrožoval ten šílenec. "Smaragd si Garina vybral. Vylíhl se když jsme našli jeho vejce! On rozhodně neměl potřebu ho krást. Proč by taky měl? Normálně jsme odešli. Strážného jsme nezmlátili, jen jsme ho bouchli a on omdlel, hold nic nevydrží. A zásoby byli nás všech. Vzali jsme si jich jen pár, zbytek vám musel přesně vystačit na cestu zpět do Avalonu," poslední výhrůžku si nijak nevzala k srdci.
Jezdec rubínového draka se k ní začal přibližovat. Natáhl k ní ruku, a proto dívka začala ustupovat. nejdříve pomalu, ale nakonec přidala do kroku. Jenže Bůh jí to nechtěl jen tak usnadnit a ona narazila do zdi. Byla ve slepé uličce, Alric se blížil, a proto vyndala svou dýku a postavila se do obraného postoje. Ať Bůh stojí při mě. Prosím! Dívka byla strachy bez sebe a pokukovala kolem, zda se tady někdo neobjeví. To jí nikdo nepomůže? Plavovláska se začala na hlas modlit. Francouzky, pro jistotu.

Tárrae neklidně ležela v krabicích a pozorovala dění kolem ní. Vůbec se jí to nelíbilo a když Alric vytáhl meč, tiše zasyčela. Nakonec se k její Jezdkyni začal přibližovat a to byla pro Safírovou poslední kapka. Nemohla dopustit, aby byla Plavovláska v nebezpečí. "Okamžitě od ní odstup ty.. ty.." hledala ty správný slova, ale nemohla je na jít. Vyskočila z krabic, několikrát mávla křídly a vznesla se do vzduchu. Nakonec ladně přistála před svou druhou-duší. Přikrčila se, byla tak připravená k tomu, aby zaútočila na Alrica. Z nozder jí vystoupal bílí oblak dýmu a ona výhrůžně zavrčela. Teď jí bylo vše jedno. Chtěla Plavovláska ochránit.