Po stopách osudu (MV)

Alric stál na břehu nevšímaje si Ela-šana či kohokoli jiného a hrubě odvětil vojákovi jenž se jej ptal zda li zmizeli. „A co jsem říkal pro Krista!“ Odplivl si na zem a rozmáchl ruce kolem. „Zmizeli jsou fuč! Prostě nám pláchli.“ Načež se obrátil na Tecáha a se všemi kdo zde byli projednávali další možnosti. Alric zůstal u názoru, že by bylo zadobré je nechat v lesích a horách chcípnout hlady, i když jejich smrt by si jistojistě vychutnal. Když tu.... Ti dva se brodili vodou směrem k nim, byli snad pod vodou? Tak dlouho? To přeci nebylo možné. Když však jeden z vojáků zvolal že mají draka, Alric nevěřil svým očím ani uším. Nechal toho dědka aby se dvojice zeptal, avšak sám zůstaval s kryt se svýmo otázkami. Přeci se nemohli jen tak vypařit, aby je někdo obdaroval vejcem. Tak kde jej sebrali? Vždyť to byl dokonce živý drak! Musíme okamžitě ke králi než ti dva zase zdrhnou! Pomyslel si, zatímco oba dva bičoval zkoumavým a nevěřícným a nepřejícným pohledem, zatímco jako liška obcházel svou kořist za zády zvědavců z řad stráží a Tecáha. Pak však nevydržel a vyřknul i další otázku. „Kde jste to proboha vzali? Nevěřím že Vám to někdo jen tak daroval.“ Popravdě draka neviděl ani jednou v životě a seznámení s Drakónem mu taky dvakrát na náladě nepřidalo, ale takové malé dráče? Sice byl ohromen, ale začínaly v něm hlodat pochybnosti.

Novopečený Dračí jezdec nemohl tvrdit, že by takové reakce od svých souputníků nečekal. Právě naopak, čekal ještě bouřlivější, které naštěstí zatím nepřicházely. Smaragd se v jeho náruči nespokojeně zavrtěl, zřejmě mu taková pozornost nedělala úplně dobře. "Nezírat!" pronesl hláskem mláděte, ovšem už tak dost ostrým. A dal tím jasně najevo, že se mu ti přihlížející pánové ani náhodou nelíbí. O to víc se natiskl ke Garinově hrudi a ocásek mu majetnicky ovinul kolem paže.
"Ano, drak to skutečně je...," odvětil Garin zdráhavě, když konečně vylezl na břeh, stále ještě promočený z toho, jak podlézal vodopád. "A nikdo mi ho nedaroval, prostě se vylíhl, z vejce. Leželo tamhle," Ukázal kamsi do hor. "a jiné tam nebylo, jen tohle, díval jsem se všude. Zřejmě byla zatracená náhoda, že jsme ho našli a že se právě rozhodlo vylíhnout," vysvětlil, přičemž téměř každé slovo bylo promyšlenou lží. Věděl, že mu to asi uvěří jen těžko, ale prozradit skrýš za vodopádem, to by byla... to by byla zrada. Alespoň on to tak vnímal.
Víc už Garin neříkal, jejich otázky jim prozatím zodpověděl. Zamířil zpět do tábora, protože dráček opět zopakoval, že má hlad. "Neboj, dostaneš nějaké maso," brouknul k němu a netrvalo dlouho a skutečně došel do tábora, kde zůstal poněkud osamocený pouze Elašan. Garin na sebe úmyslně nepřitahoval pozornost. Jen dráčka položil na zem a popošel k vakům s jídlem, aby vylovil nějaké maso. To pak podal Smaragdovému, který kus masa shltnul, jako by to byl jen ždibíček. Garin si povzdechl a dal mu ještě jednou tolik. Teprve potom dráče spokojeně zavrnělo, popošlo k ohni, kde ulehlo a spokojeně si odfrklo. Ocásek stočilo kolem vlastního těla a pozorovalo mihotající se plameny.

