Re: Po stopách osudu (MV)

**Alric Houndog** Thu May 17, 2012 8:13 pm

Spal bezesným sněním, jenž nestřídal nic než klid. Byl tak znaven, že se nic v jeho tělu i při spánku neopovažovalo namáhat a ani Bůh nesesla svému stoupenci kýžený klid či chmury, jimiž by jej chránil před hříchy... Ovšem ani bezesný spánek mu nebyl dopřán na delší dobu, neb šeredný řev se ozval nocí a narušil božský klid. Alric otevřelpři prvním zařvání jedno oko a sedl si. Myslel že to byla jen noční můra. Zvuky z dětství jaké občas slýchával, ale když se zvuk opakoval byl již v bdělém stavu, stejně jako všichn istrážní i kousek skupinky. Tasil meč a rozhlédl se po šeré obloze, když tu se ozvalo hlasité dosednutí těla na zem atvor jenž se ve tmě skrýval odhalil svou velikost. Dalo by se říci že na draka byl nevelký, avšak Alricovi, jenž nikdy draka neviděl připadal obrovský. Šupiny na něm hrály všemi odlesky měsíčního světla a.... Nemohl se přestat vynadívat, ale splašené ržání koní a poplašený křik ostatních jej vzbudil. Ruka mu zbělala kterak pevně zachytil meč a přikrčil se a aby jej potvora neviděla začal se rychlým během šourat k zákrytu. Ovšem stejně jako Garin i on byl odříznut od Tecáhova úkrytu a spadl na zem. Plameny byly vroucí a voda ve vzduchu se kolem vypařila, kterak prosvištěly vzduchem a Alricovi přižehly pár vlasů. Rychle se vyškrábal na nohy a doběhl za jeden z keřů, který mu poskytoval opravdu chabou ochranu před plameny natož pak před drakem. Tiše se pomodlil k bohu, načež pozoroval tu příšeru z pekel.

**Vypravěč** Fri May 18, 2012 7:16 am

Drakón se po těch, co mu uprchli za kameny moc nedívá. Spíš ho zaujme pach človíčka, co se ukrývá kousek od něj, za křoviskem. Zavětří, přičemž se mu nozdry zachvějí, a otočí se Garinovým směrem. Skloní ke křoví hlavu, těsně k němu, a zafuní. Může to vypadat, jako by uvažoval, zda ho sežrat nebo ne.
Nakonec ze svého hrdla vydá jakési zabručení, zašvihá dlouhým ocasem, takže praští do kamenů, kde se schovává Elašan, a nakonec prostrčí hlavu křoviskem. Zírá teď Garinovi přímo do vyděšených očí. A Garin v drakónových zracích může spatřit nevídanou inteligenci, kterou ostatní zvířata nemají. Přesto však drakóni nejsou natolik inteligentní, jako draci. Ani tak krásní a vznešení.
Drakón nakonec zřejmě usoudí, že by mu Garin nechutnal, stáhne hlavu zase zpět a pohledem přelétne okolí. Sice vyděšené dvounohé nevidí, ale dobře je cítí a cítí jejich strach. Asi usoudí, že už je vyděsil dost a ukázal tak, kdo je v horách pánem. Prostě se z ničeho nic odrazí od země, máchne křídly a brzy zmizí na doposud tmavé obloze.

Teprve značnou chvíli po drakónově odletu začnou vyděšení cestovatelé vylézat ze svých úkrytů, kontrolujíc přitom nebe. Nevypadá to, že by drakón kroužil někde poblíž. "Jakmile přijdu do Avalonu, oznámím králi, že jsem dezertér, a hned nato zdrhnu od armády!" zabručí naštvaně jeden z vojáků. "Mým úkolem přece není riskovat nesčetněkrát život, abych našel nějaký pitomý dračí vejce, který ani neexistujou!" Zdá se, že ostatní vojáci s ním mlčky souhlasí, protože pokyvují hlavami. Lovec je zamračeně sleduje, patrně se mu tahle morálka ani náhodou nelíbí.
Po chvíli vyleze z úkrytu i Técah. "To byl drakón," vysvětlí. "Jsou to tvorové podobní drakům, říká se, že jsou jejich nejbližší příbuzní. Jsou inteligentní, ale často dost agresivní a neumí komunikovat jinak, než skřeky. Tenhle asi nebyl hladový, protože odletěl... modlete se však, ať už dalšího nepotkáme. Takové štěstí, že by nás nechal být, by nás už asi nepotkalo," dodal průvodce zachmuřeně. "Měli bychom pokračovat. Za chvíli bude svítat a na tomhle místě už není bezpečno," prohlásí po chvíli.
Vojáci tedy opět osedlají všechny koně a nandají na ně zásoby, zatímco ostatní balí svoje věci a hasí žhavé uhlíky v ohništi. Netrvá dlouho a už jsou opět všichni v sedlech a vyjíždějí směrem do horského průsmyku, který se nachází přímo naproti nim.
Hvězdy začínají blednout a východní obzor světlá, většina poutníků je však stále unavená a dala by cokoliv za několik souvislých hodin spánku.
Když se na východě pomalu začne ukazovat sluneční kotouč, vjedou poutníci do horského průsmyku mezi vysoké skály. Působí to tu trochu jako bludiště, ale Técah zřejmě dobře ví, která cesta je správná. Jakmile tudy projedou, ocitnou se v horském údolí, krásně travnatém, na jehož konci se třpytí jezerní plocha. Ten pohled na jezero je jako z pohádky. Vzduch je tu chladný, ale ne nepříjemný.
Právě zde, v údolí, se lovec od skupinky oddělí se slovy, že se tu potřebuje porozhlédnout a že třeba i něco uloví. A brzy skupince zmizí z očí.

