Les

Vběhne někam doprostřed lesa odkud jde pach. Chvíli se rozhlíží když si všimne zvířete. Ve tmě nebylo vidět co je to za druh, srnka nebo jelen. Měsíc byl zahalený mraky a tak se musel spoléhat na ostatní smysly. Potichu se připlíží zezadu, když zvíře zavětří přepadne ho panika. Teď se nemůže co nejrychleji rozběhnout narazil by do nějakého stromu. Když se zvíře otočí a Hvarn zjistí že je to vlk ztuhne a přestane dýchat. Obával se že ho vlk vycítí i tak. Když teď vlk chvíli čuchal tak se začal prodírat křovím kde se Hvarn schovával. Když už toho měl dost vytasil meč a na vlka zaútočil. Sekl do prázdna protože vlk byl o kousek vedle. Jakmile se prozradil vlk vystartoval a kousnul ho do pravého ramene. Hvarn upustí meč a zlostně zavrčí. Nezbývá mu nic jiného než zaútočit svými drápy. Švihne levou rukou vlkovi po hlavě a ten se pravou tlapou ožene po Hvarnovi, škrábnul ho do hrudníku a znovu zasténá. Tentokrát už toho měl dost, skrčil se a do levé ruky uchopil svůj meč, vyskočil z křoví a smrtelně propíchnul vlka do levého boku. Zasune meč do pochvy a potom chytne vlka za pravou tlapu a začal ho za sebou táhnout směrem do jeho tábořiště...
Když dorazí k stanu tak pustí vlka a spadne na kolena u dohořívajícího ohně. Ztratil hodně krve a omdlí. Pokud Amarena rychle nezakročí tak by mohl nést trvalé následky. Ještě než omdlel tak si strhnul železné pláty na pravém rameni kde byli díry od tesáků.

MH: Jo tak se omlouvám můžu to přepsat na vlka, už jsem tak udělal

Nějak jí nešlo usnout, jan se pořád převalovala z jedné strany na druhou a zpět, brzy jí to přestalo bavit, nemá to žádný užitek a činnosti bez užitku ona moc nemusí. Vyplazí se tedy z hadrového domu ven a postaví se, pořádně se protáhne a založí si ruce v bok. Pokusí se vyhlížet samozvaného lovce, celkem brzy jí to unaví a je nucena se posadit, začne se nudit snad ještě víc než v posteli, do ruky se jí zatoulá klacek a jí napadnou jen dvě věci.
Buď se bude škrábat na zádech nebo bude kreslit do hlíny, co z toho si vybrat? Obojí je atraktivní činnost.. ovšem to kreslení je přeci jen o něco málo lákavější.
Chopí se tedy svého nástroje a zrovna jakmile se dotkne hlíny, spustí se déšť, to jí ještě scházelo.
Své emoce dá řádně najevo směsí zakňučení a vrčení, to se už ale začne v lese objevovat silueta Hvarna, zbystří tedy, nechá déšť deštěm a vstane, vyjde mu pěkně vstříc.

Nejdřív ho chtěla pozdravit, ovšem když zrovna zvedala ruku aby mu zamávala, Sergal klekl a hodil na zem kořist. Amarenou projde vlna nejistoty, ovšem krvavé skvrny na srsti nejistotu v mžiku zaženou, tudíž se něžná část dvojice Chlupáčů přiblíží k té mužštější a zkontroluje její stav. Vyjekne, vypadá to bledě, ach jo, proč zrovna ona?

Zatáhne tedy za svou halenku, košili nebo co to má na sobě a kus jí utrhne, druhou rukou s těžkostmi překutálí Hvarna na záda a začne obvazovat rány tam, kde ho ten zatracený vlk kousl. Jakmile má hotovo tak začne přemýšlet čím by mohla svého novopečeného společníka ještě přimět k životu. Nakloní se nad něj a přiblíží se k jeho hlavě..

Následuje nepříjemné zamračení, Amarena se oddálí a obdaří Hvarnův obličej fackou, jestli ho tohle neprobere tak začne vyšilovat.

