Po stopách osudu (MV)

Po několika minutovém běhu,který měl za účel se vzdálit od jisté smrti,kterou si blbě vyložil díky té šibenici co tam viděl. No ale co teď v lese jsem úplně v háji, vždyť tu chcípnu, tak jako tak no a ještě začíná být tma. Dedukuje ve své postřehy v hlavě ''Kam teď kudy teď' Pomalu se otočí kolem své osy ''Navíc nemám u sebe jen ty paklíče.Proč jsem si tu dýku nechal v sedle'' Založí si ruce v bok a nad svou blbosti nechápavě kroutí hlavou ''Zpátky už asi netrefím a kdyby ano dostal oprátku'' Povzdechne si,ale nakonec se rozhodne jít dál někam směr sever, zjevně má v plánu jít celou noc stejnak by neusnul, tomu strach nedovolí díky občasnému zavrzání větví, nebo zavití vlka.

Srdce mu buší, jako betonová sbíječka, která udusává teplý asfalt.Rukou si odrhne vlasy které se mu lepí do obličeje, rovněž ho deptají nasáklé věci díky kterým je mu strašná kosa.Začne mít dokonce i strach a jak se ví když se bojíš pískej či zpívej si, tohle učiní i Elašan, kdyby jej netáhli věci k zemi běžel by takhle jen jde rychlejší chůzí za doprovodu písně'' Turk Turk - Turk Turk Turk Da Da All Around But Yah Pumpe Mani Ya'' Zpívá si poměrně dost nahlas další sloky.Jak mile si dozpívá tak dál pokračuje ve snaze se zachránit nějak, proto neustále se kouká za sebe a jak je tma tak sem tam za škobrtne a jedno se pořádně vyválí v mokré pudě, hold chlapec nemá lehkou noc k tomu ještě doslat křeče do břicha díky hladu

"Výborně," zamumlal Garin odlehčeně k Haery, když dívka konečně našla nějaký ten vhodný úkryt. Vypadalo to, že se tam v suchu budou moci vyspat všichni a ještě ke všemu se ohřát u ohně. Ta vyhlídka Garina potěšila. Proto, když mu bylo nařízeno jít nasbírat dříví, se svižně vydal po okolí, probíraje křoviska a obcházeje stromy. Sbíral všechny klacky, co mu přišly pod ruku. Byly pěkně promočené, a tak v něm zahlodal červíček pochybností, zda vůbec půjde oheň zapálit. Najít v tomhle počasí suchý troud nebo kůru bylo nemožné. Leda že by se něco nacházelo pod skalami, kam vítr nezahnal kapky deště. V duchu se rozhodl, že se tam podívá. Vidina ohně a tepla ho neskutečně lákala. Navíc byl přesvědčený, že bude-li hořet oheň, nepřiblíží se k jejich noclehárně žádný vlk či zatoulaný pes, který by jim mohl sežrat zásoby nebo splašit koně.
Jak tak kráčel lesem a sbíral dřevo nedaleko Haery, zvědavost mu nedala a musel se zeptat: "Slečno, co vás zavedlo na tuhle výpravu? Šla jste dobrovolně?" Pohledem na chvíli zakotvil na ní a počkal si na odpověď. Když měli všichni dřeva plné náruče, zamířil zpět ke skalnímu převisu, kde se mezitím rozdělovala večeře a odsedlávali koně.

Plavovláska dostala za úkol nasbírat dříví. Nebyla, ale jediná, také Garin a jeden ze stráží ho museli jít hledat. Otázkou jen bylo kolik toho najedou když prší. Ona pochybovala, že někde najde nějaké suché dřevo. Rozhodně jí nenapadlo zkoušet hledat nějaké další skalní převisy kde by se mohlo suché dřevo vyskytovat. Dalo by se říci, že chodila sem a tam a jen se rozhlížela vedle sebe. To také bylo vidět na množství co nasbírala. V rukou jí spočívalo jen několik klacků.
Když na ní kdosi promluvil otočila se na něj a pousmála se nad oslovením "slečno". "Šla jsem sem dobrovolně. A co mne sem zavedlo? Rozhodně jsem chtěla zažít nějaké dobrodružství a vidět nová místa. Od té doby co jsem se s rodiči přestěhovala do Avalonu jsem z něho snad nikam nešla," odpověděla Hae na Garinovu otázku. Nemusela se ptát proč je zde on, protože to věděla. "Mimochodem, jmenuji se Haery," představila se mu ještě než se začal vracet k převisu. Nakonec se i ona vydala s několika klacky zpět.

