Les

Otočí se a všimne si rozčarovaného Sergala, jak se právě dostává z náruče Snů. Prozatím si hledí přípravy jídla. "No, ne, jen jsem se rozhodla tě potěšit něčím zajímavým.." Oznámí mu, králík je již připraven ke konzumaci, jen ho sundat. "Dáš si teď, nebo až za chvíli? Když chvíli počkáš bude křupavý." Varuje ho s úšklebkem. Zasténá, už jí z toho točení tou tyčí dosti bolí ruce, zejména ta levá, na kterém má modřinu. Odstoupí teda od své pečící soupravy a zápěstí si procvičí, protáhne a podobně.
"Dobrý, jen kladl odpor, ale brzy jsem si s ním poradila.." Vysvětlí a sundá králíka, začne šmátrat po kapsách svého dosti zanedbávaného ošacení a brzy se jí v ruce objeví tesák.
Začne porcovat oběd, zubem to moc nejde, ale nechce použít meč.
Nemůže si nevšimnou Hvarnova slintání, povzdechne si a přestane s krájením, vezme ze země list a přijde k němu, položí mu ruku na rameno, aby mu dosáhla na krk a utře mu zbyteček toho, co nezvládla jeho dlaň.
Jakmile je Amarena spokojená, vrátí se ke krájení, chvíli jí to potrvá, ovšem za chvíli má nádherně naporcované maso.
"Nemáš nějaké nádobí? Třeba dřevěné? Odmítám, aby jsi jedl jako necivilizovaný.." Oznámí mu a pak si všimne mističky, co se válí na zemi. Sebere jí a naservíruje jí Hvarnovi i s masem.

Byl netrpělivý, měl hlad a když mu utřela zbytek sliny tak se usměje, takové to "Já to nebyl." Trošku se projde protože čeká než bude králík hotov. "To je dobře že kladl odpor aspoň víme že byl zdravý a mladý." Trochu se projde, byl nervózní ten hlad byl strašný. nejedl sice jenom několik hodin ale byl zranění a to ho vyčerpalo a tak je rychle hladový. Když mu podá vytouženého králíka tak ho s radostí vezme. Do ruky chytí kus masa a dá si ho do pusy. Chvíli přežvykoval protože bylo maso dobré a teď ho nejedl aby přežil ale aby si zlepšil náladu a vychutnal. Když ho polkne tak chtěl něco říct ale nemohl odolat. Znovu si kousne."Ty jsi použila svoji srst na spojení těchto tyček?" Byl trochu překvapený když nad tím přemýšlel. Dojí zbytek masa a popadne list a utře si pusu. Poučil se od Amareny, už nechtěl aby se o něj starala.

"Asi ano.." pronese někam do prázdna a začne pohledem hledat meč, nikde ho nevidí, snad ho nedejbože neztratila! Počkat, Amarena se podívá sobě pod nohy a vida! On u nich doopravdy leží.. Vezme ho a svým vlastním oblečením z něj utře nečistoty, krev a podobnou špínu. Jakmile je s ním spokojená tak se ušklíbne a podá ho Hvarnovi. "Na, tady ho máš, je v takovém stavu, v jakém byl."
Odejde ku stanu a sedne si před něj, do tureckého sedu, nenápadně sleduje jak se její drobeček krmí.. drobeček, asi jí přeskočilo, nebo co, už neví. Vydá ze sebe povzdech, je toho na ní nějak moc, myslí na věci na které dřív nemyslela a už nemyslí na věci, které jí do hlavy lezli dřív. Jde jí z toho hlava kolem.
"Jo, použila, k čemu mi tahle ta hříva je? " Odpoví mu a prohrábne si svůj drdol. "Nikdo se na ní nedívá, proč jí tedy mít?" Dodá po chvíli

Kývne a vezme si meč, zasune ho do pochvy."Děkuji."Odloží misku a zkontroluje si rameno, když usoudí že už zranění nekrvácí vezme si tuniku kterou pověsil na větev a obleče si ji. Trochu se zamračí protože nečekal takovou odpověď. "Podle mě je celkem důležitá aby jsi působila strach. Pro mě je to jako šperk. záleží na tobě jak svou srst budeš brát." Přijde ke stanu a sedne si vedle ní do tureckého sedu ale jedna noha byla vystrčená ven a vypadalo to jako by byl línej ji přehodit přes tu druhou.
"Tak co se ti teď honí hlavou? Mě teď zajímá co s námi vůbec bude..." Povzdechne si a odepne si pásek protože ho tlačil meč když seděl, otočí se a pásek položí do stanu.
Chvíli tam jenom sedí a přemýšlí, potom se uvolní a padne zády do stanu takže teď mu nohy čouhali ven a díval se na strop stanu.