Už se jí začínají klížit oči, opře se tedy vysíleně o nedaleký strom a v polospánku začne podřimovat, brzy usne, i když s neklidným vědomím, že by jí mohl Hvarn vykrvácet. Snad se jí o tom bude i zdát, soudě podle toho, že veskrze bičování kapek vody měnila své výrazy stejně rychle jako kapky dopadaly na zem.

MH: Další herní den prosím začni ty

Pomalu se probere ze svého spánku, slunce už bylo vysoko a on cítil jenom bolest a to v pravém
rameni, rána stále krvácela ale nyní méně. Zvedne hlavu s bolestným výrazem a podívá se na Amarenu. byla celá mokrá, stejně jako on ale jemu na sobě skoro vůbec nezáleželo. Zvedne se a tiše zakňučí aby ji neprobudil. sehne se pro přikrývku která byla schovaná ve stanu. Vezme ji a opatrně Amarenu přikryje. Poté pomalu přejde k vlkovi a uchopí meč a začne od vlka odřezávat maso, trochu neohrabaně protože to bylo levou rukou a on je pravák. Povzdechne když si uvědomí že budou muset jíst maso syrové protože je všechno dříví mokré. Sedne si a neví co má teď dělat. tak si vezme meč a začne si ho brousit o kámen. Až po nějaké době si uvědomil že probudí Amarenu, okamžitě přestane a schová meč do pochvy. Kdyby jsem nikam nešel tak by nebyli tahle trápení, jsem hloupý. Takhle tam ještě dlouho přemýšlel a urážel se že vůbec někam šel.

Zamžourá, první věc čeho si všimne je ta, že je celá mokrá, druhá je samozřejmě ta, že na sobě má přikrývku, tu tam dřív neměla. Rozhlédne se a uvidí již probuzeného Hvarna, brousícího si svůj meč o kámen. Vstane a usuší se do látky, pomalým krokem se k němu přiblíží a zívne.
"Dobré jitro" Pozdraví ho a usměje se na něj
Pak si něco uvědomí
Její košile je taky mokrá, asi nasákla vlhkost od srsti, to by sice Hvarnův pohled mohlo zajímat, ale jí se to nelíbí, hned si mokrý trup zakryje peřinou co pořád táhne sebou a odkašle si, i když tím na sebe možná ještě víc upozorní, proč musí náhoda stát zrovna proti ní..?

Všimne si i mrtvolky vlka, oblízne se, jakmile rozdělá někdo oheň tak si pochutná, i když vlka ještě nejedla..

Stále si hleděl svého a když se Amarena probudí tak se podívá nejdříve na ní a potom na vlka. "dobré ráno, asi jsi se moc neprospala co?" Posadí se a sedí v mokré hlíně která byla jako bažina. Sedí si tam a potom se postaví a přijde k vlkovi, když takhle jde tak mu to pod nohama čvachtá a je mu to hrozně nepříjemné. Popadne vlka levou rukou a omylem i pravou, když zatáhne aby ho přesunul blíže k ohništi, zavrčí a popadne se za rameno. "Děkuju že jsi mi to obvázala, ty tady pro mě děláš tolik věcí a já jenom přidávám další... Cítím se hrozně." Zamračí se a znova chytne vlka a tentokrát si dal pozor aby ho omylem nechytil i pravou rukou. Když ho tam přitáhne tak se začne ohlížet po nějakým dříví ale nevidí žádné co by bylo aspoň méně mokré než ostatní. Vezme kus masa a zakousne se do něj, vyteče z něj trochu krve a Hvarnovi teče krev z pusy a vypadá jako nějaký barbar. Znova si kousne a potom položí maso zpět na vlka. "Nemůžu udělat oheň, všechno je hrozně mokrý. Jestli ti to nevadí tak si půjdu trochu odpočinout." Dojde ke stanu a vleze si do něj, a schoulí se tam do klubíčka, jenom jeho pravá ruka klubíčko porušuje je vystrčená ven z klubíčka protože by ho to jinak bolelo.

