Podhradí, uličky, náměstí

Arikka se toho ráno potloukala ulicemi Avalonu. Byla zkleslá, slzy měla na krajíčku, ale doposud neplakala. Měla hlad, cítila se sama a bylo jí zkrátka na nic. Už to bylo několik dní, co se vrátila výprava, kterou král vyslal do Dračích hor, ale Garin mezi navrátivšími nebyl. To jí trápilo a tížilo, to byla věc, kvůli které téměř nespala a bloudila městem jako tělo bez duše. Neslyšela sice, že by v horách někdo zemřel, ale bylo dost možné, že to král tají. Měla o Garina strach a nemohla přestat vymýšlet různé scénáře, co se asi v horách mohlo odehrát.
Netrvalo dlouho a nohy jí donesly na náměstí k čarostromu, na místo, kde Garin tak často vysedával. S nadějí v očích se rozhlédla kolem sebe, ale hned si zase zkroušeně povzdechla. Nebyl tu. Došla k čarostromu a posadila se k němu zády. Pohledem přejížděla náměstí, jako by čekala, že se tu její přítel, kterého považovala za svého bratra i otce, objeví. Nikdo nepřicházel.

Amarena se rozhodla zase po čase navštívit Avalon, ten králík jí navnadil chuťové pohárky a tak by zase chtěla okusit něco zvláštního, proto se taky vybavila váčkem na bylinky, hodlá si nějaké vzít.
Prodavač by jí je neprodal, takže mu je vezme, samozřejmě že mu zaplatí, to by jinak nebyla ona, kdyby to neudělala.
Takže se proplétá tmavými uličkami, sem a tam, tam a sem, prakticky se ve městě nenachází, je tam jen její stín a nohy, nic víc.
Brzy se jí naskytne pohled na tržiště, bude nucena se vystavit slunečnímu svitu a odhalení, to je velmi nepříjemná okolnost, vskutku...

<< Sídlo cechu Zlodějů(Phialae)
Dívka se proplétala uličkami dosti pomalu. Z jedné uličky do druhé se dostávala delší dobu než obvykle a to hlavně, protože byla zamyšlená. Hlavu měla skloněnou a její zamyšlený pohled to potvrzoval. Proto si také nevšimla něčeho co stálo těsně přední, a proto do toho vrazila. Nevrazila do nikoho jiného než do Amareny, která stála v jedné z uliček a dívala se na náměstí kam dívka mířila. "Pardon," zamumlala zamyšleně a vydala se dál. Ovšem teprve teď si Černovláska uvědomila, že to do čeho vrazila nemělo oblečení nýbrž srst. Pochybovala o tom, že je to pes či jiné zvíře, které by se zde ve městě mohlo vyskytovat, a proto se obrátila zpět na osobu. Co to tady ksakru dělá? Ptala se sama sebe. O sergalech už slyšela od svého starého Mistra, který se s jedním prý setkal ovšem nebylo to moc šťastné setkání. Amarenu si prohlédla, protože se chtěla ujistit zda je to doopravdy sergal. Nakonec se ušklíbla. Čekala se sergalka udělá.

Když do ní někdo vrazí tak se lekne, zaleze zpátky do uličky a z úkrytu si prohlédne "útočníka" .. lidská holka, ty obvykle řvou a pak seberou celé město a vyhodí jí z něj.
Vysoce nebezpečné, když se skryje, možná si jí nevšimne, ale ta pravděpodobnost je vskutku nízká.
Přikrčí se, aby byla hůře vidět a natáhne si na sebe svůj pláštík, ve skutečnosti je to jen pytel od brambor ale ... je to plášť a hotovo. Její pohled je nepříjemně vystrašený, míchá v sobě strach, jelikož ví, co lidé v počtech dokáží, a odpor, za to, co s ní dělají, nikdy jí nenechali se začlenit do společnosti, leda tak jednou.

Sergalka se přikrčila, a proto se musela Phialae ušklíbnout. Už o ní slyšela od svých lidí ovšem jméno musela přeslechnout. No možná ho ani neříkali, to ví jen Bůh. Dívka si odfrkla, nečekala takové chování od tohoto tvora. Zvláště potom co o ní tolik slyšela. Věděla, že jí někdo říkal, že jí viděli krást, ovšem Černovláska jí při žádné akci neviděla, takže nevěděla jak je při kradení dobrá.
Amarena byla stála na místě, a proto se dívka potichu zasmála. "Proč jsi přišla do města?" Zeptala se tiše a zalezla více do uličky. Nepotřebovala žádné obecenstvo, hlavně ne někoho ze stráží, protože by mohla mít problémy kdyby jí někdo poznal. Nemuselo by to pro ní dobře dopadnout. Hlavně ne potom co se stalo včera večer. Stále ještě nevěděla co ti muži v té uličce pohledávali a proč šli poté hnědovlasé dívčině.