MH: Vím, nepostnul jsem to večer.

Když nalezli místo k přespání, kývl hlavou a vydal se tam. Suché místo vypadalo bezpečněji než všechno to mokré kolem, ale i tak si Alrci nesliboval pohodlí, jenž mu dopřávaly kožešiny či pouhopouhý slamník. Když sesedl z komoně, přenechl jeho odstrojování dvojici a sám se vrhl k zásobám. Z dvou pytlů a několika měchů na vodu by tato výprava dlouho nepřežila, pokud by nezobali jko mravenci. i tak se budou muset uskrovnit. Spolu s dvěma vojáky pak rozdělil večeři. Pár placek, bochník chleba a několik plátků nasoleného sušeného masa. To bylo vše co jim mohly zásoby poskytnout aniž by se museli obávat o svou hmotnost v nadcházejících dnech. Když se to však Alric prohlížel podruhé nevypadalo to vůbec zle. Pár kousků masa, chléb a voda stačilo každému. Přesto se však zeptal. „Je cestou do dračích hor nějaká vesnice či krčma abychom případně načerpali zásoby?“ Načež pohlédl na přicházející, kteří s dřevem a troudem spěchali rozdělat oheň.

"Dobrovolně?" Když Garin vyslechl Haeryna slova, překvapeně se na ní podíval. To je tak šílená, že šla dobrovolně? Copak těmhle lidem vůbec nezáleží na vlastním životě? To je tak naivní? "A vy nevíte, že je tahle výprava nebezpečná? Dokonce by mohla být životu nebezpečná?" nadhodil poněkud šokovaně a změřil si dívku pohledem. Nevypadala jako dobrodruh a Garin na ni zíral, jako by se snažil odhalit, co je vlastně zač a zda má všech pět pohromadě. "Já jsem Garin, rád vás poznávám," představil se poté.
Když se trojice sběračů dřeva na oheň vrátila a jednomu z vojáků se dokonce podařilo rozdělat oheň, Garin se potěšeně usmál. Byl promoklý skrz na skrz, promrzlý až do morku kostí a vidina tepla ohně ho nadchnula. Usadil se tedy co nejblíže k ohništi, aby alespoň částečně vysušil své promoklé oblečení, a převzal si skrovnou večeři sestávající z kusu chleba, nasoleného masa a vody. I za tohle jídlo byl však rád, věděl, že na takových výpravách je jídlo vzácností a mnohdy dochází v nejméně očekávaných situacích.
Zatímco tak vysedával u ohně a žvýkal maso, poslouchal slova Alrica a následnou odpověď Técaha. Představa malé osady se mu nelíbila - lidé na takových místech většinou cizincům nevěřili a snažili se je od svých domovů odehnat. Zapochyboval, zda tam skutečně budou moci dokoupit zásoby. Následně pohlédl na onoho muže, jejich průvodce, který zřejmě měl v rukou jejich životy. Mohl je bezpečně provést horami, ale také zavést do strže a nechat je spadnout do propasti. Ten muž působil tajemně a Garin nepochyboval, že by je do té propasti skutečně dovedl shodit.
"Co jste vlastně zač?" zeptal se Técaha po chvíli, aniž by si včas uvědomil, že se jeho jazyk ptá bez jeho vědomí. Ta otázka prostě vyklouzla z Garinových úst tak rychle, že si ani nestačil uvědomit, že ji vyslovuje.
S postupující nocí začala Garinovi těžknout víčka, a tak se uložil ke spaní, s dýkou stále upevněnou k pasu, kdyby náhodou někde číhalo nečekané nebezpečenstvo. Brzy se odebral do říše neklidných snů plných draků a hlubokých propastí, na jejichž dno nemohl dohlédnout.