"No, moc ne... ale šlo to.." odpoví mu popravdě a sedne si někde opodál, starostlivě si ho prohlédne, vždyť je to její pacient. Když se Hvarn zvedne tak ho začne pozorovat, dost jí zajímá co chce dělat, nakonec skončí u vlka.. Povzdechne si, myslela si že projeví o něco více zájmu a utrhne jí třeba pampelišku nebo tak nějak. Ovšem Sergal začne mluvit a Amarena je nucena své fantazie opustit. "Ale prosím tě..." mávne rukou. " To nic nebylo, ty by jsi to taky udělal, kdyby se mi něco stalo." Opáčí mu s úsměvem a hned nato zase sklesne, teď dokonce i uši smutní.

Když se začne Hvarn krmit tak sebou trochu ošije, tohle ani ona nedělá, no... možná taky, ale v soukromí. Dříví by se teď opravdu hodilo, naneštěstí pro ně muselo pršet..Asi nosí smůlu.
Když tu Sergal navrhne svůj odpočinek, nejdřív mu chtěla oponovat, pak to ale pohřbila, potřebuje to..
Jakmile je Sergal ve stanu tak Amarena znovu vydechne a vstane, chytne se za ramena takže se vlastně obejme, opře se o strom a začne nenápadně sledovat podřimujícího Hvarna, je trošku zklamaná, ale sama neví proč..

Zvedne hlavu a podívá se ven ze stanu. "Jenom se to všechno stává mě, a práce potom padá na tebe. Já sice snesu více bolesti ale potom už je to i na mě moc." se smutným výrazem hlavu znova položí a dívá se do stěny. "omlouvám se že se teď o tebe moc nezajímám, jde mi hlavně o to že teď je špatné počasí a já chci aby jsi byla spokojená." Zavře oči a odfukuje hlasitě protože mu není dobře. Když si v hlavě srovná co se to vlastně děje tak se pomalu vyplazil ze stanu a popadne pár klacíků, marně se snaží zažehnout jiskru ale dříví je hrozně mokré. Pokusí se klacík drhnout o další a po nějaké době je aspoň zbaví vody. Oddechuje a poté se znova vrátí do práce. Když takhle usuší několik klacíků tak vezme své dva kamínky a pokouší se klacíky zapálit. Neví jak se mu to povedlo ale když škrtal kamínky tak si tam jednou skřípl palec. Zavrčí a upustí kamínky nechá toho a jen tak tam posedává.

Náhlé vykouknutí ze stanu ze strany Hvarna rozhodně nečekala, přestane se opírat a to samé udělá i se svým sebeobejmutím. Začne dělat jakože nic nedělala.. Jen tam stála a hleděla si svého..ano, jen tam stála.
"To hoď za hlavu, mě to nevadí, ráda to za tebe udělám." Odpoví mu a zakroutí zápěstím, dlaně se jí potí, navíc je dost mokrá, asi nastydla.. Skrčí se a utrhne si list nějaké rostliny, načež se do něj vysmrká. Není to příjemný pocit, ale ona se s tím vypořádá.
"To je od tebe šlechetné, poslední dobou o mé blaho jevilo jen pár lidí." řekne a zahodí posmrkaný list. Už ho nebude potřebovat. To už se Hvarn zase zapojuje do práce, povzdechne si, neměl by, je zraněný a neměl by se přemáhat, ona by to za něj udělala..Sleduje tedy jeho počínání a začne přemýšlet, kde by mohla sehnat kuře, dost by jí i jemu pomohl kuřecí vývar. Stačí jí jen nějaká slepice a .. aha, takže vývar nebude, stejně neví jak se dělá, to by žena v jejím věku měla znát. Počkat, žena..?!

Když tu se začne Hvarn svíjet, Amarena to hned zaregistruje a přiběhne k němu, dá mu ruce na ramena a sedne si do polovičního dřepu, začne zkoumat ono bebí co si nadělal. "Bolí to? Nepotřebuješ ošetřit?" zeptá se ho naléhavě, je skoro až vlezlá.

