Hostinec U Zlatého bažanta

Alric nenuceně poslouchal hlasy v hospodě. Neslyšel nic zajímavého a vlastně ani nic nečekal. Lily mu pak donesla zebirka, voňavé placky neodolal. Poděkoval, přihodil sluzebné dva stříbrné a s úsměvem se pustil do jídla. Šťavnaté maso se mu rozplývalo na jazyku a placky mu sytily jinak chorobný hlad, který jej už od rána spaloval, jako lesní požár na jihu lesy kopce i města. S úsměvem okousal první zebirko a pustil se do druhého, ruce měl při tom mastné kterak šťáva stekala z masa na tác. Když hbitě a doslova s dravčí energií zlikvidoval svůj pokrm nadechl se a pořádně se rozhlédl. Uviděl zde nemnoho vysedavajících, která zde nikdy neviděl a pak mu pohled přejel u podivné dvojice u stolu, ke kterému se často lidé otačeli, aby jednoduše přejel pohledem dál. Tu však zaslexhl slova od onoho stolu a zpět se k němu otočil. Zaslechl jméno, které mu něco říkalo, ale nemohl si vzpomenout. Kdo to je? Odkud to jméno znám? Pomyslel si a čekal jestli zaslechne něco víc. Pohled však od stolu nespouštěl naneštěstí pro Haery a její druhou duši.

Kaarea se vítězně usmála a rychle se podívala pod stůl. Čekala že na ni někdo - nebo něco - vybafne, a svaly měla napjaté k prasknutí. Ale... tam nic - a ani nikdo - nebylo. Zmateně se zase usadila a potřásla hlavou. To bylo divné. Možná ji šálily oči. A sluch, ten taky?, neodpustila si němou otázku sama k sobě. Nevědomky se ošila, když se znovu naklonila ke své společnici, a omluvně se na ni usmála, avšak aby se omluvila nahlas, na to byla moc hrdá.
"Asi máte pravdu. Zřejmě se mi něco zdálo." Náhle se jí zježily chloupky na krku.
Věděla, co to znamená. Na severu by ignorování tohoto... jevu přineslo jistou smrt. Někdo je pozoroval.
Koutkem oka zašmejdila po lokále, a hned jí došlo, o koho se jednalo. Nějaký vysoký chlápek s výrazným, orlím nosem, a hnědými vlasy. Kaaree přejel po zádech mráz. Sledoval je - ale proč? V tuhle chvíli byla záhada mluvícího stolu zapomenuta.
Zašeptala, tak tiše, aby ji zaslechla jen Haery, a i to jen taktak: "Poslyšte, tamten chlápek nás pozoruje." Drobným posunkem jí dala najevo, o kom mluví.
Protože jestli je tu kvůli ní, a hodlá jí něco provést, byla by v ohrožení i Kaarea. Což není dobré.

Jak si Plavovláska myslela Kaarea se pod stůl podívala. Teď jen doufala, že Tárrae zase něco nevymyslí a na dívku pod stolem nevybafne nebo se jí nepokusí kousnout. Nic se naštěstí nedělo, dračice se krčila a byla co nejvíce namáčknutá na svou Jezdkyni což dívku trochu pobavilo, a proto se začala usmívat. Také se, ale Haery divila proč se na ní tak namáčkla. Ještě nikdy se u ní nekrčila tak jako teď. Jediný kdo věděl proč to dělá byla samotná Safírová. Bála se totiž, že ta dívka jí viděla a chtěla jí něco udělat. Třeba s křídly, a proto je přitiskla ještě více k tělu a namáčkla se více na svou Jezdkyni.
Když si Černooká sedla zpět na židli a už se nedívala pod stůl, Tárrae si oddychla. Teď už se pod stůl určitě nepodívá, ale pro jistotu se rozhodla zůstat u nohou Plavovlásky kdyby náhodou, nečekaně se tam přeci jen podívala. Teď by si to, ale nenechala jen tak líbit, kousla by ji. Aspoň si bude pamatovat, že sem nemá strkat nos.
Kaarea promluvila a dívka přikývla. Také jí připadalo, že je Alric sleduje. Teď jen doufala, že nepozná kdo to je. "Nemyslím si," odpověděla dívka a pousmála se. Vypadala bezstarostně, ale přitom se bála, aby jí Houndog nepoznal. Sice uměla utíkat, ale neuměla se nijak bránit. A hlavně, kdyby jí zajal, určitě by si všiml runy Gebo na její ruce. Jenže věděl on něco o dračích Jezdcích? Kdyby ne, dívka by si rovnou mohla oddechnout. Kdyby totiž nevěděl proč má značku na ruce, mohla klidně říci, že je to tetování. Také runu mohla něčím skrýt. Jenže to by bylo určitě velmi podezřelé kdyby zmizela na hoře v pokoji a poté by se vrátila s rukavicemi. Nervózně upila ze svého odvaru. Prosím Tě Bože ať jde pryč! Nebo ať mě aspoň nepozná, opakovala si dívka pořád dokola v duchu. Snažila se dívat jen na Černookou, aby jí Alric aspoň neviděl do obličeje.

