Podhradí, uličky, náměstí

Chis se usmála, když jí Phialae vyrazila naproti. Když se Černovláska zastavila, Chisato překonala zbývající vzdálenost a stanula asi dva kroky před dívkou. Chvilku se jí jen dívala do očí, potom se znovu usmála a tak, jak už to udělala mnohokrát, hodila všechno, co předtím chtěla říct, za hlavu. "Jsi zvědavá, co ti chci, že? Chci ti pomoct, jestli je to tedy v mých silách." řekla rychle a povytáhla obočí. "Jsi překvapená? Věř, že nejsi jediná..." Chis se napřímila, jakoby tím svým slovům chtěla dodat na důležitosti, a čekala, co zlodějka na to. Kdybyste se jí teď zeptali, jestli se zbláznila, jen by se ušklíbla a nadšeně by souhlasila.

Pěkně si počkala až k ní Chis dojde těch několik málo kroků co je od sebe dělili. Hned na to se ušklíbla když začala dívka mluvit. Teprve když řekla, že chce Phi pomoci, zůstala na malí okamžik na ní nevěřícně koukat. Ovšem nakonec jen zatřepala lavou a znovu se ušklíbla, jak bylo jejím zvykem. "Ani tak zvědavá nejsem," odvětila s dalším menším úšklebkem. "Pomoci nepotřebuji, dodala ještě rychle a rozhlédla se. Sergalku nikde neviděla což značilo dvě možnosti. Jednu, že se někam schovala a stráže jí nenašli. Druhou, že jí našli a teď jí někam odvádějí. Ale! Pokud by to byla druhá možnost, způsobilo by to veliký povyk kolem což znamená, že by si toho musela Černovláska všimnou. Protože tady, ale žádný povyk nebyl, znamenalo to, že se Amarena někam schovala. "Překvapená? Já? To jsem byla jen jednou v životě," pronesla. Překvapená byla doopravdy jen jednou a to když jí zvolili za nového Mistra. Byl to nádherný pocit když zjistila, že ona bude vůdcem zlodějů. "Kdo byli ti lidé ze včerejška?" To bylo jediné co jí zajímalo, protože se mohli kdykoliv vrátit a tentokrát i s posilou. A protože se Phialae do toho dosti zapletla, musela aspoň vědět s kým měla tu čest.

Takže tě to nezajímá? ušklíbla se Chis, když Phialae schovala nevěřícný výraz a znovu nadhodila ledovou masku. Všimla si, že je dívka trochu netrpělivá, a tak ji nechala domluvit a nepřerušovala ji. "Myslela jsem, že to víš, protože já ne. Nejspíš si je nějací zloději či kdo najal, aby mě zneškodnili. Jak už jsi myslím podotkla včera, nemají mě moc rádi," odpověděla na dívčinu otázku a přišla k ní blíž. "Takže ty nepotřebuješ mou pomoc? To je dobře... Víš, měla jsem pocit, že ti něco dlužím, ale když si jsi tak jistá, že vše zvládáš sama, můžu klidně spát." Chisato rozzuřila dívčina lhostejnost a sebevědomí, a protože nebyla zvyklá se přetvářet, vycenila na ni zuby v jakémsi úšklebku a otočila se na patě, až za ní zavířily její vlasy. Málem by odešla, a byla si jistá, že by to Phialae uvítala, ale uvědomila si, že vlastně vážně chce být dívce nápomocna. Nerada někde nechávala nesplacené dluhy. A tak se znovu obrátila a upřela na ní pohled. "Udělám cokoliv."

Dívka se opět ušklíbla když Chisato začala mluvit. "Ne já to rozhodně nevím. Ani jednoho jsem nikdy neviděla," odvětila jí Phialae. Přitom jí opět věnovala další úšklebek. Teď trochu litovala, že se jí zastala. Sice to byl dobrý skutek, který udělala, jenže teď ohrozila sebe a i své lidi, kterých bylo požehnaně. Pokud jí jeden z mužů znal(a ona doufala, že ne) mohlo to pro ní a pro další lidi z cechu znamenat veliké problémy. "Ne nepotřebuji od tebe pomoci. Kdybych potřebovala, řekla bych ti to což se ovšem nestalo. A klidně si běž kam chceš," dodala ještě když Hnědovláska domluvila. Když na ní dívka vycenila zuby, tiše se usmála a opět se ušklíbla. Chis se otočila na patě a poté se rozešla pryč. Dívka se pro sebe usmála ovšem když se dívka opět otočila k ní a něco řekla, protočila oči v sloup. "Nevím v jakém smyslu tyto slova myslíš, ovšem pomoci já doopravdy nepotřebuji, odmlčela se a znovu se ušklíbla. "Tedy teď už nepotřebuji," dodala ještě rychle po krátké odmlce a mrkla na ni. Pokud jí dívka ještě něco chtěla, došla k ní, aby jí lépe slyšela. Pokud ne, zůstala stát na místě. Doufala, že brzy za ní přijde Asur se kterým nutně potřebovala mluvit.