Sleduje jak se vysmrkala do listu, byl to dobrý nápad. Něco takového Hvarna vůbec nenapadlo. Pak se vrátí zpět k palci a usměje se. "Je to v pohodě a teď si sedni, není mi dobře a tak se mi nějak nebude dařit." vstane a trochu se projde. Chvíli si tam chodí a když narazí na nějaké místečko kde je hodně kytek jednu utrhne a prohlíží si ji. Poté se vrátí do tábořiště. "Ať tě aspoň nějak potěším." Podá ji modrou kytku a poté si klekne k ohništi a znova se pokusí zažehnout oheň. Zkouší to tak dlouho dokud se mu to nepodaří. Radostně zajásá a postaví se. "Konečně se to podařilo" Neváhá ani sekundu a přijde k vlkovi. Vytáhne meč a začne z něj odřezávat plátky masa. Když jsou nakrájené tak maso pověsí na větev jako předtím. Nyní bude čekat než maso bude nějak jedlé.

Odmítl její nabídku, nediví se, takže se od něj odlepí a začne lelkovat po okolí, moc se jí to nelíbí, ale nic na práci nemá.. takže se už poněkolikáté opře o strom a posté se začne dívat do prázdna.
Teď, když už přestalo pršet si může konečně kreslit, vezme si tedy klacík a začne zanechávat rýhu na zemi, chvíli si čmáře až z toho nakonec vyjde čmáranice, karikatura nebo kresba jí samotné, ohlédne se, Hvarn zmizel, má tedy dost času se flákat dál.
Ovšem za chvíli se Sergal vrátí i s kytičkou, Amarenu popadne zmatek, protože ta zem zanechala i Hvarnovu tvář, rychle kopne do země aby alespoň trošku udusala onu malůvku, zahodí i klacek a dělá jakoby nic..
"Pěkná kytička, to jsi nemusel.." řekne hned poté, co zjistí že je ta kytka pro ní, opatrně si jí vezme a přičuchne k ní, její líčka naberou lehce růžový nádech, všimne si toho a pokusí se to skrýt.. nejde to.
Začne následovně sledovat Hvarnovo počínání, ovšem s jiným pohledem, vřelejším a...jiným.

Usměje se a podívá se na ni, popadne maso které bylo hotové a nádherně vonělo. Podá ho Amareně. "Tady máš, já jím vlčí maso podruhé co jsem sergal. A je opravdu dobré akorát je těžké ho sehnat." Když jí podá maso sám si vezme a začne si ho vychutnávat. Chutná jako kuře a k tomu srnka. Byla to dokonalá dobrota a on ji měl hned v sobě. Teď přemýšlel jak se vlastně má teď dobře. Za celá ta léta se lépe necítil. A to nebylo protože měl tohle maso, protože tam byla Amarena. Vždy se staral aby přežil ale teď se bude muset starat aby přežili oba dva."Ta kytka, to byla maličkost, ty jsi pro mě udělala mnohem víc." Usměje se a trochu se projde, až na to že mu není dobře a bolí ho ruka která stále slabě krvácí se cítí moc šťastně. Konečně měl někoho s kým si může promluvit. Teď mu jenom vadí poškozená zbroj, musí jít do města aby mu to kovář spravil. Do města se mu ale nechce. Radši zůstane zde a bude rád když to bude mezi ním a Amarenou něco víc než jenom dva sergalové.

Položí kvítek vedle sebe a vezme si od něj snídani "Děkuji, doufám že mi to bude taky chutnat." řekne a utrhne si malý kousek, strčí jej do pusy a začne žvýkat, musí uznat že to není špatné.
"No vskutku.."
Jakmile spolkne první sousto začne se krmit o něco rychlejším tempem, ale stále značně pomalejším nežli to dělá on.
Asi si stále udržuje alespoň minimální kultivovanost, ani nemusí, stejně jde jen o to přežít a v takových případech jako je tento jdou způsoby stranou.
"Ale jdi ty, ještě se budu červenat, vždyť jsem toho tolik neudělala.." opáčí mu a zakryje si část obličeje dlaní, kdežto hlavu lehce skloní dolů.
Lichotí jí, to jí ještě nikdo nedělal, takže se zase topí v neznámu.
Vrátí svůj zájem ke kytičce a začne si jí prohlížet, přiloží prst na jeden lístek a začne si něco sama pro sebe povídat, prstem skáče z jednoho lístku na druhý.
Nakonec se zastaví na tom posledním a uculí se, šibalsky se zatváří na okolí, to co si říkala ví jen ona a ta rostlinka.

