Hostinec U Zlatého bažanta

Doufala, že hovězí nebude moc syté, ale spletla se na celé čáře. A teď byla plná k prasknutí, a z toho, jak hodně jedla, i ospalá... Už je to dlouho, co se takhle pořádně najedla. Málokdy měli v kolonii víc, jak jedno skromné jídlo denně.
Teď už jen zaplatila, a vypotácela se do schodů, kde s velkým sebezapřením otřela dýku, a promazala luk, načež se svalila jako mrtvá do peřin.
Pokud chtěla normálně fungovat, bude si muset příště říct o menší porce. Nebo jíst jen jednou denně...
Zavřela oči, a potom se propadla do polovičního spánku, přesně tak, jak byla zvyklá. Probudila by se hned, jak by někdo vstoupil do pokoje. Po ruce měla dýku.
Ležela na dece, a ignorovala jemné záchvěvy chladu letního večera. Byla zvyklá.

"Dobře, vezmi jí s sebou," zamumlal souhlasně k Haery. Zajímalo ho, kdo ta osoba asi tak může být, ale prozatím se nevyptával. Konec konců, pravděpodobně jí uvidí sám a to celkem brzy. Nejlepší bude, když si o ní udělá nějaký obrázek až poté, co jí osobně pozná.
Garin se zvedl, protáhl se a upřel na Haery pohled. "Brzy se zase uvidíme v horách. A neboj se, pokladu se nic nestane; Eölas ho brání vlastním tělem," odvětil pobaveně. "Inu, tak se měj a dávej na sebe pozor, Haery. Pozdravuj ode mně Tárrae," rozloučil se nakonec. Obsluze zaplatil svou útratu a pak se svižně vydal pryč. Netrvalo dlouho a zmizel z hostince nadobro, vyšel do tmavnoucích ulic Avalonu.

>> Les

Dívka sedící blízko u dveří dopije a sklenici nechá postavenou nastole, se unaveně postaví a dojde k hostinskému. Zaplatí mu za pití jenž vypila a rozhlédne se po hostinci. I když ji hostinský nabízel pokoj, zdvořile ho odmítla a vydala se ke dveřím kde se na chvíli zastavila. Chudák Brunnei já na ni úplně zapomněla. Vzpomene si a rychle otevře dveře a vyjde ven aby na ni její klisna nemusela čekat ještě déle.

(Podhradí, uličky, náměstí)

Dívka přikývla. Chtěla hned ráno říci Chis svůj nápad. Už se nemohla dočkat až to řekne i Tárrae, které ještě v poklidu spala na hoře v pokoji. Teď jen doufala, že se neprobudí. Také Plavovlásku zajímalo jak se bude Hnědovláska tvářit až jí řekne, že chce, aby jela s ní do hor. Teď už jen doufala, že neodmítne i když nějaký hlásek v ní jí říkal, že určitě ne. "Tak ať se Eölas hlavně nic nestane," prohodí a mrkne na mladíka. "Ty se také měj, Garine. Šťastnou cestu a ať dojedete v pořádku," řekla ještě rychle než se mladík zvedl a nakonec vypochodoval ven z hostince. Chvíli se za nim dívala a poté pohled stočila k desce stolu. Bylo jí líto, že už Garin musel jít, ale věděla, že se brzy opět shledají. Nakonec zaplatila peníze za svou večeři a rozhlédla se kolem. Poté vstala a vypochodovala na horu po schodech a i hned zamířila do svého pokoje. Když za sebou zavřela dveře něco se pohnulo na posteli. "Jsi vzhůru, Tárrae?" Zeptala se Hae pro jistotu a zamířila k posteli na kterou se poté posadila. "Jo, teď jsem se probudila," odvětila dračice a zívla. Posunula se blíže ke své Jezdkyni a hlavu položila na její klín. "Mám tě pozdravovat od Garina, setkala jsem se s ním dole v hostinci. A Eölas našel dračí vejce," řekla dívka, usmála se a podrbala Safírovou na hlavičce. "To je úžasné," zašveholila Tárrae a drcla dívku do břicha. "Garin také říkal, že by jsme sebou do hor někoho mohli vzít. Mě napadla Chis, co na to říkáš?" Zeptala se dívka své druhé-duše a opět jí podrbala na hlavičce. Safírové se to nejspíše líbilo, protože se dožadovala dalšího drbání. "To je úžasné, ale teď už se mi chce spát," odvětila dračice a lehla si poté na polštář. Haery se usmála a převlékla se. Poté si lehla vedle své dračí slečny, přikryla se a už se ocitla v říši snů.