Jestli někdo někde někoho nečekal, byl to Alric. Vynořil se společně s trojicí dalších strážných z vedlejší ulice a pomalu si to kráčeli napříč tržištěm. Těžké avšak tiché kroky doprovázelo jen náhodné zachrastění či zacinkání zbroje, do které byli Alricovi muži oděni. Sám kapitán byl oděn do svého mundůru. Šalíř se sklopným hledím, jenž byl ukryt v podpaží Alrica. Nákrčník, hauberk, nárameníky, náloketníky, rukavice z šupin, jenž skrývaly Alricovy dlaně před zbytkem světa. Na tom všem měl přehozenou brigantinu černé barvy s plíšky a na nohou jej chrání kroužková a plátová zbroj. Rovněž vysoké boty, dnes nevyměnil za něco pohodlnějšího. Přes záda měl přehozený plášť se znakem Avalonu, jaký stráže nosili buď na tabardu či pláštích. Alric se letmo rozhlédl po tržišti jenž bylo plné lidí, kteří se hemžili a hemžili až z toho mohlo být někomu zle. Vztyčil ruku zaťatou v pěst a řekl. „Ty a ty půjdete na okolo, já a Jack zůstaneme tady a prohlídneme tržiště. Kdyby něco tak se ozvěte.“ Řekl Alric přičemž muže proputil a vyprovodil je nic neříkajícím pohledem. Potom se obrátil na Jacka a letmým pohybem hlavu mu nazančil "pojď"... Rozešli se směrem ke stánkům se zeleninou, jenž byly jejich maličkostem nejblíže. Bez jakéhokoli zájmu se na ně dívaly a rohlíželi si vše co jim přišlo pod ruku, nezanechali však tržiště bez dohledu.

Tohle se jí nelíbí, z té holky vyzařuje taková negativní energie, má k ní přirozený odpor, skoro víc než k lidem samotným.
Skloní hlavu a podívá se na své drápy, kdyby chtěla, odkopla by tu všivou děvu někam do pryč a Amarena by utekla, ale proč to dělat, ještě přitáhne pozornost, jako by jí už nebylo dosti.
"Proč tu jsem? Inu to je jednoduché." Odpoví Sergalka a zvedne hlavu. "Já a můj.. řekněme... nazveme to technickým názvem "kamarád" by jsme se rádi potěšili tím, že by jsme se konečně najedli jako normální lidé." dokončí větu a narovná se, ohne lokty a ruce vystrčí vpřed, společně s nataženými drápy. "A kde se dá sehnat nejsnáze jídlo, no přece zde, naivko." Odpoví jí a ukáže za ní, kde se již děje Alric, Amarena Phil poškrábe na krku aby jí ukázala, že se jí nebojí, ve skutečnosti se jí bojí, ale velká, chlupatá, zubatá příšera, která se dotýká své oběti na krku by strach mohla vzbudit, ne?
Sergalovi uši začnou hlásit nebezpečí, jsou daleko lepší, než lidské, takže uslyší i rachot brnění, respektive svěracích kazajek, nebo lépe konzerv.
"A mimochodem, stráž." pronese pološeptem.

Sergalka začala mluvit a tedy odpovídat Phialae na otázku. Dívka si povzdechla. Čekala, že ten tvor to vezme rychle a ne, že se rozpovídá tak jako právě Amarena. Když řekla slovo "naivko", zamračila se. Řeklo jí to jen několik lidí z cechu a vyvázli jen s jizvami. Nesnášela když jí někdo podceňoval. "Takže to co jsme o tobě slyšela není nejspíše pravda," řekla opět šeptem. Když jí poškrábe na krku, jednoduše její "ruku" odstrčí pryč. Ano možná by se normální člověk začal bát, ale nesměla by to být Phialae, která toho tolik už zažila. Byla tolikrát ve vězení, že už ani nepočítá kolikrát tam vlastně byla. Dále se o tom nehodlala bavit, protože jí Amarena dosti naštvala kvůli tomu co jí řekla. "Já jím doma a nemusím se starat o to kde to jídlo seženu, protože ho za mě obstarají jiní. Samozřejmě vím, že na trhu se jídlo dá koupit," odvětí jí. Ruce si dá v bok a když se sergalka zmíní o strážích protočí oči v sloup a obrátí se k tržišti. "Ty tu scházeli," řekne si spíše pro sebe opět potichu. Co teď měla dělat? Nejlepší by bylo zmizet a to hned, ale ona se rozhodla zůstat zde.

