Podhradí, uličky, náměstí

Najednou k ní přistoupil ten druhý sergal a už měla nůž u krku. Musela se opět ušklíbnout, hlavně té jeho hlouposti když si myslel, že si nevšimne toho, jak jí krade měšec. Musela by to být velmi nevzdělaná zlodějka kdyby si toho nevšimla. Amarena zařvala ať jí pustí, ovšem Hvarn nejdříve domluvil a teprve poté jí pustil. "Myslím, že jsem vše řekla jasně. Takže si trvám na všem co jsem řekla. Amarena ať se rozhodne jak chce, a vy by jste jí měl přát jen to nejlepší," odvětí klidně, jako by se nic nestalo. Přičemž když se Hvarn otočí a pomalu se rozejde pryč, opět se ušklíbne. "Pokud si myslíš, že jsem na tolik hloupá a že jsem si nevšimla, že jsi mi ukradl měšec, no nemáš to asi v hlavě v pořádku," řekne a zašklebí se. "Klidně si ten měšec nech, nenajdeš tam víc než několik měďáků. Nikdy u sebe nenosím peníze, nepotřebuji je," dodá ještě a rukou sjede ke své dýce kdyby náhodou se Hvarn naštval, bránila by se. To ona dokázala. Hlavně s dýkou uměla všemožné věci. "Pokud by jsi chtěla, můžeš mít u nás i jakoukoliv zbraň," dodá ještě k sergalce i když pochybuje o tom, že by se k nim přidala. Hvarn jí teď pěkně namíchl.

Myslel že se mu to podaří no co ale teď byl ještě hodný teda na někoho jako je Hvarn. Zastaví se a pomalu se otočí. Chvíli nad tím přemýšlel ale potom mu to došlo. Musí nechat Amarenu ať si vybere. "Víš co Ami? Vyber si pokud se vrátíš ke mě tk jsem tam jako obvykle." Znova se otočí a vydá se nočním městem pryč do lesa Sherwoodského. Ještě než vyšel ven z města měl strašlivou náladu zabije vše co se mu připlete do cesty, zdá se že teď Amarenu ztratil a to je pro něj velice převelice špatné..

Začne sledovat Hvarnovo počínání, zželelo se jí. "Hele..nešlo by, kdybych se tedy...připojila k cechu?..." otáže se "pod podmínkou, že Hvarna.. taky vyzkoušíte? On to dokáže, je to výborný zloděj.. jen.. je ..horlivý."
Ospravedlní svého druha a rozepne měšec, začne něco hledat a vytáhne jeden stříbrný, podá ho Phil. "Tady, to je můj trest za to, jak se chováme." Oznámí jí, nečeká na odpověď a uteče za Hvarnem do lesa.

Dívka zakroutila hlavou. "Pokud se budeš chtít k cechu připojit, přijď zítra ve stejný čas na toto místo. Někdo z mých lidí si tě tu vyzvedne, pokud ne tvá chyba, ale věz, že tě všichni strážní budou chtít chytit když tě budou vidět krást, s námi by jsi měla záruku, že se ti nic nestane- Rozmysli si to proto dobře," odvětí jí dívka. Počká až ti dva odejdou pryč a nakonec se také vydá do ulic. Všude už panuje ticho a to se dívce líbí. Nakonec se rozejde směrem k cechu.
>>Sídlo cechu Zlodějů

Chis procházela ulicí k hostinci. Už stanula přede dveřmi, když uslyšela nějaký hluk kus za sebou. Ohlédla se, ale nic nebylo vidět. To mě ta ženská znova nechala sledovat? Bože... Chisato nahodila tvrdý výraz a vydala se směrem, kde očekávala jednoho z poskoků té arogantní, nikdo-na-světě-na-mě-nemá, holky. Pročesala stíny očima, ale nikoho nezahlédla. Ponořila se tedy do postranní uličky a zaposlouchala se do toho zvuku. A pak uviděla Phialae, která byla nejspíš dost rozrušená na to, aby si jí všimla. Ovšem bylo to možné. Pod krkem jí držela nějaká postava v kápi meč, přičemž další neurčitá osoba na ně něco křičela. Proboha, co se to děje? pomyslela si Chis, když spatřila ocas vyčnívají zpod pláště. Chvíli přemýšlela, jestli má jít Černovlásce pomoct. Ale pak Phialae postava pustila a s nějakými slovy, kterým dívka nerozuměla, odešla. Jejím směrem. Chisato se rychle schovala a sledovala, jak kolem to ocasaté stvoření prochází. Brzy postavu dohonila druhá, ve tmě nerozeznatelná silueta. Společně se pak vnořili do tmy. Chis zůstala ještě chvilku schovaná a dívala se, jak Phialae odchází pryč. Měla bych jít za ní? napadlo ji na chvíli, ale pak nad tím mávla rukou. Nebude se do ničeho motat, má svých vlastních problémů dost. Nikdy by to nepřiznala, ale taky se docela bála, aby teď neozbrojená někde nenarazila na ty dva hromotluky ze včera. Docela klidně ji mohli sledovat. A tak se otočila, vrátila se k hostinci a vešla dovnitř.
>> Hostinec U Zlatého bažanta