Podívá se na na větev kde leželo maso, potom si vezme kousek a roztrhne ho vedví, druhé položí zpět na větev kdyby měla Amarena ještě hlad. Začne ho jíst ale tentokrát pomaleji, už tak moc jíst nepotřeboval, spíše mu to chutnalo."Udělala jsi pro mě hodně, kdyby nebylo tebe tak zde už nejspíše nejsem." Poté se podívá na Amareno jak si tam něco dělá s tou kytkou, usměje se a vrátí se k plátu železa které odlomil z jeho zbroje. "Co si tu tam šuškáš?" řekne když se krčí u plátu. Zvedne ho a povzdechne si. "Za nějaký ten týden budu muset jít do města aby mi kovář opravil tu zbroj, peníze mám. Také bych mohl někomu dát ten zlaťák když to tam přinese." Podíval se na potrhanou látku na jeho rameni tak si radši sundá svoji tuniku. Prohlídne si zakrvácenou srst na břiše a na rameni. Zamračí se protože pokaždé když se skrčí tak ho to bolí a když natáhne ruku tak ho to taky bolí. Bál se že se mu to zanítí, a potom si vzpomněl že potřebují vodu. Trochu se projde a hledá misku kterou někde odložil a nevěděl kde. Jen co ji najde tak tiše zajásá, zvedne ji a vydá se pomalým tempem k řece. "Jdu pro nějakou vodu." Nějakou tu dobu řece jde a když tam dorazí tak se skrčí nad vodou a do misky nabere vodu a poté odloží misku vedle sebe a do dlaně nabere čistou vodu a vylije si ji na zakrvácené rameno, slabě zaskučí a udělá to znova. Musel si ránu pročistit, ještě jednou si nabere vodu a trochu se napije, potom vezme misku a vrátí se do tábora...
Dorazí k dohořívajícímu ohništi a položí misku u Amareny."Tady to je, kdyby jsi potřebovala." Poté se posadí a čeká sám neví na co.

"Přestaň nebo se rozteču..." varuje ho usměvavě a kytičku si schová za záda, trošku se za to stydí.
Začne pokukovat po lístcích, rostlinkách a podobným věcem které by odlákali jeho všetečné otázky, ale nějak se jí nedaří se ubránit nutkání odpovědět mu.
"No, chceš slyšet pravdu nebo historku? " nabídne mu, mezitím kytičku zase ukáže na světlo a podívá se na ní s tím svým přiblblým úsměvem.
"Ty zase někam půjdeš?" To, že se vydá sám, zraněný do Avalonu jí netěší, ale když chce tak může, bránit mu v tom nesmí. "Celý zlaťák? To je moc.." Vyřkne a postaví se, popojde k němu, stále držíce kytku, načež si založí ruce na prsou. "Z té mince si můžeme koupit potravu na jeden měsíc, co šílíš?" Pokárá ho s nepochopeným výrazem, ovšem i ten má v sobě obsažen úsměv. Takové to "ts ts ts" ..