Kaareu probudil svíravý pocit na hrudi, a jakási vlhkost, která jí stékala po obličeji. Chvíli si myslela, že na ní sedí nějaký zlodějíček, praštil ji do hlavy, až začala téct krev, a teď také čeká, jestli ještě projeví nějaké známky bdělosti.
Dala si záležet, aby nezměnila pravidelný dech poklidně spícího člověka, a pomaličku otevřela oči, a rozhlížela se skrz řasy. Nikdo na ní neseděl. Jenom si na sebe ve spánku omylem nahrabala kus deky, a vzhledem k okolo panujícímu vedru jí připadalo, že váží snad tunu. Jen tak pro jistotu si sáhla na čelo, a musela se skoro usmát své hlouposti. Byl to jen pot.
Ulevilo se jí, protože se jí zdálo, že je znovu na Severu, a tam by taková situace (zloděj, krev na hlavě) znamenala jistou smrt.
Vyskočila z postele, a to doslova, takže se málem praštila do hlavy, a s lehkým dopadem na nohy přišla i krutá realita. Je v uzavřeném prostoru, a bude muset jít do dalšího, pokud chce zjistit, kde bezúhonně sebrat ty blýskavé zbytečnosti, kterými se tu platí. A to konkrétně za někým, jehož přítomnost považovala za nebezpečnou. Nešťastně potřásla hlavou, chňapla po dýce, a luk jen s velkým sebezapřením ukryla za pryčnu. Ale pokud všechno půjde dobře, hnedle se pro něj vrátí.

Dole se usadila, a zjistila, že spala docela dlouho. Jen taktak odolala nutkání si nafackovat. Pravda, trochu jí v tom pomohla Lily, ale na žádné úsměvy ani zdvořilosti dnes neměla Kaarea náladu.
Místo pozdravu jen pokývla, a hned si začala objednávat jídlo, které jedla jen jednou v životě, a to předevčírem. "Máte-li omeletu, tak si ji dám, a to s kusem chleba. A... k tomu vývar z bylinek."
Lily taky nasadila profesionální tvář, ujistila dívku, že to bude v cuku letu, a opravdu, za pár tepů srdce už měla černooká dívka na talíři požadované jídlo, načež vtiskla obsluze minci.
Omeletu zbožňovala, ale protentokrát si její konzumaci nikterak neužívala. Protože pak bude muset na onu návštěvu. Do domu někoho úplně cizího.
Nepříjemnou myšlenku zaplašila tak rázně douškem bylinkového odvaru, že se málem zadusila, a omylem tak dopila to poslední, co ji tu zdržovalo, protože omeleta si už dávno udělala procházku jejím zažívacím traktem.
S tichým zaklením vstala, ujistila se, že je dýka v bezpečí, a rázným krokem vyrazila ven.

(Dům rodiny Ilo)

Safírová si sedla na postel. Bylo jí veliké teplo. Seskočila z postele a protáhla se. Dokonce roztáhla i křídla, která poté složila zpět k tělu. Sedla si k oknu a začala se dívat ven. Fascinovali jí lidé, kteří chodili po dlážděné cestě sem a tam, jakoby přemýšleli. To občas dělala její Plavovláska, když na něco zapomněla a potřebovala si vzpomenout. Dračice, ale nikdy nepochopila jak jí chození sem tam pomůže, ale nějak se o to nestarala.
Hae otevřel oči poté co zašmátrala rukou kolem sebe a nemohla na jít Tárrae. Dívka několikrát zívla a posadila se. Deka, kterou byla přikrytá se nějakým způsobem ocitla na zemi, a proto jí zvedla. Podívala se po místnosti, aby zjistila kde je její milovaná dračice. Ta seděla na truhle u okna, za kterého se dívala ven. "Dobré ráno broučku," prohodila dívka a usmála se na ní. Poté vyhrabala ze svých věcí nějaké šaty, které si hned na to oblékla. "Ty šaty jsou překrásné!" Prohodila Safírová když si všimla modrých šatů, které si dívka oblékla. "Půjdeme dolů? Zeptala se dívka, míříc ke dveřím. "Chtěla bych zůstat tady, jen mi přines něco dobrého," prohodila Tárrae k dívce a otočila se zpátky k oknu. Ty lidi se jí zdáli zvláštní. Všichni někam spěchali, a to se dračici líbilo. Ona a Haery ještě nikdy nikam nespěchali, neměli proč.
Dívka tedy odešla spokoje s tím, že jí brzy donese nějaké jídlo a pití. Sešla dolů schody a zastavila Lily s prosbou, aby jí donesla ke stolu pečenou rybu, misku vody, vývar s chlebem, odvar z bylinek a dva vdolky. Lily se divila, že toho tolik Plavovláska sní, ale neřešila to. Hae se usadila u jednoho ze stolů přičemž čekala na svou objednávku. Když jí Lily vše přinesla, poděkovala a počkala až odejde pryč. Poté vzala misku s vodou, talířek na kterém byla ryba a k němu přidala vdolky a vyšla schody, míříc do svého pokoje. Tárrae seděla pořád na stejném místě. Dívka jí položila jídlo a pití na zem a zas odešla dolů ke svému stolu.
Opět se usadila a pustila se do své snídaně. Občas se zahleděla ke schodům. Vyhlížela jestli nejde náhodou Chisato.