**Garin Bellamy** Fri May 18, 2012 11:21 am

Garin, schovaný za křoviskem, strachy ani nedýchal a napjatě skrze větvičky sledoval drakóna. A tvor se zřejmě rozhodl prohlédnout si ho zblízka. Když Garin spatřil, jak se k němu sklání velká hlava, měl silné nutkání rychle se zvednout na nohy a vzít do zaječích. Jenže něco ho přikovalo k zemi, a tak se ani nehnul. Navíc věděl, že začne-li kořist před predátorem prchat, bude to ještě horší. Proto seděl, nehýbal se a ani nedutal. Uslyšel ono zabručení a ucítil drakónův horký dech na své tváři. Strachy už skoro omdlíval.
Šupinatá hlava se prodrala křovím a Garin si teď s drakónem díval z očí do očí. Viděl v nich onu inteligenci, ale bál se, aby jí tvor nevyužil třeba k vaření své kořisti. Upíral na něj oči, klepal se strachy, ale neutíkal. Jen čekal, jak se situace vyvine. Drakón nakonec přestal o Garina projevovat zájem, zase couvnul a nakonec prostě odletěl, jako by tu předtím ani nebyl.
Garin si hlasitě oddechl a zhroutil se na zem. Cítil, jak se mu srdce chce prodrat ven z hrudi a končetiny mu strachem selhávaly. Potřeboval prostě jen chvíli ležet a uklidnit se. Proto Técahova slova slyšel jen napůl, z dálky. Když se mu tep konečně zklidnil a do končetin se mu vrátil cit, pomaličku, rozklepaně se postavil. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že jsou koně připravení k odjezdu a většina z členů výpravy už je v sedlech. Poslední, po čem teď Garin toužil, bylo jet dál. Ale nic jiného mu nezbývalo. Nasedl tedy na svého grošáka a společně s ostatními se opět vydal na cestu.
Než vjeli do průsmyku, dovolil si na chvíli v sedle usnout. Byl nevyspalý a právě zažitý děs ho vyčerpal. Vzbudil se, až když projížděli průsmykem. I přesto se mu však chtělo ještě spát. Dal by cokoliv za měkkou postel a několik dalších hodin spánku.
Když vyjeli ze skalního bludiště, rozprostřelo se před nimi horské údolí, plné svěží zelené trávy, květin a zčásti zalité jezerem. Ten pohled Garina zahřál u srdce a potěšil. Začínal totiž už věřit, že se svět úplně zbláznil a zlo se odevšad dere na povrch. To údolí ho vyvedlo z omylu.

**Haery** Sat May 19, 2012 10:34 am

Dívka se zděšeně krčila za kamenem. Dívala se po všech lidech, kteří byli také schovaní proto si také všimla jak dragón natahuje svou hlavu do keře kde se schovával Garin. Naštěstí jí brzy vytáhl a po chvíli odletěl pryč. Všichni začali pomalu vylézat ze svých úkrytů, jen Plavovláska tam ještě chvíli zůstala, kdyby se náhodou dragón vrátil i když ten už byl dávno pryč.
Nakonec vylezla i ona, rozhlížejíc se po všech jestli jsou v pořádku i když věděla, že se jim nic nestalo. To by jim ještě tak scházelo kdyby další z nich zemřel. Myšlenkami opět zabloudila k Lyrisovi, a proto rychle zakroutila hlavou, aby všechny tyto myšlenky vyhnala. Teprve poté si všimla, že všechny koně se vrátili a brzy na to už zas seděli v sedle a z tohoto místa odjeli pryč.
Jeli dlouho a dívce se už nechtělo spát. Sice měla oči přivřené, ale nespala. Chtěla, aby už se vrátili domů, všichni.
Brzy projeli průsmykem a díky tomu se dostali k jezeru, které bylo nádherné. Lovec se po chvíli odpojil a Hae ho nedůvěřivě pozorovala. "Neměl by jít někdo s ním? Aby se třeba nevrátil zpět," pronesla dívka ke všem.

**Ela-Shan** Sat May 19, 2012 6:46 pm

Už si asi zvykl na všechny ty podivnosti v Anglii, mizící staříky, duchy, jeho kouzlení a teď nově dragoni.Sice ho bolí potlučená kolena a rozedřená dlaň po raním probuzení a krátké rozcvičce, když je napadl onen tvor.Průběhu dne jel zamlklí, ti kteří na něj občas koukli viděli, že jede se zavřenými očima. Zjevně meditoval a nabíral duševní sílu,kterou asi bude potřebovat.Před údolím přijel ke Garinovi '' Garine ? Jaké to bylo ? '' Pronese kousavou angličtinou ''Já nevím co se stalo,ale prý jste se na sebe koukali'' Řekne už arabsky

**Vypravěč** Sat May 19, 2012 7:12 pm

Técah sleduje lovce mizejícího jim z dohledu, když náhle zaslechne Haeryna slova. Otočí hlavu směrem k ní, aby mohl odpovědět na její dotaz plný pochybností. "Ne, neměli bychom se rozdělovat a jet do hor s cizím člověkem. On se vrátí, řekl bych. Dostal dobře zaplaceno, na potvory jako jsou drakóni je zvyklý a ačkoliv jsou tihle lidé z osady poměrně nedůvěřiví a neteční, jsou důvěryhodní. Alespoň ve většině případů. Pokud mu nebudeme dělat zlo, nebude ho on dělat nám," odvětí a pokrčí rameny.
Cesta kupodivu pokračuje rychle. Brzy skupinka dojede ke křišťálově čistému jezeru, kde si udělá menší pauzu, může si totiž dovolit i svačinu, která zřejmě má plnit roli oběda. Ovšem nezdržují se dlouho a po chvíli opět vyjedou na cestu. Netrvá dlouho a Técah je kamenitými stezkami začne vést nahoru, do hor, mezi jejich vrcholky. Dole v údolí bylo příjemně teplo, ale nyní se s každým krokem výš ochlazuje. Není to však nic převratného. Každopádně kdyby tam nahoře nefoukal studený vítr, určitě by cesta byla příjemnější.
Brzy se setmí a skupinka se rozhodne utábořit nedaleko jakéhosi horského potoka či říčky, dalo by se říci. Técah rozdělá oheň se slovy, že je v horách nebezpečné býti po tmě, žije tu totiž mnoho hladových šelem. U ohně je příjemně a každý dostane poměrně velkou porci jídla, nyní už si to mohou dovolit. Chvíli poté, co se oheň pořádně rozhoří, se vrátí lovec, který nese přes rameno přehozené dva zajíce a dva bažanty. Ještě toho večera se jeho úlovky pečou nad ohněm a skupinka si může dovolit pořádně si nacpat břicha. A nutno podotknout, že je to příjemná změna.