"Dobře, aspoň jedna z nás si je jistá tím, co chce," vyjelo z Chisato. Štval jí dívčin povýšený úšklebek, i to, jak s ní jednala. Nevěděla, jak vysoký post Phialae zastává, ale co věděla jistě bylo, že jestli jí dřív byla Černovláska lhostejná, tak teď jí nenávidí. "Tak to bychom měli, už se mě zbavíš, neboj. Jenom jsem ti chtěla ještě říct, ať už mě tvoji lidé nesledují. Nevím k čemu by ti to mohlo být dobré. A taky... no, rozhodla jsem se ty pitomce ze včera najít a zneškodnit." Chis nasadila odhodlaný výraz. Bylo jí jedno jak hloupě nebo dětinsky to musí vypadat, natož znít. Pokud jí Phialae ještě něco chtěla, i když to bylo velmi málo pravděpodobné, bylo pozdě. Chisato se hlasitě rozesmála a se šíleným úsměvem na rtech se vydala uličkami pryč. Co mě to popadlo? přemítala za pochodu, ale vlastně jí to bylo ukradené. Nezodpovědné chování se jí poslední dobou celkem zalíbilo.

Dívka přikývla. "Nevím jak ty, ale já rozhodně vím co chci," odvětila a pousmála se. Černovláska si všimla, že Chis má ještě něco více na srdci, a proto se pomalými, ale jistými kroky vydala za ní. Zastavila se od ní několik kroků. Tak, aby se dobře slyšela. Dívka tuto pozici zastala, protože nevěděla jak se nadále bude chovat a Hnědovláska na ní mohla kdykoliv vyjet. Tedy mohla na ní zaútočit i když tady na náměstí by to bylo dosti blbé, zvlášť když zde byli stráže, které si jich zatím nevšímali. Také neměli proč. "Já můžu svým lidem říci ať dělají co chtějí, a pokud tě budu chtít sledovat, udělám to. V tom mi nikdo, a ani ty, nemůže zabránit," řekla rozhořčeně. Jednu ruku dala v bok a opět se ušklíbla. "Myslím si, že oni najdou dříve tebe než ty je. Máš u nich nějaký vroubek, proto tě chtěli zneškodnit, odvětí jí a nad jejím dalším chováním se opět tiše zasměje. Dívka se také rozhodla pryč. Chtěla zpátky do sídla, a proto se vydala uličkami pryč, tam kde byl dům, který jí patřil. Pokud jí někdo začal sledovat, nevšimla si toho, takže klidně i Chis jí mohla do sídla sledovat. Pokud by byla tichá jako myška, mohla by dokonce proklouznout do Sídla cechu Zlodějů a dokonce se dozvědět kde se Phialae a ostatní skrývají. Ovšem to by se mohlo stát jen pokud se jí Chis rozhodla sledovat a pokud byla po celou dobu tichá jako myška.
>>Sídlo cechu Zlodějů

MH: No tak z toho dne to trochu pošlu. Omlouvám se za zdržení...