>>Hostinec U Zlatého bažanta
Chis vyšla z hostince a znovu se vydala známými uličkami hledat nějakou práci. Nevěděla proč, ale tentokrát z toho měla špatný pocit. Možná za to mohlo její nedávné malé "neštěstí". Jak tak procházela mezi různými obchůdky, dorazila až na místo svého cíle. Stála před městskou vývěskou, kam se umisťovali plakáty s podobiznami zlodějů a jiných kriminálníků. Na jednom z nich na ní shlížela studená tvář Phialae, jakoby jí opakovala svá slova. 'Pokud zemře jeden z mých poskoků tvou vinou, věz že si tě najdu a že já tě zabiju,' nebo něco podobně nabubřelého... Chisato se podívala do očí té, celkem dobře vystižené, lhostejné tváře a pocítila nenávist. Kdo je ta ženská, že si dovoluje ji tak podceňovat? Zlostně si odfrkla a přelétla zbytek plakátů lhostejným výrazem, dokud nespatřila ten, kvůli kterému sem přišla. Na ušmudlaném a ne příliš povedeném obrázku se mračil ten hromotluk, co jí nadělal naděl ty potíže s Černovláskou. Jeho druha předtím nezahlédla, a tak neviděla jestli je na nástěnce taky. Přišla blíž a prohlédla si informace pod podobiznou. Jednalo se o jakéhosi Garetha, který už párkrát seděl za, no.. to tam nepsali. Tvář měl zamračenou a bylo vidět, že si autor dal záležet na téměř zvířecím výrazu. Mělo to něco do sebe. Chis sundala plakát z nástěnky, složila ho a strčila do kapsy. Tak, a teď to podstatné... pomyslela si celkem vesele, ráda, že se jí zatím všechno daří.

<<Sídlo cechu Zlodějů(Asur)
Asur vyšel ze sídla míříc někam na náměstí. Na tváři mu pohrával úsměv. Měl volno tak proč by se také neusmíval, že? Najednou si všiml dívky, která způsobila jeho Mistrovi tolik problémů jenže jí nechtěl sledovat, ale chtěl Černovlásce nějak pomoci, a proto se vydal k Hnědovlásce. Měl už nápad co udělá.
Šel k ní a zastavil se u nástěnky u které Hnědovláska právě stála. Chvíli dělal, že ho nástěnka strašně zajímá a teprve poté se k dívce obrátil. "Vy jste určitě místní, že? Chtěl bych vás o něco poprosit.. Jsem ve městě úplně noví, nevyznám se tady a potřeboval bych někoho kdo by mě po městě provedl," mladík se odmlčel přičemž se usmál. "Samozřejmě za průvod městem zaplatím," dodá ještě rychle s dalším úsměvem a z kapsy od kalhot vyndá měšec, který je dosti plný. Te poté uklidí a počká co mu dívka odpoví.

Chis se chystala odejít, když k ní přišel chlapík, který už delší dobu postával stranou od ní. Když na ní promluvil, zatvářila se zmateně, ale pak si všimla jeho tváře. Byl jí neuvěřitelně povědomý, a byla si jistá, že už ho někde viděla... ale co, mohla ho potkat kdekoliv na ulici. Nebuď tak paranoidní, Chis... pomyslela si a pokusila se na muže usmát. Když vytáhl měšec, šlo to téměř samo! "No, snad by to šlo.. A co byste chtěl ukázat?" zeptala se, a snažila se, aby to znělo aspoň trošku mile. Ten člověk jí byl velmi nesympatický, ale peníze jsou peníze a každý musí z něčeho žít, ne?