Alric stále pomalu obcházel tržiště. Amareny ani Philae si ovšem nevšiml, což možná bylo štěstí. Sergalové by ve městě neměli dělat nic a navíc... Magičtí tvorové byli defacto psanci. Pomalu procházel okolo podomního kováře, jenž právě spravoval a brousil jaksi pokažený nůž. Chvíli si jeh opráci prohlížel, načež jeho pozornost polevila a on se zeptal. „Za koli kbrousíš kováři.“ Načež vyčkal na odpověď. „Inu s vaším mečem oc nepochodím. Stříbrňák pane...“ Řekl muž, avšak Alric odvětil jen něco o tom, že si ten meč může za ty prachy sežrat a odkráčel si to dále. Na tržišti bylo víc než dost lidí a právě v takových cvhílích se objevovali zlodějové, či kapsáři. A právě na takového narazili. Jack se k Alricovi naklonil a tiše poukázal na nižší postavu, jenž musela být mladou ženou či někým, jelikož z jejího vzevření bylo jasně znát že to stará babka nebude. Ona postava se zákeřně kradla za jedním z kupců jenž s tučným měšcem obcházel kolem a prodával na podkání láhve s bůh ví čím. Alric kývl na svého kumpána a tiše se rozešli za zlodějkou, která nejspíše byla zahleděná do objemného měšce. Alric tiše tasil meč a když už bylo pozdě uniknout jedním prudkým trhnutím popadl zloějku za rameno a strhl ji na zem. Skoro okamžitě se oba dva strážní zaměřili na ležící zlodějku, jíž u krku držel meč. A zatímco se lidé s údivem rozcházeli od této podivné náhody, aby se s královými strážemi dio ničeho nezapletli, Alric spustil. „Myslela sis že si pohovíš co chmatáku? Však tě pranýř a pár dní v chládku naučí...“ Řekl Alric a hrubě se usmál na Jacka, který zlodějku popdl, zvedl a ruce ji za zády spoutal koženým řemenem.

"Myslíš že není? Tak já ti něco předvedu." Oznámí jí a ani si neposlechne to, co říkala, ty kecy pro ní nemají žádný význam, vyjde na světlo a upraví si své maskování.
Začne hledat svůj cíl útoku, Dědula s holí, prsatá baba, kluk, další kluk, nějaký pán v brnění, prodavač... nemá z čeho vybírat, nic v okruhu 5ti metrů tu není. Konzerva je zaměstnaná ležící dívkou, takže bude nejlepší cíl. Potichounku a neslyšne se k němu přikrade a prohlédne si ho, brnění a kožený pás, na kterém se houpe měšec, evidentně plný. To, že ho přeříznou drápy, s tím asi nepočítal. To se teď stane, Amarena se zašklebí a rychlím seknutím si přivlastní jeho finance, jakmile je její, chytne ho za řemínek a pomalými kroky se vzdálí mezi lidi, až ke zdi. Následně se proplíží až k Phil a podá jí sáček s penězy
Pokud by se jí to nepovedlo a někdo ze stráží by jí zahlédl, je připravená dát Alricovi pořádnou ránu do nosu svou kostnatou pěstí. Z toho, co je v tom měšci si bude moct žít jako královna, teda na její poměry. Už teď si promýšlí únikovou trasu.