Něco v ní hrkne. "Počkej..šperk?" Zeptá se po delší odmlce, otočí se dozadu a podívá se na něj. Ještě neslyšela něco takového, neví jak se k tomu má stavět.
"Mohl by jsi mi o tom povědět víc? Dost mě to zajímá.." pronese šibalsky a štípne ho do dlaně, jenž je v dosahu její ruky. Pak se otočí zpět k venku a protáhne se.
"Honí hlavou? ...Sama nevím, v hlavě mám klubko, které nějak nedokážu rozmotat." Odpoví mu řečnicky a zase ho zkontroluje, strčí hlavu do stanu.
"Zatím nám to jde celkem dobře, myslela jsem, že zůstaneš mrzoutem déle, třeba měsíc. A ty jsi se změnil mrknutím oka." řekne mu s úsměvem, její ocas nepříjemně mrská sem a tam, jako by chtěl něco říct. "Ani nevím, zda-li je to normální, ale cítím se za tebe hrdá."

Usměje se a taky ji štípne ale jenom do ruky do dlaně je to nepříjemné "Ano šperk, jako mají lvi hřívu tak mi máme něco podobného. Já si sám sebe nedokážu představit bez téhle.. hřívy. A taky bych vypadal směšně" Trochu se zasměje protože to s tím klubkem bylo zajímavé. "Tak ho rozmotej a rychle, nechci tady mít blázna. Natož blázna ženu. To by bylo samé "A udělej tohle a tamto, to prádlo jsi nevypral pořádně!" To by se mi opravdu nelíbilo" Pořád se usmívá a trochu se lekne když tam vtrhne její hlava. "To víš no, já jsem mrzout jenom k těm který neznám a je tu ještě jeden důvod proč jsem se změnil ale to si nechám pro sebe.."
Jeho úsměv nepovolí a nepovolí pořád se usmívá a sám neví proč. Je to náladou? Možná...
Zavře oči a po chvíli je otevřel a vystartoval dopředu "BAF!" Zasměje se až se za břicho popadá.

Při štípnutí se celá otřese, né že by jí to bylo nepříjemné, jen to nečekala. Začne poslouchat jeho výklad. Jakmile skončí, otevře pusu, aby odpověděla: "Ale prosímtě...Tobě to bude slušet vždycky, teda pokud se na tebe bude dívat správná osoba, jako třeba já.." řekne mu. "...To zavání samolibostí, promiň." Omluví se následně nad svými slovy.
"Blázen? Ale prosímtě, mě to těší, že se o tebe můžu starat.. teda pokud to nepřekročí míru a nezačneš se mnou obsluhovat, to bych nerada.." Oznámí mu a zívne, čímž odhalí své bílé zuby.."Ale ty se nenecháš obsluhovat, že ne?" zeptá se ho poté, co dokončí své dlouhé, třívteřinové zívnutí. Ušklíbne se nad jeho náhlým šokem, musí se nad tím pousmát, ba i zazubit.
"Musíš? Neřekneš mi ho? Jestli nechceš tak nemusíš.. je to koneckonců tvoje věc, ale kdyby jsi chtě tak klidně můžeš, já se tomu bránit nebudu.." nabídne mu.

Jakmile jí Hvarn vyleká tak vystartuje dozadu a chytne se za srdce, rapidně se jí rozbušilo, o tom není pochyb. Jakmile se zklidní, tak se narovná jako párátko, ruce těsně u těla a dlaně v pěst. To samé dělá výraz. Jen aby jí začala lézt pára z uší a vypadá jak z kresleného filmu. "Tohle mi už nedělej, leká mě to..."