Ovšem to už Hvarn zakňučí, protože se ještě nezotavil z toho incidentu při lovu. Amarenu nenapadne větší hloupost než se přiblížit a zkontrolovat rány, normálně by jí bylo dotýkání se někoho jiného (ještě ke všemu někoho opačného pohlaví) odepřeno, skoro až tabu, ale v tomhle případě si věří.
"Vodu ? Já bych ti pro ní zaš..." Navrhne, ale to už Sergal najde misku a Amareně nezbývá nic jiného než se zase posadit a zase čekat..
Ono to čekání ani moc dlouho netrvá, ale jí jde spíš o princip, chtěla mu pomoct a on si půjde pro vodu sám, navíc je zraněný.. co když se mu něco stane? Co tehdy?
Jakmile se vrátí tak její nitro zajásá, alespoň je konečně u ní, živý a zdravý. Vodu nepotřebuje, takže se taky posadí, její sezení je o dost jinačí než to Hvarnovo, je vidět že jsi sou podobní, ale nejsou stejní..

"Podle mě by jsme si to jídlo nekoupili, to by nás radši obchodníci prozradili a ještě by za to dostali odměnu." Řekne trochu povadle a při tom si prohlíží kus železa. Trochu zakašle protože se nejspíš nachladil. Když si tak kouká na ten plát v kterém jsou díry od zubů ho napadne jedna věc ale radši na ni okamžitě zapomněl, protože byla troufalá a nebezpečná a to mu dalo další důvod proč nenakupovat to jídlo. "Taky by to nebylo ono, já si rád jídlo ulovím sám, protože vím co potom budu jíst. Nikdy nevíš co ti lidi z města napadne." Upustí kus železa a postaví se,chvíli tam chodí pořád dokola protože neví co by nyní měl dělat. Trochu se usměje když vidí výraz Amareny."Tu historku... nebo co jsi to říkala. Jo poslechnu si ji rád." S těmito slovy se zastavil a posadil na okraj ohniště proti Amareně.

"Nom...asi máš pravdu, nelíbili by jsme se jim.. " Uzná nakonec a dá si nohu přes nohu, chytne se za koleno a začne se houpat, houpání...houpačku by si mohla vyrobit..počkat, co jí to leze do hlavy?
Holt si budou muset vystačit sami v lese, budou žít sami z darů přírody.
"No jo.. lidi jsou prohnilí.." Dodá nakonec a přestane se houpat, sice by jí to bavilo, ale nevypadá při tom vážně, spíš jako kdyby si hrála.
Ovšem jeho souhlas k poslechnutí příběhu jí vyvede z míry, myslela si že na to zapomene, jak bláhové.
"No dobře, něco jsem rozpočítávala..." odpoví mu stroze a tiše doufá, že mu to bude stačit, ale její zdravá intuice jí říká, že ten Sergal nemůže být tak hloupý aby se spokojil pouze s tímhle, ne. Určitě bude chtít více informací..

Usměje se a popadne zbytek ze spáleného klacíku. "Co jsi rozpočítávala? Něco mi tu smrdí." Řekne podezřívavě ale vesele. Ještě chtěl dodat že to říkat nemusí ale chtěl vědět co si tam "rozpočítávala". Znova zakašle a v duchu zakleje. Natáhne se levou rukou pro maso a rozpůlí ho, měl celkem hlad a jakmile se do něčeho dá, tak toho taky jen tak nenechá. Zbylou půlku pověsí zpět na větev a pustí se do jídla. Tentokrát byl Amareně na očí a byl naproti takže jedl trochu víc normálně než když je sám. Když už měl maso v sobě tak se trochu protáhl a štíplo ho na hrudi kvůli zranění. Zabolelo ho to ale nedal to na sobě znát aby Amareně nedělal starosti. Sedl si rovně a čekal co mu Amarena řekne...

"No..co si holky rozpočítávají na kytičkách...?" Nechce to říct nahlas, jen ať na to přijde sám, trošku jí to přijde nefér, ale holt je nesmělá. Alespoň teď.
Mimochodem jí znepokojuje, že se nachladil i on, teď jsou nemocní oba.. počkat, ona už dlouho nesmrkala a ani si to neuvědomila, ach bože.
Sehne se pro nějaký list, nepříliš velký ale dostatečně na to, aby se do něj zase vysmrkala, pěkně zatroubí a odhodí ho spolu s .. vy víte čím. Vzpaží a protáhne se, je dosti zdřevěnělá.. to je tím, že se nerozcvičila lovem.. i když teď lovit nemusí, proč by, Hvarn loví za oba.. teda neměl by, ale on si asi nedá říct.."Apropo, ty jsi lovil poslední dobou celkem vydatně a podívej co z toho máš, radši to nech profesionálovi." řekne mu se vztyčeným prstem. "Je to jasné?" ujistí se, nerada by, aby se namáhal. V jeho stavu by se mu to vymstilo.