Z jeho kouzlení je vytržen narušitelem,který se stal Garin.Otevře pomalu oči hřbetem ruky si jej pro mne a co nevidí, dráčka,polekaně udělá kotoul v zad a rychle vyskočí na nohy. ''Garin ! ty jsi unesl mládě, ty na nás přivoláš tu potvoru,která tě chtěla sežrat !'' Koktá arabsky,takže mu zase nerozumí,až na jeho jméno.Zrak je upřen jen na toho dráčka,které mu dvakrát nevěří. ''Co chceš dělat až to zjistí ostatní ! ''Nemá páru, že oni to vědí,tak je za hlupáka jen.Pomalu si dřepne a svůj pohled na dráčka změní na mračení

Naštěstí si jich nikdo, jak vylézají z poza vodopádu, nevšiml. Dívka si proto oddechla a vylezla na břeh. Byla úplně promočená, ale moc veliký problém jí to nedělalo. Jak čekala všichni se začali na něco vyptávat. Nejprve začal Técah a poté se k němu přidal i Alric. Garin jim na všechny otázky odpověděl, a tak dívka neměla potřebu to nějak dále rozvíjet. Hlavně, aby už byli u ohně kde bylo teplo. Dráče se znovu projevilo, že má hlad a tak Garin i se Smaragdem zamířili k ohništi. Haery je následovala. Brzy už seděla z jedné strany ohniště a zaujatě sledovala Smaragdového jak láduje kusy masa, které mu mladík podával. Elašana, který si něco drmolil ve svém jazyce si nevšímala. Kdyby mu rozuměla mohla by se s ním bavit.
Dívka brzy začala zívat. Byla unavená z toho všeho co dneska zažila a tak se jako první rozhodla si jít lehnout. Oblečení jí už od vody docela uschlo. No o vlasech se to říci nedalo, ale v tuto chvíli jí to bylo jedno. Lehla si kousek dále od ohně a ruce si dala pod hlavu. Teď už se nejspíše vrátíme když jsme našli to co jsme hledali, začala přemýšlet dívka, koukajíc na nebe.

Tak zrovna Elašan, nijak nedává pozor,aby našel další vajíčko, nechce se nechat sežrat hladovou dračicí, tak to jen hraje že dává pozor.Já už chci do města, příroda mi nesvědčí.ale hned jak budeme ve městě, budu muset najít Garina. Ten jediný vypadá ze všech normálně a rozumně,až na toho dračka co si tam dotáhl Pomyslí si ve své hlavě.Založí si ruce za zády a jako německý turista kráčí po cestě.Chůzi doprovází pískáním a různým pobrukováním.Já na to už kašlu ! Pronese horko těžko anglicky Už tu nic nebýt ! ten dráček je jednej jdu zpátky ! Otočí si na patě a prostě se vydá zpátky do tábora, na možné následky asi nepomyslel

Garinovi se ani v nejmenším nelíbilo, jak se vojáci a spol. shromáždili opodál a začali se domlouvat a radit. Bylo mu jasné, že probírají jeho, Smaragdového a situaci, kterou nastala. Možná řeší i to, co s ním, jediným Dračím jezdcem, v nejbližší době bude. On však věděl, že svůj osud nehodlá proplétat s dějinami Avalonu a tyranským králem, kdepak. Půjde svou vlastní cestou hned, jak se mu naskytne příležitost.
Co si vojáci s Técahem a Houndogem říkají, to stejně neslyšel, a tak se rozhodl, že nebude dál plýtvat svou energií, které mu věru příliš nezbylo. Dopřál si rychlou večeři, načež se uložil k ohni. Smaragdový ze svého dosavadního důlku v těsné blízkosti ohně přešel ke svému Jezdci a uvelebil se těsně vedle něj, natiskl na něj příjemně teplý bok. Netrvalo dlouho a Garin usnul, jako když ho do vody hodí. Byl to vlastně jediný způsob, jak spolehlivě uniknout starostem, které tížily jeho mysl. Smaragdový ještě nějakou dobu bdil, ale plné bříško ho brzy uspalo. Jeho hlava klesla na Garinovo rameno a oči se mu zavřely.