Alric, po Amareeně chmátl ale byla příliš rychlá a tak se sevřely Alricovy prsty naprázdno. Zavrčel, stiskl zuby a rozběhl se za ní, i když jí již pronásledoval Jack s halapartnou. Alric mezitím zburcoval další strážné á tak se počet pronásledovatelů rozrůstal. Alric se pak obrátil aby se rozběhl i když... Co to? Šálil ho snad zrak? Byl to Garin? Kdo to byl?! to si snad ze mně děláte srandu. Pomyslel si když se mu osoba stratila v davu. Jistý si tím však nebyl a tak zhnuseně křikl cosi nesrozumitelného a s helmicí na hlavě se rozběhl ulicí. Netrvalo mu dlouho než se rozhodl a tak se zadním vojem strážných držel krok. Když pak Amareena zmizela i Jackovi, zůstal stát snad pár kroků před uličkou v zatáčce kde se Amareena skrývala. ,,Rozdělte se! Musíme ji najít.“ Zasyčel vztekle a sám se jal do hledání. Vojáci se rozlezli po okolí a zuřivě, nebo to tak vypadalo, se snažili sergalku najít. Když pak jeden ze strážných uviděl chomáč srsti visící ze stechy, strhla se mela a na místo se zběhl snad každý strážný z města. ,,Chyťte tu bestii a zburcujte všechny stráže a nechte zavřít brány!“ Křikl Alric ve snaze upozornit na nebezpečí úniku i když poslední rozkaz byl s jeho hodností takřka nesplnitelný. Pár vojáků po máchalo píkamy a halapartnami ve snaze ji shodit, bůh ví k čemu to bylo platné. štěstí pro Amareenu že nikdo z vojáků neměl luk a šípy...

Amarena se vítězoslavně postaví na střechu toho baráku a začne chytat svůj dech. Vysílení jí podlomí kolena a packu jí položí na hruď, jakoby jí to mělo pomoct v dýchání.
To už ale dole začne sraz stráží, kdyby neměli plechové spoďáry, Amarena by o nich nevěděla, takhle o nich ale ví až moc dobře. Otočí se a znepokojeně se na ně podívá, namnožili se, teď jich je mnohem víc, a ke všemu jich přibývá . Proč si jen nevzala nějakou zbraň, třebas jen pazourek, nejlépe luk.. To by je mohla likvidovat. Halapartny stráží skáčou nahoru a dolů, Sergal začne uvažovat a připlazí se blíže k okraji budovy, načež se rozkročí a začne sledovat tu nejbližší. Jakmile se načasuje tak vystřelí sama sebou kupředu a chytne vojákovu zbraň, chvíli se přetahuje sem a tam a nakonec se jí podaří onen předmět jejího zájmu získat pro sebe.
Sergal vyplázne na vojáka svůj dlouhý jazyk a posměch ještě umocní svým nepřirozeným úšklebkem.
Následně zaleze zpět na budovu. Mezery mezi jednotlivými domy, krámy nebo na čem to vlastně Amarena stojí, jsou celkem velké. Dost velké na to, aby je ani takový subjekt, jako je ona nepřeskočila.
Ovšem když provede skok o tyči...
Začne couvat, až k druhé hraně střechy, jakmile si je jistá, že má dost místa na rozběh, vystartuje kupředu a jakmile je u okapu, zahákne do něj násadu halapartny a vyskočí.
Letí.

Chisato bloudila uličkami a střídavě zatínala a rozevírala pěsti. Byla naštvaná jako málokdy, i když sama nevěděla, proč ji dívčina lhostejnost tak vytočila a donutila ji chovat se jak děcko. Ale co řekla, dodrží. Dnes večer se chystala najít znovu ty dva lumpy ze včerejška. Byla trochu nesvá dělat něco tak riskantního, ale neměla strach. Jenom pokud si mě nenajdou sami, co? pomyslela si, když si vzpoměla na Phialaenino varování. "Nejsem tak naivní jak si myslíš.. Je my jasný že se vrátí..Jenže já si je najdu první.." procedila mezi mezi zuby sama k sobě. Ale čím by měla začít? Neměla žádné vodítko, kromě chlapa, co jí "práci" zadal. A pochybovala, že by ho mohla nějak najít. Achjo... Chis si zoufale povzdechla a už se chystala vydat na zpáteční cestu k hostinci, když si všimla nějakého rozruchu pár ulic odsud směrem k hradu. Zaujatě se vydala tím směrem a dumala, o co asi jde..