Dívka nakonec zvolila i když bylo vidět, že chvíli váhá, a proto se musel Asur usmát. "Nevím, tak třeba kde se dá ubytovat, ustájit koně a takové ty věci," odvětil dívce hnědovlasý mladík a opět vytáhl měšec z kapsy a podal jí hi. Vždycky když něco chtěl, platil předem. Už se z toho stala taková menší zvyklost. Teď kdyby Chis chtěla utéci i s měšcem, klidně mohla. Mladík se totiž rozhodl dělat nového člověka ve městě, který nic nezná a kdyby najednou vyběhl za ní a začal by jí honit, rozhodně by to bylo podezřelé, a proto stál na místě čekajíc co dívka udělá.

Chisato překvapeně přijala nabízený měšec. Peníze předem? podivila se a přemýšlela, co by měla, respektive mohla, udělat. Pak se zašklebila a napomenula se. Přece nejsem zloděj... usmála se na cizího chlápka. "Tak dobře, ukážu vám nejdřív zdejší hostinec a pak se uvidí, co dál," řekla nakonec a rozhodla se, že své předchozí plány odloží na později. Kývla na cizince, počkala, jestli ji bude následovat a vyšla směrem k hostinci, odkud předtím přišla. "A vaše jméno, jestli to tedy není tajemství?" prohodila za chůze. Chtěla to mít za sebou, ale proč si ho trochu neproklepnout? Možná by přišla na to, proč jí byl tak povědomý.

Asur se udivil, že s měšcem neutekla, a proto se ušklíbl. Dívka řekla, že mu nejprve ukáže hostinec, pro něj tak důvěrné místo. Rozešel se za ní. Když se zeptala na jeho jméno, pousmál se. "Ne mé jméno rozhodně není tajemstvím," odvětil a na chvilku se zamyslel. Nechtěl říci své pravé jméno, protože už ho mohla někdy zaslechnout a on rozhodne nechtěl, aby zjistila, že jeho od Phialae. "Jmenuji se Riar a vy?" Optal se zas on na její jméno i když ho moc nezajímalo, ale alespoň mohl něco o ní říci Mistrovi, což by se Černovlásce určitě hodilo, a proto dělal, že ho to strašně zajímá.

Ha! Tak takhle to je. Falešné jméno, jo? Tak si ho příště vymýšlej dopředu, nikdo přece neváhá, když má říci své jméno... pomyslela si Chis triumfálně. "Jmenuji se Triss. Těší mě." obrátila se k němu, rozhodnuta hrát tu hru s ním. Momentálně jen dumala nad tím, o co mu jde. Pomalu došli až před hostinec. Chis se zastavila a ukázala na tu budovu. "Tak, tady se můžete ubytovat," pronesla rázně, "dostanete tu snídani, oběd i večeři a nejlepší medovinu ve městě. Hospodský není žádný skrblík, takže tu není ani nijak draho..," dodala ještě a zamyšleně se podívala na barevně vyvedený nápis v čele budovy. Pak se zase obrátila na toho chlápka, Riara. "Přijel jste sám?" zeptala se, nevěda, jestli není až moc zvědavá.

Mladík se zamyslel. Říkala mu dívka pravdu nebo si jméno také vymyslela? Uvažoval tak, protože s odpovědí také chvíli váhala, ale to v tuto chvíli bylo jedno. Alespoň teď. "Těší mě Triss," stihl říci ještě Hnědovlasý než se zastavili před hostincem, který tak dobře znal. Mladík na dívčina slova přikývl a budovu si několikrát prohlédl. Udělal to, aby nezapomněl jak budova vlastně vypadá i když ve skutečnosti znal celé město jako své staré boty. "Ano, přijel jsem úplně sám," odvětil mladík hned jak se na otázku zeptala. Nad tou nemusel ani přemýšlet. Kdyby totiž řekl, že s někým, určitě by se na ně ptala a to nehodlal riskovat. "A vy zde žijete sama?" Optal se zas on na velmi podobnou otázku jako dívka.