Naštěstí pro Haeru a dost možná i její spolustolovnici se Alric moc dlouho pohledem nekochal. Ještě chviličku si je prohlížel zda li přeci jen nerozezna alespoň jednu z nich, ale nakonec si musel říci že měl slysiny a dvojice byla víceméně jen a jen divná. Upil tedy ze svého korbelu a postavil jej prázdný na stůl. Hřbetem ruky si pak utrel kousek hutné pěny jenž mu ulpěl pod nosem a nakonec se spokojeně otočil jinam. Netrvalo dlouho a Alric si zavolal Lily, chtěl platit, avšak neviděl ani náznak někoho kdo by mu mohl být alespoň trochu nápomocen. Vstal tedy od stolu a hbitě se prosmýkl kolem dvojice až k pultu kde si netrpělivě vydupal někoho komu by mohl zaplatit. ,,Tak bude to? Co vám tak dlouho trvá?" Řekl Alric, když k němu Lily přispěchala a sdělila mu cenu, přičemž se mu i omluvila bůh vi proč. Alric si dával pozor na ruku se značkou aby si někdo nemyslel co by si neměl myslet a netropil tak zbytečně drby a fámy. Vytáhl Lily z měšce přesný obnos, nasypal ji jej do ruky a poděkoval. Ihned nato se otočil a s rukou na hrusce meče se ještě jednou rozhlédl po lokále. Nato se rozloučil a odešel ven. Poté co vyšel před hostinec zamířil opět do spleti uliček hledat svůj cíl.

>> Do pryč

Ulevilo se jí, když ten chlápek odešel k pultu, kde po uspěchaném Lilyně příchodu zaplatil. Pak se konečně dívka uráčila přiběhnout i ke Kaaree, a s mnoha omluvami řekla, že ji ke svému otci zavede, a zda-li tedy mohou vyrazit. Dívka souhlasila, a hltem dopila poslední doušek mléka. Králíka - nebo spíš jeho zbytky - nechala ležet na stole. Třeba někomu přijdou k chuti, pomyslela si s úšklebkem.
"Přeji vám příjemný zbytek dne. Zatím na shledanou," podotkla ještě slušně k Haery. Ještě by mohl nějaký ten rozhovor s ní přijít vhod. Nemělo cenu si ji teď roztrpčit.

Lilyn otec, Erik, byl postarší, tlustý, a plešatý muž s pitomě veselým úsměvem. Po tak dlouhém čekání už od prvního pohledu lezl Kaaree na nervy. Po pozdravu ji zavedl do stroze zařízeného pokoje s otázkou, bude-li toto ubytování vyhovovat.
Dostalo se mu souhlasu, a posléze i peněz. Na týden tady by to mělo stačit. Jakmile za hostinským zaklaply dveře, dívka ztěžka usedla na tvrdou postel. Peněz mnoho neměla. Bude si je muset nějak obstarat. Ale jak?
Viděla jednu logickou možnost - půjde za oním dobrodincem, co ji odchytl na ulici a projevil snahu o diktování jejího života.
Nechtěla za ním jít, ale nic jiného ji nenapadalo. Prostě za ním přijde a zeptá se ho, to je vše.
Ale až zítra, pomyslela si. Ne, vůbec se na setkání s kýmkoli netěšila. Město chorobně přeplněné blonďatými lidmi - včetně jí samé - jí začalo lézt krkem.

Dívka se mírně zamračila když Alric vstal a zamířil si to kolem jejich stolu k pultu kde postávala Lily. Naštěstí si jí nepoznal a dívka si hlasitě oddechla. Ještě by jí scházelo, aby jí Houndog poznal a vzal jí na zámek. Kdyby nevěděl kde se skrývá Safírová, nejspíš by tady zůstala. Ale co by tady sama dělala? To už dívka neřešila, protože Alric odešel z hostince pryč, a proto se začala zas normálně usmívat.
Černooká se po chvíli zvedla a rozloučila se s nimi. "Zatím na shledanou," odvětila dívka. Hae si všimla nedojedeného králíka a ušklíbla se. Tak aspoň Tárrae bude spokojená. Brzy pod stolem zmizeli zbytky králíka, které dračice i hned snědla. Plavovláska se rozhodla, že půjdou do pokoje také, a proto se od stolu brzy zvedli. Po schodech na horu se dostali rychle a už brzy zmizeli ve své pokoji..