Chisato se pozvolna probouzela už asi deset minut, pořád se jí nechtělo z postele. Když si vzpoměla na Haery a Tárrae, donutila se nakonec vstát. Nespěchala, přistoupila k oknu a usmála se sama pro sebe. Vypadalo to, že bude opět hezky. Po tak dlouhém spánku se Chis cítila svěží a plná energie, a tak rychle skočila po nějakém oblečení, navlékla se do něj a chtěla odejít. Po chvilce přemýšlení s sebou ještě vzala oba své nože, protože hned po procházce byla rozhodnuta zkusit své štěstí a prošmejdit dům jejího kamaráda vražedníka. Takto vypravená vyšla z pokoje a sešla ze schodů do lokálu, na tváři pořád takový připitomělí úsměv. Pod schody se rozhlédla, jestli tu Haery už náhodou není, a když ji našla sedět u jednoho ze stolů, s dalším úsměvem ji pozdravila a posadila se naproti ní. Za chvilku už taky měla objednáno, tentokrát vývar z nějakého masa a pár pšeničných placek. Když před ní Lily postavila jídlo, zaplatila a pustila se do něj. "Doufám, že sem vám včera nějak nepokazila plány, když jsem to musela přesunout," prohodila směrem k Haery, "Asi jste se nakonec projít nešly, nemám pravdu? To je mi líto, Tárrae se to určitě nelíbilo." Zamyšleně žvýkala svou placku. "Půjdeš dnes za svými rodiči?"

Právě když dojídala vývar a chleba, přisedla si k ní Hnědovláska. Dívka se na ní usmála a hodila do sebe zbytek snídaně. "Dobré ráno," pozdravila jí a upila z odvaru. Dívka si mezitím také objednala. "Ani ne, potkala jsem díky tomu svého kamaráda, odvětila Plavovláska. Nakonec vlastně byla ráda, že nikam nešli. Kdyby totiž odešli, nepotkala by se s Garinem, který by jí nedovolil se někoho zeptat, jestli nechce s ní do hor. Také by se nedozvěděla, že Smaragd našel další dračí poklad. "No nakonec jsme nikam nešli, to máš pravdu. Tárrae to bylo docela jedno, zbytek dne prospala. Vlastně ještě teď je na hoře v pokoji a dívá se z okna. Ani nevím jestli chce jít ještě ven," odvětila Hae na otázku a pousmála se. Sice by se divila, kdyby nakonec Tárrae nikam nechtěla, ale už jí udivila tím, že se rozhodla zůstat nahoře. "Ano zajdu tam, ale až na večer. Chtěla bych se dneska jen tak projít po městě, vypadá to, že bude hezky," prohodila a upila ze svého odvaru. Rozhlédla se a poté se opět podívala na Hnědovlásku. "Vlastně jsem s tebou chtěla nutně mluvit, ale chtěla ti to říci Tárrae takže až budeš mít čas, můžeme jít na horu do pokoje," dodala ještě. Poté co se dozvěděla, že sebou do hor někoho může vzít, to řekla safírové kupě šupin, která se rozhodla to říci Chis sama.

Zatímco Chisato jedla, pozorně poslouchala, co jí Haery říká. "Tak to je dobře, bála jsem se, že na mě bude naštvaná," smála se Chis, když se dívka zmínila, že dračice zbytek dne prospala. Aspoň se nemusela cítit tak provinile. "Samozřejmě že mám čas, slíbila jsem to.." prohodila a zakousla se do další z placek. O čem s ní asi chtějí mluvit? Za chvíli už v ní zmizeli poslední zbytky snídaně, a tak se podívala na Plavovlásku, která už taky dávno dojedla. "Takže dneska je v plánu procházka, že? Hm, snad nebude až moc velké vedro... Můžeme jít?" zeptala se, když se postavila a počkala jestli Haery udělá totéž. Hlavou se jí honilo několik možností, o čem bude chtít dvojice mluvit, ale většina byla docela absurdní a směšná. Chis tomu nepřikládala důležitost. Třeba se chtějí jen ujistit, že jsem si jejich tajemství nechala pro sebe.

