Podhradí, uličky, náměstí

Pochopí zhruba tak 80procent jeho výkladu a zrovna těch zbylých 20 pochopí, tak že má opičku zakázanou.'' No tak fajn no koupí, koně možná'' Promluví tou svou míchanou řečí ''tak za tři hodiny tady '' Ukáže na rukou tři a pod sebe. Svůj lup si pohodí na rameni, zašmátrá v kapse jestli má furt kradený měšec ten stále má.Konečně se tedy vydá na nákup koně
Jelikož koně nikdy nepotřeboval, tak nevěděl kde jej má sehnat.Bloumal městem skoro hodinu a půl než našel konírnu,chvilku se rozhlížel okolo než vešel.V koních se malinko vyznal, tak nepotřeboval se ptát jaký je rychlý prostě si vybral dva koně a šel ke koňmistrovi,zaplatil mu za koně možná až moc,ale to on neví, nikdy nekupoval.Čapl koně za uzdu a opět se trmácel na místo srazu.

Přes koně,přeložil pytel nasedl na něj, aniž by odpověděl poslíkovy.Nasedl na svého vlastního koupeného koně a konečně vyjel.Po celou tu dobu ani nepromluvil,neprohodil ani slovíčku.Zahájil prostě protest za nedovolení opičky na výpravu.

Lucien již brzy ráno opustil bezpečí podzemní svatyně Společenstva noci, ačkoliv se mu ani za mák nechtělo. Proto, když ráno vylezl na světlo světa, se začal tvářit jako kakabus. Možná doufal, že si ho lidé alespoň nebudou všímat a budou ho obcházet obloukem. Navíc musel dole nechat své milované roucho, protože to bylo tady nahoře příliš nápadné. Navlékl na sebe tedy tmavé kalhoty a volnou černou tuniku. S česáním se zřejmě nijak moc neobtěžoval.
Důvod, proč opustil úkryt Společenstva, byl prostý. Včera mu popraskalo několik fiol a baněk v alchymistické laboratoři a on potřeboval nové. A vyslat pro tak křehké zboží nějakého ňoumu, to nechtěl. Vyšel tedy do ulic, přičemž se nezaujatě rozhlížel kolem sebe a pokud do něj tu a tam někdo vrazil, jedovatě k němu zasyčel nějakou tu nadávku či ostré slovní spojení.
Ulicemi města, dobře známou trasou, se proplétal k zapadlé uličce, v níž se nacházelo kořenářství. Málokdo věděl, že jsou v něm k dostání i ty nejlepší potřeby pro alchymii.

"Tak po delší době už zase tady v Avalonu."* Nadechla se toho známého Avalonského vzduchu a trochu se protáhlo. Už mě zase čeká ten líný a nudný život." Páni jak já bych si přála něco aspon malého podniknout."* Unavěně si sedla na jednu už straší lavičku , složila ruce na prsa a začala koukat kolem a jakoby čekat až k ní dobrodružství spadne z nebe. Jediné Čeho si tak všimla byli lidé , kteří procházeli pořád kolem a děti , které si hrály a běhaly po dlažbě tohoto náměstí*

Alric se ráno vzbudil velice dobře. Nelezla na něj únava jenž se nechávala vědět, že je i přes měkké lože z výpravyy stále zde. Vyspal se tedy patřičně do růžova. Vstal tedy z lože a a přehodil si kožešinu přes přikrývku a bos se rozešel po svém pokoji. Alric si žil docela dobře, teplý dům blízko centra masta byl bohatě zdoben a dokonce hlídán. Prsty přejel po potrhaném praporu Yannovy tvrzi jenž byla vyvěšena na severní zdi a nadechl se. Pohodil hlavou a došel k jednomu z oken. Otevřel okenice aby dovnitř lezlo světlo a prosvětlilo tak temný pokoj. Rozešel se pak na chodbu a po schodech sešelz druhého patra do přízemí. tam vytáhl ze spíže kus již ojezené šunky z vepře a nařezal si bochník. Alric neměl služebnictvo a tak to vypadalo, že si bude muset v jinak útulném domě, nakoupit něco na zub, o hladu povečerech či ráno, zůstat nechtěl. Po drobné snídani si došel k městské studni pro vodu, kterou nabral do kblekíku, jenž odnesl domů, studenou ji pak nechal stát na okně a svlékl se do půl pasu. Nabral si hrst vody a nad kbelíkem si umyl obličej a oči, pak se otřepal a jak už se to dělávalo, vylil obsah spinavé vody do strouhy na ulici. Spokojen pak s raní hygienou jenž mu nebyla cizí, oblékl se do prosté tuniky a počal na sebe házet zbytek. Vybaven pak o lehkou prošívanici a meč u pasu vyrazil do ulic.