Usměje se a pomalu vstane. "Tak tedy ano, jsem nejhezčí tvor v lese..." řekne vesele a projde se párkrát okolo ohniště. "Až budu mít to rameno zahojené tak půjdu na lov, vlastně už na příští lov půjdu já." Sleduje jak si zívne a potom se usměje. "Ne, neřeknu. To je moje věc. A takové to jako nemusíš mi to říkat, na mě neplatí. I když je tu jedna věc, řeknu ti to když pro mě něco uděláš..." Dívá se jak je vyděšená, takhle ji ještě neviděl."Ty jsi srandovní, víš to? Pojď trochu se projdeme ať se uklidníš, už to dělat nebudu." Rozejde se někam směrem do lesa, když už nějakou tu chvíli jde tak si sedne a porozhlédne se. Bylo to tam nádherné, je to tam nádherně osvětlené a všude jsou samé kytky. Prostě nádhera, lehne si do vysoké trávy, bylo to jako peřina. Nejradši by tam přestěhoval svoje tábořiště.

Pomalu sleduje, jak se Sergal prochází, její někdejší naštvanost je ta tam. Už se nezlobí, možná maličko. "Když to říkáš..." zašeptá tichounce.
"Jaká věc?" Popotáhne zvědavě, smlouvání se jí vždycky líbilo, zvedá se jí při něm sebevědomí. "Jen to řekni, udělám to." dodá po chvíli, ani nepřemýšlí nad tím, jestli po ní náhodou nechce nějakou nebezpečnou věc, prostě to ze sebe bez přemýšlení vyhrkne. Chvíli v duchu přemýšlí, co jí Hvarn navrhne, další kousek králíka..? Ne, to je hloupost, už zbyli jen zbytky a ty by on oželel..
Drbání? To snad zvládne sám.. To taky nebude chtít.. Brzy tedy Amarena přestane přemýšlet, protože ví, že se to nakonec ukáže samo.
"Opravdu? " zeptá se po vyřčení toho, že si myslí ten chlupáč před ní, že je legrační. "No...děkuju.."
Pak přijde návrh na procházku.
"T-to jako s tebou?" otáže se, po lese trajdala celkem běžně, ale nikdy ne s někým jiným, a rozhodně ne s jiným Sergalem... "No, dobře..proč ne? " Uzná nakonec a vydá se za ním, je trošku pozadu, ale nakonec ho dohoní. Brzy se před ní objeví nádherná louka, Amarena se zářivě usměje a zatleská. Rozeběhne se k louce a skočí do ní šipku, dopadne...celkem měkce. Otočí se na záda a utrhne si žlutou kytičku, začne si jí v ruce obracet a prohlížet z různých stran.

Zasměje se a vlastně ani nevěděl co by chtěl ale hned ho to napadlo. "Když přinesu maso tak ty ho budeš dělat tak dobré jako králíka." Zazubí se a rychle vstane. Chvilku chodí a užívá si hebkou trávu. Je to pro jeho nohy hrozně příjemné. "Já se taky můžu změnit když jsem s někým..." Odmlčí se protože neví jestli to má říct. Když jí to řeknu můžu být jako naprostý hlupák nebo naopak. Tak já to tedy risknu.. Jak tak o svém rozhodnutí přemýšlel, tak ani nevěděl co bude dělat. "S někým koho mám rád, koho miluji..." Začervenal se ale naštěstí měl srst takže to nebylo poznat, možná to bylo poznat z jeho očí.

Její uši se otočí po směru jeho hlasu, chvíli ho poslouchá. "Tak dobře, když teda chceš..tak ti ho udělám.." myslela si, že bude muset dělat něco jiného, tohle se dá snést, nedělá jí to problém, má spoustu času.
Až moc.
Posadí se teda a utrhne si další pampelišku, začne si plést věneček. "Věnečky..dělala jsem si je jako malá, ale už jsem to zapomněla." Vskutku, její prsty to nějak neumí, asi to zapomněla ."Neudělal by jsi mi ho?" Zeptá se a současně k němu natáhne ruku s hromádkou pampelišek, zvedne hlavu od uzlíčku stonků a pohlédne na něj. Pozoruje jeho chůzi.
Pak přijde jeho věta, Amareně spadne čelist a pohled jí zůstane na Hvarnovi, neví co říct. doslova na něj čumí, nehledě na to že jí vypadne ten chuchvalec žlutých kytek z ruky. Pak se rozhodne rozpovídat se. "No.. a.. kdo je ta šťastná?" Zeptá se, i když to je celkem naivní, znají se jen dva dny a on jí tohle řekne, velmi zajímavé.