"To by snad ani nedokázala, sice byla chvíli smutná, ale věděla, že ty za to nemůžeš," prohodila dívka a usmála se. Dopila zbytek odvaru a pohlédla ke dveřím jako by najednou někdo z nich měl se jít. "Jo, procházka," přikývla dívka a zamyslela se. Věděla, že ve městě bude hodně lidí i když je takové vedro. Takže pokud chtěl jít Safírová s nimi, měli by volit radši jiné místo než město. "Ale raději bych šla někam jinam než do města, pokud ti to tedy nevadí," prohodila po krátké odmlce dívka a zamyšleně se podívala na Hnědovlásku. "Co takhle křišťálové jezero? Bylo by to lepší, kvůli zalidněným ulicím a také, mohli by jsme se tam vykoupat. Určitě bude horko," dodala ještě Hae a usmála se. Věděla, že pokud řekne to samé i Tárrae, bude souhlasit. U vodopádů jí to také hodně bavilo. Dívka se nakonec také zvedla s tím, že musí ještě na horu do pokoje, a proto rychle zmizela na hoře po schodech. "Tárrae? Půjdeš s námi? Chis už je dole a čeká na nás," prohodila dívka k dračici, která seděla opět na truhlici a sledovala lidi z okna. Snídani už, ale měla snědenou, a proto Plavovláska ze země sebrala misku a talířek. Safírová přikývla, seskočila ladně z truhlice a namířila si to k pootevřeným dveřím. Dívka jí ještě řekla, že by radši šla k jezeru než do města, kvůli lidem. Dračice souhlasila. Už se těšila, až budou u jezera. Obě dvě poté sešli po schodech dolů. Tárrae se schovala u dveří, aby na ní nikdo neviděl a Hae mezitím zaplatila za celou snídani. "Tak jo můžeme," prohodila ještě dívka a přešla ke dveřím.

Chisato se nápad s jezerem líbil, stejně měla město za těch deset let prolezlé do všech zákoutí a nemyslela si, že stojí za to to vidět znovu. Souhlasila tedy a počkala na Haery, než se vrátí z pokoje. Přišla s ní i Tárrae. Když Plavovláska zaplatila svou snídani, vyšli společně ven. Jak Chis předpokládala, už teď ráno bylo v ulicích pěkně vedro a dlažba musela být rozpálená jako pánev. Přesto v ulicích, kudy šli, moc lidí nebylo. Z části asi proto, že si schválně vybíraly menší a odlehlejší cesty, zčásti kvůli vedru a možná taky kvůli probíhajícím trhům, kdy byli všichni nahrnuti na náměstí. Nezdálo se, že by si jich někdo všímal...

>> Les

Hned jak dívka otevřela dveře, vyběhla Tárrae ven. I hned se rozhlédla a poté počkala až vyjde i Chis a Haery. Když tak obě dívky učinili, rozešla se s nimi směrem pryč z Avalonu. Přitom se celou dobu rozhlížela, jako by si daná místa potřebovala vrýt do paměti. Plavovláska se musela usmát když si všimla dračice jak se pořád dokola rozhlíží, ale nic jí neřekla. Pokud nějaký člověk kolem nich prošel, Safírová rychle skočila do jedné z menších uliček, aby se tak schovala. Naštěstí si jí zatím nikdo nevšiml, ale kdo ví? Třeba jí někdo zahlédl..
>>Les

>> Podhradí a ulice
Po celodením pátrání , které skončilo opět neúspěchem se pomalým krokem vracel domů. Šel sám, po ulici směrem k hradu kolem hostince a přemítal o tom co se vlastně dneska dozvěděl. Prdlajz, stejně jako včerejšek. Ani jedna stopa. Třeba hledám špatně? Pomyslel si Houndog skoro až sklesle když se opřel o stěnu hostince a nahlédl dovnitř. Mnoho lidí tam nebylo a tak si řekl že na malou večeři, či spíše na nějaké pití, které svlaží jeho vyprahlé hrdlo si zajít může. A třeba, třeba něco zjistí. Přešel ke dveřím do hostince a zabral za kliku. Ruka v rukavici za ní zatáhla a mu se tak naskytl výhled do skoro prázdného lokálu, který stejně jako obvykle, příjemně voněl. Rozhlédl se a vydal se ke stolu. Jeden byl volný a jej nebavilo sedět vedle někoho koho neznal, alespoň bude poslouchat. Když se usadil, sundal si plášť a zavolal si o jedno pivo. Hej, hostinský! Nalej mi jedno pivo a přines mi ho sem. Jako celkem častý návštěvník se nebál špatné odezvy a tak nebyl překvapen když mu jedno přinesli a on ze své velkorysosti zaplatil již za zmíněnou službu. Korbel chytil do dlaně a napil se. Skoro jej vypil a spokojeně se nadechl, když dobré pitivo svlažilo zpraskané rty a zahnalo žízeň. Rychle jej dopil a poprosil ještě o jedno. Potom bude muset jít. Rhías na něj zcela jistě čeká a Alric u něj vlastně celý den nebyl. Ještě že stačil skočit i na trhy a dráčkovi nesl v kapse zdobený řetízek, který jej snad trochu upokojí. Doufám že tahle šaškárna brzo skončí s aspoň dobrým výsledkem... Pomyslel si nevrle a pohlédl z okna.

