Hostinec U Zlatého bažanta

Haery znovu promluvila k tomu zvířeti na zemi a shýbla se, aby ho vyzvedla na klín. Chisato hleděla na safírově modrý uzlíček, který se sem tam zaleskl. Z uzlíčku se zvedla šupinatá hlava a promluvila. Dívka se nevěřícně usmála a hleděla na dráče. Nikdy žádné neviděla, jak by taky mohla. Viděla ho možná tak ještě v otcově domě v knížce na obrázku, ale okamžitě věděla, co je mládě zač. Bylo děsivě krásné a vzbuzovalo úctu. Na Plavovlásčinu výzvu promluvit si v soukromí přikývla a trochu bojácně se zeptala: "Jak... Má nějaké jméno?" Chis se podívala na dráčkovy vyceněné zuby a přeběhl jí mráz po zádech. Přesto, měla neuvěřitelnou radost, že tohle stvoření vidí. Spolu s Haery se zvedly a i s dráčetem odešli nahoru do dívčina pokoje.

"Nekoukej se na mě pořád. Znervózňuje mě to," Ozvala se dračice když se na ní Chisato pořád dokola dívala. Vadilo jí to. Posadila se na postel a obmotala ocas o kolo nohou, přičemž teď ona sledovala Hnědovlásku. "A ano jméno mám. Jmenuji se Tárrae, že je to hezké jméno?" Dodala ještě Safírová a opět mrkla na dívku.
Haery se ušklíbla. Přesně takové chování od své malé dračí slečny. "Vylíhla se před jedenácti dny, dosti daleko odsud, ale už teď to vypadá jako by byla hodně stará, protože má dosti veliké znalosti," usmála se a podrbala safírovou dračici pod krkem, přesně tak jak to měla ráda. Poté poodešla k jednomu z ruksaků z něhož vyndala kus safírové skořápky, která byla proťatá bílými žilkami. "To je z jejího vajíčka," pousmála se dívka a poté skořápku zas uklidila.

"Promiň," zamumlala Chisato, když ji malá dračice oslovila. "Je to krásné jméno," usmála se na Tárrae a pokusila se na ni tak nezírat. Opět se otočila k Haery a když dívka domluvila, sledovala, jak si s malou dračicí rozumí. Bylo na ní vidět, že je za ni opravdu šťastná. Chis sice ucítila žárlivé bodnutí, protože sama si za těch deset let nedokázala najít jediného blízkého člověka, ale obě vypadali tak šťastně, že se prostě nešlo neusmívat. Když jí Haery ukázala skořápku safírového vejce, napadla Chisato jedna celkem důležitá otázka, až se podivila, že ji to nenapadlo zeptat se dřív. "Ty jsi byla na té králově výpravě? Na té za dračími vejci? Tam si vejce našla?" zeptala se a natáhla ruku k Tárrae a čekala, zda jí dračice dovolí se jí dotknout.

"Také si myslím, že je to moc hezké jméno," promluvila opět dračice dívajíc se na Chis. Poté svou hlavičku obrátila ke své Jezdkyni, která stála vedle postele. Hnědovláska se poté zeptala na něco Haery což Safírovou vůbec nezajímalo, a proto se nespokojeně zavrtěla na místě. "Ano byla jsem tam a tam také jsme našli dračí vejce," odvětila Plavovláska s menším přikývnutím. Když se Chisato přiblížila rukou k Tárrae, pozvedla hlavičku a nejdříve její ruku očuchala a teprve poté se nechala pohladit. Dívka voněla úplně jinak než její Jezdkyně, což jí udivilo. Myslela si totiž, že každá žena voní úplně stejně. Dračice poté seskočila dolů z postele a došla k dívce, otřela se jí o nohy, vesele zabroukala a poté odešla ke své Jezdkyni. Sedla si u jejích nohou a začala hýbat ocáskem ze strany na stranu.

Chis přikývla, když jí Haery odpověděla. Ano, to by dávalo smysl. Tárrae si očuchala Chisatinu ruku a poté se nechala pohladit. Na omak byly safírové šupiny nečekaně tvrdé. Když dračice přišla k ní a otřela se jí o nohy, překvapeně se zasmála. Tárrae vypadala jako nějaká krásná safírová šelma, zvlášť když se usadila u nohou Haery a začala kmitat ocáskem ze strany na stranu. Chis se posadila na postel a podívala se dívce do očí. "Předpokládám, že král o ní neví. Jestli je to tak, nemusíš se bát, že to prozradím. Nic bych z toho neměla," usmála se trochu smutně, protože si dokázala představit, jak těžké nejspíš tuhle dvojici ještě čekají časy.