MH: Kdyžtak na mě nečekejte, pište bez pořadí jakmile tu budete... Mám teď trochu omezenou rpg aktivitu, šak víte, písemné maturity se kvapem blíží.

Na slovo "dobrovolně" jen přikývla hlavou. Bylo zde i více lidí dobrovolně než ona. Třeba ten neznámí kluk a ten jejich průvodce. Pochybovala o tom, že průvodce je zde z donucené, ale kdo ví? "Ano vím, ale protože jsem nikdy skoro žádné dobrodružství nezažila, Tedy kromě stěhování z Francie, tak jsem se někam chtěla podívat. Z města se nedostanu skoro někdy, a pokud ano tak vždy jen kousek za město," odpověděla na jeho otázku s úsměvem. I když byla promočená, měla hlad tak i přesto se usmívala. "Těší mě," dodala ještě rychle když se jí i Garin představil.
Vrátili se k převisu a všichni tři sběrači dřeva podali jednomu strážnému vše co nasbírali. Tomu se po chvíli povedlo rozdělat oheň. Za to byla Plavovláska velmi ráda, aspoň jí bude chvíli teplo. Usadila se co nejblíže k ohni, a proto teď seděla dosti blízko k tajemnému muži, který byl jejich průvodcem. S "díky" si převzala večeři a pustila se do ukusování masa a chleba a k tomu připíjela vodu. Všechny si přitom se zájmem prohlížela. Nejvíce jednoho kluka, který jel s nimi a za celou cestu nic nepromluvil.
Když dojedla přestala všechny ostatní vnímat. Myslela na domov a i na to o zde už prožili. Teprve se "probrala" když začal mluvit muž vedle ní. Odpovídal na slova Alricovi. Poslouchala pozorně, protože jí to dosti zajímalo. Když Técah domluvil zeptal se ho Garin na další otázku. Odposlechla i tuto odpověď a pak se rozhodla jít si lehnout. Odšourala se o trochu dále od ohně a usnula hned jak si lehla.

Ošije sebou po vlčím zavití,které se mu přímo zaryje do mozku. Jak tak bloumá lesem, už konečně se přiblíží k onomu světélku v dáli, proto se raději zastaví rukou si shrne vlasy z obličeje Kdo to tam asi je ?, že bych tu chodil jen do kolečka ?Prolétne mu krátce hlavou. Nakonec neodolá zvídavosti, mírně se pokrčí a jde ku předu blíže.Jak mile je dobrých 10 metrů, začne se vyšplhávat vzhůru, zjevně aby měl lepší výhled,ale asi mu to nejde jelikož je mokro a stále prší.Je jasné že dělá při tom menší hluk. Hlavně potichuřekne si v duchu

MH. Se omlouvám nějak sem nestíhal

Vytřeští na toho staříka oči, doslova a do písmene mu spadne brada, jediné na co se zmůže je ''Co že ? '' Docela dlouho trvá než se , aspoň malinko vzpamatuje ''Hej jak to že mluvíš arabsky ?''Sice již bradu zavře,ale oči má stále jak dva tenisáky vytřeštěné na něj. '' No a jak to že si na mě čekal? To mě celou dobu tady sleduješ a ani nepomůžeš ? Seš vůbec živej, nebo jsi jen můj blud z hladu ?''.Nenápadně zrakem projede po okolí, jestli to není, nějaká bouda,ale těžko říct takhle z hlavy jestli je.

Cože já že mám nějaké magické schopnosti ? Je to pro něj šok, vždyť je přece jen zlodějíček, ani rodiče nebyly nijak kouzelně nadáni. ''Ty teda vy si ze mě určitě utahujete viďte ?''Pronese to ovšem velice opatrně,když viděl na vlastní oči, že stařec umí čarovat.''To prostě nejde nemám žádné nadání, kromě zlodějiny a a a co sem slýchával v pohádkách tak kouzlí jen moudří lidé! Já nejsme moudrý, jinak bych se neocitl v téhle zemi !'' ten tomu asi jen tak neuvěří ''Jediné co umím fakt dobře je splynout v davu a být při lupu takřka neslyšitelný''Všechno spíš říká do ohně, než aby koukal na toho muže''Když teda na mě čekáte a víte, že jsem přijdu, tak zcela jistě víte co teda umím''Tohle již řekne k muži a troufne si mu to říct i do očí, ve kterých chvilku setrvá