Usměje se a byl rád že to řekla takovým způsobem, nechtěl by si tu nějak povídat o něčem takovém."Ty jedna... No tak radši už tě nebudu otravovat." Řekne vesele a sleduje jak se vysmrká. "To nemusíš, jenom ti říkám že to nemusíš dělat. Nezakazuji to, aby jsi si to špatně nevyložila." Musí se zasmát když mu to s tím lovením. "Tak tedy dobrá, příště půjdeš na lov ty. Myslím že já bych teď asi stejně nemohl lovit... V tomhle stavu nemůžu ani pořádně šermovat, ale potom budu chodit zase já." Postaví se a porozhlédne se, stále byl unavený a moc se ještě nevyspal. "Nevadí když si teď na chvíli zalezu do stanu? Ještě jsem se pořádně nevyspal." Vleze si do stanu a lehne si. Zavřel oči a byla to taková úleva když je mohl znova zavřít a být v klidu a o nic se nestarat.

Usměje se, alespoň pochopil co mínila, pokud ne, tak má o starost navíc.
"Výborně, takže.. dejme tomu za hodinu něco ulovím, co by jsi chtěl? Něco lehkého? Králíčka? Rybičku? Nebo naopak něco většího? Třeba divoké prase?" Zeptá se ho s lehce nasládlým tónem, asi se vžívá do mateřské role, přecijen bez ní by na tom byl hůř.
"Nebo víš co! Já ti ulovím nějakého ptáčka! " Navrhne mu a zatleská nad svým vznesením, hned přiběhne k Sergalovu meči a máchne s ním do vzduchu, pro zkušeného šermíře jako je Hvarn dost neohrabaně, ale umlátit nějaké zvíře se i s jejím "stylem" dá provést. Otočí se na něj a usměje se. "Ale vůbec ne! Jen se prospi, až se probudíš, budeš mít u nohou oběd!" Oznámí mu a máchne mečem někam doleva tak razantně, že zbraň odletí a zasekne se do kůry stromu, kdežto Amarena upadne a praští se kamenem do ruky. Zaskřípá zubama a otočí se, zkontroluje stav rány.. zdá se že se nic neděje.. naštěstí

Usměje se i když to není vidět protože je ve stanu. "Jednoho ptáčka tedy..." Uslyší ránu a tak okamžitě otevře oči a hlavu vystrčí ven ze stanu. Když uvidí Amarenu a meč jak je zapíchnutý ve stromě, trochu se vyděsil protože nevěděl co se stalo."Jsi v pořádku? Co jsi to prosim tě dělala?" Vyleze ven ze stanu ale jeho tělu se moc nechtělo, jen co se vyškrábal z teplého místečka tak dvěma rychlými kroky přijde k Amareně. Prohlédne si ruku a něžně ji vezme za předloktí, slabě prohmatává ruku a zastaví se u zápěstí. "Tady bude pěkná modřina, ještě jednou se ptám co jsi to dělala?" Usměje se a pomalu pustí její ruku kdyby s ní něco bylo, přijde ke stromu a slabě zapáčí s mečem a vytrhne ho z kůry. Přijde k Ami a položí meč kousek od ní. "Příště si dávej pozor a útoč jenom na něco co chceš zabít." Doufá že se jí nic nestane když bude na lovu, vleze si zpět a znova zavře oči.