Všiml si mně. On si mně všiml, problesklo Garinovi hlavou a srdce se mu rozbušilo o něco rychleji, když se jeho pohled na zlomek vteřiny střetl s tím Alricovým. Nasucho polkl a vzápětí zmizel kdesi mezi lidmi, doufaje, že má Houndog dost jiných věcí na starosti a nebude za ním slídit. Tak jako tak nemůžu ve městě zůstat příliš dlouho, pomyslel si a myšlenkami se vrátil k Arice. Musí jí najít a dát jí vědět, že je v pořádku. A vymyslet, co dál. Arikka byla sice víceméně soběstačná, ale nedokáže se o sebe starat pořád. Co když onemocní, co pak? Musí tu být někdo, kdo se o ní postará. A on za ní cítil zodpovědnost.
Netrvalo dlouho a dobře známými uličkami se propletl až čarostromu na náměstí. A tam jí konečně spatřil, jak sedí před mohutným stromem, ruce sepnuté, oči zavřené. "Arikko," vydechl a úleva z jeho hlasu přímo čišela.
Dívka, jakmile zaslechla důvěrně známý hlas, sebou trhla, otevřela oči a když spatřila Garina živého a zdravého, radostně zavýskla a rozběhla se k němu. O vteřinu později už ji svíral ve své náruči. A ačkoliv Arikka nikdy neplakala, rozhodně ne na veřejnosti, teď se jí pár slz, velkých jako hrách, skutálelo po špinavých tvářích. "Garine," vzlykla. "Ty žiješ! Já... já myslela, že už tě neuvidím," vymáčkla ze sebe přidušeným hlasem. Garin jí k sobě přitiskl a pohladil po rozcuchaných vlasech. "Vždyť víš, že bych tě tu nenechal."

*Pomalu se začala zvedat aby zašla na nějaké to dobré jídlo a pití do hostince.Začala si hrát s pramínkem vlasů a pak si nazula boty a vyrazila *

Chis prošla pár uličkami, aby našla zdroj rozruchu. Nemusela hledat dlouho, asi po dvou minutách zesilujícího se hluku došla do jedné široké ulice a zůstala nevěřícně stát. Mám to ale pech, co? zeptala se sama sebe a pousmála se ad vlastní smůlou. Uprostřed ulice klečel na kolenou bělovlasý z včerejšího odpoledne. Ten už mi nic nepoví, pomyslela si Chisato, protože muže držel pod krkem strážný a druhý mu svazoval ruce za zády. Ne že by se nechal jen tak. Křičel, nadával a proklínal každého v dohledu. Vzpíral se, ale dva strážní na něj byli moc. Kdo máš ty svoje kamarády teď, co? Určitě ne daleko. Nejspíš jste se pokusili něco ukrást, co? Chis se škodolibě zašklebila. Rozhlédla se, ale když nikde v davu neviděla její dva "kamarády" ze včerejška a zhlédla, jak strážní odvádí Bělovlasého pryč, otočila se a tentokrát se vážně vydala k hostinci. Musím si to promyslet.

<< Sídlo cechu Zlodějů
Dívka vyšla do uličky a brzy zmizela v další. Teď už jen chtěla, aby našla Chis nebo ty chlápky ze včerejška. Tušila, že pokud najde Chisato, najde i oba dva chlápky, protože ti na ní musejí mít hodně velikou pifku. Ovšem teď by se ani dívka nedivila kdyby šli po ní, protože se do toho také zapletla a mohla kdykoliv strážím říci co včera viděla i když pochybovala o tom, že by jí někdo ze stráží uvěřil, protože jí znali jako zlodějku což znamenalo, že si mohla klidně vymýšlet, jen aby něco hodila na někoho jiného. Zamyšleně šla po jedné z ulic když najednou zbystřila. Na proti ní někdo šel, ale od ní samotný byl ještě daleko, a proto pochybovala o tom, že by si jí ten někdo všiml. Rychle zalezla do uličky a tam zůstala stát. Když kolem ní osoba prošla, prohlédla si jí a i hned poznala Chis. Teď už jen zbývalo rozhodnout se zda jí bude sledovat nebo ne.

Sergalka si vedla více než skvěle a Alric si začínal myslet že k něčemu takovému prostě byla najatá či dokonce cvičená. „Seslez dolů ty chlupatá zvůle boží!“ Křikl na ni a pohrozil ji pěstí, ale k niemu to stejně nebylo. Strážným se podařilo dokonce nechat si uzmout halapartnu a to už Alric nevydržel. „Ty zrůdo! Ještě jedno utě tu uvidím a vytrhám ti střeva!“ Křičel. Jistěže se mu ztráta peněz nelíbila a už vvlbec ne že budou klidně celý měsíc živit tenhle bezvýznamný krk. Zařval, když kopl do postávajícího barelu a obořil se na vojáky. „Jestli ji do dne neuvidím sedět na strážnici, každého z vás nechám osobně zbičovat!“ Křičel, strhl si přitom helmici a osobně rozlíceně upozorňoval všechny kolem sebe že to myslí smrtelně vážně... Pronásledování již byl ku ničemu....

O pár chvil později....