"Ano myslím, že to není pravda," odvětí jí a upře pohled na náměstí. Všimne si jedné dívky, která se plížila ze jedním obchodníkem, který nabízel nějaké láhve. Phialae si všimla jejího obličeje, a proto hned mohla říci zda jí zná nebo ne. Byla to jedna z dívek, které byli v cechu, a proto se usmála když viděla jak se aspoň někdo činí. Žen, které kradli bylo doopravdy málo, a proto se zamračila když viděla, že dva strážní nakonec její svěřenkyni smetli na zem a zlostně dupla nohou. Co si to dovolovali k její mladé zlodějce? Věděla, že teď jí bude muset dostat z vězení, aby se neposkvrnila její pověst.
Amarena odběhla na náměstí, a proto se dívka zamračila znovu. Ta sergalka jí zkazila všechny plány. Phialae si totiž mezitím vymyslela plán jak dostat zlodějku od těch dvou strážných, ale to se změnilo hned jak se sergalka vydala na náměstí a právě směrem k Alricovi, druhému strážnému a zlodějce. Rozhodla se vydat taky, protože by jí aspoň v tom Amarena mohla pomoci, protože tím co se chystala udělat by smetla všechnu pozornost na sebe a díky tomu by mohla zlodějka utéci.
Ovšem pokud se k ní Amarena dostala dříve než stihla vyjít z uličky, pochválila ji za skvělou práci, ale také se s ní rychle rozloučila a vyšla co nejrychleji na tržiště, protože se ještě chtěla podívat do tváře zlodějky jestli se náhodou nezmýlila. Musela by si totiž velmi oddechnout kdyby to nebyla zlodějka, která sloužila pod její ochranou, protože by se nemusela starat o to co se s ní stane. Ovšem jak zjistila poté co jí jeden ze strážných zvedl, patřila k ní, a proto si povzdechla. Další práce na víc, řekla si v duchu přičemž teď stála velmi blízko trojice. Tedy blízko strážného, Alrica a zlodějky.
Pokud se to Amareně ovšem nepodařilo pokusila se využít rozruchu co udělala sergalka a co nejrychleji se dostat ke zlodějce, aby se jí pokusila osvobodit.

<< Les (Garin)

Garin zanechal koně u brány, za menší poplatek přesvědčil strážné, aby na něj na chvilku dohlédli. Nyní se proplétal davem lidí na hlavní třídě, občas do někoho omylem vrazil, občas někdo vrazil do něj. Díky tomu se v jeho tváři usadil zamračený výraz. Během těch několika dní, co strávil v divočině v Dračích horách, poněkud odvykl lidské společnosti. Respektive odvykl davům lidí v přecpaných ulicích.
Občas si cosi nevrle zabručel, nicméně mířil rovnou na tržiště - potřeboval dokoupit zásoby na zpáteční cestu a něco na zub pro Eölase. Nejedl sice už tak často, ale neustále rostl a potřeboval sílit. Garin sem však nepřijel kvůli tržišti, neujel tu trasu téměř bez zastávky jen tak pro nic za nic. Hledal Arikku. Věděl, že musí být strachy bez sebe, možná, že už ho dokonce oplakala... Jenže on neměl prostředky na to, aby se dostal do Avalonu dříve, a nemohl cestovat s čerstvě vylíhlým drakem. A nechat jej v horách, to také nešlo.
A tak se teď motal mezi lidmi, očima pečlivě pátral kolem sebe a občas někoho zastavil, aby se zeptal, zda neviděl malého, drzého chlapce.

Alric právě mluvil s Jackem, když se k němu pikradla postava a rychlým chmatem jej připravila o finance. Ještě štěstí že si nebral vždycky vše co měl a tk mu to co dostal zbylo. Ovšem zlodějku nehodlal nechat odejít beztrestně. Jack, jakmile sergalku zmerčil, okamžitě věděl vo co de. A zařval. „Hej bacha! Ta mrcha ti bere měšec!“ Křikl, načež se Alric otočil a jen tak tak vykryl chlupatou a kostnatou pěst, jenž mířila na jeho nos, tak že jej udeřila do levé tváře, ale i tak sjela dolů a nic víc neudělala. Alric v té chvíli zařval a popadl meč v ruce, tvář jej bolela a drzost s jakou se ta věc opovažila krást byla až moc i na Alricovy nervy... Když ustál ránu, o krok ustoupil, aby mohl do ruky vzít meč, avšak promáchl naprázdno. „Stůj ty bestie!“ Křikl za ní, když si v mžiku nasadil šalír, který by mu nejspíše někdo rovněž ukradl a zvolal na Jacka, který již byl v patách sergalce. Z uličky naproti nim akorát vycházela další dvojice strážných, která, když zmerčila Alrica, očekávala rozkazy a tudíž se rovněž nalepila na Amarenu. Zlodějka a Philae tak zůstala zcela sama.