**Garin Bellamy** Sun May 20, 2012 11:26 am

Ačkoliv byl Garin unavený a chtělo se mu spát, užíval si pohledu na horské údolí. Ta svěží zeleň, rozkvetlé louky a křišťálově čisté jezero mu dávalo pocit, že se nachází v ráji a kolem neexistuje žádné zlo. Skoro by zapomněl i na nedávné setkání s drakónem, kdyby mu jej nepřipomněl Elašan. Podíval se na něj a mírně přimhouřil oči. "Myslíš tu okřídlenou potvoru? Málem jsem umřel strachy," zabručel v odpověď s úšklebkem ve tváři. "Ale bylo to... zvláštní," dodal pak s pokrčením ramen.
Když dojeli k jezeru, Garin uvítal možnost protáhnout si nohy a tělo ztuhlé z jízdy na koni a procházel se po břehu, přičemž svačil tu trochu jídla, co obdržel. Poté, co dojedl, se sehnul k vodě a s blaženým výrazem ve tváři si omyl obličej. Kdyby bylo trochu tepleji, vlezl by do vody celý.
Netrvalo dlouho a skupinka už opět byla na cestě. Garin pozvolna začínal jízdu na koni nenávidět, stejně jako tuhle šílenou výpravu. Naštěstí čas plynul celkem rychle, a tak než se stačil nadát, seděli všichni u ohně, odpočívali a dopřávali si jídla. A toho tentokrát bylo poměrně dost. Navíc se po nějaké době vrátil lovec s ulovenými králíky a bažanty, a tak si poutníci mohli dopřát i zvěřinu. Garinovy chuťové buňky tancovaly nadšením.
Když uléhal ke spánku, byl příjemně přecpaný a unavený. Netrvalo proto dlouho a usnul, nehledě na to, že ostatní patrně ještě bděli.

**Ela-Shan** Mon May 21, 2012 5:40 pm

Leží úplně u ohně nacpaný až k prasknutí, ne že by mu byla zima,ale kvůli tomu aby mohl čít knihu co dostal.Opět jí pročítá celou od začátku.Pročítá jí potichu,ale jde jej slyšet, jak se snaží o správnou výslovnost.Jak tak pročítá noc ubíhá čim dál víc, únava působí víc a víc.Očka se mu již klimbají, tak netrvá dlouho a zalomí to nad knihou, obličej mu padne přesně na poslední stránku knihy.Je úplně KO, bohužel usnul bez deky,ale aspoň že je u ohýnku, spokojeně spinká,ale tak v půlce tvrdého spánku začne brutálně chrápat

**Alric Houndog** Tue May 22, 2012 12:44 pm

Alric chvíli zůstal schovaný dokud se neujistil, že ona potvora neodletěla. o to více byl přkvapen, že se vlastně nic nestalo a nikdo nepřišel k újmě. Ještě že tak. Další člen výpravy by byl v případě problému více než potřebný. Zvedl se a společně se zbývajícími členy skupiny nasedl na koně aby konečně vyjeli blíže ke svému cíli. Poznámky vojáku nesl nelibě, neměl rád když na podobných výpravách klesala morálka a dost vážně pochyboval o tom, že o dezerci mluvili vážně. Pořád v něm však hlodal pocit, že by měl oba muže udat. A proč taky ne? Ušklíbl se a když konečně vysedl na oře, odplivl si a myšlenky zahnal pryč. Sice byl unaven, ale spánek mu stejně navrátil alespoň něco z vyčerpané síly, jenž byl obdařen. A netrvalo to dlouho a cesta jejich protla přízračně nádherné jezero. Zde se lovec od skupiny odělil a Alricovi nezbylo nic jiného než poslouchat krátký rozhovor mezi Tecáhem, o kterém pozbyl kaldné mínění a mezi dívkou Haery, kterou znal jen od vidění. Mlče pak pozoroval mizejícího lovce. Snad se brzy vrátí a to s pořádnou kupou dobrých úlovků. Tecáh však zavelel k pokračování a tak jen napojili koně, načež se vydali směrem k vrcholkům. Cesta ubíhala rychle ač byla všem i na Alrica pořádná zima, jenž se nedala srovnávat s příjemnou teplotou v údolí. Alric pak sezkočil z koně a usedl kousek od zurčící říčky. Do dlaní si nabral vodu a svlail si hrdlo, načež vstal a přichystal si lože na další přespání. Pak si sedl k rozdělanému ohni a ohřál se. u ohně bylo příjemně teplo a jak Tecáh pravil, oheň nepřiváděl pozornost šelem a ty se tak od skupiny držely dále. Před večerem se dokonce vrátil lovec s pořádnou porcí zvěřiny jenž skýtala jak bažantí tak zaječí. Alricovi už kručelo v břiše a tak když byly konečně kusy zvěřiny připraveny nemohl se dočkat a sám ukořistil. Společně s jídlem z osady, jenž skýtalo pár placek si dovolil urvat pořádné bažantí stehno a s chutí jej u ohně jedl. Rozhlédl se po okolí a pak se nahlas zeptal všech, i když otázka byla myšlena Tecáhovi. „Jak daleko je náš cíl a kam valstně jdeme?“ Zeptal se když pokl sousto a olízl si mastné rty.