Když se Chisato posadila na postel, usmála se. Na její otázku přikývla. "Zatím o Tárrae neví a já také neplánuji, aby to zjistil. Tedy zatím. Chci počkat až Safírová vyroste natolik, že už se o ní nebudu muset starat. Tím myslím, kupovat jí jídlo a tak. Teprve poté bych o ní řekla někomu dalšímu," dívka se odmlčela a pousmála se. "Také jsem doufala v to, že to nikomu neřekneš, Chis. Ve městě se chystáme s Tárrae zůstat jen několik dní. Chci se sejít s rodiči, poprosit je o nějaké peníze, protože tam kde teď bydlíme je to dosti hrozné. Také jim chci říci, aby se o mě nebáli a vzít si od nich nějaké knihy. Poté se vrátíme zpět do lesů," Plavovláska schválně řekla do 'lesů,' aby nikdo nevěděl kde přesně se skrývají. Kdyby totiž řekla, že bydlí v Dračích horách, přesněji v jedné staré věži, mohlo se stát, že by se tam Chis někdy vydala a někdo by jí sledoval.

Chis přikývla a usmála se, překvapila ji Heařina upřímná odpověď. "Dokážu si představit, kolik toho musí spořádat," řekla a podívala se na Tárrae. "Chápu proč tu nechcete zůstat déle, je to nebezpečné. Někdo by si Tárrae mohl všimnout, jako.. no.." Chisato se trochu nervózně usmála, protože si najednou uvědomila, jak moc Haery riskovala, když se rozhodla jí to říct. Nic mi do toho nebylo, mohla jsem jim taky způsobit spoustu problémů.. pomyslela si a cítila se trochu provinile. Nadhodila tak co nejširší úsměv a pronesla: "Vážně se nemusíte bát, nechám si to pro sebe. Jsem ráda že jsem vás potkala, a doufám, že všechno zvládnete." Pak se podívala na dračici a oslovila ji: "Víš, že možná jsi to nejhezčí v tomhle městě?"

Dívka se pousmála a sklonila se k Safírové a podrbala jí pod bradou. Poté zas vstala a zahleděla se na Chisato. "Spořádá toho doopravdy hodně. Hlavně ránu a poté večer. Hold ještě roste. Myslím si, že až vyroste bude si lovit sama. Nebo aspoň v to doufám, protože krmit dospělou dračici by se mi doopravdy nechtělo," dívka se zasmála a podívala se na Tárrae, která na ní vyplázla jazyk a vycenila zuby. Když se na ní ovšem podívala Chis, otočila se zas k ní a vycenila opět zuby. Ovšem tentokrát v dračím úsměvu. "Já jsem to nejhezčí tady v tom městě. Nikdo nemá tak hezké a lesklé šupiny jako já!" Řekla pyšně a postavila se na všechny čtyři. Ocas přitom vzpřímila a na okamžik roztáhla svá křídla, které ovšem po chvíli vrátila zpět k tělu. "Jaké je to tam venku?" Optala se dračí slečna Hnědovlásky.

Chis se zasmála Tárraemu předvádění. "Myslíš venku, jako tady ve městě? Špinavé, přecpané a v létě je tu většinou nedýchatelno. Ale jsou tu i některá pěkná místa. Třeba Čarostrom, slyšela jsi o něm?" zeptala se dračice. "Mě by zase zajímalo, jaké je to mimo město. Nebyla jsem pryč od doby, co jsme sem přišla." promluvila znovu a trochu se zasnila, vzpomínajíc na svůj odchod z domova. Tehdy, když poprvé přišla do velkého města, přišlo jí to tu jako ráj. No jo, tehdy. Znovu pohlédla na Haery. "Říkala jsi, že až navštívíš rodiče, vrátíte se do lesů. Pak už se asi neuvidíme, ale nepochybuji, že o vás ještě uslyším. Pokud to není moc vlezlé, co teď hodláš dělat?"