<<Křišťálové jezero(Haery a Tárrae, Chisato?) přes náměstí
Dívka i s dračicí se rozloučili s Chis s tím, že musí za jít ještě do města. Haery totiž potřebovala mluvit s rodiči. Moc lidí už zde nebylo, Plavovláska se ani nedivila, bylo vedro a hlavně už bylo docela pozdě. Někteří už mohli také spát. Ani tomu by se dívka nedivila.
Brzy došli k jednomu domku, který dívka až moc dobře znala. Několikrát zaťukala na dveře a počkala až někdo otevře.
Brzy někdo vzal za kliku. Byla to žena ve střední věku. S otevřenou pusou pohlédla na dívku. Slzy se jí začali drát do očí, ale najednou si všimla safírové dračice, která stála před Haery. Ozval se krátký výkřik přičemž Plavovláska protočila oči v sloup. Když se jí podařilo ženu uklidnit, zmizeli všichni tři za dveřmi..
Když se Haery a Tárrae opět objevili venku, dívka se usmívala. V ruce držela několik knih a u pasu měla přivázaný měšec plný peněz. Rozloučili se s rodiči a zamířili si to k hostinci.
Jako první do hostince vešla dívka. Rozhlédla se. Pohled jí padl na Alrica, který seděl nedaleko u stolu. Safírová vešla hned po ní a rychle se schovala pod jeden ze stolů co byl nejblíže k dveřím. Plavovláska zmizela na hoře, aby uklidila knihy. Když tak učinila sešla zpět dolů a sedla si ke stolu pod kterým se schovávala dračice. Mávla na Lily, aby si jí všimla. Poté si objednala medovinu. Obě dvě se totiž najedli v domě Haeřiných rodičů. Hae teď jen doufala, že si jí Houndog nevšimne. Poděkovala hostinské, která jí donesla medovinu a rovnou za ní zaplatila. Nehodlala se tady dole zdržovat dlouho. Chtěla se totiž dneska pořádně vyspat, měla totiž před sebou dlouhou cestu zpět do hor.

(Podhradí, uličky, náměstí....)

Byla unavená. Ne z lovu, ale z města. Z davu lidí, kteří se vlekli po ulicích, a vráželi do sebe navzájem. Z koní, co se vzpínali, když kolem nich prošla. Z křiku prodavačů, a šumu hlasů. Z tvrdé dlažby pokrývající uličky i náměstí. Kde byly tiché, hedvábné, zelené, svěží lesy?
Vešla do hostince, luk držela v ruce. Nyní nepociťovala touhu s někým mluvit, a nezměnila názor, ani když se rozhlédla, a spatřila Haery, a pak taky toho chlápka, co je sledoval. Navíc, nebylo by pro ni bezpečné, kdyby si k blondýnce přisedla. Jestli ji ten muž sleduje...
Pevněji sevřela luk, a ujistila se, že dýka je na svém místě. Pak takřka neslyšně došla ke stolku v rohu, kde se taky hned usadila, načež mávla na Lily, která hned přiběhla.
"Copak to bude?" "Máte uzenou krkovičku? Pak tedy tu, s bramborem. A k pití dneska něco silnějšího než mléko. Třeba medovinu."
Nečekala dlouho, ostatně jako vždy. Brzičko se už ládovala masem, sem tam si sousto obohatila bramborem, a pak jej spláchla medovinou. A nezapomněla ani na kradmé pohledy k ostatním stolům.

Plavovláska popíjela medovinu a dívala se do desky stolu. Tárrae ležela pod stolem odkud sledovala lidi co vcházeli dovnitř nebo šli ven. Brzy se hostinec vyprázdnil a zbylo zde jen několik návštěvníků. "Chtěla bych už jít spát," promluvila Safírová zrovna v tu chvíli když prošla o kolo jejich stolu Kaarea. Dívka se pousmála. Také už byla unavená, ale nemohla riskovat, že jí Alric uvidí. Ten totiž ještě v hostinci vysedával. "Ještě chvíli to musíš vydržet," odvětila dívka a dopila zbytek medoviny. "Nemáš hlad?" Optala se ještě Haery dračice, která se pod stolem mlsně olízla a poté odvětila dívce, že by si něco dala, a proto Plavovláska mávla na Lily, aby si jí všimla a poté se rozhlédla. Teprve teď si všimla Kaarey a usmála se. Když k ní hostinská konečně přišla s otázkou co si dají, na chvíli se zamyslela. "Pečenou rybu, nějaké pečivo a odvar z bylinek," odvětila Hae a chvíli sledovala mizící Lily, která se za chvíli opět objevila s jídlem. "Děkuji," zamumlala dívka a podala Lily peníze za všechny věci, které si dneska objednala. Plavovláska začala z ryby vyndavat kosti. Chvilkami pod stolem zmizela její ruka s kouskem masa, ale toho si mohli všimnout jen lidé, kteří z ní nespustili oči. Haery snědla pečivo přičemž upíjela odvar z bylinek. Nakonec obě dvě dojedli a Plavovláska dopila odvar. Už byla velmi unavená, a proto něco pošeptala Tárrae a poté vstala. Pomalu šla ke schodům, dračice se ladně proplétala pod stoly a židlemi ostatních. Nakonec se obě dvě dostali po schodech na horu až do svého pokoje. Dívka rychle sbalila všechny věci. Venku si, ale nechala tuniku a kalhoty, protože se jí už ráno nechtělo čisté prádlo vyndavat. Na chvíli otevřela okno, aby se do místnosti dostal vzduch. Poté ho zavřela a i se safírovou dračicí ulehla do postele. I když bylo teplo, přikryla se a brzy se obě ocitli v říši snů..