Druhého dne se Garin probudil brzy ráno. Zamžoural kolem sebe a pohled mu padl na Smaradga, který dosud spokojeně spal. Jakmile se však mladík pohnul, dráče se vzbudilo a zazívalo, čímž odhalilo řady špičatých zubů. "Ráno," brouklo spokojeně, načež dodalo: "Hlad." Garin si povzdechl. Jak moc a jak často asi žerou dospělí draci? A jak moc vlastně vyroste? Dříve než sám sebe, nakrmil nejprve dráčka. Pak se rychle nasnídal a sledoval, jak tábor opouští skupinka vyvolených, kteří šli pátrat po dalších dračích vejcích. Garin se v duchu modlil, aby nenašli skrýš za vodopádem.
Když skupina hledačů odešla, tábor se podivně vyprázdnil. Zbyl tu jen on, Smaragd, Haery a jeden z vojáků, který je však neustále sledoval, což bylo nervy drásající. I přesto však Garin nic nenamítal. Zvedl se a popošel k Haery. "Musím pryč," šeptnul k ní. "Co nejdřív. Teď je možnost. Než se vrátí ostatní, musím zmizet," oznámil jí. Měl jasný plán - zneškodnit toho vojáka a zmizet. Možná, že přečká za vodopádem, dokud skupinka neodejde, a pak se vydá pátrat po té strážní věži. Neměl však tušení, jak si zajistí jídlo. Pro sebe a hlavně pro Smaragda. Podobné trable však hodlal řešit až za pochodu.

Dívka si všimla povídající si skupinky, která si sedla kousek od ní. Samozřejmě tam byl Técah, vojáci i Alric takže si dívka domyslela o čem se nejspíše bavili. To jí, ale moc nezajímalo, protože byla velmi unavená, a proto brzy usnula.
Plavovláska se probudila mezi prvníma. Zazívala a sedla si. Rozhodla se trochu si upravit své vlasy, a proto je začala rukou rozčesávat. Už se těšila domů. Na měkkou postel, teplé jídlo a své přátelé. Dívka si ukořistí něco pro sebe k snídani. Když vše do sebe naláduje pozoruje malé smaragdové dráče, které se také pustilo do své snídaně. Po chvíli se od nich odpojila skupinka lidí, kteří šli prohledávat okolí, zda nenajdou nějaká další dračí vejce i když Haery věděla, že pokud nenajdou tajný úkryt za vodopádem nenajdou ani další dračí vejce. Jediný kdo v táboře zůstal byla ona, Garin se Smaragdem a jeden ze strážných, který je měl hlídat a to dělal velmi pečlivě, protože na ně kouká pořád a nespouští je očí což dívce pěkně vadí.
Najednou k ní přistoupil Garin. "A jak to uděláš?" Optala se ho též šeptem. I kdyby měl jakýkoliv plán jak utéci skupina hledačů se mohla kdykoliv vrátit. Koho by také bavilo hledat dračí vejce všude po Horách když ani nemohli vědět jestli tam ještě nějaká jsou? Byla jen otázka času než to někoho přestane bavit natolik, že se rozhodne vrátit do tábora k nim. "Mohla bych se ho pokusit nějak zabavit," dodala znovu šeptem, hledíc na vojáka.