Chis opatrně přikývla. "Ano, žiju sama," nelhala, stejně si byla jistá, že jestli je tu ten člověk speciálně kvůli ní, tak jí má pořádně proklepnutou. S úsměvem se znovu ohlédla na Riara a podívala se mu do očí. "Takže, co byste chtěl vidět jako další? Třeba naše náměstí? Nebo je nějaké konkrétní místo, kam byste se rád podíval?" zeptala se Chisato, které pořád unikal smysl tohohle celého. Jestli je tu Riar, nebo jak se jmenuje, kvůli ní, tak proč chce prohlídku města? Proč zrovna tohle? Mohl prostě přijít a klidně mě čapnout a někam odtáhnout, protože jsem si jistá, že než na mě promluvil, vůbec jsem si ho nevšimla. Mohl mě třeba jenom sledovat, aby zjistil, kdy bude nejlepší mě chytit. Ale prohlídku města?! Dal mi snad peníze předem, protože se chystá si je v nějaké temné uličce vzít zpátky? to vše jí jako hudba v pozadí filmu plynulo hlavou, zatímco čekala na Riarovu odpověď. Zase riskuju, co se to se mnou proboha stalo?

Mladík na dívčinu odpověď přikývl. Čekal, že dívka bude žít sama už jen kvůli tomu jak se po večerech toulala sama po městě. A hlavně, kdyby byla ve městě s někým rozhodně by jí ten někdo nenechal málem zabít. Asur věděl, že kdyby se předtím v uličce neobjevila Phialae, bůh ví co by se s dívkou stalo. Možná by jí zabili, možná by jí nechali zavřít nebo by jí jen okradli, ale to už se teď nedozví.
Dívka se ho zeptala co chce vidět jako další, a proto se zamyslel. Nepřemýšlel nad tím co by chtěl vidět. "Slyšel jsem, že je zde v Avalonu nějaký Čarostrom, hlavně kvůli němu jsem sem přijel, ukázala by jste mi ho, Triss?" Zeptal se Hnědovlasý s menším úsměvem na rtech. I když v Čarostromy nevěří, je ten co je v Avalonu doopravdy nádherný, a proto se rozhodl zrovna pro něj. Rychle si promyslel co bude chtít vidět jako další, aby až se ho dívka opět zeptá byl už připravený.

"Hm, Čarostrom. Dobře, proč ne." Chis se na chlapíka usmála a vedla ho cestou na náměstí s již zmíněným stromem. Na této žádosti nebylo nic divného, spousta cizinců si přeje vidět zrovna ten Avalonský. Divné bylo... no, Chis sama vlastně nevěděla co. Možná výraz, s jakým se Riar díval na zdejší ulice, domy, obchody... Jako by je viděl už nespočetněkrát. Možná, že si to Chisato jen namlouvala a chlapík byl ve skutečnosti opravdu jen nadšený cizinec. Možná, že ona sama byla divná, jak ji to dneska už nejednou napadlo. Pokrčila nad tím rameny a radši se věnovala svému okolí, protože setrvávat ve své mysli pro ni momentálně bylo nesnesitelné. "Takže, Riare, přijel jste za obchodem? Nebo obdivovat zdejší výstřednosti? Nejspíš byste nebyl první, však jich tu není málo..." mluvila za chůze Chis, aniž by ji to skutečně zajímalo. Vždyť jde o smyšlená fakta...

Hnědovlasý muž následoval mlčky Chisato. Když neměla chuť mluvit jeho průvodkyně, rozhodl se také nemluvit. Hlavně šlo o to, že vůbec nevěděl co by měl říci nebo na co se ptát když zde všechno znal. No hold blbého hrát neuměl. Nakonec promluvila hnědovlasá dívka a tím přerušila ticho mezi nimi. "No protože se vracím do své rodné domoviny, rozhodl jsem se tady zastavit, nabrat síly na další cestu, nakoupit si nějaké jídlo, podívat se na Čarostrom a tak. Byl jsem teď dlouho na cestách, odpověděl Asur bez přemýšlení. Takhle to vlastně i bylo když se podíval poprvé do Avalonu. Ovšem necestoval sám, ale s celou rodinou, která nakonec odjela bez něj. Hnědovlasý se rozhlížel po okolí a dělal, že se snaží zapamatovat si cestu na zpět k hostinci.