Dnes neměl šichtu, ani stráž, mohl tak uklidit ten svinčík co si doma nadělal a taky něco nakoupit aby nechcípl hlady. Začal uvažovat jestli si přeci jen nepořídit služebnou alespoň na tyto práce, aby si mohl vklidu užívat nic nerušeného nicnedělání. vyrazil z domu, jenž zamkl a klíč na provázku si navlékl na krk, aby mu nikam nezmizel. Nechat se vykrást, to by mu te´d opravdu bodlo. Když se pomalu procházel uličkami směrem k jatkám a k trhu vrazil přitom do tmavého oděného člověka, jenž jej počastoval nepěknou nadávkou. Alric si to rovněž nenechal líbit a proto rozmáchl rukama a křikl. ,,Aspoń se čum pod nohy!“

Jak se tak Lucien proplétal podhradím směrem ke svému cíli, vrazil do něj jakýsi muž a hned se na něj obořil, což Luciena silně pobouřilo. Nebyl zkrátka zvyklý na to, aby s ním někdo jednal takhle neuctivě. Těžko však mohl tomuhle muži něco vyčítat, když se neznali a on neměl nejmenší tušení, do koho vrazil. Podrážděně přimhouřil oči a sjel toho chlapíka ledovým pohledem. "Ty by ses měl koukat, kam šlapeš, a nechodit ulicemi jako medvěd pod vlivem alkoholu," vypálil jedovatě, ovšem neměl v plánu se zaplétat do nějaké bitky, na to on nebyl. Bylo mu jasné předem, že by určitě prohrál. V nejhorším případě hodlal sáhnout k zastrašování, které skoro ve všech případech fungovalo.
Zůstal stát na místě a propaloval toho muže pohledem, čekaje na jeho reakci, která jistě nebude mírná nebo omluvná. To těžko.

„Cos to řekl holobrádku?“ Křikl na něj, načež se otočil na toho burana, jenž se jej snažil vytáčet. Co si sakra o sobě myslí? Že se na mně bude osočovat? Pro pána Boha já mu ukážu! Pomyslel si v duchu a zamračil se. Chlapíka opravdu neznal a o společenstvu noci toho také příliš nevěděl. Nemohl si tedy ani uvědomit do jaké šlamastiky se může zaplést. Z hradu snad není, neviděl jsem jej.... Hmm... Pomyslel si když si muže konečně prohlédl více. Byl sice horká hlava a nejradši by již tasil meč, ovšem mít posléze problém s králem. To nechtěl. Přišel tedy dvakroky k němu a rozmáchl ruce, načež na něj ukázal prstem. Na to křiknul. „Nepleť se mi do cesty a drž jazyk za zuby, nebo to s tebou skončí špatně!“ Alespoň mu pohrozil. Nemyslel si že by to mohlo mít alespoň nějaký účinek, ale měl pocit že z tohohle se nejspíše nevýjde dobře. Ruce měl připravené k okamžitému tasení zbraně, pokud by ji snad potřeboval a zároveň si v hlavě srovnával případný plán. Nechal tedy naslouchači prostor se vyjádřit, i když měl již nakročeno pryč a už už se otáčel zády.