Tárrae nahnula hlavičku na stranu a zadívala se na Hnědovlásku. "Ano myslím, venku jako ve městě," odvětila dračice a zívla. Byla poměrně unavená i když není ještě ani čas na oběd a ona byla jen dole. "O tom Čarostromě jsem něco málo slyšela od Hae, ovšem ta v něj nevěřím" odvětila ještě dračice a poté přešla k posteli na kterou se vydrápala. Lehla si u polštáře a zavřela oči. Po chvíli usnula.
Dívka se usmála při pohledu na spící safírovou slečnu a poté se obrátila k Chisato. "Určitě se poté ještě uvidíme. Jen chci počkat až Tárrae trochu vyroste, aby se dokázala sama bránit, protože jí sama neubráním," odvětila dívka a pousmála se. "Teď? Ani nevím, ale asi budu zde, v pokoji. Nemůžu totiž odejít bez ní, kdyby se vzbudila a já bych tady nebyla, zbláznila by se," dodala ještě a obrátila se ke dveřím. "Pokud budeš mít zítra čas, mohli by jsme se projít třeba po lese. Tárrae by se aspoň vyblbla. Teď už bych jí, ale nechala spát," řekla ještě dívka a došla ke dveřím, které otevřela. Rozloučila se s dívkou, a poté počkala až odejde. Nakonec dveře opět zavřela a lehla si ke své dračici na postel.

Chis se dívala na spící dračici a poslouchala Haeřina slova. Když dívka domluvila, Chisato se zvedla a usmála se na ni. "Doufám, že se uvidíme. Jo, to chápu. Vypadá to, že na tobě docela visí." zasmála se a přešla k otevřeným dveřím. "Dobře, tak se zítra uvidíme, třeba u snídaně." řekla ještě a rozloučila se s Haery. Poprosila ji také, ať za ní pozdraví Tárrae, a pak z pokoje odešla a vrátila se znovu do výčepu, kde se posadila do rohu a objednala si další medovinu. Zatím co zpracovávala ranní události, přemýšlela, kde sehnat peníze na zaplacení pokoje a jídla.
Když dopila svůj nápoj, zvedla se a vyšla z hostince ven.

>>Uličky

Plavovláska se probudila brzy ráno. Divila se, že jí neprobudila Tárrae s tím, že má hlad. Safírová totiž ještě pořád spala. Hae se bála, ale vstát z postele, protože věděla, že by se Tárrae vzbudila. ta totiž byla ke své Jezdkyni úplně přitisknutá přičemž ocásek měla omotaný o kolo její jedné ruky. Dívka se při pohledu na svou malou dračici musela usmát. Byla doopravdy nádherná.
Haery se nakonec, ale rozhodla vstát. Byla totiž dohodnutá s Chis, že se dneska projdou spolu po městě. Tedy i Tárrae se k nim měla přidat. Dívka nechtěla, aby na ní Hnědovláska čekala kdyby už náhodou byla dole i když o tom pochybovala. Jen málokterý člověk vstane tak brzy ráno jako ona a Tárrae.
Dívka to tedy více nenatahovala a posadila se. Ocáskem opatrně obmotala z ruky a pousmála se. Safírová ještě pořád spala. Tiše se zvedla z postele a převlékla se do čisté tuniky a kalhot. Rozhodla se jít dolů na snídani a poté se vrátit pro maličkou safírovou dračici. Plavovláska otevřela dveře a vykročila z nich. "Ty jsi mě tady chtěla nechat?" Zeptala se dosti ublíženě Tárrae když si všimla mizející Jezdkyně. Ta se rychle otočila a vrátila se zpět k posteli. "Ale to víš, že ne. Myslela jsem, že ještě spíš, broučku. Půjdeme se nasnídat, ne?" Dračice přikývla a seskočila z postele. Protáhla se a pokračovala k otevřeným dveřím. "A abych nezapomněla, mám tě pozdravovat od Chis," řekla ještě dívka než sešli dolů po schodech. Tárrae se schovala pod jeden ze stolů, aby nebyla vidět a dívka se posadila na židli. Když k ní přišla Lily, objednala si ovesnou kaši, nějaké pšeničné placky, hrnek teplého mléka s medem a pár vdolků. Lily se divila, že si objednává tolik jídla, ale odešla s její objednávkou pryč. Brzy jí zas jídlo přinesla a vše položila na stůl. Haery počkala až se dívka vzdálí a i hned pod stůl strčila misku s ovesnou kaší, která minule strašně chutnala Safírové.

>>Uličky

Chis trochu udýchaně vrazila dovnitř. Rozhlédla se po lokále a očima hledala Haery, dokud nezahlédla její plavé vlasy u jednoho ze stolů. Vyčerpaně se usmála a vyrazila k ní a pod stolem neviditelné dračici. "Dobré ráno," pozdravila a posadila se naproti dívce. Za malou chvilku k ní přišla Lily a zeptala se, jestli si také něco objedná. Poručila si tedy ovesnou kaši s chlebem a medovinou, jak už se stalo jejím zvykem a když se dívka vrátila zaplatila za pokoj i jídlo penězi toho cizince, co ho včera potkala. Alespoň o tohle už si nemusím dělat starosti, pomyslela si. Protáhla se, zívla a podívala se na Haery. "Takže, co podnikneme?" zeptala se, a pustila se do jídla.