Slastně se protáhla, a na tváři se jí objevil tak trochu připitomělý úsměv. Nepochybně si brzy zvykne na postel a čtyři zdi, ochranitelsky se tyčící kolem ní. A tak zapomene spát na lesním mechu, s noční oblohou místo přikrývky.
To všechno jí došlo, ale stupidní výraz si udržela. Stačil pouhopouhý příslib honu na jeleny, nebo na cokoli jiného, a náhlý nevysvětlitelný strach se rozplynul jako mlha pod silným slunečním svitem.
Místo zmatkování se raději ještě jednou protáhla, a přemýšlela nad včerejškem. Úsměv se rozšířil.
Už si byla jistá, že se lovem uživí, a dokonce i to, že zdejší les je bohatý, a klidně by v něm mohla na pár dnů zůstat, kdyby bylo třeba. Nebo kdyby chtěla.
Taky jí došlo, že si našla dva lidi, kteří... No, prostě si mohla zapsat dvě nové tváře, které jsou jí prozatímně pozitivně nakloněny. Nejspíš. Včerejší Haeryin úsměv tomu nasvědčoval. Ale jak dlouho ji vydrží nezabít?
Potřásla hlavou sama nad sebou, a jediným prudkým pohybem se vyšvihla do sedu, načež mohutně zívla. Možná, že jsou to potenciální spojenci, ale jeden je horší než druhý. Tyaral působil naivně, Haery zase jako by jí strašilo ve věži. Nepřipadali jí nijak zvlášť nebezpeční, ale ten kluk zase nebyl zrovna vyžle.
Pro ni nezvyklý výraz náhle odumřel, a byl vystřídán mnohem používanějším, kamenným. Rychle na sebe hodila čisté oblečení, a už věděla, co udělá. Nejdříve si u nějakého jezírka vymáchá šaty, a pak si půjde zastřílet. Na živý terč.
Do rance si sbalila vše potřebné, zabezpečila dveře k pokoji, a seběhla dolů, aby se krapítek posilnila.
Zdálo se, že Lily je ještě rychlejší než kdy jindy, když se před drobnou dívkou objevil obrovský talíř míchaných vajíček. Nic naplat, Kaarea pro ně měla slabost.
Hodila je do sebe, jako by na nich závisel její život, pak chňapla po ranci a luku, a vyběhla ven. Málem ji srazil na kolena náhlý závan horkého vzduchu. Nicméně se otřepala jako pes, a o něco pomalejším tempem se začala motat uličkami až k nenáviděnému zvířeti.

(Les)