Lucien se zamračil. Označen jako holobrádek snad nikdy nebyl. Pravda, možná někdy v dětství, ale za poslední léta si na podobné nadávky dávno odvyknul. Tenhle chlap se mu svou drzostí vůbec nezamlouval a Lucien měl nutkání sáhnout po dýce a rychlostí zkušeného vraha mu jí vpravit mezi žebra, ale věděl, že je kolem příliš lidí a že jejich bohyni se nelíbí, vraždí-li se, když to není třeba. A navíc, kdyby jeho rána selhala, zřejmě by to pěkně schytal. Se svou trvale zraněnou rukou se nebyl schopný příliš bránit. "Nevím, kdo je u tebe holobrádek," procedil skrz zuby probodl Alrica pichlavým pohledem.
"Ty se radši kliď z cesty, jenom tu překážíš," dodal, nicméně jeho hlas byl ledově klidný. Znepokojivě klidný. Mluvil jako člověk, který by mohl mít nějaké eso v rukávu. A těžko říct, třeba ho skutečně měl. Lu se rozhodl prozatím nehrozit Společenstvem. Čím méně bylo zmiňováno, tím lépe.

Chisato se zhluboka nadechla a protáhla se. Tak jsem konečně tady, co? Ucukla, když se o ni otřel toulavý pes. Neměla ráda zvířata. Povzdechla si a začala si prodírat cestu prořídlým davem, dokud nedošla na náměstí. Založila roce v bok a prohlédla si Čarostrom. Tak tohle je ono?, napadlo ji, celkem okouzleně. Posadila se na lavičku nejblíže ke stromu, přeložila nohu přes nohu a urovnala si tuniku. Nebude už čas k obědu....?

Dohrávka:

Alric si rozuřeně vyslechl další mužova slova, nakvašeně stiskl ruce v pěst a žduchl do něj se slovy. „Ty...“ Už už, šahal po meči když z uličky vyšla skupinka strážných a jejich kapitán se Alrica i Luciena otázal zda li se něco děje.„Nějkaký problém pánové?“ Alric jenž si byl vědom jak to chodí, zakroutil hlavou a řekl. „Nic. To jsou jen mé problémy.Jen zde řešíme.... To je jedno. Můžeš jít dál.“ Řekl, a mávnul nad tím rukou. Ruce svěsil pdél těla. Odplivl si a nedůvěřivě doprovodil strážného pohledem, načež ještě jednou sykl než se otočil. „Dávej si pozor na jazyk pošetilče.“ Načež se otočil a odešel dříve než by jej mohl Lucien následovat. Zmizel v uličkách kdesi poblíž.

Když bylo Slunce už dost vysoko, zvedla se Chisato z lavičky, naposled prozkoumala pohledem Čarostrom a vydala se uličkami města pryč. Kdepak budu dneska spát...? přemýšlela za chůze, takže si vůbec nevšimla, že se za ní někdo potichounku plíží. Pokračovala po přeplněných ulicích, až došla k hostinci U Zlatého bažanta. Chisato se to místo vůbec nelíbilo. Byla to zářivě žlutá, až zlatá budova, kolem se tlačila spousta lidí a hodně z nich také vcházelo dovnitř. A vše se završilo pitomně vypadajícím barevným nápisem na vývěsním štítu. Byla to nepochybně fraška, ale Chisato neměla kde jinde složit hlavu, a tak se po chvilce váhání natáhla po klice.
A určitě to tam bude smrdět...

--> Hostinec U Zlatého bažanta

>>Hostinec U Zlatého bažanta

Chis otevřela dveře hostince a vyklouzla ven. Jak ráda byla zas na čerstvém vzduchu, i když vevnitř strávila jen několik málo hodin! Vyrazila přeplněnou ulicí a prodírala si cestu davem, dokud nedošla k menší postranní uličce. ráno potkala muže, který říkal, že pro ni má nějakou práci. A tak šla tam, kam obvykle pouštěl jen své "svěřenkyně".
Dorazila k jedné mrňavé opuštěné budově, postavené z vybledlých červených cihel. O stěnu se opíral muž s dlouhými bílými vlasy, ověšený spoustou náramků a řetízků. Došla k němu a on jí podal podobiznu její nové "práce". "To je on?", pronesla inteligentně, když si prohlédla obrázek. Muž na něm byl mladý, mladší jak ona, a jí připadal jako typický zjev zlodějíčka. No jo, nenápadný obličej musí být výhoda.. proletělo ji hlavou, a ona se usmála. "Dobře," přikývla, "řekni místo a cenu." Bělovlasý se na ni zašklebila a pronesl tiše: "Rozhodla ses rychle, ale budiž, je to tvoje volba. Ten člověk je však nebezpečný, dávej pozor. Bude dnes v noci v uličce na západ od náměstí s Čarostromem... Vylákala ho tam jedna moje... kamarádka. Na ceně se domluvíme potom." Oplzle se usmál. Chisato se vůbec nelíbilo to, co říkal. Co to má znamenat, na ceně se domluvíme potom?! Připadalo jí to riskantní, ale stejně tak riskantní by mohlo být hádat se s člověkem, který stál před ní. A tak jenom přikývla a otočila se k odchodu. Když už byla za rohem nejbližšího domu, zaslechla ještě jeho hlas. "Ještě něco. Nepotřebuji ho živého!"