**Vypravěč** Tue May 22, 2012 8:19 pm

Večer u ohně utíká poměrně rychle a probíhá ve spokojené, přátelské atmosféře. Bodejť by ne, když má každý dostatek jídla a u plápolajících plamenů je příjemně teplo. Trojice strážných se střídá v držení hlídky.
I Técah spokojeně vysedává u ohně a oždibuje kousek bažantí pečeně, co se mu povedl ukořistit. Když položí Alric onu záludnou otázku, průvodce se na něj podívá a pak se uchechtne. "Inu, to je právě ten problém, mladíku," pronese k němu zvesela, ačkoliv to, co se chystá sdělit ještě bdělým účastníkům výpravy, jim zřejmě moc vtipné připadat nebude. "Nikdo nemůže vědět, jak dlouho tu ještě budeme bloudit horami. Hledáme bájná dračí vejce, u nichž si nikdo není jistý ani jejich extistencí. Tak jak bychom mohli vědět, kam vlastně jedeme, když nevíme, kde vejce hledat a zda vůbec existují?" Técah potřese hlavou a pobaveně se ušklíbne. "Můžeme leda tak doufat, že nám bude přát štěstí a čirou náhodou natrefíme třeba na nějakou nehlídanou dračí sluj," dodá po chvíli.
Pokud se ještě někdo na něco zeptá, Técah mu odpoví, zná-li odpověď. S postupující nocí však všichni pociťují sílící únavu a brzy se všichni uloží ke spánku.

Přes noc je naštěstí nečeká žádné nemilé překvapení, dokonce si dovolí trochu si přispat a jsou strážnými vzbuzeni až nějakou dobu po úsvitu. Následuje rychlá, ale poměrně vydatná snídaně, dobrovolná očistka v říčce a vzápětí zase všichni vyjedou na cestu.
Podél říčky stoupají stále výš a výš, přičemž se stále mírně ochlazuje. Není to však nic hrozného, teplota vzduchu se pohybuje kolem 15°C a o moc klesat již zřejmě nebude, jelikož výprava brzy dorazí téměř k vrcholkům hor. V závětří za skalnatým výběžkem poobědvají zbytky od večeře a sotva dojí, Técah už je zase pobízí k jízdě.
Odpoledne, když už slunce začíná klesat k západu, dorazí skupinka pod skalní převis, z nějž říčka padá dolů a pokračuje v cestě, tvoří tedy nízký vodopád. Brzy nebude již vidět na cestu, a tak Técah usoudí, že by bylo dobré se utábořit. Garinovi s Haery přitom uloží, aby došli k vodopádu doplnit zásoby vody. Ostatní mezitím rozdělávají tábor a zapalují oheň.

**Garin Bellamy** Wed May 23, 2012 7:47 pm

Když Técah odpovídal na Alricovu otázku, Garin už dávno brouzdal krajinou snů. Kdyby však slyšel průvodcovu odpověď, jistě by jej znepokojila. Už se totiž nemohl dočkat, až se dostane zpátky do Avalonu, kde mu nehrozilo žádné nebezpečí. Kdežto tady, v horách, číhalo nebezpečí na každém krůčku.
Noc byla naštěstí klidná a ničím nerušená, avšak Garinovy sny byly plné drakónu, a tak si mladík neodpočinul tak, jak by potřeboval. Přesto však i neklidný spánek dodal jeho tělu potřebnou energii, jež za posledních pár dní ztratil a nedokázal zpět načerpat.
Ráno zjistil, že si poněkud přispali, protože když se probudil, slunce již bylo na obloze. Jindy vstávali a vydávali se na cestu během úsvitu nebo těsně před ním. U řeky se opláchl, načež ho čekala rychlá snídaně, jež skýtala zbytky od večeře, což ale Garinovi vůbec nevadilo.
Brzy se skupinka zase vydala na cestu a celý zástup lidí na koních stoupal stále výš, k vrcholkům hor. Když už se schylovalo k večeru, skupinka zastavila nedaleko nějakého vodopádu a začala rozdělávat tábor. Garin s Haery byli přitom pověřeni doplněním zásob vody, a tak Garin pobral měchy a čutory a vydal se k vodopádu. Jakmile došel k vodě, sklonil se k hladině a začal jednu čutoru za druhou naplňovat, přičemž pokukoval po Haery. "Tak jak se vám líbí dobrodružství, slečno? Já musím upřímně říct, že ho začínám nenávidět," pronesl k ní s úšklebkem, aby prolomil doposud panující ticho.

**Vypravěč** Wed May 23, 2012 9:10 pm

Jak se Garin sklání nad vodní hladinou, nějak se mu po vlhkém kameni smekne noha a on doslova zahučí pod hladinu říčky. Přestože je horská říčka mělká, tady, přímo pod vodopádem, je voda poměrně hluboká, pokud člověk neví, kde hledat oporu pro nohy. A tak se Garin z ničeho nic ocitne za vodní stěnou a naskytne se mu pohled do tmavé jeskyně. Hluboko v temnotě jeskyně spatří zamihotání světla, díky čemuž ho zvědavost žene kupředu. Musí přece zjistit, co je tohle za místo.
Jestliže tedy přemůže strach a nedůvěru vůči tomuto místo a půjde dál, brzy se dostane do části osvětlené loučemi. Všimne si, že ve stěnách jeskyně jsou vytesané výklenky. Ve čtyřech z nich leží barevné, blyštivé předměty, připomínající drahé kamedy. A mezi nimi, u zdi, stojí socha rytíře, jež vypadá jako živá.
Pokud si Garin půjde ony předměty prohlédnout, zjistí, že na safírově modrém oválu se nachází nyní již poměrně dlouhá prasklinka.
Haery samozřejmě může Garina následovat, pokud jí nevadí, že se přitom namočí.