Tárrae seděla už nějakou dobu na posteli a hleděla na spící dívku. Nechtěla jí budit, zatím. Věděla, že se potřebuje vyspat, už dlouhou dobu stávala velmi brzy a spát chodila hodně pozdě. Sice měli jet dneska brzy ráno zpět do hor, ale dračice věděla, že mohou jet klidně i večer, nebo další den ráno. Vždyť do bylo jedno. Tedy jí to bylo jedno, ale nevěděla co její Jezdkyně. Rozhodla se jí nechat ještě spát. Do té doby dokud nedostane hlad. Teprve poté jí probudí. Safírová seskočila z postele a namířila si to k oknu. Vyskočila na truhlici a hlavu natočila tak, aby viděla do ulice. Lidí tam bylo habaděj, všichni někam spěchali. Dračici zajímalo kam, a proto se rozhodla zeptat se Haery až se probudí. Ale, bude to ona vědět?
Když dračice seskočila na zem, dívka se několikrát na posteli zavrtěla a otevřela oči. Sice by ještě nejraději spala, ale chtěla být už v horách. Sice tam strávila několik dní, ale zvykla si na klid, který v horách panoval.
Po chvíli převalovaní se dívka posadila. Pohled jí padl na dračici, která seděla u okna. Dívka netušila co Tárrae na tom okně tolik fascinovalo, ale nehodlala to nějak rozebírat. Venku bylo hezky, takže je čekal další den vedra. Znamenalo to, že se pojede velmi špatně takovou dálku. Plavovláska se proto začala rozmýšlet zda nepojedou večer či ráno. Rozhodně by to bylo lepší než jet v takovém vedru, ale nechtěl se jí odjezd z města tolik odkládat.
Safírová zaregistrovala pohyb v místnosti, a proto se otočila, aby lépe viděla na narušitelku, a poté vycenila zuby do úsměvu. "Dobré ráno," "Dobré ráno, Tárrae," dívka vstala a protáhla se. Rychle se oblékla do tuniky a kalhoty a podrbala dračici na hlavě.
"Půjdeme dolů, ne? Už mám docela hlad, prohlásila Haery, postávajíc u dveří. Safírová přikývla, seskočila z trhly a vydala se ke dveřím, které dívka mezitím otevřela. Obě dvě vyšli ze dveří, míříc dolů. Dračice i hned pádila pod jeden ze stolů, aby jí nikdo nevyděl, dívka se mezitím rozhlédla zda nespatří Chis. Když jí nikde neviděla, rozešla se ke stolu pod kterým seděla Tárrae. Haery čekala na Lily jen chvíli. Když přišla s obvyklou otázkou, Plavovláska se zamyslela. "Ovesnou kaši, odvar z bylinek a několik pšeničných placek," odvětila dívka s úsměvem. O chvíli později se Lily vrátila i s její objednávkou, Hae poděkovala a rovnou zaplatila.
Misku s kaší dala na zem. Dračice se do ní i hned pustila, takže není divu, že jí hned snědla. Plavovláska se usmála a pustila se do své snídaně. Když i ona dojedla, znovu se rozhlédla a poté vstala. Misku nezapomněla sebrat. I hned se u stolu objevila Lily, aby prázdné nádobí sebrala. Dívka jí na chvíli zastavila a poprosila jí, zda by nemohla hnědovlasé dívce, se kterou tady několikrát seděla, vyřídit, že je v lese. Když jí to Lily slíbila, poděkoval a i s Tárrae se vydali ven.
>>Les

<<Les
Plavovláska šla docela rychle. Tárrae měla co dělat, aby jí vůbec stačila, a proto musela skoro celou cestu běhat. Dračice vůbec nechápala proč dívka tak spěchá, ale protože věděla, že se Jezdkyně zlobí, radši nemluvila. Ještě by se rozhodla vrátit vlčátko zpět do lesů a tentokrát už by jí nepřesvědčila, aby ho vzala sebou.
První kdo do hostince vešel byla Plavovláska a hned po ní Tárrae, která zmizela pod stolem. Dívka zavřela dveře a usadila se ke stolu. Vlčátko položila na klín a pousmála se. Bylo prostě roztomilé. Hned jak k nim přišla Lily, obrátila svou pozornost na ní. "Poprosila bych o teplé mléko s medem do nějaké misky, rybu, medovinu a misku vody," prohlásila dívka když se jí Lily zeptala co si dá. Když si všimla vlčka, usmála se a sehnula se, aby vlčátko podrbala. "Je roztomilí," prohlásila ještě rychle Lily než zmizela, aby vyřídila její objednávku.
Když před dívkou přistálo vše co si objednala, poděkovala a chvíli se dívala za mizející dívkou. Poté se napila medoviny a začala vykosťovat rybu. Kus poté dala na zem, aby se Tárrae najedla. Zbytek ryby snědla sama, také měla hlad. Teď bylo načase, aby nakrmila vlčátko. Haery se divila, že se rozhodla vzít ho sebou. I když Safírová měla v něčem přeci jen pravdu, samo by zemřelo. Dívka jen měla strach, že si na něj dračice zvykne a nebude ho chtíti pustit zpět do přírody. Sice by si nejspíše zvykla na nepřítomnost vlčete, ale teď už to vypadalo, že se od něj jen tak nehne. Dívka se opět napila medoviny a hned poté se pustila do krmení vlčka.