Usměje se a chvilku se prochází. Je tu ta část dne kdy neví co dělat. "Ukaž.. pokusím se ale nebude to o nic lepší než kdyby jsi to udělala ty." Skrčí se u pampelišek a popadne je do ruky. sedne si k nejbližšímu stromu a opírá se o něj. Chvíli tam splétá a potom když už je skoro hotový tak Amarena řekne něco co ho donutilo přestat na chvilku plést. "Noo.." Chtěl to trochu prodloužit a když měl věneček hotový tak si ho prohlédl, byl trochu neohrabaný ale byl s tím spokojený. "No přeci ty, vím že to zní divně ale ty jsi sergal tak jako já. Já nemám také moc na výběr ale to není to co myslím. Rozhodně znáš lásku na první pohled.. Jen co jsem tě poznal trochu blíže tak už to bylo." Nebyl si moc jistý, možná že mu to u ní nakonec nevyjde.

Dohrání

Chvíli sleduje jeho prsty, jak se mihotají, nebo spíše nemihotají, nad jejím materiálem. Jde mu to rozhodně lépe než jí. Povzdechne si, nikdy nebyla moc zručná, uvázat mašli, či jiný jednoduchý uzel jí trvalo vždycky o něco déle, než ostatním dětem, možná se jí klepali ruce, nebo prostě dlaně nedělali to, co chtěla hlava.. Ať je to čím chce, svůj věneček dostane.
"Vždyť už teď vypadá lépe, než když jsem ho dělala já.." okomentuje jeho snažení a zvedne svůj pohled od jeho rukou k jeho zaneprázdněné hlavě, v tu chvíli zrovna vydal to.. "Noo.."
"Já?" pokyne k němu s tázavým pohledem. "A...smím-li se ptát.. proč já?" dodá. "Nejsem nijak zvláštní, ne-nechápu to.." přitaká po chvíli.
Zvedne se ze svého sezení a začne nervózně chodit v malých kruzích sem a tam. složí si ruce na hrudi a nasadí takový..zmatený výraz. Pak se zastaví a otočí se ke Hvarnovi. "Dobře.. Satr, já nevím co dělat.." vymáčkne ze sebe a přijde k němu. "Nu dobrá.. taky tě mám ráda.." odpoví mu, zvedne ruku a položí mu jí na tvář. Její slova ovšem nezněla tak upřímně, jako osobě, které to říkala."Pojď, jdeme domů, je moc pozdě.."

17.tý herní den

Amarena se probudí, zívne a podívá se na látkový strop stanu, založí si ruce na hrudi a začne přemýšlet.. o čem jiném, než o tom, co jí Hvarn řekl, vrtá jí to už druhý den, prozatím to je první věc, na kterou myslí, když se probudí.
Vstane tedy a vyjde ven, prozkoumá pohledem svět venku, vyplázne jazyk. ..Moc teplo, dneska to vypadá na koupání. Zajímavá myšlenka, možná by stála za uskutečnění. Škoda, že si zapomněla přinést věci z jejího minulého bydliště, tak osušku měla. Nicméně je teplo, takže jí sluníčko brzy osuší.
Jakmile je venku celá, a né jen její hlava s vystrčeným jazykem, protáhne se, je celá zdřevěněla, začne přemýšlet, kde je nejbližěí řeka, jezero nebo tak něco