S povzdychem se pomalu protáhla, a bezmyšlenkovitě přecházela po pokoji sem a tam. Zdálo se jí, že nějakou dobu prospala, ale teď se nudila. Skoro ji svrběly ruce z touhy chňapnout luk a začít střílet. Bylo jí fuk, do čeho. Nakonec z čiré nudy tvrdě nakopla pevnou pelest, a zaskučela, když jí noha odskočila pryč. Ne, dokud nebude mít pevnější boty, této aktivitě se pro jistotu vyhne.
Znovu začala obcházet drobnou místnost jako šelma v kleci, a pohrávala si s dýkou. Nechtěla si to přiznat, ale nebyla schopná v takto malém pokoji normálně fungovat po delší dobu. Až dosud měla vždy dost prostoru.
Po asi čtyřicátém kolečku po obvodu místnůstky začala uvažovat, co by dělala, kdyby se přece jen, čistě náhodou, rozhodla jít ven. Moc možností se jí nenabízelo - mohla se v nepříjemně horkém počasí promenádovat po ulicích, a pravděpodobně zabloudit, stejně tak si mohla posedět dole v hospodě a čekat na další zajímavé události. A taky si mohla zajít na návštěvu k jednomu panovačnému maníkovi.
Ani jedna situace se jí nezamlouvala, ale pořád se to zdálo lepší, než trčet... tady.
Pak ji napadla ještě jedna potenciální činnost. V paměti jí utkvěla cesta k Čarostromu. Ano, tam půjde, a pokud pohne zadkem, možná bude na tom místě i svědkem západu slunce. Poprvé se skutečně vesele usmála, zajistila dveře, a za chvíli už běžela ze schodů, div se na nich nepřerazila.
Rozrazila dveře, a... byla venku. Takovou úlevu ještě nezažila, dokonce pocítila chvilkovou touhu někoho obejmout.

(Náměstíčko s Čarostromem)

<< Podhradí

Dveře se se zavrzáním otevřely a do hostince pomalu vešel plavovlasý mladík, kterému z očí planula prapodivná vášeň. V hloubi duše věděl, že je teď jiný člověk, ale netušil, jak moc to dává najevo. Ruku se značkou Dračího jezdce úspěšně zakryl rukavicí, ale přesto nedokázal ukrýt, že je jiný, než ostatní. Všichni v hostinci to rázem pochopili a on to pochopil také, když se na něj obrátily podezíravé pohledy. Nebyl v nich patrný strach, nebyla v nich patrná zloba... jen zvědavost.
A Garin je ignoroval a pohled raději klopil k zemi. Usadil se u stolku v rohu, kam příliš očí nedohlédlo, a vyčkal, než k němu přijde obsluha. Poté si objednal králičí pečeni a korbel piva a opřel se na židli, vyčkávaje, až mu jídlo donesou. Očima přitom nenápadně brouzdal kolem sebe, aby mezi lidmi rozeznal potencionální nebezpečí a stihl v případě nutnosti rychle prchnout. Měl sice moc, ale nevěděl o ní nic a tak trochu se jí bál. A rozhodně jí nechtěl používat zrovna nyní. Nebylo by to moudré rozhodnutí a to on věděl.
Položil ruce na desku stolu a prsty začal jemně bubnovat do dřeva. Během následujících dní se toho začne hodně dít. Konečně se chopí velení a využije svého postavení. Nikdo ho sice do čela Dračích jezdců nepostavil, snad kromě Jakkara, prastarého přízraku, ale zároveň všichni věděli, že k tomu byl předurčen. On je obnovitel řádu, on se musí postarat o jeho zázemí a blahobyt. Již zítra začne stavba.

Dívka se opatrně zvedla z postele. Tárrae usnula vedle ní při čtení knihy. Plavovláska se divila, že takhle rychle usnula, protože jí to na pokoji nebavilo, rozhodla se vydat se na okamžik pryč. Protože věděla, že tady nemůže nechat Safírovou sama, rozhodla se jít jen dolů. Aspoň by se mohla v klidu na jíst, protože s Tárrae to prostě nešlo, a proto potichu vyšla z pokoje. Zavřela za sebou dveře a zamířila ze schodů dolů. Nerozhlížela se, neměla proč. Prostě si jen sedla k jednomu z mnoha stolů a počkala až k ní přijde Lily, aby si mohla objednat něco dobrého k jídlu. "Chtěla bych poprosit o jednu medovinu a jednu pečenou rybu," promluvila dívka když k ní mladá hostinská přišla s obvyklou otázkou. Když Lily odešla, pousmála se a teprve teď se rozhlédla. Na chvíli se podívala na postavu v rohu, ale moc dobře na ní neviděla takže nemohla usoudit kdo to vlastně je. Z jejího rozhlížení jí vytrhla Lily, která jí přinesla rybu a medovinu. Hae poděkovala a napila se medoviny.

Jakmile mu byla donesena objednaná pečeně a korbel piva, pustil se Garin hladově do své večeře. Věděl, že ho čeká dlouhá cesta, a tak nehodlal na talíři nechat ani ždibeček. Ačkoliv se věnoval především svému jídlu, neunikl mu příchod povědomé osoby. Mžoural na ni z přítmí, kde se nacházel jeho stůl, a snažil se zjistit, odkud ji zná.
Málem mu zaskočilo sousto, když se na něj dívka na zlomek vteřiny podívala a on v ní rozeznal Haery. U všech bohů!, vyjekl v duchu a vykulil oči. Co ta tady dělá? A kde má dračici? Garin si ani neuvědomil, že se jeho ruka s kouskem králičí pečeně, která před chvílí ještě putovala k jeho ústům, zastavila v půlce cesty a že mu brada poklesla, takže teď na Haery upíral šokovaný pohled s ústy dokořán. Patrně nemohl uvěřit vlastním očím. Jak dlouho už tady je? Co jí to, ksakru, napadlo? Může se jí tady cokoliv stát! Emoce se v něm mísily jako divé. Nedokázal rozeznat, zda cítí zlost nebo úlevu, že jí vidí.