Garina sice potěšilo, že se Haery nabídla, že mu při útěku vypomůže, ale odmítavě zavrtěl hlavou. Nehodlal jí dělat potíže a nechtěl jí zatahovat do problémů. "Ne. Kdyby zjistili, že jsi mi pomohla, rázem by se neprávem stal zajatec z tebe," odvětil k ní. "Udělám to následovně," dodal, když spatřil, že se k nim voják otočil zády. To byla hloupá chyba. Možná měl Garina za hlupáka a strašpytla, jenže Garin se právě teď rozhodl, že jej vyvede z omylu.
Potichu vstal, sevřel ruce v pěsti a připlížil se co nejblíž k vojákovi. Pak mu levačkou poklepal na rameno. Jestliže se voják otočil, vzbouřenec neváhal a vrazil mu tvrdou ránu pěstí přímo do obličeje. Pokud ho tahle rána neodrovnala dostatečně, rozhodl se jich ještě pár přidat. Dráče to vše sledovalo jakýmsi nesouhlasným pohledem a nespokojeně švihalo špičkou ocásku.
Jestliže se tedy Garinovi podařilo vojáka alespoň na chvíli uzemnit, rychle vystřelil k vakům se zásobami. Našel u nich i prázdnou brašnu, kterou si okamžitě přivlastnil a začal do ní dávat vše, co potřeboval za životně důležité - maso pro dráče, nějaké sýry a chléb a dva měchy s vodou. Přeběhl zpět k vojákovi, vzal si jeho meč a následně pobral ještě několik přikrývek a vlastní věci. Byl čas se rozloučit, a tak se otočil čelem k Haery. "Musím jít... Rád... rád jsem tě poznal, Haery. Šťastnou cestu do Avalonu," pronesl, přičemž se nepatrně usmál. Následně pobral potřebné věci, dráče si vysadil na rameno a svižnou chůzí, skoro poklusem, vyrazil pryč z tábora.

MH: To bylo sprosté, nepočkat na mně, mohl jsem reagovat už ve 14 a vy jste nepočkali

Alric nespokojeně sledoval onu zmáčenou dvojici pohledem jenž vyzařoval jasné opovrhování. Garinovům slovům nevěřil, nebyl hloupý a i když dráče považoval za dar od boha, nechtěl uvěřit za nic Garinovým tvrzením. Odplivl si na skálu, načež se otočil a odbelhal se do tábora, kde si sedl. Dlouho však neposeděl na ejdnou místě, ale byl přizván k vojákům, ke kterým si přisedl. Sticha se pak pohodlně usadil a poslouchal jejich řeči. „Nikdo tu nechce zůstat, věř mi.“ Řekl k vojákovi a počal žvýkat stéblo trávy které utrhl na zemi, rostoucí vedle kamene, na kterém seděl, načež vyslechl názor druhého vojáka a šeptem dodal. „Správně. Nevím jak vy, ale já tomu ušmudlánkovi nevěřím ani slovo. Nevím proč, ale mám pocit že nám něco tají.“ A bylo tomu tak. Alricův postoj byl vůči Garinovi od začátku podezřívavý a kterak jím opovrhoval, prohluboval své záproné myšlenky k němu nadsvětelnou rychlostí. Otočil se Na Tecáha a kývl co si myslel on. Vznesl tak snad nejrozumnější návrh, který odrovnal vojáky a udělil jim konečný směr, zpět do Avalonu. „Souhlasím, kdo je pro? Dva dny a více ne. Ale stejně si myslím že bychom na něj měli zatlačit... No nic, snad bude při nejhorším jedno dráče stačit.“ Řekl nakonec, načež se zvedl a odešel dále od ohně. odepl si dvouručák, položil jej na zem a když už se mu víčka klížila boží tíhou, zavřel je a během pár minut usnul pod lněnou přikrývkou...