Chisato obdivovala rychlost, s jakou odpověděl. Buďto to měl dopředu vymyšlené, nebo mu to fakt rychle myslí, a nebo.. Nebo nekecá! Pffff- pomyslela si Chis. Trošku ji štvalo, že nemůže přijít na nic, co by naznačovalo, že muž není obyčejný turista. Falešným jménem si byla téměř jistá, ale mohl to říct jenom ze strachu před.. bůh ví před čím. Celkem svižným tempem dorazili na náměstí. Chis přešla k jedné lavičce schované ve stínu a zeptala se Riara: "Chcete tu na chvíli zůstat a pokochat se tou krásou?" Ani nečekala na odpověď a usadila se. V rychlosti pohledem pročesala náměstí, jako to měla ve zvyku vždy, když se někde chystala pobýt delší dobu. Pak jí pohled sklouzl k Čarostromu, kolem něhož se to hemžilo lidmi. "Vážně je krásný, viďte.." pronesla inteligentně, přehodila si nohu přes nohu a založila si ruce za hlavou, přemýšlejíc, kam se vydat dál.

Dívka se už na nic dalšího neptala. Tedy zatím. Cesta na náměstí ubíhala poměrně rychle i když dosti potichu. Oba dva totiž mlčeli a za to byl Asur i docela rád. Nakonec Chis přešla k jedné lavičce, která byla schovaná ve stínu. Hnědovlasý zamířil za ní a na její otázku přikývl. Ani nemusel více odpovídat, jeho kývnutí hlavy naznačovalo, že zde chvíli zůstane a to i docela rád. Posadil se na kraji lavičky a upřel pohled na Čarostrom. Ano byl krásný, ale nechápal jak v něj někdo mlže věřit. Sám Asur totiž věří v Boha stejně jako jeho Mistr. Možná i to je dosti spojuje. "Ano, je přenádherný," odpověděl na dívčinu otázku s menším úsměvem. I nadále hleděl na Čarostrom kolem kterého se to hemžilo samými lidmi, kteří si ho buď přišli prohlédnout nebo se k modlit. Asur se modlil jen několikrát a to když se zrovna Phi rozhodla jít do kostela. On tam šel totiž vždycky sní. "Myslím, že to nejdůležitější jste mi už ukázala, více snad ani nepotřebuji. Už vím kde se přes noc ubytovat a také vím, že na náměstí toho hodně nakoupím k jídlu na cestu," proťal ticho mezi nimi a otočil se k dívce. "Moc děkuji za ukázaní města, ale teď už se s vámi rozloučím. Určitě se ještě někdy uvidíme," řekl a poté vstal z lavičky. Mírně se uklonil a vydal se pryč. Nejdříve tam kde se nacházel hostinec ovšem kus před hostincem uhnul do jedné z uličky a nakonec zmizel v jednom z domů. Pokud by ho Chisato sledovala, nevšiml by si jí. Ať už se dívka rozhodla jakkoliv teď měla jedinečnou možnost zjistit kdo vlastně ten muž je a pro koho pracuje.
>>Sídlo cechu Zlodějů

Jak tak pozorovali Čarostrom, ten muž přerušil ticho. Po jeho slovech Chisato vstala a taky promluvila. "Nemáte zač, však už jste mi poděkoval těmi penězi.. Jo, to nepochybuji," dodala ještě, když Riar řekl, že se určitě uvidí. Sledovala, jak se jí uklonil a odcházel pryč. Zařekla se, že se musí Erika zeptat, jestli se dnes dopoledne někdo ubytoval. I kdyby to nebylo zadarmo, teď si to můžu dovolit, pomyslela si zvesela a pohlédla na měšec plný mincí. Takže hladem trpět nebudu, ale co teď? Měla bych jít za ním? Možná bych se dozvěděla, co je zač... po chvilce přemýšlení se Chis dala do svižného běhu, aby v davu ještě stačila najít mizejícího Riara. Netrvalo dlouho a zahlédla jeho široká záda. V tu chvíli zpomalila do kroku a, skrývaje se ve stínu četných markýz a houfu lidí, se dala do sledování. Nejdřív muž mířil k hostinci a Chisato z toho byla trochu zklamaná. To bylo jedna nula pro zvědavého cestovatele. Pak ale Riar odbočil do vedlejší uličky, sotva pár metrů od hostince. Chisato, která byla na druhé straně přeplněné a široké ulice, rychle přeběhla na druhou stranu, aby ho neztratila z očí. Pozdě. V ulici nebyl, ani nemohl jít dál, protože první odbočka se nacházela až velmi daleko, tam by to nestihl. Musel vejít do některého z domů. Kdyby Chis chtěla, mohla by to tu trochu prohledat a možná i zjistit, kam zapadl. Ale vzpomněla si, co ji původně přitáhlo k nástěnce a rozhodla se dokončit načatou práci. Koneckonců, ulici si pamatuje, je to poslední odbočka před Zlatým bažantem. Může se sem podívat později, a i kdyby zde Riar už nebyl, něco jí říkalo, že tu budovu určitě pozná. To rozhodlo. Vytáhla z kapsy plakát, který nedávno sebrala z nástěnky, pohlédla na zamračenou tvář a dramaticky pronesla: "Jen počkej, však já tě dostanu." Jakmile ty slova dokončila, zasmála se svým vlastním hereckým schopnostem a vydala se ulicemi někam pryč.