Utíká co jí nohy stačí, ohlédne se za běhu na ty dobové policajty, jen přidat houkačku. Zrovna se před ní objeví věž ze sudů naplněných něčím, to je jedno čím, hlavně že to je sud. Amarena asi stoupne za něj a vší silou do soudku kopne, takže se celá konstrukce zbortí , takže získá pár vteřin navíc. Její pohled začne hledat nějaký východ, okno domu nepřipadá v úvahu.. ulička, proč má Avalon tolik tenkých chodeb, architekt musel být paranoidní nebo tak něco. třeba město neprojektoval on, ale jeho pětiletý syn. A proto vypadá z ptačí perspektivy jako smajlík..
Vleze tedy do chodby a schová se za bednu, začne sledovat dění, pokud polezou za ní, má problém, protože ulička tu končí, pokud jí nenajdou, je to super.
Pro jistotu se začne Sergalka rozhlížet kolem, je tu lano a kámen, nenapadne jí nic banálnějšího, než obmotat lanem šutr a hodit ho nad barák, takže se jí naskytne úniková cesta na střechu samotného města.
Vyleze po laně nahoru, zhruba v půlce začne lano šubrnět, kámen to moc dobře nedrží, to jí nepřidává na situaci. Začne se tedy škrábat rychle nahoru, lano praskne a Amarena se jen tak tak stačí chytit okapu budovy.

Díky Amareně, která ukradla jednomu z mužů měšec se jí dostalo výhody, protože oba dva strážní se rozeběhli za ní a zlodějku a Phialae nechali zde samotný. Černovláska rychle rozvázala ruce dívce a pousmála se. Aspoň něco dobrého pro ní. Nemusela se totiž zajímat o to jak jí dostane z vězení. "Běž pryč," řekla dívce rychle, která se hned na tyto slova rozeběhla pryč, míříc někam do ulic daleko od náměstí. Nejspíše mířila k sídlu cechu Zlodějů, ale kam se vlastně ta mladá zlodějka vydala, Phialae nevěděla.
Teď jí zajímali jiné věci a to kam se vlastně poděla sergalka ovšem stráže, které jí pronásledovali jí prozradili. Nemohla to jen tak nechat, ona vlastně udělala to, že zlodějka byla na svobodě, a proto se jí rozhodla Černovláska odvděčit. Rozeběhla se proto tím směrem kde naposledy viděla stráže.

Garin se v tom zmatku ocitl kdesi u tržiště, kde právě policisté pronásledovali nějakého člo-. Zastavil se a zaostřil na prchajícího tvora. Ne, tohle v žádném případě nebyl člověk. Ale co to tedy bylo? Přízraků už měl Garin plné zuby, nicméně ani ho přítomnost sergala ve městě nepřekvapila. Za poslední dobu si zvyknul na ledacos, i když si občas myslel, že sní velmi dlouhý sen. Co však bylo horší, než prchající sergal, to byl Alric. Garin spatřil jeho tvář v davu lidí a rychle uhnul pohledem. Odvrátil tvář a modlil se, aby si ho nikdo z těch strážných nevšimnul. Napínal uši, aby v případě své vlastní smůly zaslechl blížící se dusot těžkých bot a stihnl vzít nohy na ramena. To tam bylo hledání Arikky, alespoň dokud strážní nezmizí z dohledu.

Arikka mezitím nečinně vysedávala u čarostromu na náměstí. Byl tu klid a ticho, a tak se mohla zaobírat svými myšlenkami, které se - až na výjimky - týkaly Garina a jeho osudu. Nakonec se rozhodla, že by možná nebylo marné poprosit čarostrom, aby jí Garina přivedl zpět. Konec konců - on Garina přece musel znát a musel tedy vědět, že se navzájem potřebují.
A ačkoliv se Arikka nikdy v životě nemodlila, stejně jako nikdy neplakala, otočila se čelem k čarostromu, klekla si a začala se modlit.

Chisato od rána procházela uličkami, sama nevěděla kam míří. Zrovna si zadumaně prohlížela obchody a přemýšlela, co měl znamenat ten hlouček stráží, co kolem ní před chvíli prohnal, když si v davu všimla známé tváře. A hele koho to tu máme! Slečna zlodějka! Zasmála se, když se kolem jako stín prodrala Phialae. To bude zajímavé. Pomyslela si a opatrně se vydala za dívkou. Byla jen zvědavá, nehodlala nijak zasahovat, kdyby se něco semlelo. Na chvilku se zastavila, protože si připadala hrozně nezodpovědně, a taková ona normálně nebyla. Ale nakonec se rozhodla, že trochu risku snad neuškodí...