Alric si to se skaženou náladou kráčel směrem k hradu. Nevěděl co se tam děje ale čím blíže byl tím více cítil podivný pocit. Bylo to jako brnění v konečcích prstů, cit jenž se kdesi v nejzažším místě těla schovával... Alric se azstavil a zamrkal, nechápal co se to dělo a pohlédl směrem k hradní bráně a přidal do kroku. Brzy jeho kroky zastavily na nádvoří bíleho hradu.

>> Nádvoří

Pomalým krokem s kapucí na hlavě a ocasem schovaným v nohavici, se prochází po Avalonu a hleda Amarenu. Když je pach intenzivnější tak zrychlí aby se ujistil že jí nic není. Jen co vidí nějaký objekt na střeše který skáče na další hned mu bylo jasné že to byla ona. Rozběhne se a naráží do lidí protože se dívá jenom tam nahoru a nikam jinam. Zatočí a je v malé uličce kde je stín a nikdo tam není. vyskočí a chytí se okapu, ten silně zaskřípá pod jeho vahou a Hvarn se vyhoupne nahoru. Přikrčený na střeše se natáhne a rozběhne se směrem ke střeše na které byla Amarena nyní. Když se odrazil zjistil že to nebude tak krásné přistání a vystrčí nohy dopředu a stejně tak ruce. Rukama se chytí okapu ale levačka se netrefila tak jak chtěl a vysel jenom za jednu ruku a opíral se nohama o zeď. Po chvilce se vzpamatuje a chytí se okapu i druhou rukou znova se vyhoupne jako před tím a bál se že ho teď někdo viděl a tak se doplazil na střeše k Amareně a usměje se. "Co to tady vyvádíš nezbednice? Víš jaký jsem měl strach?" teprve když se trochu uklidnil a adrenalin ustoupil tak si všiml že na hlavě nemá kapuci, okamžitě si ji natáhne přes hlavu. Doufá že nespadne tam dolů mezi lidi. Radši se postavil ale zůstal mírně skrčený kdyby potřeboval uskočit, jeden nikdy neví..

Přistane.
Síla, co jí vymrštila s pomocí tyče jí pošle ještě o pár kroků kupředu, ovšem to vůbec nevadí, Amarena se opře o doškovanou střechu a začne oddechovat, své úlovky si položí vedle sebe a ruce založí na břiše, začne podřimovat.
Ale ne na dlouho, ozve se rána, jako kdyby někdo někam někoho hodil a navíc jí do čumáku praští familiární vůně. To se jí nelíbí, jen co uteče strážím, začnou za ní dolézat fanoušci.. tohle není fanoušek.. To je Sergal! Proboha. Amarena se postaví a začne sledovat Hvarnovo počínání s nepříčetným výrazem na tváři, nedalo by se říct, že ho ráda vidí. Ruce si založí přísně v bok. Jakmile je Hvarn nahoře, povzdechne si a zakroutí hlavou. "Já? Já tady vydělávám! " zakřičí (nebo spíše zakvičí) a vrazí mu do rukou onen měšec, co vzala Alricovi. Halapartnu mu zatím neukazuje..

Zasměje se, zapomněl na svůj hlas. "Promiň, omlouvám se. Já to myslel ironicky." Teď si dal pozor aby to neřekl přísným tónem jako před tím. Teď když je vše v pořádku si vytáhne ocas z nohavice. Všichni by stejně poznali že je to taky sergal když se baví s jiným. Pro jistotu si nechá kapuci, ale to stejně nepomůže jenom se mu líbí si skrývat obličej ve stínu. Ajaj, všiml si toho že v ruce drží halapartnu a bál se že někoho zabila ale nezdá se, není zakrvácená. Mohla někoho jenom bouchnout a tím mu způsobit smrtelné zranění. Jenomže dostal nápad. Ne ne ne to radši ne. Takové věci si nechá na jindy až bude mít důvod a ne je dělat jenom tak ze srandy. Radši zvolí druhou variantu. "Možná by jsme se už měli vrátit. Strážní tu budou každou chvíli. A zásah šípem není zrovna příjemný to mi věř." Udělá pár kroků aby se přiblížil k Amareně. Jenomže mu to pod jeho nohama zaskřípá a dva došky už letí dolů a trefí jednoho z občanů. "Ksakru" Řekne si to spíše pro sebe ale Amareniním uším to asi neunikne.