Chisato procházela jednou užší uličkou. Pískala si a rozhlížela se po občasných kolemjdoucích. Měla skvělou náladu, protože jí vše vycházelo tak, jak chtěla. Teda alespoň pokud ví. Brzy odbočila do ještě užší uličky, kde zapadla do jednoho z domů. Prošla tmavou chodbou bez oken a vešla do místnosti s nízkým stropem a začuzeným vzduchem. Uvnitř se nacházelo několik postarších mužů a žen nepříliš vábného vzhledu. Seděli u různě rozestavených stolků a popíjeli nějaký tvrdý alkohol, přičemž hráli karty nebo hlasitě vyprávěli rádoby vtipné historky. Nebylo to pěkné místo, ale daly se tu slušně sehnat informace. Chis prošla celou místností až do rohu, kde seděl nenápadně vyhlížející plavovlasý muž. Přisedla si k němu a zašklebila se. "Něco bych potřebovala," řekla po chvilce. Muž vzhlédl a pousmál se. "Dlouho si tu nebyla... O co jde tentokrát?" Když se mu Chisato podívala do očí, přeběhl jí mráz po zádech. To proto, že věděla, co všechno má tenhle chlap na svědomí. Nedala na sobě nic znát a vytáhla z kapsy plakát s podobiznou. Rozložila ho a podala plavovlasému muži. "Víš, kde bych ho mohla najít? Nebo co je zač?" zeptala se. Muž si plakát prohlédl, zamračil se, až se mu z obočí stala jedna linka. Pohlédl na Chisato a promluvil. "Jo, toho znám. Je to jenom zlodějíček, ale nechává se najímat na nebezpečný věci. Myslím jako... na vraždy."

Tyaral se procházel po náměstí. Neměl co dělat, zvláště když oba rodiče byli zas někde na cestách. On mohl jet také, ale nechtěl, protože ho nikdy nebavilo být několik dní na cestách jen kvůli obchodu i když věděl, že jednou to bude muset dělat taky.
Mladík se zastavil u stěny kde byli nalepené plakátky s různými obličeji všech možných zlodějů. Ještě se mu nikdy nestalo, že by ho někdo okradl. Za to byl také rád. Znal už několik lidí, které okradli i přes den. Nechtěl být těmi chudáky, kteří si chtěli něco koupit a najednou neměli u sebe měšec s penězi. Ovšem litoval i těch zlodějů, protože věděl co je za krádeže čeká. Nikdy nikomu nepřál smrt. Tyar se obrátil od stěny s plakátky a pokračoval dále po náměstí. Měl na něco chuť, ale ještě sám nevěděl co si dá. Do hostince zatím nechtěl a domů se mu také nechtělo, takže zbývalo jen se procházet.