Ráno když se vzbudil, přispěchal se ohřát k již tak vyhaslému ohni, avšak nic krom zbytků mu nezbylo. Zašel tedy k vodě, kde si opláchl obličej a vykonal raní hygienu, načež došel k ohništi a vytáhl to co jim ještě zbylo. Kousek masa a krajíc chleba musel stačit, avšak již ráno pokukoval po Garinově dráeti, jenž toho sežralo opravdu dost. Prstem si přejel po tváři na které začalo rašit strniště. Co vyjel z města, neoholil se ani jedinkrát a za chvíli tak budou všeci vypadat jako dezertéři, než jako vojáci. Došel k přikrývce, kterou sbalil a následně si připásal meč k opasku. Vyšel pak k dalším dvoum vojákům a společně s Tecáhem se vydali heldat do hor dračí vejce. nikoho nenapadlo že by mohla být u vodopádu. Na kamenitém terénu se však nic nelesklo a Alric ani nevěděl co hledá. Koukal pod každý převis, skulinku, rozcochu či pod vykotlaný pařez či storm jenž zbyl po bouřce, ale nic. Mezi občasnými skalisky na vrcholcích hor však dračí sluj rovněž nenašli. Bylo to snad naprsto beznadějné a zbytečné. Když stál nad jedním z převisů, rozhlížel se zoufale po okolí a odplivl si kamsi pod sebe, a an to zvolal. „Haló! Našli jste něco? Tady by ani kdejaký pohan hovno nezanechal, natož drak!“ Načež obešel převis a slezl po úbočí níže k vojákům. Cestou se ještě chvíli rozhlížel, ale i jeho nálada klesla pod bod mrazu. „S takovou abychom se vrátili do tábora a vyprdli se na to. Když nechce ani Bůh abychom to našli, tak už nic.“ Načež přišel blíže k ostatním heldačům a chytil se za boky a vydechnul. Nebylo mu dvakrát do smíchu a šťastný z čerstvého vzduchu taky nebyl. Ještě že nevěděl co se děje v táboře.

Vážně tady se vše řeší násilím Pomyslí si ve své škebli,tak se tedy zase vydá jako že hledat ty slavná dračí vajíčka,ale jde vidět že to jen dělá.Ruce jsou totiž ta zády sepnuty, hvízdá si čutá před sebou kamínky,opakuje si nějaké ty anglické větičky,které si už dobře pamatuje '' Dal bych si pivo, hej co děláš, Jak se dostanu tam, Já nic neukradl, tak za co chceš si užit děvče ? '' další a další věty si opakuje

Garinovo náhlé osvícení mysli přišlo právě vhod. Voják skutečně udělal obrovskou chybu, když se k dvojici s dráčetem otočil zády. Garin tedy slaví úspěch - skutečně se mu podaří skolit onoho strážného a na nějakou chvíli ho poslat do říše snů. Má tedy dostatek času, aby nabral zásoby a mohl zmizet.
Když už mladík mizí Haery z očí, dívce se ozve v hlavě hlas. "Neodcházej," praví. Není to však Garinův hlas, ani nikoho ze skupinky. Přesto ho však už dívka slyšela. Slyšela ho v jeskyni za vodopádem, od strážce vajec. "Zůstaň v horách," zaduní jí v hlavě. Žádné vysvětlení, proč by to měla udělat, však nepřichází. Nyní je jen na ní, zda se rozhodne v horáchh zůstat, či nikoliv. Má tu možnost - voják je stále ještě v bezvědomí a je tedy možné uprchnout.