*Konečně už byla zase na tomto starém místě.Kochala se tím vším co jí tady tak moc chybělo.Točila se kolem jako šílená.Najednou však ucítila něco velmi podezřelého.Otočila se dozadu a zahlídla tu holku nebo kluka co předtím na ni tak vyjela.Protočila oči a vyšla k ní*

Phialae se hnala za vojáky přičemž sledovala kam utíká Amarena, která se jí ztratila z očí když zaběhla do nějaké z uliček. Toho jak tam zaběhla si ovšem dívka nevšimla, a proto zastavila rozhlížejíc se kam se sergalka poděla, ale nemohla jí na jít. Díky tomu jak se zastavila na sobě ucítila něčí pohled. Někdo jí sledoval. Ale kdo? Černovláska se opět rozhlédla, aby zjistila příčin její obavy. Díky tomu si všimla Hnědovlásky z minulého dne. Co ta tady chce? Ptala se sama sebe. Teď úplně zapomněla na záchranu Amareny spíše chtěla zjistit proč jí Chis sleduje. Phialae na ní utkvěla pohledem takže pokud Chisato je všímavá může dívčin pohled na sobě ucítit. Také si určitě Hnědovláska musela všimnout, že se Phi zastavila a rozhlížela se.

Arikka seděla s očima zavřenýma a očima sepnutýma u čarostromu a vroucně se modlila v navrácení jediného skutečného přítele, nejlepšího přítele, kterého kdy měla. Proto si nevšimla nikoho dalšího, kdo se na náměstí vyskytoval. A ze svých modliteb se nenechala pro nic za nic vyrušovat.

Garin, jakmile vojáci zmizeli, se začal uličkami proplétat na místo, kde trávil kdysi tolik času - k čarostromu. Ten strom bylo něco, co mu v Dračích horách ohromně chybělo. Dosud tam na žádný nenarazil a to ho mrzelo a pohoršovalo. Kdyby se tak tyhle stromy daly jen tak vysadit..., pomyslel si s povzdechem. Jenže to nešlo, čarostromy byly vzácné a mocné a byly v hrabství již odnepaměti. Měli moc. A stromy s mocí nelze jen tak vzít a vysadit.

MH: Bety - znovu. Sem hvězdičky nepatří.

Chis sledovala, jak Phialae utíká za stráží a přemýšlela, co to asi znamená, když v tom okamžiku se Černovláska otočila a rozhlížela se kolem. Chisato rychle uskočila za nejbližší roh a snažila se schovat, ale bylo pozdě, nebylo možné aby si jí dívka nevšimla. A sakra, pomyslela si, i když neměla nejmenší představu, co to pro ni znamená.Proč by vlastně mělo vadit, že ji Phialae viděla? A tak vystoupila zpoza stěny a jistým krokem zamířila k ní. Cítila potřebu se ospravedlnit, říct té ženské, že nikdy nikoho nezabila a jak moc ji ta představa děsí. Chtěla jí říct, že je jí vděčná za její pomoc, i kdyby to udělala třeba jen z rozmaru a chtěla, aby dívka pochopila, že k ní necítí žádnou zášť. Prostě jí jen chtěla nabídnout pomoc, ať už měl její spěch jakýkoliv důvod...

Phialae si prohlédla dívku od hlavy k patě a ušklíbla se. Chisato se vydala za ní, a proto se musela Černovláska opět ušklíbnout. Ze všeho nejvíce jí zajímalo co od ní Hnědovláska chtěla. Divila se, že po včerejšku jde za ní nebo že jí dokonce sleduje. Ovšem Phi neměla tolik času na to, aby se s někým bavila, protože ta sergalka mohla být v pěkným průšvihu. Ale Phialae také chtěla vědět co má Chis na srdci, a proto se vydala rychlými kroky k ní. Aspoň se k ní Hnědovláska dostane dříve a také spolu dříve domluví. Černovláska se zastavila až několik kroků od Chisato s tím, že to dívka dojde. Phi nehodlala začít mluvit jako první. Neměla to vůbec zapotřebí. Ovšem Hnědovláska určitě něco na srdci měla, a proto se opět ušklíbla a přimhouřila oči.