Plavovláska seděla i nadále u stolu. Upíjela ze svého korbelu medoviny a ujídala pečenou rybu. Něco jí tady, ale vadilo. Nebyli to ani tak hlasité rozhovory lidí, které seděli u okolních stolů, ale někdo se na ní díval. Jako by jí sledoval. Haery si prostě nemohla zvyknout na to jak na ní skoro každý upíral pohled. Nejspíše to bylo kvůli tomu co vykřikla Safírová když byla pod stolem. Věděla, že až se probudí musí jí ještě vysvětlit, že takhle na hlas nesmí křičet. Kdyby Houndog přišel do hostince dříve a slyšel by jí, určitě by jen tak v poklidu neodešel jak to udělal.
Jenže ten kdo se na ní díval byl někdo v rohu kam sice dívka viděla, ale nemohla rozpoznat kdo to vlastně je. Jediné co rozeznala bylo to, že je to muž a ne žena i když ani tím si nebyla stoprocentně jistá. Rychle do sebe hodila zbytek večeře a opět upila medoviny. Ten člověk se jí nějak nezdál. Vůbec nechápala proč se na ní tak dívá. Vždyť runu vidět nemohl, tu měla pečlivě zakrytou a ani Tárrae nešla za ní. Dívka se snažila nezírat tak do rohu kde onen člověk seděl, ale velmi jí zajímalo kdo to byl a proč se na ní tak dívá.

Garinovy myšlenky se zcela splašily a marně se snažily vydedukovat, proč tu asi Haery je. Proč zrovna tady. Nakonec se však mladík ovládl a zavřel ústa, aby na Jezdkyni nehleděl tak.. neslušně. "Haery," vydechl překvapeně a tak nahlas, aby jej mohla slyšet. Jeho hlas i v tom hospodském rozruchu musela určitě poznat. "Co tady děláš?" dodal nechápavě, ne však nazlobeně. A zatím se od svého stolu nezvedal.
Na značnou chvíli se odmlčel a pozoroval Haery planoucíma očima. Doufal, že mu tohle všechno vysvětlí, protože za ní i za její dračici cítil jakousi odpovědnost. Vyčítal by si, kdyby se jim cokoliv stalo, věděl však, že mají svou vůli a sami rozhodují o svých činech. Nemohl a nechtěl jim rozkazovat a držet je v horách, kde to každému po nějaké chvíli zákonitě muselo začít lézt na mozek.

Haery se opět podívala na skrytého človíčka, který se na ní pořád díval. Na jednou ho uslyšela. Byl to Garin. Zdála se jí to už hodně dlouhá doba co se naposledy viděli, ale mohli to být dva maximálně tři dny. Jezdec se od stolu nezvedal, a protože se dívka rozhodně nechtěla překřikovat v hostinci, rozhodla se, že k němu půjde ona, a proto vstala. Brzy už seděla na židličce na proti Garinovi. Byla ráda, že ho zas vidí a že je v pořádku. Sice věděla, že jel také do Avalonu, ale jak dlouho se zde zdrží to nevěděla. Myslela si, že už se dávno vrátil zpět do Strážné věže. "Chtěla jsem zas vidět rodiče, přivést do věže nějaké další knihy a také rodiče poprosit o nějaké peníze. To co nám donesl ten tvůj kamarád nám sice bude stačit na dlouho, ale oni ještě rostou a sní toho hodně. A pokud chceme věž opravit, musíme na to mít nějaké peníze, kvůli materiálu a nějakým lidem. Sami by jsme ji opravovali hodně dlouho," odpověděla Plavovláska na Garinovu otázku a pousmála se. Tím oni myslela Smaragdového a Safírovou. "A kde je vůbec Eölas?" Zeptala se ještě mladíka a opět se pousmála.

"Aha, samozřejmě, mělo mě to napadnout, že tu budeš z těchhle důvodů," zamumlal v odpověď, když vyslechl její slova, a pomalu přikývl. "Měla jsi mi ale říct, že se sem chystáš. Kdyby se ti něco stalo, kladl bych si to za vinu. Co se týče lidí a materiálu, mám už něco domluveno. A ne, nebudeme opravovat věž - s lidmi z Dragonville jsem se domluvil na něčem velkolepějším. Musíme myslet do budoucnosti - řady Jezdců se patrně ještě rozrostou a věž by pak pro všechny nestačila. Rozhodli jsme se vystavět baštu v jednom údolí. Až se vrátíš do hor, ukážu ti to místo," vysvětlil Garin, mluvil však polohlasně, aby jeho slova nezaslechli nepovolaní lidé. "Eölas je v lese, brát ho do města jsem považoval za příliš nebezpečné a on to nakonec také uznal. A navíc... hlídá jeden poklad, který sám našel," odvětil a v jeho očích se zablýsklo. Tajemně se uculil. Úmyslně však nezmínil, co je ten poklad zač, zřejmě chtěl podnítit Haerynu zvědavost.
Pozvedl korbel s pivem a upil. Očima však visel stále na Haery, jen občas pohledem zabloudil kolem sebe, aby zjistil, zda někdo příliš neciví či neposlouchá.