Za úsvitu se lesem rozeznělo dunění koňských kopyt, které po nějaké chvíli utichlo a místo něj se ozvalo zaržání koně a frkání. Garin seskočil z koňského hřbetu, protáhl si tělo ztuhlé dlouho cestou v sedle, kterou urazil téměř bez zastávky, a tak stočil pohled ke svému souputníkovi. "Jsme na místě," oznámil mu tiše, vlídně. Věděl, že drak dlouhou jízdu rozhodně neocení. Navíc už byl zase o něco větší a o to méně pohodlná pro něj cesta byla. Mohl sice letět, ale ne pořád. A navíc by riskovali, že by draka někdo uviděl. "Tady tě budu muset opustit, Eölasi. Do města se mnou nemůžeš, to by bylo hrozně nebezpečné, riskantní a hloupé," pronesl ke svému dračímu společníkovi.
Eölas se na koňském hřbetě zavrtěl, nespokojeně si odfrkl a protáhl se jako kočka. Následně roztáhl křídla a doplachtil na zem, mezi keříky borůvčí. "Nemůžu tvrdit, že bych byl rád, že mě opouštíš, ale konečně z tebe vypadlo něco moudrého. Bylo by to příliš nebezpečné, riskantní a hloupé," odvětil drak, přičemž zopakoval Garinova vlastní slova. Mladík souhlasně přikývl a sehnul se ke Smaragdovému. "Nikam se odsud nehni, prosím. Najdi si nějaký úkryt a tam počkej. Nesmí se ti nic stát, rozumíš?" hlesl k němu naléhavě. Nepřenesl by přes srdce, kdyby se v lese dráčeti něco stalo. Dával by si to za vinu.
Dráček si znovu odfrkl. "Dokážu se o sebe postarat, neměj obavy. Vrať se brzy, Garine." Jakmile dořekl svá poslední slova, láskyplně se otřel o svého Jezdce a nechal se pošolíchat po šupinách.
Garin souhlasně přikývl. "Do večera budu zpět," slíbil, načež se opět vyhoupl do sedla, naposledy se podíval na smaragdový poklad krčící se v borůvčí, pobídl koně a vyrazil k Avalonu.

>> Avalon, podhradí (Garin)

Jakmile Garin odjel, Eölas zavětřil a rozhlédl se kolem sebe. Osaměl. Nezdálo se, že by se poblíž nacházela nějaká živá bytost, kromě páru zajíců. Odfrkl si, odrazil se od země a vzlétl. Popoletěl mezi stromy kousek stranou, přistál mezi křoviskem a nějakým velkým balvanem a tam se skrčil k zemi, obtočil si ocásek kolem předních tlapek a dal se do trpělivého čekání.

Po dlouhém spánku se probudí a ucítí nějakou změnu.. Amarena nespala a ani nebyla někde poblíž to by ji cítil. Kde může být? Zachytil jenom kousek její stopy a tak neváhá ani chvilku a oblékne si zbroj a popadne opasek s mečem který si přiváže okolo pasu. Ještě zbývá udělat jenom jedna věc a to je schovat tábořiště. Vzal ohořelé větve a rozházel je po okolí složil stan jak nejrychleji mohl a i tak mu to zabralo pěknou chvilku. Dvakrát si kousne do masa a do schová i se stanem do koruny stromu. Když je se vším spokojen opráší si tlapky a klusem se vydá za pachem. Směr se mu nelíbí míří to k Avalonu. Radši si dá kapuci a potom se rozběhne jak nejrychleji může ať už je tam.

Smaragdový dráček si hověl v křoví, tiše odpočíval a napůl podřimoval. Ač se to nezdálo, byl pořád ještě drobné mládě a ta dlouhá cesta ho unavila. Brzy jej však probudily nějaké zvuky, zřejmě kroky. A do nozder se mu vzápětí vloudil podivný pach, pach tvora, kterého neznal. Člověk to nebyl, ale přesto v sobě měl něco lidského.
Eölas vstal, rozhodnut, že tohle musí prozkoumat. Přece tu nebude celý den jen tak polehávat, bůhví, kdy se Garin vrátí. A když nenajde zdroj té podivné pachové stopy, alespoň si uloví nějakého zajíce, začínal totiž mít hlad.
Smaragd tiše a obezřetně vylezl z křoví, zavětřil a očima zatěkal kolem sebe. Pak se pěšky, napůl kryt křovisky a borůvčím, vydal za tím divným pachem, ať už jeho původcem byl kdokoliv.