Už brzy ráno, za svítání, se Garin vydal do města. Za uplynulý den Arice stihnul vysvětlit vše, co se stalo od jeho odjezdu s královo výpravou, zatím ale ještě nevyřešili, jak to bude dál. Kde bude Arikka a kde on... Tedy, jeho místo bylo jasně dané - v Dračích horách. Dívka chtěla odjet s ním, ale Garin to nepovažoval za vhodné. Nebylo to místo pro malé děti, i když Arikka nebyla jen tak ledajaké rozmazlené děcko. Možná by to zvládla..., problesklo mu hlavou. Každopádně ho podobné myšlenky tížily tak, že skoro nespal. A navíc na spaní v lese mezi borůvčím si poněkud odvykl. I stará strážní věž byla pohodlnější.
Kráčel uličkami sám, dost lidí ještě spalo. Arikka si našla nějakou opuštěnou stodolu a nabídla mu střechu nad hlavou, ale on slíbil Eölasovi, že se večer vrátí do lesa. Dráček chtěl jít do města s ním, ale Garin to razantně zamítnul. Kdyby ho tu někdo viděl, dost možná by to byl jejich konec. A krom toho... Včera v lese Eölas něco našel. Něco jim dvěma známé, poklad pokladů. A tak u té věci musel zůstat a hlídat, aby se jí nic nestalo. Byla by to katastrofa a ani jeden z nich by si to do smrti neodpustil.
Garin mířil uličkami k čarostromu. Potřeboval si urovnat myšlenky. Jakmile to udělá, půjde nakoupit zásoby na zpáteční cestu a kontaktuje ještě pár přátel.

Chisato unaveně klesla na nejbližší lavičku. Včera celé odpoledne proseděla v té zatuchlé, páchnoucí místnosti a snažila se zjistit, kde toho chlapíka z plakátu najít. Když usoudila, že už se víc nedozví, vyrazila večer ven a celou noc se potloukala kolem místa, kde ten muž prý přespává. Našla dokonce i to místo, ale neměla u sebe své nože ani nic jiného, a tak jen obcházela budovu jako hlídací pes a snažila se zjistit, jak by se mohla dostat dovnitř, až přijde její čas. K ránu to pro tentokrát vzdala a vydala se na cestu k hostinci. Chtěla si jít okamžitě lehnout a prospat se do večera, ale vzpomněla si na Haery a malou dračici. Je s nimi přece na dneska domluvená! Chis přidala do kroku, dokud nedorazila ke dveřím Zlatého bažanta.

>>Hostinec U Zlatého bažanta

Jakmile Garin dorazil k čarostromu, klekl si na kolena, zavřel oči a tiše vydechl. Cítil, jak se v blízkosti stromu uvolňuje a jeho uvažování náhle dostává smysl. Vysedával tam několik minut a poté se pomalu sebral a vyrazil. Náhle měl jasno, kam jít. Potřeboval sehnat Gewaise, starého přítele.
Uličkami města zamířil k jeho domu. Brzy dorazil před dřevěné, rozpraskané a rozvrzané dveře. Zaklepal a čekal. Čekal dlouho, ale nikdo nepřicházel. Pohlédl na zámek. Zdál se být mohutný a pevný, narozdíl od zbytku dveří. Rozhlédl se kolem sebe a když se ujistil, že je ulička prázdná, vzal za kliku a dveřmi zalomcoval. Nezabralo to, byly pevně zamčené. Nezbývalo mu, než sáhnout k silám, které údajně ovládal, jen sám netušil jak. Jak by je měl zmobilizovat a jak ovládnout? Jak to jen říkal ten duch za vodopádem? Soustřeď se na to, čeho potřebuješ dosáhnout... A tvé síly si najdou cestu.
A tak si Garin klekl před dveře a ruku s runou natáhl k zámku. Zavřel oči. Značnou chvíli mu trvalo, než vyhnal z hlavy rušivé myšlenky, ale nakonec se to zdařilo. Ta doba, kdy tu takhle klečel, mu připadala nekonečná. Ruka natažená k zámku mu začala těžknout, ale nenechal se tím vykolejit. Pevně se držel jen představy otevíraného zámku, dokonce slyšel i cvaknutí západek. A pak to cvaknutí uslyšel znovu, skutečné.
Trhnul sebou, zamrkal a otevřel oči. Ucítil znatelný úbytek energie a viděl, jak uvnitř klíčkové dírky mizí poslední nitky magického, smaragdově zeleného záblesku. "Povedlo se to," vydechl šokovaně a prsty letmo přes zámek přejel, jako by se chtěl ujistit, že se mu to nezdá. Pak se narovnal, vstal a vzal za kliku. Dveře se se zavrzáním otevřely a Garin vstoupil dovnitř.