Dívka naslouchala Garinovím slovům a sem tam přikývla, že rozumí. "No ano měla, ale ještě jsem to nevěděl jistě," odvětila Plavovláska a pousmála se. Divila se, že o ní Garin projevoval takovíto zájem. A hlavně nechápala proč by si měl klást za vinu, že by se jí něco stalo. Znali se přibližně dvacet dní. Ještě nikdy nepotkala takového člověka jako je Garin. "Takže se věž opravovat nebude," pronesla dívka. Spíše to říkala sobě než mladíkovi. Sice chápala, že by se tam všichni nevešli pokud by se řady dračích Jezdců rozšířili, ale byla to jejich dosavadní skrýš takže by jí mohli, alespoň zčásti opravit. Sice dívka chápala, že by to trvalo opravit dlouho a měli by hodně práce, ale rozhodně by to trvalo méně než postavení nové bašty. "Už se těším až to místo uvidím," promluvila Haery po dlouhé odmlce. Pořád jí bylo líto, že Věž nechají rozpadnout. "To máš pravdu je to nebezpečné," přikývla Plavovláska na souhlas. Když Garin zmínil poklad, podívala se na něj a doufala, že rovnou vyzradí něco o tom pokladu. Tedy co je vlastně ten poklad. Jenže mladík se k tomu zatím neodvažoval. Dívka se chtěla dozvědět co tím pokladem myslel. "A co je ten poklad?" Zeptala se nakonec samou nedočkavostí.

Garin odmítavě zavrtěl hlavou, když Haery zkonstatovala, že se věž opravovat nebude. "Ne, tak to není," namítl. "Opravíme ji, určitě ano, ale ne hned. Potřebujeme co nejdříve vybudovat nové zázemí a nemáme čas nejprve opravovat věž. A nemáme ani peníze, abychom zaplatili dvě skupiny řemeslníků," objasnil, proč se rozhodl nejprve vybudovat nové zázemí. Stará věž v horách jistě stála celá staletí, určitě tedy vydrží ještě pár okamžiků déle.
"Ty máš Tárrae někde tady, ve městě?" zeptal se poté. "Pokud ano - neviděl ji někdo? Mohl by z toho být obrovský průšvih, Haery." Doufal, že dívka umí uvažovat a používá hlavu a neukazuje svou dračici na potkání. Nechtěl si ani představovat, co by se mohlo stát, kdyby jí uviděli strážní nebo někdo, kdo by jim to pak prozradil. Král má doposud za to, že po světě pobíhá jenom jeden Dračí jezdec, a to je Garin. A tak by to mělo zůstat co nejdéle.
Když se Haery zeptala na poklad, mladík se spokojeně uculil. Tušil, že jí zvědavost nedovolí nezeptat se. Naklonil se k ní a hlas ztlumil do sotva slyšitelného šepotu. "Eölas našel dračí vejce. To, které zbylo za vodopádem, tedy zdaleka nebude poslední," zamumlal tiše.

Dívka se pousmála když zjistila, že věž se nakonec opravovat bude, ale až se postaví nové sídlo pro dračí Jezdce. Když se Garin zmínil, že se bude opravovat déle až kvůli penězům, protože by neměli dostatek peněz na zaplacení dvou skupin řemeslníků, zazubila se. Vždyť kvůli tomu, aby měli dostatek peněz na jídlo i na opravy, sem vlastně jela. "No myslím si, že až si promluvím s rodiči budeme mít na zaplacení dvou skupin, možná i tří," odvětila dívka. Rodiče měli dost peněz, otec jich vydělával velmi hodně takže by jim je klidně mohli dát. Zvláště když se dozví, že je jejich dcera Jezdcem. Určitě je to potěší. "Ano je tady ve městě, spí nahoře v pokoji," odpověděla mladíkovi, přičemž se mírně začervenala. Bála se mu říci, že jí Chisato viděla i když dívce plně důvěřovala. Hlavně jí slíbila, že to nikomu neřekne. A hlavně byl to jediný člověk kdo Tárrae viděl, ale i přesto.. Měla takoví divný pocit. "Ne nikdo jí neviděl," odvětila nakonec. Sice si uvědomovala, že Garinov lže, ale jak si to mohl doopravdy ověřit, že jí někdo neviděl? Snad by nevstal a nezačal by se lidí ptát zda neviděla či neslyšeli něco divného, To by určitě neudělal.
Plavovláska se usmála když zjistila o jaký poklad to vlastně jde. Další dračí vejce! Dívka se těšila až ho uvidí a hlavně až to řekne Safírové, že Smaragdoví našel další vejce. Ta určitě také bude mít radost. "To je neuvěřitelné. Já myslela, že tamto je poslední," zašeptala dívka, aby jí nikdo neslyšel, ale bylo poznat, že má radost. Obrovskou radost.