Phi nadále z uličky sledovala Chisato, ale najednou jí někdo šáhl na rameno a ona vykřikla. Rychle se otočila a mladík, který stál za ní málem dostal facku, kdyby v čas neuhnul. "Promiň nechtěl jsem tě vylekat," zubil se na ní Asur. Černovláska protočila oči v sloup. Najednou uslyšela nějaký hluk a výkřik jednoho z obyvatel města. Dívka vylezla z uličky následována hnědovlasým mladíkem. Pohled jí spočinul na střeše domu kde stála Amarena a kdo si další, ale toho dívka neznala. Ovšem vše nasvědčovalo tomu, že je to další sergal. Dívka se nakonec otočila k Asurovi a začala mu i hned něco vykládat. Mladík nakonec přikývl a vydal se pryč. Phialae i hned osaměla na ulici, co vedla k hostinci. Pokud zde ještě Chis byla mohla teď dívku spatřit.
Asur se brzy ocitl na střeše kde stála Amarena a Hvarn. Hnědovlasý mladík přistoupil k sergalce, nevšímajíc si druhého sergala. "Mám pro vás zprávu od černovlasé dívky se kterou jste se dneska setkala," promluvil mladík, nevšímajíc si Hvarna. "Mohli by jsme si, ale popovídat někde jinde?" Optal se a kývl hlavou k Hvarnovi. Pokud Amarena svolila, odvedl jí ke konci střechy kde byli různé krabice. První skočil on a poté počkal až skočí Amarena. Uznal, že zde to bude stačit, protože v domech už bylo zhasnuto, takže uznal, že všichni už určitě spí. Pro jistotu se ještě rozhlédl a nakonec se obrátil na zpět k sergalce. "Ta černovlasá dívka se jmenuje Phialae a má vysoké postavení v cechu zlodějů. Prý vás viděla, jak jste ukradla jednomu strážnému měšec. Tedy přesněji tomu, co má u krále vysoké postavení," mladík se odmlčel a rozhlédl, snad zda je někdo nesleduje. "Dívka si myslí, že by jste byla velmi dobrý člen v cechu zlodějů, a pokud tedy souhlasíte, můžete vstoupit do našich řad. Vše jsem vám povinen vysvětlit, protože Phialae teď nemá čas, a proto pokud souhlasíte, vydali by jsme se i hned do našeho sídla," dokončí a pousměje se. Je rád, že základní vysvětlování má za sebou. Teď jen počkat co odpoví sergalka.

"No proto!" Uklidní se Amarena a strhne ze sebe masku nepřípustného suchara. Všimne si jeho vylekání z jejího nového nástroje, ukáže mu ho. "Podívej, co jsem našla, konečně mám něco, čím se mohu rovnat tím tvým mečem!" Pochválí sama sebe a ušklíbne se, palcem krátce projede po násadě, všimne si jeho přemítání, nějak vycítila, že promýšlí své reakce. Natočí hlavu na stranu "Proč? Sem se nedostanou, máme spoustu času." Opáčí mu a otočí se k němu zády. Jednou je na vrcholu jejího malého světa, tak si snad užije čerstvého vzduchu, ne?
Uslyší klení, zase se otočí a zamračí se na něj. "Já sice kradu, ale protože nemám jinou možnost, kdežto ty by jsi si možná měl hlídat slovník. Takováhle slova dláždí cestu do pekel.." Opáčí mu dlouze.
Najednou se k nim začne drápat Asur, nebo kdo to je. Amarena vytřeští oči na vetřelce a namíří na něj halapartnou.
On dokonce mluví! Ach bože, nikoho nezastraší..
Sergal pokrčí rameny a začne následovat toho kluka, stále třímajíce v rukou svůj nový atribut.
Seskočí za ním.
Začne poslouchat, její uši bedlivě, jako dva radary, točí kolem, dělají osmičky, kolečka a podobně.
Sergal začne přemýšlet, taktéž si začne mnout bradu. Kdyby byla členem, co by jí to přineslo? Větší zisky? Bydlení? A co Hvarn ? Zůstane v lese?... na to se bude muset zeptat.
"Tak víš co, já to tedy přijímám, ale pouze pod podmínkou, že můj... ehm.." Ukáže palcem na Hvarna, kterému je vidět kus těla. "...Společník, bude moct bydlet se mnou v.. někde...u vás, nejsme lukrativní vlastníci honosného sídla." odpoví Asurovi