Bylo kolem sedmi hodin večer, Chisato seděla na lavičce na náměstí a hlavou jí hlodaly neodbytné obavy. Díky Chisině rychlosti a schopnosti správně se rozhodovat ještě nikdy nebyla při své práci doopravdy v nebezpečí. Ale teď měla vážně divný pocit, že se něco neodvratného blíží, něco, před čím se neschová. Vždyť tam přece nemusím chodit, ne? zamyslela se. Po chvilce přikývla. Nepůjdu tam. Spokojeně si založila ruce přes prsa a začala se rozhlížet po okolí. Ne! Půjdeš tam. Není se čeho bát, je to jen práce. Nebuď směšná. Zamračila se a vstala z lavičky.

Chis se procházela potemnělými uličkami a upírala pohled do země. Tak je to tady, co? Ještě nikdy před prací nebyla tak nervózní a roztěkaná. Protočila oči sama nad sebou a vydala se napříč náměstím k temné uličce na druhé straně. Došla na roh a ledabyle se opřela o zeď. Začala si prohlížet nehty a přemýšlela, jak dlouho to ještě potrvá, když stranou od ní něco zašustilo. Dělala, že si ničeho nevšimla a koutkem oka pozorovala pohybující se stín. Opatrně sáhla po rukojeti svých nožů, a dumala, jak případného nepřítele zpacifikovat. Teď, když ta chvíle konečně přišla, všechna nervozita z ní odpadla. Tak se ukaž, napadlo ji, když se ze stínu začala vynořovat silueta. Postava s kápí, jo? takový klišé... prolétlo jí hlavou, napřímila se a připravila se vyrazit. V tom okamžiku dopadlo světlo na tvář příchozího a Chisato se na chvíli zarazila. To nebyl ten zlodějíček s nenápadným obličejem, kterého viděla dnes odpoledne. Byl to ten muž, ten kterého viděla dnes v poledne přijít do výčepu. No a? Proč váháš? napadlo ji, když spatřila, že muž je rovněž ozbrojený. Už už se chystala přiskočit k muži, když ji zezadu popadli silné mužské paže, ovinuli se jí kolem krku a znehybnili ji. Před očima se jí udělali mžiky a hlavou jí projela ostrá bolest, když ji někdo praštil, nejspíš kamenem. O co tady... o co tady jde?! A upadla do bezvědomí.