**Garin Bellamy** Thu May 24, 2012 8:47 am

Leknutím se trošku napil vody, protože skutečně nečekal, že zahučí pod hladinu. Ale stalo se. Když se z vody vynořil, stál Garin za stěnou padající vody, na kraji jakési jeskyně, která mu připadala nesympaticky tmavá. Přesto ho však přemohla zvědavost, jelikož kdesi vepředu spatřil blikat vzdálené světlo. A tak šel vpřed, ačkoliv měl tak trochu strach.
Tento risk se však vyplatil, jak se vzápětí ukázalo. Ocitl se v osvětlené části jeskyně. Díky tomu světlu měl pocit, že tu někdo čeká a pozoruje ho, ale zřejmě to byla jenom jeho představivost, co ho tolik děsilo. Pohled mu padl na sochu stojící u zadní stěny. Vypadala jako živá a pod jejím pohledem se Garin cítil jako maličký červík, co narušil posvátný klid tohoto místa.
Co ho však zaujalo nejvíc, to byly výklenky vytesané do skály, vystlané senem a polštářky. A v nich si hověly barevné předměty, jež vypadaly vskutku draze. Tiše, pomalu, s jakousi úctou k nim Garin přešel. Nejprve si každý z těchto divných... kamenů? Mohly to být kameny? Inu, nejdřív si každý kámen pečlivě prohlédl a přejel po nich opatrně dlaní. Některé byly hladké, jiné měly hrubší povrch. A na jednom, jenž Garin považoval za velikánský safír, byla zřetelná prasklina. Možná jej někdo omylem shodil z výklenku a kámen popraskal.
"Haery!" houknul Garin, ale vzápětí si uvědomil, že ho přes hučící vodu pravděpodobně neuslyší. Proto vyběhl ven z jeskyně, obešel vodní stěnu a zamával na dívku. "Haery, pojď sem, honem! Musím ti něco ukázat!" zahulákal, tentokrát přehlížel zdvořilé vykání. Byl svým nálezem poněkud vyveden z míry. Pak se společně s dívkou vrátil zpět ke svému objevu a čekal, co mu na to Haery řekne.

**Haery** Thu May 24, 2012 1:59 pm

Técah dívce odpověděl a ona jen přikývla i když s ním moc nesouhlasila, protože mu pořád nedůvěřovala. S tím už se nedalo nic dělat. Skupinka se opět vydala na cestu, která Hae ubíhala rychleji než předtím. Po chvíli dojeli k jezeru kde se rozhodli na chvíli si odpočinout, a proto sesedli z koní. Rychle se na jedli a už zas vyrazili na cestu. Začali stoupat kamenitých stezkách na horu a když Plavovlásce začínala být trochu zima, usmívala se. Začínalo se stmívat, a proto se všichni rozhodli utábořit. Brzy si všichni sedli k rozdělanému ohni s večeří, kterou jim rozdělili. Dokonce se zde objevil i lovec, čemuž se dívka divila. Přinesl sebou svůj úlovek, který se chvíli poté začal péci nad ohněm. Haery si vzala kousek z bažante. Když se najedla, rozhodla se jít spát. Neměla proč být díle vzhůru a hlavně byla velmi unavená, a proto chvíli poté co ulehla usnula.
Dívka vzbudili až strážní chvíli po úsvitu. Byla ráda, že si mohla chvíli přispat. Všichni se rychle nasnídali a vydali se opět na cestu.
Zastavili se až na oběd, ale hned se vydali dále. Znovu zastaví teprve když dojedou k skalnímu převisu z něj padá voda dolů. Haery musela uznat, že je to doopravdy hezký pohled na takovíto vodopád. Jejich průvodce jí a Garina pošle pro vodu. Dívka nic nenamítá a s mladíkem se pro ní vydá. Brzy nato došli k vodě a i Plavovláska se nahnula nad vodu, aby mohla začít naplňovat nějaké čutory. "Ze začátku se mi líbilo, ale teď.. No doufám jen, že se co nejdříve vrátíme zpět," odpověděla Garinovi na jeho otázku. Když všechny čutory, které u sebe měla naplnila zvedla se a otočila se směrem kde byl jejich tábor. Když uslyšela žblunknutí vody otočila se na zpět, ale Garina už neviděla. Kam se mohl ztratit?" Ptala se sama sebe když mladíka nikde neviděla. O chvíli později si ho všimla ve vodě jak na ní mává a následně i křičí ať jde za ním. I když trochu nerada vleze do vody a následně doplave ke Garinovi. Když se dívka i s mladíkem ocitne v jeskyni s úžasem se rozhlíží. Nejvíce jí zaujali ty kameny ve výklenkách. "To je překrásné," řekne jen hladíc z jednoho blyštivého kamene na druhý. Teprve po chvíli si všimne sochy rytíře, která vypadá jako živá. "Jak jsi to tady našel?" Zeptá se ho hledíc na něj s menším úsměvem.

**Vypravěč** Thu May 24, 2012 2:37 pm

Dříve, než stačí Garin odpovědět, jeden z kamenů se na svém místě začne pohupovat. Kvůli prasklince by možná dvojice čekala, že když už se něco začne dít, bude to kolem safírového předmětu, ale tak tomu není. Smaragdově zelený kámen, nejmenší ze čtveřice, se na svém slaměném lůžku kymácí ze strany na stranu. Po chvilce se jeskyní ozve zapištění, není však jasné, odkud vyšlo. Že by... že by z kamene? Co když to vlastně vůbec není kámen?
Pokud tohle Haery nebo Garina napadlo, jejich domněnka se vzápětí potvrdí. Smaragd totiž praskne, odloupne se z něj zelený střípek a ze vzniklé dirky vykoukne drobná šupinatá končetina, zakončená nepochybně ostrými drápky. Ať už se na svět dere cokoliv, je jasné, že kámen nebyl kámen, nýbrž vejce. Dost možná dračí.
Celý proces líhnutí netrvá příliš dlouho. Ačkoliv je tvoreček ve skořápce skutečně drobný, má očividně sílu a brzy se vybojuje na svět. Malý dráček - nepochybně je to drak - se usadí mezi skořápkami vejce, zkusmo roztáhne blanitá křídla a prohlédne si je. Pak zašvihá drobným ocáskem a upře moudrá kukadla na dvojici, jež stojí před ním. Který je ten vyvolený? Samozřejmě, dráče to moc dobře ví... jako by však dvojici chtělo co nejvíc napínat.