Tárrae snědla celou misku ovesné kaše, dvě pšeničné placky a tři vdolky. Pro Haery tedy zbyli jen dvě pšeničné placky a jeden vdolek. Vše do sebe brzy naházela přičemž nezapomněla upíjet i mléko s medem.
Kde se vzala tu se vzala u jejich stolu najednou seděla Chisato. Plavovláska si jí všimla teprve když se usadila na proti ní. Hold byla zase zamyšlená. "I tobě přeji dobré ráno," prohodila Plavovláska s menším úsměvem na tváři. Safírová dívku pozdravila menším šťouchnutím do nohy. Když se dívka co podniknou, dívka se zamyslela. Ještě nad tím vůbec nepřemýšlela takže jí to bylo docela fuk. "Já bych se ráda podívala do města, chci vidět jak to tam vypadá," pronesla z ničeho nic dračice z pod stolu. Haery se pousmála. Klidně by se po městě ráda zas prošla jenže jak schovat malou safírovou kupu šupin? To dívka nevěděla. Nakonec se rozhodla, že počká na vyjádření Chis.

Chis sebou trochu trhla, když dračice promluvila. Věděla sice, že tam pod stolem je, ale tak nějak si nemohla pomoct. Dívka se zamyslela nad Tárraeiným návrhem. Venku takhle z rána ještě moc lidí nebylo, navíc právě na náměstí probíhaly trhy, jak si všimla, když šla k hostinci. Pokud někdo v takhle brzo a v tomhle vedru vyrazil ven, nejspíš zamířil tam, než se náměstí zaplní lidmi. Všechno ostatní se dá přece zařídit později. Chisato se pousmála. Možná že by to šlo. "No, jestli se nebojíš, že tě někdo může zmerčit, myslím že lepší den sis nemohla vybrat," řekla dívka směrem k dračici. Napila se z poháru, snědla poslední lžíci své kaše a čekala, jestli Haery nebude proti. "Myslím, že když se budeme držet menších uliček blíž k okraji města, nikdo by si Tárrae nevšiml. Koneckonců, nikdo si jí nevšímá ani když se prochází nejnavštěvovanějším hostince ve městě," dodala ještě, unaveně si opřela ruce o stůl a založila si tvář do dlaní. Hlavně neusni, napomenula se v hlavě.

Chisato souhlasila nad procházkou po městě. Dívka tam sice dlouho nebyla, ale nebyla si tak jistá tím co dělají lidé v Avalonu. Někteří se totiž mohli dívat na zem a i třeba nějací žebráci by Tárrae mohli vidět a poté jen kvůli penězům to říci králi, že se zde vyskytuje safíroví drak. A to doopravdy dívka nechtěla. Tedy zatím nechtěla. "Tak dobrá. Vyrazíme do města," rozhodla se dívka nakonec s menším úsměvem na rtech. I Safírová byla šťastná, že se konečně podívá do města. Haery zaplatila za svou snídani a podívala se na Hnědovlásku. Ta vypadala dosti unaveně. "Nechce se ti spát, Chis? Procházku klidně můžeme odložit na zítra," prohodila Plavovláska směrem k Chisato. Nechtěla totiž, aby se dívka někde uprostřed procházky sklátila k zemi kvůli nedostatku spánku. Mohla si jít klidně lehnout, vždyť měli dostatek času. Jezdkyně ještě nehodlala opustit město. Na to bylo ještě příliš brzy. Takže pokud dívka byla unavená, rozhodla se Plavovláska, že procházku odloží na další den.

"Ne, jsem v pořádku," zabručela Chis. Sama nevěděla proč, prostě si nechtěla připustit, že by prošvihla procházku s opravdovým drakem. Chovala se trochu dětinsky, a věděla o tom, což bylo nejhorší. Chisato se postavila, jenže pak se nějakým jí neznámým způsobem ocitla zase na zemi. Posadila se a rukou si přejela po zátilku, kde jí nepříjemně brnělo. To jsem právě spadla? dumala Chis, vyšplhala zase na nohy a podívala se na Haery. "Dobře, pokud to nevadí, asi bychom to měli odložit. Omlouvám se, měla jsem něco na práci a vůbec jsem dnes nespala..." pronesla zklamaně. Podívala se na Tárrae. "Doufám, že se na mě nebudeš zlobit. Co kdyby jsme si spolu město prohlédly zítra?" pokusila se o úsměv. Rozloučila se s Haery a dračicí a odebrala se do svého pokoje. Praštila sebou do peřin a okamžitě usnula.