Bolest Elašana, pomalu probouzí a čím víc je vzhůru tím víc nespokojeně bručí.Posadí se na zadek ještě se zavřenými očima,které si promne sevřenými pěstmi.Dlouze zívne, jako kočka se protáhne.Sice neví nic o svém novém znamení,ale ví že ho něco pálí, po chvilce mu dojde že je to dlaň, ve které je něco vytetované! takové šoky po ránu, rychle prolétne pohledem po tábořišti'' Co jste mi to udělal ? Pálí mě to jako čert ! '' *Přiloží si ruku ke stehnu a začne sní třít, zjevně má domnění že mu to nějak pomůže.''Ani vás neznám a už mi děláte šoky a nějaká tetování na dlaní ! ''

Garin se další den probudil brzy ráno, když skoro všichni ještě spali, snad kromě strážného, který dokončoval svou hlídku, a hyperaktivního průvodce Técaha. Pomalu se posadil, protáhl se a hlasitě zívl. Přimhouřenýma očima přitom přelétl jejich tábořiště, načež si uvědomil, že opět prší. No, déšť se tomu říkat nedalo... bylo to takové to anglické mrholení, které zdánlivě nikdy nepřestává a dokáže člověka spolehlivě promáčet. Do takového počasí se mu vůbec nechtělo.
Brzy mu někdo přistrčil skromnou snídani - posolený krajíc chleba a trochu vody. Se zásobami na cestu to tedy rozhodně nevychytali. Přesto si však Garin nestěžoval, věděl, že může být hůř. Zatímco jedl, šklebil se na Técaha, který se snažil všechny popohnat. Měl pravdu, neměli by se zbytečně zdržovat, ale v tomhle počasí jako by každého opustil elán.
Když Garin dojedl, vstal a přehodil si přes ramena plášť, který stačil přes noc u ohně uschnout. Brzy však zase promokne. Jakmile byli všichni hotovi, vyhoupl se do sedla svého grošáka, poplácal ho po krku a počkal, až se rozjedou ostatní. Následně i on pobídl svého koně a vydal se na cestu.

Když mu onen muž odpověděl pokýval hlavou a přestal si jej všímat. Vyhlídka takové stravy nebyla nejlepší, zvlášť ochabovala síla, horšily se smysly a hlad nebyll opravdu dobrým průvodcem, a´t už byla cesta jakákoliv. Dost možná bude stát za to přijít švorc v nějaké zapadlé osadě, kde stejna ony zásoby nepatřily k prvotřídnímu zboží. Po nějakém čase co zíral do ohně i nań přišly mrákoty. A zatímco většina lidí spala on seděl opřen o studenou skálu a zíral do tmy, odkud se sem tam ozývalo vzdálené vytí.....

Když se ráno probudil spola ležel na zemi, přičemž se třásl zimou. Měli štěstí, že se voda nedostala k nim, jinak by byli všichni promrzlí na kost a neschopni ve výpravě pokračovat. Setřepal si z hlavy lesní hrabanku a všechno na čem ležel a ve vlasech mu ulpělo, než se protáhl. Odputal si meč od opasku aby se po ránu mohl pořádně rozcvičit. Ztuhlé svaly nebyly ničím příjemným, jak v raní službě tak kdykoli jinde a tak se jako to obvykle dělával neopoměl rozcvičit. špinavou tvář pak omyl, nebo spíše utřel dlaněmi, které na chvíli nechal na dešti a zamrkal. Tábor se probouzel a onen stařík již nějakou dobu hulákal něco o tom že by měli vyrazit. A asi měl pravdu. Alric už o pár průvodcích slyšel a nemohl jim upřít jistou nedočkavost v dosažení cíle. Potom co si připnul opasek a došel k vyhaslému ohništi, kde si uzurpoval jeden krajkc, jenž si posolil a ono sousto sněd. Po skrovné snídani se ještě napil z jednoho z měchů, než došel ke koním, které již byly přichistané a na toho ´´svého´´ nasedl. Druhé den se mu již jezdilo lépe, měl již nějakou sebedůvěru, ale koneckonců.... Když se družina rozjela aby zkrátila vzdálenost k cíli, Alric předběhl ostatní a podařilo se mu zastavit u Tecáha, jehož se otázal. ,,Jak daleko je to ještě k horám? Den, dva cesty koňmo?"