Nechal mluvit Amarenu a přitom jí bedlivě poslouchal. Když došlo na to kdo s ní bude bydlet, poškrábal se na hlavě. Další sergal v naší partě? Vždyť ten tam nemůže co kdyby nás prozradil? Svolila by to vůbec Phi kdyby se dozvěděla požadavky té sergalky? Určitě by to nedovolila.. Mladík přemýšlel. Prozrazoval to jeho obličej. Tedy přimhouřené oči dívajíc se směrem k druhému sergalovi na střeše. "Ne to nejde," začal mladík nakonec, probodávajíc Amarenu očima. "Mistr by to nikdy nesvolil," každému kdo je v cechu déle by i hned došlo, že mluví o Phialae, ale Amareně to očividně nemůže do jít, ledaže by se ho zeptala kdo to ten 'Mistr' vůbec je. "Phialae řekla jen ty. V sídle není dostatek místa pro další lidi. A hlavně to není tak, že tam každý bydlí. Samozřejmě do cechu budeš mít přístup, nebudeš mít kde přespat přespíš tam. Neseženeš nic k jídlu, jídlo v cechu najdeš a to dostatek. Budeš se chtít vykoupat? Jsou v cechu lázně. Také když něco ukradneš a někdo tě přitom chytí, Mistr tě z vězení dostane ven do několika hodin. Lup, který ty ukradneš si necháváš, jen každý měsíc něco přihodíš do pokladnice, jako to dělá každý. Ten tvůj 'přítel' by musel být zloděj, aby si ho Mistr všiml a nejprve by musel složit zkoušku. Ty už jsi ji složila, ukradla jsi ten měšec. Pokud tedy s tímto souhlasíš, i hned se vydáme do sídla. Klidně se rozluč s tím svým 'přítelem', ale o cechu nesmíš nic vyzradit, nikomu!" Domluvil nakonec Asur a znovu se rozhlédl.

MH: jsi mě přeskočila :DD takže jakože tohle bylo dříve
"Sice bych ti svým mečem ten kus dřeva utnul, ale jsem rád že jsi si našla aspoň něco, protože s mým mečem už si radši šermovat nebudeš." Pousměje se ale hned se zamračí. "No jenomže tenhle svět už peklo je, nemyslíš? Také si myslím že by bylo rozumné z tohoto místa okamžitě.." Ani nedořekl větu a už tam byl mladík který začal Amareně něco vysvětlovat a Hvarnovi se to vůbec nelíbilo. Cech zlodějů? To myslí vážně?! Jako což o to.. No to né.. Amarena slezla za ním? Jak se jí tohle vůbec může líbit?! Amarena je bohužel neposlušná holka která na vše skočí a potom to ještě schytá. Vlastně je příliš roztomilá aby si někdo všiml že něco krade.
Pomalu sleze ze střechy a sleduje co se děje. Nové bydlení potřebuje, ale nemůže tam v lese své věci jen tak nechat.
Celkem se mu to zamlouvá teď jenom doufá že chlapec nebude tak hloupý aby řekl že mezi zloděje nemůže. Protože by to špatně dopadlo. On Amarenu jen tak nepustí, takhle zase Hvarn hloupý není. Ona je jako malá holka. Ta potřebuje dozor někoho dospělého.

MH: Ach, to je ale drama ._.

Vyslechne jeho vyprávění, jakmile dopoví ten blábol tak se začne rozhodovat, zda-li má začít běsnit a zuřit, nebo jestli má začít fňukat. Asi se rozhodne pro druhou variantu, ta zapůsobí víc..
A nebo, že by zkusila obojí?
Vykročí k tomu hochovi a chytne ho za jeho oblečení, pěkně za ramena. "Tak hele, já musím denně jíst syrové maso, spím na tvrdé zemi a postrádám šatník alespoň z třetiny plný několika kusy oblečení tak, jak to má každá normální žena. " Začne se svěřovat, jaká to blbost. "A jen tak mezi námi, Hvarn je snad jediná věc, která mi dává naději, že se to zlepší a že místo zakrvácených rukou budu mít v dlaních příbory!" Dokončí svoji árii a pustí ho, otočí se a kopne do rozbitého květináče, který se příjemně rozkládal. Doteď
Něco zavětří, začne se rozhlížet a uvidí, že jí Hvarn pozoroval, zrudne (zajímavé, je to vidět i přes fakt, že má srst) a podívá se někam jinam. nic z toho, co řekla nemyslela vážně.. vážně né.. ach jo..