Skupinka hledačů vůbec neslaví úspěch. Tu a tam se někde v horách něco barevně zaleskne, takže tam vojáci peláší v naději, že našli dračí vejce, ve skutečnosti však hází zákeřné odlesky různé druhy horniny či ždiběčky barevných kamenů. Na Alricův dotaz Técah a hned po něm i vojáci odpoví zavrtěním hlavy. "Ne, kdepak, nic. Ten mladík musel mít zatracené štěstí, že to vejce našel... Možná to bylo úplně poslední vejce, které existuje," zabrblá průvodce lehce zklamaně a nespokojeně. Zřejmě předpokládal, že v okolí bude vajec víc.
Po celodenním pátrání se skupinka vrací do tábora unavená a bez nálady. Nic nenašli a zásoby se tenčí, hlavně díky Smaragdovému, který má skutečně velký apetit. Co však najdou v táboře, to je sice překvapí, ale rozhodně nepotěší. Voják, který tu zůstal, nyní sedí na zemi a ke spánku si tiskne jakýsi obklad. Mračí se a cosi nespokojeně brblá. Po Garinovi, dráčeti (a možná i Haery) není však ani stopy. Pokud se někdo z navrátivších rozhodne prohledat tábor, zjistí akorát to, že Garin uprchl s notnou částí zásob. Zbylé jídlo bude sotva stačit na cestu zpátky, do Avalonu. Není tedy možno pokračovat v hledání vajec. "Ty pitomče!" zavrčí jeden z vojáků na svého kolegu. "Cos dělal? Jakto, že jsou pryč?!" Voják sebou trhne. Hlava ho zřejmě ještě bolí. "Podcenil jsem je," zní odpověď. Víc toho voják neřekne, patrně z toho taktéž není zrovna dvakrát nadšený.
Técah má zřejmě jasno. "Nu, tím se naše problémy vyřešily. V horách nemůžeme zůstat, nemáme dost zásob, ani kdyby pro nás lovec každý den něco ulovil. Máme sotva jídlo na zpáteční cestu, nemůžeme se tu tedy zdržovat ani hledáním vajec, ani hledáním uprchlíků. Musíme je zanechat vlastnímu osudu. Zítra ráno vyrazíme na cestu zpět, do Avalonu," pronese a pokrčí rameny. Někteří by jistě rádi protestovali, ale pak jim dojde, že jídla skutečně není mnoho a že průvodce má jasnou pravdu. Je tedy rozhodnuto. Skupinka naposledy přespí v horách a pak se vydá na cestu zpět, ke králi. Bez úspěchu.
Druhého dne se však přeci jen jedno překvapení koná. Alric se vzbudí jako první. Spatří slunce stoupající na oblohu. Jeho paprsky o něco zavadí a to něco vrhne Alricovi přímo do očí jasně rudý odlesk. Copak to asi je? Jestliže se Alric zvedne a půjde to prozkoumat, zjistí, že za křoviskem nedaleko tábora leží jakýsi zvláštní kámen nepravidelného tvaru. Pokud se jej dotkne, zjistí, že je kámen horký. A slunce ho takhle ohřát určitě nemohlo. Co to tedy je? No, ať je to cokoliv, určitě to bude mít nějakou cenu.
Poté, co se Alric vrátí, začnou všichni balit tábor, své vlastní věci a zbylé zásoby. Koně jsou připravení a někteří opět nenesou jezdce, takže ponesou zásoby. Cesta zpět může začít.

Doslov:
Skupinka se po třech dnech cesty, které proběhly bez větších problémů, nepočítáme-li jen chabé jídlo, které museli vytrpět, dostala zpět do Avalonu. Červený kámen byl předán králi, který začal hořečnatě tvrdit, že se jedná o dračí vejce. Sice nejprve zuřil, že nechali vojáci Garina s dráčetem prchnout, ale nepovažoval výpravu za zkrachovalou. Jedno dračí vejce se nakonec dostalo do Avalonu a to bylo důležité.
Alric dostal peněžní odměnu, stejně jako Técah, vojáci však přišli zkrátka. Příliš se během výpravy neosvědčili, když nechali prchnout Garina.
Ela-Shan si účastí (sic nedobrovolnou) vysloužil svobodu a odsloužil si tak svůj prohřešek, za nějž se vlastně na výpravu dostal.
Pokud se Haery rozhodla utéct do hor, společně s Garinem našli opuštěnou strážní věž, o které mluvil přízrak v jeskyni.