<< Hostinec U Zlatého bažanta
Phialae i s mladíkem vyšli z hostince a i hned se ztratili v uličkách. Celou dobu co procházeli uličkami si povídali. Bylo vidět, že si mají o čem povídat. Oba dva, ale šeptali, snad se báli, aby je nikdo neslyšel. Kdyby k nim teď někdo přišel i hned by stihli a odehnali by ho. Tedy spíše Černovláska by se na ně rozkřikla ať si hledí svého a ať od nich okamžitě vypadnou.
Pokračovali dále a také si nadále povídali. Dívka, ale najednou ztichla a zastavila se. To samé udělal i hnědovlasý mladík, který se na Phialae nechápavě podíval, protože nechápal proč nepokračuje v cestě. Teprve teď i on uslyšel nějakou ránu. V tu samou chvíli se Černovláska obrátila za tím hlukem. Brzy na to dorazila k uličce kde si všimla tří postav. Ovšem jednu drželi jako by to byl zajatec. "Snad nechceš," promluvil u ní Asur, ale stačil jediný dívčin pohled a on ztichl. "Dojdi ještě pro někoho," řekla rychle dívka a nastavila ruku do níž jí Asur podal svou dýku, protože Phialae byla neozbrojená a kdyby došlo k boji a hnědovlasý mladík s dalšími lidmi by tady nebyli, nezvládla by se asi bránit. I když nerad se Asur nakonec rozeběhl někam pryč a brzy na to ho pohltila tma.
Dívka si povzdechla a rychlými kroky se vydala k třem lidem, stojící od ní nedaleko. Všimla si, že silný muž drží pod krkem nějakou dívku ve které poznala holku která už jí několikrát znepříjemnila život, protože se pokusila chytit její svěřence. Tedy ty kteří patřili k cechu zlodějů, ale to se jí zatím nepodařilo a Phialae věděla, že se jí to také nepodaří. "Pusťte ji," řekla rádoby lhostejně, ale na jejím hlase bylo znát, že to myslí smrtelně vážně. Sice jí ta holka pěkně znepříjemňovala život, ale nestála o to, aby zde někdo umřel. Hlavně ne teď a tady. Černovláska se rychle rozhlédla, dokonce se podívala i na střechy domů. Ušklíbla se když si všimla několika tmavých siluet. Dva byli na střechách jeden na konci uličky a další na začátku. Sice to byli jen čtyři lidi, tedy s Phialae pět, ale i tak to už byla přesila proti dvou lidem. Dívka v ruce pevně stiskla dýku, kterou pořád držela, aby byla připravená zaútočit nebo se bránit kdyby se nedělo vše tak jak by ona chtěla.

Chisato probral z mdlob rozhodný hlas. Poznala, že byla v bezvědomí sotva pár sekund, protože silný stisk kolem jejího krku dosud nepovolil. "Pusťte ji," zazněl ten hlas celkem potichu, nýbrž celkem autoritativně. Chis omámeně vzhlédla k osobě v plášti a pohlédla jí do tváře. Tebe já znám! prolétlo jí hlavou. Ten obličej, ta kápě. Kde jen to viděla? Museli to na mě navléknout! napadlo ji, když si uvědomila, odkud zná ten obličej. Ten obličej na ni totiž koukal před několika dni z podobizny s celkem slušnou odměnou za dopadení. Rozhlédla se kolem a zděsila se. Sedm na jednoho?! Co má teď zatraceně dělat?! A pevný stisk najednou povolil.

Dívka se začala probouzet, a proto se Phialae pousmála. Když jí konečně ten silnější pustil přistoupila k dívce o několik kroků blíže, ale pořád byla připravená útočit či se bránit. I ti čtyři muži je pořád sledovali a nespouštěli z nich oči. Oni také byli připraveni kdykoliv zaútočit a bránit svého Mistra. "A teď, pokud nechcete přijít k úrazu odsuď vypadněte, hned!" Dodala Černovláska, probodávajíc oba dva pohledem. Úšklebek z její tváře ani na dále nezmizel. Teprve až oba dva muži Phialae poslechli a odešli přistoupila ještě blíže k dívce, tak aby jí dobře viděla do obličeje. "Myslím, že dnes máš dost, měla by jsi se někam odklidit, aby se náhodou ti dva nevrátili," řekla potichu, ale tak aby jí dívka slyšela. Ti dva co před tím stáli na střeše se objevili na jednou vedle dívky. Ta jen naznačila něco rukou a oba dva odešli. I ti dva, co stáli, každý na konci uličky, najednou zmizeli pryč takže teď zde byla jen Chisato a Phialae.

Chisato nic nechápala. To mě jako zachránila nebo co? Dívka v plášti k ní přišla blíž, a doporučila jí spakovat se a vypadnout. To musí znamenat, že to nebyli její lidé. Chisato se kousla do rtu. Ach bože, zachránila mě moje kořist. prolétlo jí hlavou, ale hned věděla, že se plete. Tahle dívka byla mnohem, mnohem víš, než ti, na které obvykle číhala. Můžu jen doufat, že neví, čím se živím. Ti její hoši určitě nebudou daleko. Chis polkla. "Proč jsi to udělala?" Zeptala se a upřela pohled do těch studených, ledově modrých, očí.