Mezitím skupinka rozdělala tábor a oheň a vojáci právě rozdělují večeři. Técahovi sice začne být divné, kde se Haery s Garinem toulají, ale nic prozatím neříká. Přecijen dostali za úkol naplnit poměrně hodně vaků na vodu, asi to nějaký čas zabralo.

**Garin Bellamy** Thu May 24, 2012 5:32 pm

Už už otevíral pusu, že se pokusí Haery odpovědět na její otázku, když tu náhle se smaragdový kámen zakymácel a Garinova pozornost se přenesla právě k němu. Ústa zase zavřel a s tázavě povytaženým obočím se zadíval na nejmenší ze čtyř kamenů. "Co se to s ním děje?" brouknul nechápavě a těknul pohledem k Haery. Následně se však opět zadíval na kámen, který se teď divoce pohupoval. Netrvalo dlouho a dokonce uslyšel zapištění. "To vyšlo z toho.. kamene?" vyhrkl nechápavě. To není kámen?! dodal v duchu překvapeně.
Kámen, respektive vejce a tvor uvnitř uvězněný jim brzy odpověděl. Skutečně se tedy nejednalo o žádné drahé kameny, tohle byla vejce. A navíc nepochybně dračí. Ačkoliv Garin draka ještě nikdy v životě neviděl, nyní, když hleděl na malého, čerstvě vylíhlého tvora, mu všechno secvaklo. Ale proč se vylíhnul právě teď? Čekal snad na něj, nebo na Haery? Co to všechno znamená? Neznal na svoje otázky odpovědi, a tak jen mlčky sledoval dráče.

**Alric Houndog** Thu May 24, 2012 5:54 pm

Když Tecáh odpověděl na Alricovu otázku, jen si povzdechl a do vzduchu upustil poznámku. „Tak snad tu nepřečkáme další zimu.“ Načež se odebral k potůčku, nabral si plnou hrst a omyl si obličej, načež se po vydatném jídle i napil. Studená voda čisté bystřiny jej svlažila a když neztratilchuť, dále po proudu si vyhrnul nohavice, sundal zbroj a svlékl se do pasu. Pak si nabral plnou hrst vody a inu šel se umýt. Po několika dnech, boji a nedostatku odpočinku smrděl jako starej brloh. Poté si sedl k teplému ohni aby oschl a až později na sebe navlékl to co na sobě měl. Vzduch zde nebyl příliš teplý, ale ani né moc studený což bylo skvělé. Později se pak odebral kousek dál, k jednomu kameni, o nějž se opřel a s polečně s příkrývkou usnul schoulen vedle, s mečem kousek od hlavy, jenž až křečovitě držel. Když se po noci vzbudil, byl celý rozlámaný, avšak čerstvý jako nikdy před tím. Tecáh zavelil k dalšímu pochodu a oni zbalili tábor. Uhasili již vyhasínající oheň a společně vyrazili vstříci vrcholkům dračích hor. Cesta ubíhala stejně jako čas a i když byla krajina vesměs monotónní utekl jako voda. Kde se vzalo tu se vzalo ochladilo se, naproti údolí a čas rovněž popostoupil a tak skupinka hledala další přístřešek. Místo k utáboření našli opodál, rozbili tábor a rozdělili se role. Alric pomohl sesedlat koně a rozdělat oheň, zatímco onen lupič a dívka odešli nabrat vodu a Arab a zbytek zůstali v táboře. Alric si pak sundal zbroj a sedl si, načež čekal až se konečně rozdělí večeře. Alricovi vyhládlo a jak čas plynul, vzal si jště jednu zývající placku a popošel od ohniště k vodopádu. Tecáh již před nějakou chvílí poručil aby došli pro vodu, ale když k padající mase došel, všiml si že zde nikdo není. Odešli snad dále po proudu? Kde ksakru zmizeli? Pomyslel si, zatímco se rozhlédl a otočil se k táboru a křikl. „Héj! Pro svatého otce! Poslal jsi je k vodopádu? Voni zmizeli!“ Křikl a otočil se. Všiml si měchů na vodu, jenž byly na břehu plné a tak nejspíše úkol splnily a tak znovu křikl. „Kde jste?“ Až se ozvěna jeho hlasu rozezněla okolím, avšak nikde nic. Rozhodně jej nenapadlo, že by stěna vody skýtala úkryt dračímu hnízdu, či něčemu jinému a hlasy neslyšel ani náhodou. Ty s přehledem přehlušil vodopád. Pro Alrica, byli Garin i Haery ztraceni.

**Haery** Thu May 24, 2012 6:48 pm

Mladík už se jí chystal odpovědět když se jeden z kamenů rozhoupal. Haery si myslela, že je to kámen barvy safíru, na kterém si dívka všimla praskliny, ale místo toho se začal hýbat kámen, barvy smaragdu, ten ze všech nejmenší. "To vůbec netuším, je divné, že se hýbe," promluvila dívka, dívajíc se na smaragdoví kámen. Najednou se ozve nějaké zapištění a dívka se podívá na Garina, mírně se usmívajíc. "Nejspíše ano," odpověděla. Jí, ale vůbec nenapadlo, že by to mohlo být vejce. Měla ho pořád za kámen.
Najednou se kus smaragdu odloupl a vylezla z něj šupinatá končetina s ostrými drápky. Haery zůstala stát s mírně otevřenou pusou. Teprve teď začala přemýšlet jestli to je doopravdy kámen nebo nějaké vejce. Najednou se, ale vejce rozbije celé a tam kde předtím bylo celé smaragdové vejce byli už jen skořápky a na nich sedělo nádherné dráče. Dráče si nejdříve prohlédlo křídla a poté upřelo své oči na ně. Dívka se musela usmát, byl to nádherný pohled. Takže to je to pro co jsme my přijeli? Ptala se sama sebe a dívala se přitom na Smaragdového.