Vrátí se z města stále měl strašnou náladu. Vyšplhá na strom kde měl schovaný stan a vše ostatní. Během toho jak věci sundával stromu ulámal skoro všechny větve. Mrskne složeným stanem o zem a seskočí ze stromu. Rozbalí stan a pak ho nechá polo rozbalený a usoudí že bude lepší když si teď pouze lehne a bude spát. Roztáhne celtu a lehne si na ni. Zabalí se do ní kdyby byla zima ale to je vlastně jedno ať si teď klidně chcípne, na jeho životě teď snad stejně nezáleží. Ztratil skoro všechno, sic je zde ještě šance že se Amarena vrátí ale na to moc nespoléhá.

Vyběhne za ním, snaží se najít jeho pachovou stopu a podle té se nechává vést.
Nenachází jí, asi je moc rozrušená. Kde by mohl takový Hvarn být.. logicky, ve svém tábořišti.
Amarena začne přemýšlet, kudy se má vydat, ovšem zanedlouho pozná několik stromů a usměje se, tudy vede cesta.
Brzy vskutku Sergala najde, přiběhne k jeho kukle (čti peřině) a začne s ním třást, chvíli se nic neděje, ovšem za chvíli dostane nápad, trošku zvrhlý, ale jestli ho to vzbudí, může to zkusit.
Vyplázne jazyk a ušklíbne se, jako kdyby si kousla do citrónu, přiblíží se k jeho tváři a pokusí se co nejjemněji ho.. namočí, dost se jí to příčí, ale na 100% to Hvarna vzbudí.

Hezky spí a také se mu tím zlost nějak vypařila ale najednou.. Trhne sebou a okamžitě se posadí. "Co, co co? To jako prší?" Rozhlédne se a ve zmatku si Amareny ani nevšiml. Teprve když přestal panikařit tak si všiml že u něj někdo sedí. Aha takže to byla Amarena.. ale co dělá tady já myslel že si tam zůstane. Vždyť bude v teple a bude mít dost jídla a všeho. Potom se ale vrátil k věci. "Co tady děláš? Já jsem myslel že si tam zůstaneš a a a..." Nedokázal najít ta správná slova, mohla být tam a ona si vybere jeho? Kdo ví možná se s ním šla jenom rozloučit. Radši nasadí kamennou tvář a počká co mu Amarena řekne. Možná to s tou babkou zlodějskou nějak domluvila, ale možná taky ne. No co, rozbalí si svou vyhřátou kuklu a posadí se. Zajímá ho co mu řekne.

Ták, naštěstí ho žádný dvojsmysl nenapadl, úžasné.
"Ne, neprší.. " uklidní ho a vztáhne ruku, aby ho pohladila, ovšem jakmile uvidí jeho kamenný výraz strne na místě a polkne slinu. Pak ho nakonec stejně pohladí, jinak by to vypadalo divně.
"Ne, nezůstanu tam, ledaže by ta .. kráv.. pošetilá holka dostala rozum." Oznámí mu a usměje se na něj, doufaje, že ho to uklidní. Nezaměstnanou rukou začne mačkat onu peřinu, za chvíli je nevelký kus zmačkaný od Amareniny nervozity.
"Aby jsi věděl, tak ..ono to vyzní trochu..trapně ale tebe bych za nic na světě nevyměnila." Dodá po chvíli, její výraz dává jasně najevo, že se stydí za to, co právě řekla, bodejť by ne. Vždyť mu právě v přeneseném významu řekla, že je pro ní hlavní priorita, tohle taky vyznělo divně.. Ach bože, asi se za chvíli roztaví od toho divného pocitu v žaludku, který jí trvá od té doby, co rozmotala Hvarnův zámotek..