Zatímco poslouchal Haery a pozoroval výrazy jejího obličeje, poklepával Garin zlehka prsty o desku stolu. "To je skvělé," přikývl na její slova o tom, že jim její rodiče snad poskytnou nějaké peníze. Byla to dobrá zpráva, ale mladík se přesto cítil, jako by byl nějaký chudák a přijímal milodary. Věděl však, že je to nutné. "Hlavně ať si o nás nemyslí, že žebráme. Peníze bychom sehnali i jiným způsobem, snad. Většina lidí z Dragonville se navíc nabídla k dobrovolné pomoci, takže platíme především materiál, nikoliv pracovní sílu," vysvětlil. Lidé z vesnice byli vážně velmi vstřícní a když jim Garin ukázal svou značku Jezdce a viděl nadšení a úlevu v jejich očích, bylo mu jasné, že mu pomohou a nic za to nebudou chtít. On se jim však přesto hodlal v budoucnu odvděčit.
Když Haery přiznala, že má dračici v pokoji, zatvářil se Garin lehce znepokojeně, nakonec ale přikývl. "Tak dávej pozor, ať to tak zůstane i nadále a ať jí nikdo nespozoruje," zamumlal. Doufal, že je Eölas v pořádku. Rozhodně byl však ve větším bezpečí v lese, než by byl zde, mezi tolika lidmi.
"I já myslel, že je to jantarové vejce poslední, ale očividně není," pronesl se spokojeným úsměvem. "Musím se za vodopádem zeptat Jakkara, zda neví ještě o dalších pokladech," dodal zamyšleně. Byl si jistý, že mu přízrak objasní objevování dračích vajec. "Mimochodem, kdy se hodláš vrátit do hor? Já se vydám na cestu za chvíli, na noc. Zítra ráno by měly začít první práce na nové baště."

Hae přikývla a pousmála se. Doufala, že rodiče budou dalšího dne doma a že na ní budou mít čas. Chtěla si s nimi promluvit o tom co s ní teď bude a kde jí mají hledat. Také jim chtěla říci, že je úplně v pořádku a že je teď Jezdkyní. Také jim chtěla představit Tárrae což znamenalo, že by museli buďto přijít sem do hostince nebo by musela dívka vyjít s dračicí brzy ráno, aby jí někdo neviděl. "To si určitě myslet nebudou. Zvláště když jim povím v jaké situaci se nacházíme. Ani jednomu peníze hlavně scházet nebudou," odvětila Plavovláska. To byla rozhodně pravda. Otec všechny peníze co jim dá stejně dostane hned zpět takže v tom dívka neviděla žádný problém. "To ano, ale materiál bude stát hodně peněz, zvláště když chceme postavit něco většího a potom ještě opravit věž. Takže se bude hodit hodně peněz," ano všichni lidé z Dragonvill jsou sice moc hodné, ale materiál jim museli zaplatit.
Dívka na Garinovu další větu jen přikývla. Dávala pozor a zatím ukázala Tárrae jen jedné osobě, které důvěřovala. Doufala jen, že se jí to nevymstí. "Budu, neboj se," řekla ještě rychle a usmála se.
"No ano musíme se ho na to zeptat. Když Eölas jedno našel určitě jich tady bude více. Měli by jsme se co nejdříve podívat po lese jestli tam ještě nějaká nejsou. Kdyby se dostali do špatných rukou.. Nemuselo by to dopadnout dobře," tím samozřejmě myslela krále. Kdyby měl nějaké dračí jezdce mohlo by to dopadnout špatně. "Také by jsme se ho měli zeptat na něco ohledně draků. Skoro nic o nich nevíme a také o magii, pamatuješ přece na to co se stalo ve věži? Někdo by nám to měl vysvětlit," dodala ještě dívka a věnovala mladíkovi další úsměv.
Když se jí Garin zeptal kdy se hodlá vrátit do hor, zamyslela se. Chtěla co nejdříve, ale vlastně ani ona sama nevěděla jak dlouho se tady chce ještě zdržet. "Zítra určitě ne, mám se se jít s jednou kamarádkou a taky bych ještě chtěla zajít za rodiči. Tak možná zítra večer bych vyjela, a pokud ne zítra tak další den. Déle se tedy nechci zdržet," odvětila nakonec dívka. S Chisato se chtěla setkat. Možná by jí mohla vzít sebou. Mohla by přeci zkusit štěstí s dračími poklady. Třeba by se jí také dostalo cti a stala by se dračím jezdcem. "Rozhodně se, ale těším na stavění nové bašty takže bych se ani déle ve městě nechtěla zdržet. Už jen kvůli tomu," Hae se opět pousmála a rozhlédla se kolem.