Ležela tam na zemi a kňučela, netrvalo to ani pět vteřin, než se jí dostavilo pomoci, nechá se prohlédnout a s jeho podporou se posadí. Teď si připadá trapně, není přece nějaká křehotinka, to ne, ale vypadá tak. O tom není pochyb, né že ne..
"No, popadlo mě nadšení, že jsem v ruce držela meč a tak trošku jsem si hrála, máchla jsem s ním do vzduchu a on mi vylétl z ruky a zpětný ráz mě.. dostal na zem." Vysvětlí mu s pomocí gestikulace, načež zkontroluje si zápěstí, vskutku tam bude mít modřinu, čím si to zasloužila?
Pohled zvedne a začne sledovat Hvarnovo počínání, vytáhne meč a podá jí ho, jak gentlemanské.."No jo.. přístě to bude lepší.." špitne a postaví se, společně s tím zvedne i meč a podívá se na svůj odraz v něm, vypadá jinak.. jaksi plná života, kdo by to do ní řekl..
Ještě jednou se na Hvarna podívá a povzdechne si, nadhodí si meč na rameno a vydá se do lesa něco zabít, aby měli oběd.

Po chvilce průzkumu lesa najde králičí noru, ptáček to není ale jídlo to je, no nekup to. Amarena si tedy klekne a strčí do doupěte ruku, chvíli šmátrá a nakonec vytáhne vypaseného obyvatele, který se začne svíjet. Sergalka je tedy nucena si pomoct i druhou rukou, chvíli přemýšlí co s tím a nakonec jí to dojde, prostě ho chytne za uši a podřízne mu krk.. To se taky stane.

Celkem spokojená s úlovkem se vrátí do tábořiště a již mrtvou kořist hodí před ohniště, prst levé dlaně si položí na ret a začne přemýšlet, měla by Hvarnovi oběd oznámit teď nebo až potom..? No.. Asi ho nebude budit, byl by podrážděný. Amarena se tedy budíkem nestane a místo toho popadne dva klacky a začne s pomocí provizorního křesadla rozdělávat oheň, podaří se jí to na druhý pokus. Super, konečně se jí daří. Klacky již hoří, teď jen připravit jídlo..

Když je teď Hvarn nemocný, zraněný a podobně, měl by se pořádně najíst. Takže mu připraví lahodnou pečínku. Vzdálí se k nějakému jehličňanu a vezme si pár vhodných, spadlých větví, načež se vrátí a zabodne dvě z nejdelších proti sobě po obvodu ohniště. Následně popadne meč a uřízne si pramen vlasů z její..hřívy, nebo co to má na hlavě, překříží dvě menší větvičky a sváže je dohromady, je vskutku houževnatá.
Teď tohle větvičkové " V " přiváže taktéž s pomocí vlasů na jeden z klacků, z " V " je teď " Y ".. Proces zopakuje i u druhé větvičky. teď přijde na řadu králík. Vezme jej a dosti brutálně skrz něj napíchne větev, dost dlouhou aby konce dosahovaly na obě tvrdá " Y " , a protože jí ještě pár centimetrů zbylo, může s králíčkem točit, bude se připravovat pěkně rovnoměrně.
No toto, povedlo se mi to!

Probudí se a cítí nádhernou vůni, skvělé probuzení. Vyplazí se ze stanu doprovázeno dlouhým zívnutím."Doufám že jsem nezaspal něco důležitého" usměje se a je ještě trochu rozespalí ale aspoň je plný energie. Sedne si k ohništi a čuchá nádhernou vůni. Už už by ho chtěl slupnout. Jenomže ne on si nejdříve počká až mu dá svolení. Napadne ho otázka a protože byla první tak ji taky řekne jako první ostatní musí stát frontu. "Jaký byl lov, vidím že úspěšný ale myslím jestli to trvalo dlouho a tak dále..." Usměje se a z pusy mu teče slina a on si ji ani nevšimne, teprve když ho zastudí na krku tak ji rukou utře. Zazubí se protože se to asi Amareně líbit nebude. Trochu se protáhne, z toho jak byl rozespalý tak znovu zapomněl na rameno a taky ho natáhl. Strhne ruku okamžitě dolů a zavrčí. Usměje se a pohodí hlavou ke králíkovi jestli si může vzít