MH: Alric si může přidat jeden dovednostní bod k boji, Elašan k magii.
MMH: Alricu, promiň za tvé přeskakování, ale potřeboval jsem to popohnat dopředu

Zhodnocení: Tak, je to u konce. Výprava původně měla trvat 14-20 dní, ale docela dost se protáhla. Jednou jsem neměl čas já kvůli maturitám, poté někdo jiný, a tak dále, a tak dále. I přesto však doufám, že se vám líbila, a alespoň části z vás jsem vyhověl v povýšení, ať už na mága či Jezdce. Ti, kteří tentokrát neměli to štěstí, nemusí smutnit, jejich osud si je brzy najde Rád bych od vás znal nějaké krátké hodnocení toho, jak se vám výprava líbila, co byste zlepšili, co se vám nelíbilo, a tak podobně. Prostě si na chvilku zahrajte na kritiky a pusťte se do mně
Děkuju vám za účast ^^

Dívka pokývala hlavou když jí Garin odpověděl, že s tím nechce pomoci, protože nechtěl aby se z ní stal zajatec. Následovně je voják okřikl ať jsou z ticha a hned na to se k nim otočil zády. Dívka se musela ušklíbnout nad jeho hloupostí. Mladík k němu přišel a následovně mu vrazil pěstí. Voják se i hned skácel k zemi v bezvědomí.
Plavovláska se rozhodla, že Garinovi aspoň pomůže sbalit jídlo do vaků. Přeci jen neměl na to moc času kdykoliv se mohl někdo vrátit nebo se voják z tohoto otřesu mohl probudit. O chvíli později už byla většina zásob ve vaku, který si hned na to mladík vzal. Smaragda si položil na rameno a odešel pryč z tábora. "I já jsem tě ráda poznala, Garina," pronese dívka za odcházejícím mladíkem. Ještě chvíli ho sleduje než jí začne mizet z očí, a proto se rozhodne si už zase sednout. V tu chvíli se jí v hlavě ozve hlas. Dívka vykřikla, protože na takovouto komunikaci nebyla vůbec zvyklá. Rychle se rozhlédla zda neuvidí toho kdo vyřkl první slovo. O chvíli později se jí v hlavě ozvala trojice slov a to ať zůstane v horách. Haery přemýšlela koho to byl hlas, protože si byla jistá, že už ho někde slyšela. "No jistě ten přízrak," zamumlá si dívka pro sebe.
Haery jen chvíli přemýšlela zda v horách zůstat nebo ne. Rozhodla se, že ano i když nevěděla zda udělala dobře. Přeci jen jak se zde uživí? Na to, ale teď nemyslela. Chtěla ještě dohonit Gariny, aby nemusela po horách chodit sama, a proto se hned na to rozeběhla tím směrem, kterým se vydal i mladík se smaragdovým dráčkem. Když oba dva dohonila, usmála se. Pokud se jí mladík zeptal na to proč šla za nimi, vysvětlila mu, že se rozhodla zůstat v horách. Dokonce mu i řekla o tom co jí řekl Jakkar.

Zhodnocení: Výprava byla prostě úžasná. Vše bylo dokonale promyšlené, jak charaktery postav tak i příběh. Už se těším až se bude odehrávat i další výpravy,^^