Amarena k němu přišla a chytila ho za ramena. Bylo vidět, že si z toho nic nedělá. Ovšem někdo jiný, přesněji Phi, už teď zuřila. Zničeho nic se objevila u nich. Jak bylo poznat, nějakou tu dobu je už pozorovala. "Okamžitě ho pusť," řekla velmi nakvašeně. Když tak učiní obrátí se k Asurovi a pousměje se. "Není ti nic?" Optá se ho, mladík jen zakroutí hlavou a mávne nad tím rukou. Hlavně ať to Phi moc nepřežene. Říkal si v duchu. Dívka se obrátila k sergalce a změřila si jí pohledem. "Nemůžu za to, že v cechu není místo pro všechny. Ty jsi v něm vítána. Můžeš tam kdykoliv přijít, na jíst se, vykoupat se dokonce se tam i vyspat nebo si číst nějakou knihu, kterých tam máme habaděj. Že jsem nesvolila tam vzít jeho, se hned nemusíš hněvat. Prostě v něm nemám důvěru a bojím se, že by mohl vyzradit náš cech. Nepatří do něho, ty můžeš," po tu dobu co Černovláska mluvila se zdála být už klidná než na začátku. "Oblečení se tam najde také habaděj, a pokud ne zrovna tvá velikost, můžu nechat zařídit, aby někdo sehnal přesně oblečení, které ti padne," dodá ještě a obrátí se k Asurovi. "Tady už si to vyřídím Asure, můžeš jít," mladík nadále stojí na místě, ale nakonec přikývne. "Dobře, ale neudělej nějakou hloupost, Phi," promluví ještě mladík než odejde uličkou pryč a než ho pohltí tma. Dívka se proto podívá znovu na Amarenu a přivře oči, přičemž se ještě ušklíbne. "Tak co, bereš mou nabídku či ne?" Zeptá se jí nakonec.
MH: Hvarne, Asur počkal až slezou ze střechy a teprve poté začal mluvit o cechu zlodějů, což znamená, že Hvarn ho už nemohl slyšet teprve až slezl dolů mohl něco málo z rozhovoru rozumět, ale pochybuji, že vše

MH: Nezapomínej že má lepší sluch než jiní lidé
To už bylo moc. Vypěnil a už už chtěl vytasit meč jenomže to začala mluvit Amarena, zarazil se protože nevěděl zdali to pravda byla nebo ne.. Každopádně toho musel využít ale potom přišla nějaká žena a TA na Amarenu začala řvát?! To bylo ještě horší. V tu chvíli vytasí meč a přiskočí k ženě a chytí ji zezadu a přitiskne ji meč ke krku. "Víš co ti povím? Žít 35 let sám není zrovna hezké a pak se objevila ona. Amarena mi dočista změnila život. Byl to nejšťastnější den mého života a ty mi mé štěstí jen tak nesebereš.." Během toho ji druhou rukou sjel k opasku a pomalu ji bere měšec a během toho ještě víc přitlačí na meč a stále na ji hlasitě vysvětluje. "..Ty nemůžeš pochopit jaké to je! Můžu ti povědět jenom jednu věc která tě nějak nepřekvapí, příjemné to není. Jestli mě nevezmete tak uděláte největší chybu podivná ženská." Schová si měšec pod triko a chytí ji volnou rukou a otočí ji aby si viděli do očí. "Doufám že pokud mě nevezmete tak Amarena k vám nepůjde." Otočí se a pomalu se rozejde zazubí se pod svou kápí a doufá že na to přijde jak ji oslovil chlapec Phi co nejrychleji.

Pustí Asura, protože ví, že zašla moc daleko, proč proboha nepřemýšlí hlavou, ale kolenem?
Znovu si vyslechne její nabídku, její agrese vyprchá a nahradí jí jakási lítost. "Promiňte.." V tu chvíli přijde na scénu její polovička a chytne Phi. Amarena se lekne a vystartuje k Hvarnovi. "Hvarí ne! Pusť jí!" Zavelí, i když pochybuje, že na to Hvarn zareaguje.
Pak se zaposlouchá do jeho zpovědi, vytřeští ta něj oči, přičemž jí tlama spadne snad až na podlahu.. literárně.
To nejhezčí, co ho v životě potkalo.. Ona? No tohle.. Z logiky věci to vyplývá, ale že by ona dokázala někomu uštědřit takové štěstí? .. To evokuje nějaký román od Rosamoude Pilcher..