**Vypravěč** Thu May 24, 2012 7:09 pm

Alricovi může připadat, že se dvojici něco stalo, ale spíše ho napadne, že prostě jen... utekli. Komu by se taky zalíbila taková výprava? A navíc, Garin tu byl přece nedobrovolně. Možná byla chyba pouštět ho z dohledu. Na druhou stranu - jak dlouho by ti dva dokázali přežít v divokých horách? Těžko říct. Nicméně jakmile Alric zahuláká, že ti dva vzali roha, přiběhne jeden z vojáků. "Utekli?" vybafne poněkud nespokojeně a ihned se rozhlédne kolem sebe. Brzy přijde i Técah, ve tváři zachmuřený výraz. Nic však neříká.

Dráček mezitím chvíli otálí, sleduje dvojici přítomných dvounohých, načež se kolébavě na nejistých nohách dopraví před Garina. Natáhne hlavu k jeho noze, zuby ho chytne za nohavici a zatáhne za ní. Předtím se však stihne špičkou čumáku nepatrně dotknout Garinova lýtka, což stačí k tomu, aby jej začala pálit levá dlaň. Pokud se na ní podívá, zjistí, že se mu na ní formuje jakýsi obrazec.
Dráče spokojeně zabrouká a zvedne očiska ke Garinovi. "Hlad," oznámí prostě a stroze, avšak velmi výstižně.
Aby těch překvapení nebylo málo, ze sochy rytíře vyjde jakýsi přízrak, astrální bytost. Nevydává však žádné nazelenalé světlo, jako ti, kteří přepadli skupinku v Sherwoodském lese. Naopak, vyzařuje z něj jakási přátelská aura. Tak tebe si Smaragd vyvolil, pronese onen duch a pohlédne na Garina. Ty jsi ten, od kterého se očekávají veliké věci, nadhodí, načež si prohlédne i Haery.
Nikdo si nevšimne, že prasklinka na safírově modrém vejci se ještě trošku prodloužila. Vypadá to však, že dnes se již žádné líhnutí konat nebude.

**Garin Bellamy** Thu May 24, 2012 7:55 pm

Alrica, hulákajícího kdesi venku, Garin samozřejmě přes hluk vodopádu neslyšel. I přesto však zneklidněl. Vylíhlé dráče znamenalo značnou komplikaci. Ano, mohli vejce vzít a vrátit se s nimi do Avalonu, jenže... Co by s nimi bylo? Garin si byl jistý, že by král draky nějakým způsobem zotročil a vystavěl si z nich neporazitelnou armádu. A to by byl skutečně veliký, nevyřešitelný problém.
Na chvíli musel hodit svoje myšlenky za hlavu, když dráče přešlo k němu a zatahalo ho za nohavici. Cítil, že se čumákem zlehka dotklo jeho nohy, načež ho začala pálit levá dlaň, jako by jí právě strčil do ohně. Rychle ruku otočil dlaní vzhůru, aby se stal svědkem toho, jak se mu na kůži formuje jakási značka. Byl si jistý, že to má co do činění s dračím mládětem. Než se však stačil vzpamatovat z prvního šoku, přišel druhý - dráček promluvil. Podle hlasu to byl určitě drak, nikoliv dračice. A stroze oznámil, že má hlad. To byla první komplikace, jelikož Garin po ruce neměl žádné jídlo a musel by se pro něj vrátit do tábora... Jenže tam teď nemůže. "Draci mluví?" vyhrknul nechápavě, načež očima těknul k Haery.
Vzápětí ho však oslovil jakýsi přízrak. Garin si nevšiml, odkud se ten duch vynořil, ale nyní tu levitoval kousek před nimi a říkal cosi o... Co to říkal? Zná snad můj osud? To už bylo na Garina trochu příliš. Zavrávoral a klopýtnul vzad. Jen tak tak se udržel na náhle nejistých nohách. "Co má všechno tohle znamenat?" zahučel téměř zoufale. Měl pocit, že spadl mezi mlýnské kameny, které se nechtějí zastavit a melou ho na prach.
Dráček znepokojeně zašvihal ocáskem, načež popošel ke svému Jezdci a usadil se mu u nohou. Ocásek přitom majetnicky ovinul kolem Garinových lýtek, jako by říkal: Ten je můj!

**Haery** Fri May 25, 2012 4:56 am

Dívka sledovala zaujatě Smaragda, který se po chvíli nejistým krokem vydal ke Garinovi. "Je nádherný," pronesla dívka zaujatě. Když dráče promluví vypadá stejně vyjeveně jako Garin. Vůbec o tom nevěděla. Vlastně do teď nevěděla, že nějací draci existují, jak tedy mohla vědět jestli mluví? No i když Smaragd to potvrzoval. "Nejspíše ano," odpověděla.
Najednou se k nim přiblížil přízrak a Haery vykřikla. Její křik ovšem utlumil vodopád, takže ke skupině, která je hledala nedolehl. I když by si to nepřiznala začala se opět bát jako v lese kde je přepadli nazelenalí přízraci i když tento o kolo sebe žádný zelený dým jako oni neměl. Ba naopak zářil přátelskou aurou, ale kvůli tomu co dívka zažila se stejně začala bát, a proto na přízraka koukala docela vyděšeně. Přízrak promluví k mladíkovi a poté si jí prohlédne. Dívka odstoupí o několik kroků dál od nich. Garin vyřkl otázku na kterou by i Haery chtěla znát odpověď. Také jí napadlo, že by se měli vrátit k ostatním, ale co když budou chtít vejce vzít ke králi a ten je bude chtít zotročit? Tak či onak dívka se zde už nechtěla déle zdržovat. "Neměli by jsme se už vrátit k ostatním? Určitě nás hledají," promluvila dívka k mladíkovi.