Plavovláska se už nějakou dobu opírala o studenou zeď a hleděla někam k vyhaslému ohništi. Byla zvyklá vstávat hodně brzo, také si všimla, že jejich průvodce je vzhůru. Ten chtěl co nejdříve vyrazit, a proto ty kteří ještě spali probouzel.
Když už všichni seděli, nebo se protahovali, začali rozdávat snídani. Dívka si od nich vzala nasolený chleba a vodu a vše rychle snědla a vypila. Také chtěla co nejdříve vyrazit i když do toho mrholení venku se jí moc nechtělo. Zvláště když u sebe neměla žádný plášť, takže věděla, že bude hned promočená. Naštěstí přes noc docela uschla takže jí to zatím nevadilo. Vlasy si několikrát prohrábla, aby si je alespoň trochu upravila a také z nich vymetla bordel co v nich měl.
Znovu nasedli na koně a vydali se na cestu. Haery si vzpoměla na Elašana, který utekl pryč a doufala, že se mu nic vážného přes noc nestalo. Třeba našel cestu a vrátil se zpátky do města, ale co když ne? Nakonec všechny myšlenky vyhnala z hlavy.

Alric naslouchal Técahovým slovům, zakroutil nad nimi hlavou. Ten stařík měl pravdu, hledat dračí vejce byl skoro nemožné a navíc Alric nepatřil k těm co naivně věřili že až přijedou, zjeví se jim vejce samo o sobě. Proto hned v zápětí průvodci odpověděl. „Nuže, nebylo by lepší najmout si v osadě lovce? Zcela jistě nebudou žít jen z omezených zásob a výprava se dle vašeho úsudku protáhne přímo na místě.“ Řekl, načež neztrácel tempo s ostatními a držel se zejména vepředu ksupinky. Pak se však zamyslel. Lovec nebude levný, pokud nňáký vůbec bude... hmmm... Pak zamlklý chvíli jel, než se opět pustil do mluvy a položil Tecáhovi návrh. „A jelikož budeme potřebovat zásoby, nebylo by lepší vědět, kolik jako skupina můžeme poskytnout?“

Takže vy jste mi jen chtěl říct, že mám magické schopnosti, jako kouzlit.Však sám jí musím, nějak probudit, jenže jak to neřeknete, jelikož to také nevíte a navíc, říkáte že mě to může i zabít, tedy vyčerpatPromlouvá ke starcovi,ale pohled má upřen na ten klikyhák. Navíc říkáte ještě že je to tady zakázaný, tak tomu já říkám výhra. Zamračí se malinko na starce. No a když mě znáte víte, že jsem přijdu, tak jistě víte, kde a kam má namířeno má skupina, teda ty lidé co nás mají zavést na šibenici že ?Zvedne se až mu zapraskají klouby, jak mu řekl má to mít schované, tak si sundá šátek, který si omotá kolem té značky, jako by tam měl nějaké poranění.

Jeli už dlouho a Hae už zas byla docela promoklá. Cesta ubíhala sice dlouho, ale jí to připadalo jako věčnost. Prostě jako cesta, která nikde nekončí. Dívala se pořád do předu a tím pádem sledovala Alrica a Técaha jak si povídají. Ani si nevšimla, že někdo k ní přijel blíže a teprve když na ní kdo si promluvil, obrátila svou pozornost na něj. "Ale jistě, že ne," odpoví mu s úsměvem na tváři. Diví se že se k ní připojil, protože zatím s nikým, kromě Técaha, nemluvil. "Co tě přivádí na tuto výpravu?" Promluví k němu po krátké odmlce. "Ach promiň, zapoměla jsme se představit. Jmenuji se Haery," dodá ještě rychle a věnuje mu další úsměv, tentokrát o něco zářivější.