Chisato se jí na něco zeptala a dívka zapřemýšlela. Proč vlastně? Zeptala se sama sebe. Poslední dobou dělala věci, které ohrožovali nejen jí, ale i všechny zloděje, kteří patřili k teď už jejímu cechu. Nejspíše si jen chtěla užít nějakou zábavu, protože od té doby co se stala Mistrem už nemá tolik volného času na to, aby se jen tak pobavila nebo se naopak dostala do nějakého průšvihu do kterého se dostávala jeden čas vždy když byla začátečníkem v cechu. "To tě vůbec nemusí zajímat," odvětila dívka, přičemž neuhnula pohledem když se jí Chis podívala do očí. "A i kdyby tě to i na dále zajímalo, neodpověděla bych ti, protože nemám proč bych ti na to měla odpovědět," dodala, stejně potichu jako před tím.

Chis by nejradši protočila oči v sloup, ale nechtěla, aby si toho černovláska všimla. A tak se jen pousmála a vyřknula pravdu. "Máš pravdu, vlastně je mě to úplně jedno," pronesla a napřímila se. Když jí teda ta podivná osoba nehodlá sdělit své pohnutky, co by tu ještě dělala? Vykročila k ústí uličky, ale zarazila se. V náhlém pocitu vinny, či potřebě ospravedlnit se, dodala ještě: "Promiň, je to jen práce. Stejně jako ta tvoje." A doufala, že ji nechá odejít v klidu.

Dívka se rozhodla odejít, tak jak jí Phialae doporučila. Ti dva se naštěstí nevraceli. Jen bůh, ale ví jestli to je štěstí pro ně nebo pro Chisato. Černovláska se rozhodla počkat v uličce dokud hnědovlasá dívka neodejde, ovšem ta se najednou zastavila, a proto si Phialae povzdechla a otočila se tak, aby jí dobře viděla. Přeci jen už bylo hodně pozdě a všude byla tma. "Pokud zemře jeden z mých přátel tvou vinou, věz že si tě najdu a že já tě zabiji," pronesla chladně. Nebyla to jen výhružka, vše co řekla myslela smrtelně vážně. Pomalu se vydala tím směrem jako Chis a zastavila se až u ní. "Má práce není zabíjet, ale tvá tak napůl ano, takže si mou práci nepleť se svou," dodala ještě a ušklíbla se. To co Chisato řekla se jí vůbec, ale vůbec nelíbilo.

Chis se pousmála. Jak snadno se dala tahle, nejspíš něco jako vůdkyně, vytočit. "Naštvala sem tě? Tak to promiň. Jen sem chtěla... vlastně nevím proč jsem to řekla." Mávla rukou nad svou vlastní hloupostí a vydala se uličkami pryč. Proplétala se mezi domky k hostinci, kde byla ubytovaná, a celou cestu přemýšlela, co pro ni tohle noční "dobrodružství" znamená. Nejspíš jsem si nadělala nepřátele, pomyslela si a vzala do ruky kliku od dveří hostince.

>>Hostinec U Zlatého bažanta

Když se dívka zeptala zda Phialae naštvala, přikývla, ale svůj vztek držela na uzdě, zatím. Najednou se jí, Chisato omluvila a nakonec odešla pryč. Nad tím jen dívka zakroutila nechápavě hlavou, ale nakonec se rozešla ven z uličky. Než z uličky vyšla, připojil se k ní hnědovlasý mladík, Asur, který předtím šel pro další lidi. "Jsi s tím spokojená?" Zeptal se svého Mistra, který jen přikývl a pokračoval nadále v cestě. "Sleduj ji," pronesl tiš, ale tak aby jí mladík slyšel ten jen přikývl a vytratil se kamsi k hostinci. Dívka přitom mířila do další ulice ve které brzy na to zmizela.
>>Sídlo cechu Zlodějů(Phialae)
>> Hostinec U Zlatého bažanta(Asur)