**Vypravěč** Fri May 25, 2012 10:32 am

Jsi obnovitelem prastarého řádu, jenž žil v legendách. Jsi obnovitelem řádu Dračích jezdců, jež vládnou magickou mocí. Je na tobě, jak se svým osudem naložíš, ale vyslyš mou radu: neopouštěj hory, dokud Smaragd nevyroste natolik, aby byl soběstačný, promluví přízrak ke Garinovi. Abychom si rozuměli, já jsem Jakkar, strážce této dračí líhně. Pradávní draci sem uložili několik vajec, která nyní čekají na své Jezdce. Jedno z nich už si svého partnera duše vyvolilo. Za jak dlouho tak učiní ostatní, to je otázka, na kterou nikdo nemá odpověď. Přízrak nyní upře své oči výhradně na Garina. V horách, kousek odsud, je strážní věž. Tam měli dávní Jezdci své sídlo. Tam by měla začít nová éra dějin, dej na má slova, Garine. Pak už se dvojice dalších slov nedočká, duch se vrátí do sochy rytíře a tam již také zůstane.

Mezitím u vodopádu vojáci, společně s Técahem a Alricem řeší, kam se Garin s Haery mohli podít a zda je moudré vydat se je hledat, nebo je nechat prchnout. Nějak se zkrátka nemohou dohodnout, jelikož každý zastává svůj názor. Nicméně den se chýlí ke konci a poměrně rychle se začíná stmívat.

**Garin Bellamy** Fri May 25, 2012 2:57 pm

Když přízrak alespoň do jisté míry začal objasňovat zmatenému Garinovi, co se to tu vlastně stalo, mladík ho zamračeně poslouchal. Jeho slova se mu příliš nezamlouvala, už zase byl vržen do světa, který neznal. Nemohl však říct, že by nebyl potěšen a poctěn tím, že si jej malý dráček vyvolil, avšak to ostatní, to už se mu tolik nelíbilo. Rád by se přízraku zeptal ještě na pár věcí, ale Jakkar zase zmizel.
Podíval se proto na Haery. "Hledat nás můžou, to ano, ale...," začal, načež zavrtěl hlavou a polkl. Potřeboval chviličku na to, aby si utřídil myšlenky. Teprve potom pokračoval: "Nevím, co bych měl dělat. Když se vrátím, budu si muset vymyslet historku, jak jsem přišel k dráčeti, a jakmile se s drakem vrátím do Avalonu, král mě bude držet pod svou kontrolou. To nemůžu. Nemůžu odejít z hor, sama jsi to slyšela. Ale na druhou stranu se nemůžu teď hned sebrat a odejít do divočiny, už jen kvůli tomu, že má ten drobek hlad a já mu nemůžu nic poskytnout," zabručel a těknul očima ke Smaragdovému. "Nabízí se mi tedy jedna možnost. Zůstanu ještě pár dní s ostatními, ale pak.. pak uteču. Seberu trochu zásob a uteču do hor. Budu se o sebe muset postarat," svěřil se Haery, načež zadoufal, že neudělal chybu. Co kdyby jeho plány prozradila? No, alespoň jí neřekl podrobnosti, protože je sám nevěděl.
"Tak tedy pojď, vrátíme se," dodal pak, sehnul se a vzal Smaragda do náruče, načež zamířil k hučící vodní stěně, aby vzápětí vyšel ven, zpět na denní světlo, kterého již nyní bylo poskrovnu.

**Ela-Shan** Fri May 25, 2012 6:08 pm

Dojídá ve jídlo,které obdrželi k večeři,celkem mu to chutná, tak se láduje co může pusu má lesklou od šťávy.Také si všiml že ti dva zmizeli,ale asi mu to bylo jedno, ani nešel s ostatními je hledat.Místo toho se věnoval nad svým rozjímáním.Soustředěně dýchal, pomalu otevřel oči chvilku pátral kolem,jestli není nikdo nablízku.Poté upřel pohled na nějakou větev, jako by jí chtěl hypnotizovat,ale v podvědomí si říkal hoř hoř.kdyby na něj někdo koukal tak by viděl upřen pohled,takřka bez mrknutí ani se nehýbe, soustředě dýchá a jen s stále v mysli říká Hoř

**Haery** Fri May 25, 2012 6:43 pm

Přízrak k nim začal promlouvat. Tedy spíše ke Garinovi mluvil ohledně, že by měl zůstat v Dračích horách, přesněji v nějaké věži, dokud Smaragd nevyroste. On byl také obnovitel nějakého řádu. Ani moc Jakkara neposlouchala, protože slova stejně patřila mladíkovi a ne jí. Nakonec se, ale přízrak vrátil do své sochy rytíře a jak to vypadalo už se nehodlal vrátit k nim. S tím si také dívka oddechla a obrátila svou pozornost na malé dráče.
Garin k ní promluvil, a tak ho dívka poslouchala. Na jeho slova přikývla, měl pravdu. Král by ho držel pod svou kontrolou, nedivila by se kdyby je chtěl pro nějaké své účeli. To byl nejspíše také ten důvod proč sem tuto výpravu poslal. "To máš pravdu, Smaragdoví toho sní určitě teď hodně, zvlášť jako malí. Pokud budeš potřebovat pomoc s útěkem, protože si myslím, že tě budou teď hlídat o něco více, zvláště kvůli Smaragdovému, tak ti klidně pomůžu," pověděla dívka Garinovi. To co řekla myslela vážně.
Nakonec mladík vstal ze země a vzal do náruče Smaragdového. Hned na to vyšel skrz vodopád ven. Dívka udělala to samé a i ona vyšla ven. Díky vodopádu byla celá promoklá, a protože už bylo docela pozdě a byla i zima začala se dívka klepat zimou. Už se těšila až si zas sedne k ohni kde se zahřeje.

Sponsored content

Po stopách osudu (MV)