"Dobrá. Bylo by nemoudré od tvých rodičů peníze nepřijmout, jestliže je nabídnou," uznal nakonec Garin a souhlasně pokýval hlavou. "Materiál bude stát peníze a hlavně s ním bude těžké manipulovat, vzhledem k tomu, že celá bašta by měla být z kamene. V horách by dřevěná stavba dlouho nevydržela, navíc budou-li se okolo ochomítat draci," dodal s přikývnutím. Trochu se toho obával, ale lidé z Dragonville zřejmě věděli, do čeho se pouští. Stavitel, se kterým Garin mluvil, navíc říkal něco o výpomoci magie. Pokud magie stavbu urychlí, nebyl by vůbec proti.
"Jakmile dorazím do hor, zeptám se Jakkara na všechno. Snad bude mít odpovědi alespoň na některé z mých otázek. Nově nalezené vejce umístím za vodopád," zamumlal, načež se krátce odmlčel a zatvářil se zamyšleně. "Víš, napadlo mě... Možná by nebylo od věci jednou za čas k vejcím vzít nějakou osobu, které věříme, aby zkusila své štěstí. Pravděpodobně se líhnou, když ucítí, že je ten pravý nablízku. Ale asi to tak nemusí být vždycky." Podíval se na Haery. "Pokud o nějakém vhodném adeptovi víš, můžeš ho vzít s sebou. Ale ber prosím na vědomí, že jestli nás zradí a s vejci se něco stane, nebo se pak nedejbože přidá na stranu krále, bude to katastrofa."
Když vyslechl, jak dlouho Haery hodlá ve městě zůstat, pomalu přikývl. "Dobrá. V tom případě se uvidíme až v horách. Buď na sebe a Tárrae opatrná, ano?"

"Určitě je nabídnou o tom nemám pochyb," vyhrkla rychle dívka. "Počítám s tím, že materiál bude stát docela hodně. Rodiče mají peněz dost. Divím se, že si od práce nedají na chvíli pokoj," dívka musela souhlasit s Garinem. Dřevo by doopravdy v horách nevydrželo dlouho. Musejí hlavně počítat s tím, že obě dvě dráčata rychle vyrostou a mohou se k nim připojit další Jezdci. Draci by jednou mohli zapomenout na svou ohromnou sílu a celá bašta by spadla.
"Garine? Nemohl by jsi počkat až na mne s těmi otázkami? Chtěla bych být u toho až ti Jakkar bude odpovídat. Chtěla bych to slyšet," dívka se na chvíli odmlčela. "Samozřejmě pochopím když na mě čekat nebudeš," dodala ještě rychle. Přeci jen vejce by se tam mělo dát co nejrychleji a Garin to mohl rovnou skloubit s tím, že se zeptá Jakkara na to co potřebuje. Komu by se tam také chtělo jít ještě jednou. Zvláště když se měla stavit nová bašta.
Mladík začal opět mluvit, a proto ho dívka začala pečlivě poslouchat. To co řekl znamenalo, že by sebou mohla někoho vzít. Samozřejmě, že jí hned napadla Chisato, hnědovlasá dívka se kterou se před několika dnami tady v Avalonu seznámila. Jí doopravdy věřila, přeci jen věděla, že je Haery Jezdcem a že je tady také safírové dráče. Kdyby dívka chtěla něco říci králi, už by to udělala a pro ní a Tárrae by si došli. "Doopravdy bych sebou někoho mohla vzít? Napadla mě totiž jedna osoba, která by to mohla zkusit. Sice ještě nevím jestli by s tím souhlasila, ale zeptám se jí," Plavovláska se pousmála. Chisato určitě bude souhlasit. Kdo by se nechtěl podívat na dračí poklady a zkusit štěstí? Když se Haery chystala jet na výpravu do Dračích hor, pochybovala o tom, že nějací draci jsou a že jejich vejce na jdou. A teď najednou byla dračí Jezdkyní. Ona sama ví, že je to výborný pocit mít u sebe někoho komu může důvěřovat a vědět o něm, že jí nikdy nezradí. Hlavně Chis přála, aby se také stala Jezdcem. Všimla si totiž jak se dívka dívala na Tárrae. Při tomto pomyšlení se usmála. "Budu, neboj se, Garina. Ty také buď na sebe a Eölas opatrný, nikdy nevíš co se může stát," řekla ještě dívka a věnovala mladíkovi další úsměv.

Dívka vejde do hostince a první co ji překvapí, je květinová vůně na niž není na takových to místech zvyklá. I hned se ale vzpamatuje a opět se ji na tváři rozhostí vážný výraz. Kousek od dveří si všimne hostinského a pomalu k němu přejde. Objedná si skrovné jídlo a pití za které ihned zaplatí a přejde ke stolu blízko u dveří. Sedne si zády ke dveřím a opatrně se rozhlédne kolem sebe, nikdo nevypadal že by si ji nějak extrémně všímal a tak se zklidnila a ostatních hostů si nijak nevšímala, nerada by na sebe upoutávala nějakou pozornost. Nějaká blonďatá dívka ji po chvíli přinesla její jídlo a pití a odešla. jídlo mohlo být lepší ale nu což i to málo je dobré. Tenebris Ira si své jídlo vychutnávala a občas se ostražitě rozhlédla kolem sebe. Když dojedla a dopila, zůstala sedět a jen tak poslouchala co se kolem ní děje. Na statku žije sama a tak je ráda když může na chvíli vypadnout někam do společnosti.