Haery dostala do vlčího mláděte co nejvíc mléka s medem. Zbytek nechala Safírové. Vodu už dávno Tárra totiž vypila a stěžovala si, že má žízeň. Dívka dopila medoviny a rozhlédla se. Chis dneska ještě neviděla, Lily říkala, že zde také ještě nebyla. Jenže co když se dneska a ani zítra neukáže? "Tárrae, co kdybychom jeli už teď?" Zeptala se z ničeho nic Plavovláska. Dračic se neozývala, jakoby i tom začala přemýšlet. "Ale co Chis? Vždyť má jet s námi," odvětila po chvíli Safírová. "Nechám jí vzkaz," řekla rychle dívka a vstala. Neopomněla vzít do ruky vlče, aby nespadlo na zem. Tímto gestem naznačila, že o tom nechce dále mluvit. Ještě rychle řekla dračici ať zůstane zde a sama odešla po schodech do svého pokoje. Tam balila všechny své věci a zase odešla zpět dolů. Chvíli se o něčem bavila s Lily, která jí přislíbila, že hned jak uvidí Chisato, že jí vyřídí, že odjeli, ale že ať za nimi přijede. Ještě zaplatila a poté se už všichni tři vypotáceli z hostince.
Dívka nejprv došla pro svého koně, který byl ustájený nedaleko odsud, pánovi, který se o něj staral zaplatila a poté se vrátila k Tárrae, která čekala u hostince. Nejprve přidělala k sedlu tašky z věcmi a poté na sedlo vysadila Safírovou. K ní položila vlčátko. Dračice o kolo něho obmotala svůj ocas, aby nespadlo. "Že jsem tě poslechla," prohodila dívka když se vyšvihla na koně a pobídla ho. Tárrae jen vycenila zuby do úsměvu.
>> Stará strážní věž

(Les)

Už když vjela do města, nasadila temný výraz, který spolu s lukem, který se jí kolébal na rameni, dovedl udržet většinu chytřejších lidí zpátky. Při ustajování koně se vžila do nonšalantních pohybů, a teď, před hostincem... Mírně pozvedla koutky do varovného úsměvu. Nevypadala tak, aby někdo pocítil touhu si k ní přisednout. Ale v břiše se jí jako malí hádci svíjel strach - co když tu Modrý, jak si pokřtila plaza, a Haery budou?
Vešla, a nasadila rázný, sebejistý krok, a pozorně přelétla lokál očima. Haery tu nebyla. Aniž by si to Kai uvědomila, ramena se jí úlevou uvolnila, a úsměv se rozšířil. S tichou, děkovnou modlitbou se usadila do stolku v rohu, s prvotřídním výhledem na dveře, následovaná Lily.
Aniž by na číšnici pohlédla, objednala si silné pivo, a k tomu zvěřinu, přičemž ze vchodu nespustila zrak byť na vteřinu.
Zanedlouho se jí dostalo objednávky, a ona se s povděkem zaměřila na jídlo, otupování si smyslů, a poslouchání zajímavého rozhovoru u vedlejšího stolu. Nikdy ji pomluvy moc nezajímaly, ale na odvedení myšlenek bylo toto téma více než uspokojující. Mohutně si lokla, a začala se utápět v soukromé sebelítosti, přičemž vážně uvažovala o tom, že se odsud nehne až do večera. Před očima měla modrou ještěrku, a mimoděk se malá její část zabývala otázkou, kolik jich vlastně je. A co všechno může být skutečné, když se ukázalo, že i takové babské povídačky, jako jsou draci, existují.
Vstrčila si do úst flák masa, hltavě jej zapila, a pak už nemyslela na nic. Jen pro jistotu.

Zklonila hlavu, a polykala osvobozující nápoj. Už s ním měla tolik, tolik nepříjemných zkušeností, ale teď jí to bylo šumafuk.
Položila prázdný korbel na stůl, a smutně se usmála. Vždycky opovrhovala časnými opilci, a teď jím sama byla. Utřela si pivo tečící jí po bradě, a zvědavě se naklonila, jestli náhodou ještě nějakou tu kapičku drahocenné tekutiny nepřehlédla. Když zjistila, že ne, zklamaně se seunula zpátky na rozvrzanou židli, přičemž se s ní svět tak prudce zatočil, až málem žuchla na zem jako pytel brambor.
Náhle se jí udělalo nevolno, a rychle mávla na Lily, načež jí uspěchaně vtiskla do ruky peníze, a už se nestarala o množství.
Vstala, a ignorujíc všechno okolo se potácivě vydala k pokoji. Tři obrovské korbely piva odvedly svou práci dobře - na pár hodin zapomene na draky, na to, že je v ohrožení života, a bude se zabývat bolestí hlavy a zvratky. Jaká úleva!
S tichým zaúpěním vrazila do pokoje, v němž nebylo dost dobře možné najít něco měkkého, dokonce i peřiny byly vyztužené jak z koňských žíní. Ale to ji teď nezajímalo, vyklonila se z okna, a vyzvracela se dolů na ulici, málem se trefila do jakéhosi staříka.
Pak se svalila na postel, ani boty neskopla, a brzy se už ponořila do hlubokého, zdlouhavého spánku opilců, který bývá častokrát přerušovaný záchvaty zvracení. Ale do rána by měla být v pořádku. Snad.

(Sherwood. hvozd - Křižovatka)