MH: Neva

Alric znuděně poslouchal zěnu v horách, jenž byla za každým slovem tak přilepená že se zdála otravná a ulepená jako přezrálé ovoce. Kývl Tecáhovi a křikl. „Tak abychom se vydali do táboru. Už mám hlad a navíc slunce se jistě neudrží dlouho vysoko.“ Načež mávl rukou a sešel níže, aby se po kamenitých úbočích vydal do tábora. Ale jaké nemilé překvapení jej čekalo mezi borovicemi a u vodopádu? tábor byl prýázdný... tedy až na jediného vojáka, jenž nejspíše nebyl schopen kloudného uvažování. Alrci v té chvíli zpozorněl a počal se eozhlížel, něco tu nehrálo. Zdrhli! Ti č**čí synové zdrhli! Proběhlo mu hlavou a obratem ruky tasi obouručák aby se rozhlédl a rozběhl se do tábora, když přiběhl blízko hend se rozkřikl, načež spěšně zkontroloval tábor. Nikde, zásoby v čudu. S takovouhle zdechneme ještě před osadou! Křikl si v mysli, načež zastrčil meč zpět, jelikož zjistil že zde již kromě otřeseného vojáka nikdo není. „Nechme to být. Chci hlavně vědět jak to budete pro Boha vysvětlovat králi.“ Načež si sedl. Sledovat je a plýtvat energií nemělo cenu a Alric jim přál aby jim všemohoucí otec, Hospodin seslal pod nohy co nejvíce škváry a popela, klacků a dalších všemožných breberek, přízraků a příšer. odplivl si, načež si sedl do rohu u kamene jako včera a smečem taseným pozoroval dění. Když si pak vyslechl Tecáhovu bystrou mysl, kývl a ještě dodal. „Zejtra bude taky den. Doufám že cesta půjde bez komplikací...“ A s těmito slovy položil meč vedle sebe, opřel se týlem o studenou skálu a zavřel oči. A tak taky usnul....

Když se ráno probudil, vstal a šel se k vodopádu opláchnout, a to dříve než začali balit tábor. Ovšem jakéto překvapení jej čekalo kousek od tábora. Zrovna když na zem odložil zbroj a propocené oblečení, zalesklo se mu v očích jakési načervenalé světlo. Lesk? odraz? Kdo věděl, každopádně se Alric vydal tím směrem a co nenašel. Na zemi ležel nepravidelný kámen, jenž při doteku pálil. Byl horký, jako by jej před chvílí z ohniště vytáhli. Opatrně jej zvedl a podíval se na něj. Ten tu včera nebyl, koukám... Teplý... od čeho... Třeba bude vzácný. Pomyslel si, načež s hygienou skončil, sebral zbroj a odešel do tábora. Tam pak tecáhovi ukázal nález s tím, že jej vyáhne až v Avalonu. Nechtěl riskovat nějaké problémy a... chamtivost v tom taky měla své prsty, i když k Tecáhovi zrovna vřelý vztah nevedl....

A tak to šlo, do Avalonu to trvalo tři dny útrap a cesty o hladu, jelikož pořádně do huby vůbec nic neměli. Když pak projeli branami Avalonu, Alric si oddychl. nejhorší měli za sebou a rodné město, jako by mu vlilo novou sílu do žil. Když pak předstoupil před krále. Poklekl, přičemž zasalutoval a s nejvyšší úctou svému vladaři podal onen kámen. Překvapení jaké jej pak čekalo bylo nevyčíslitelné. Odměna za to nestála, ale to že měl u sebe celou dobu dračí vejce? Alespoň v něčem byla výprava úspěšná. Vstal, přičemž nechal Tecáha s králem o samotě a následně zasalutoval a vypochodoval z hradu... Nový den začal....

>> Kamsi do města, mařit zločiré plány....

MQ: Mq byl skvělý, užil jsem si jej a byla to sranda až na několik drobných záseků. Drakón, přízraci a to všechno byla náramná legrace a fantazie kterou jsi k tomu dodala byla nezměrná. No nic, já se pakuju pryč s nejvyšími poklonami.

Tak... Můj názor už znáš, ale přesto ti ho sem ještě napíšu Výprava byla super, akční, plná tvé úžasné fantazie. Jen mi trošku vadilo, že to fakt občas šíleně vázlo, čekala jsem, že to bude svižnější a tím pádem bude výprava kratší. Ale z toho si nic nedělej, mě vždycky hrozně štve, když miniquest vázne xD Ale jinak super! Doufám. že bude brzy další

Děkuji vám za velectěné názory, jsem rád, že se výprava líbila
Zamykám tento topic.