Když se Haery zeptala, zda by nepočkal s otázkami, které hodlal položit Jakkarovi, Garin pomalu přikývl. Nechtělo se mu čekat, ale nechtěl, aby byl Jakkar obtěžován zbytečně dvakrát a byl si jistý, že by Haery pak nedokázal podrobně zrekapitulovat, co mu přízrak pověděl. Bude lepší počkat. "Samozřejmě, počkám na tebe. Až dorazíš zpět do hor, zajdeme se Jakkara zeptat," odvětil s přikývnutím. "Moje zvědavost to snad pár dní navíc vydrží," dodal s úsměvem a pokrčil rameny. Nějak to přežije.
Na otázku, zda skutečně může Haery někoho vzít do hor, Garin souhlasně přikývl. Nebyl si sice jistý tím, co by se mohlo stát, ale věděl, že musí trochu riskovat. Příliš obezřetnosti škodí. "Pokud je to člověk, kterému věříš, a myslíš si, že je to osoba hodná stát se Dračím jezdcem, tak ji s sebou vezmi," odsouhlasil to. Ztlumil však hlas, aby ho mohla slyšet jen a pouze Haery.
Chopil se svého korbelu s pivem a dopil ten poslední zbyteček zlatavého moku, který se ukrýval uvnitř. "Budu muset jít, Eölas na mě čeká. Slíbil jsem, že se do tmy vrátím a kdybych to neudělal, zlobil by se. Pojedeme přes noc a dopoledne dorazíme do hor," vysvětlil, částečně omluvně. Rád by ještě chvilku poseděl a dělal jí společnost, ale nešlo to. Jeho drak čekal. A ne jenom on, ale i další povinnosti.

Garin nakonec souhlasil s tím, že na ní počká a půjdou za Jakkarem spolu. Byla za to ráda, nerada by tam šla sama. Už jen kvůli tomu co se stalo na výpravě. Od té doby měla z přízraků menší strach, i když byli hodní a nic by jim určitě neudělali. I tak se, ale dívka bála, že by se tam něco mohlo stát. Hold už taková byla. "Děkuji ti Gariny," usmála se a opět se rozhlédla. Všimla si nově příchozí na které chvíli zůstala pohledem, ale poté se obrátila zpět k mladíkovi.
"Rozhodně si to o té osobě myslím," přikývla na souhlas. Chis se jí zdála jako hodná dívka. A když jí měla ráda Tárrae, určitě si jí oblíbí i další. A Plavovláska hlavně věřila, že zrovna ona by se mohla stát dalším dračím Jezdec. Hlavně jí to přála, poznat ten pocit. Rozhodně by to bylo skvělé. Doufala tedy, že se s ní Chisato vydá zpět do hor. Rozhodně by jí přemlouvala dlouhou a věděla, že se k ní připojí i Safírová. "Pokud bude souhlasit, vezmu jí sebou," dodala ještě s dalším menším úsměvem.
Garin se s ní začal loučit, dívka trochu zesmutněla, ale věděla, že se brzy uvidí. Nechtěla se tady zdržet moc dlouho. I když by si to nikdy nepřiznala, chyběla jí Strážní věc i vodopády kde trávila většinu svého volného času. Hlavně se v horách mohla pohybovat volně jak chtěla. Tedy musela být zavřená v hostinci a mohla jen na chvíli vyjít ven. Mohl jí kdokoliv poznat a hlavně Tárrae se nelíbilo být dlouho samotné. Plavovláska doufala, že až Safírová vyroste, toto jí přejde. "Samozřejmě to chápu. Těším se až se s ním zas setkám. Pozdravuj ho a hlavně, šťastnou cestu. Hlavně ať se vám a pokladu nic nestane," dodala ještě a věnovala mu další úsměv. Už se těšila až bude zas zpátky v horách. Tolik jí to tam chybělo.

Kaarea, příjemně osvěžená mrholením, mírně přikrčená vešla do hostince. Nesnášela po delší dobu pobývat v uzavřených prostorách, a chtěla si, jen pro jistotu, jít dříve lehnout, ale žaludek rozhodl jinak. Nejdřív jíst, a až pak spát!
Vešla se sklopeným pohledem, nerozhlížela se, ale poslouchala zákazníky. Nesoustředila se, jen čas od času rozeznala nějaké slůvko. Dávala jen pozor, jestli se k ní nějaký z hlasů podezřele nepřibližuje, takže si nevšimla, že je tu znovu Haery, a tentokrát rozmlouvá s nějakým mužem.
Kaarea se dovlekla k jednomu ze stolů, co stál v rohu, a sedla si tak, aby viděla ke dveřím. Nestála o žádné překvapení.
Neseděla tam dlouho, brzy uslyšela lehounké krůčky krásné číšnice. Vzhlédla, a spatřila přátelský, milý úsměv. "Přejete si?" uslyšela stísněná zákaznice.
Králíka už raději ne, mohla by pak znovu nastat trapná situace, pomyslela si suše. "Dobrý večer...?" "Říkají mi Lily, slečno." "Ach, tak si, Lily, dám... Hovězí s brambory."
Lily přitakala, a byla znovu ta tam.
Kaarea nečekala dlouho, ale čas nevnímala. Přemýšlela o událostech dnešního dne, zatím co se prsty jemně mazlila se skrytou dýkou. Byla odhodlaná zjistit, co se tady děje.
Ale nejdřív, pomyslela si lakonicky, když číšnice přicupitala se žádaným pokrmem, nejdřív se najím. Náhle zvesela se pustila do jídla.