Kamenný výraz okamžitě zmizí a usměje se. "To je v pořádku jen to řekni je to kráv..." Zarazí ho to co řekla, a je zvláštní že se zasekl ve stejné části jako ona jenom on to neudělal naschvál. "To jsem opravdu tak dobrý nebo hodný? Já ani nevím v čem jsem dobrý.. To ty naopak, ty jsi dobrá skoro ve všem... A už to mám jsem dobrý v tom že jsem sergal." Zazubí se a postaví se aby rozbalil stan. Nechce aby Amarena spala podobně jako on. Při rozbalování si dlouze zívne a potom dostane nápad. "Co kdyby Jsme šli zítra za ní a možná by mi dala šanci? Možná ne ale za pokus to stojí." Jakmile je stan rozbalen a připraven. Vleze dovnitř a uvelebí se na okraji. "Pojď musíme jít spát už je pozdě a.. Aaaw.. a jsem unavený."Zavře oči a jenom tam odpočívá usne možná za chvilku

"Ne, neřeknu to, je to hřích." Odpoví mu sebejistě a postaví se, to klečení jí už dost unavuje.
S napůl zavřenýma očima zívne, nejraději by si rozložila něco měkkého pod sebe a spala by, ale to se nestane, protože to už dělá Hvarn, nechápe, proč pořád říká, jak je skvělá, hodná a podobně, vždyť to vůbec není pravda.. no, možná trošičku.
Při těchto myšlenkách se Amarena zabere natolik, že začne vypadat nadmíru jako idiot, hlavu má natočenou na bok, čumí někam do prázdna a ke všemu se skrčenou rukou vpředu. Vypadá, jako pejsek co panáčkuje..
Pak se vzpamatuje a zavrtí hlavou, podívá se na stan co před ní vyrostl za tak krátkou dobu. Pokrčí rameny a podívá se na své ušmudlané oblečení, povzdechne si a vleze za ním do stanu.
Stočí se do klubíčka, neobtěžujíce se převlékáním a zavře oči.

Pomalu se probudí a podrbe se za uchem, k tomu má ještě takový nádherný unavený výraz. Vyleze ven ze stanu a protáhne se. Byla to pro něj strašlivě dlouhá noc a také mu pěkně kručí v břiše. Nejhorší je že tu teď není nic k snědku. Takže den bez snídaně. Blbý start do dne. Podívá se do stanu jak tam Amarena spinká. Pousměje se protože aspoň někdo se dobře vyspí. Ještě jednou si protáhne ruku, přeležel si ji a to nemá rád. Po chvilce se mu ruka vrátí pod 100% kontrolu. Neví co bude teď dělat a tak si jenom sedne a čeká a čeká...

MH: Sakra já už budu muset jít takže ahoj možná tam budou mít net ale nebudu tu.. :_(

Probudí se, zívne a zamžourá kolem sebe, natáhne nohy a řádně s nimi zašubrní. Pak se posadí a začne hledat spolubydlícího. Ten se nachází venku. Amarena se vyplazí ven ze stanu a šťouchne ho ukazováčkem. "Dobré ráno!" *řekne vítězoslavně a postaví se vedle něj. "Jak si se vyspal..?" řekne s pomyslnou odmlkou, zapřemýšlí.
"Proč tu jen tak sedíš? Trápí tě něco?" zeptá se starostlivě, klekne si k němu a hrábne mu do jeho srsti vzadu. "Ty víš, že mě můžeš říct všechno co ti leží na srdci" řekne mu s úsměvem a ruku stáhne zpět ke zbytku těla.
Začne větřit, prázdno v žaludku se jí nelíbí, asi by měla něco ulovit.. Následně si vzpomene na ohromnou věc, ona si nechala veškeré své věci na místě! Nic si nepřinesla! Ach bože..

Viktor se probudil do dalšího rána ve své jeskyni jako každým dnem už dva roky. Vstal, aby mohl protáhnout své končetiny a zívnout po příjemném spánku. Urovnal svou pokrývku a podíval se do svého pytle, jestli tam nemá ještě nějaké borůvky. Bohužel. Všechny je snědl už včera k večeři. Co se dalo dělat, musel jít natrhat nové. Naštěstí jich okolo jeskyňky rostlo dost a dost. Dal se tedy do trhání. Během chvilky byl jeho pytel zase plný a tak si sedl do trávy poblíž jeskyňky o kterou se opřel a jedl. Když už neměl hlad, došel k maličkému jezírku poblíž, kde si umyl srst od některých rozmáčknutých borůvek, které zbarvovali jeho srst do modré barvy. Když byl s mytím hotov, vydal se na procházku a cestou naslouchal zpěvu ptáků.