Hnědovláska si stoupla, ale hned byla na zemi. Dívka se musela ušklíbmout. Tak v pořádku jo? Pousmála se. Když Chis spadla na zem, musela si všimnout safírovích očích, které jí přímo sledovali. Tárrae ocáskem kývala ze strany na stranu a sledovala Chisato jako by jí dívka najednou měla něco udělat. "Samozřejmě, že to nevadí. Každý si musí někdy odpočinout," mrkla na dívku a zazubila se. Od Safírové, ale ucítila šťouchnutí do nohy. Té se to moc nelíbilo, protože se těšila, že se půjde projít. Nechtěla další den trávit v hostinci, co se, ale dalo dělat. Jezdkyně i Hnědovláska se rozhodli, že to nechají na další den. Dračice si pro sebe něco zamumlala. Jistě, že se zlobila, ale co pak za to ta Hnědovláska mohla? Vždyť ona také byla unavená a musela chodit často spát i když poslední dobou spala už málo. Nakonec si povzdechla a rozloučila se s Chisato stejně jako to udělala její druhá-duše.

V Kaaree to vřelo. Co si to jen dovoluje, říkat mi co mám a nemám dělat?! Malá, racionální část jejího já chrlila argumenty, až se v nich dívka ztrácela. Ostatně je klidně možné, že měl Tyaral pravdu. Proč by lidé zůstávali pod nadvládou tyrana? Vždyť působili... spokojeně.
Věci nemusí být takové, jaké se zdají, proběhla hlavou Kaaree vzpomínka na matčina moudra, a pak také na větu, kterou slýchávala v kolonii celý život: To město je prokleté!
Rodiče utekli kvůli ničemu? To tedy určitě ne!
Rozzlobena vešla do dveří a rozhlédla se po kytičkami provoněném hostinci. Působil celkem útulně. Sedla si na rozvrzanou židli, natočenou tak, aby z ní bylo vidět ke dveřím.
Nečekala dlouho, brzy přichvátala pohledná modrooká blondýnka asi v Kaarenině věku. Zdvořile se na n usmála a příjemným, melodickým hlasem se optala: "Přejete si něco?"
Samozřejmě, že ano, proč bych tu jinak seděla? "Ano. Co nabízíte?" Co by dělala, kdybych řekla, že si nic nepřeju? "Různé druhy masa, zeleniny, ovoce, k pití alkohol nebo mléko..."
Kaarea naklonila hlavu na stranu, a mlsně si olízla rty, čímž vyvolala na tváři druhé dívky úsměv. "Králíka. S brambory, není-li to moc drahé. A mléko s medem. Teplé." "Hned to bude," zazněla odpověď, a číšnice byla ta tam.
Netrvalo dlouho, a dívka vmanévrovala ke stolu spolu s tácem plným králíka a pečených brambor, v další ruce nesla sklenku s mlékem a medem, které příjemně hřálo. "Budete si přát ještě něco?" Ne. "Ano. Mohla bych se u vás ubytovat?" "Jistěže. Jen zavolám otce. Mezitím se najezte."
Jídlo chutnalo výtečně, příjemně ji hřálo, a zahánělo vztek. Zvláště mléko je dobré na uklidnění. Teď už mohla jen doufat, že pokoje budou aspoň trochu tak dobré.

Dívka upíjela mléko s medem a sem tam pohladila safírovou šupinovou hlavu, kterou občas vystrčila Tárrae z pod stolu. Haery si dívka co vešla do hostince nevšimla, ale šupinatá potvůrka co sledovala všechny z pod stolu ano, a proto když té dívce přinesla Lily její objednávku. "Ona si objednala králíka.. Já ho chci taky!" Vykřikla Safírová zpod stolu a bylo jí dosti jedno, že jí všichni uslyší, protože to zakřičela na celí hostinec. Dívce to, ale jedno nebylo, mohla se totiž Tárrae prozradit. Všichni lidé teď totiž koukali k jejim stolu což dívce vadilo. Nejspíše si všichni museli myslet, že to křičela Haery. I hned k jejímu stolu přispěchala Lily zda si tedy toho králíka dá nebo ne. Plavovláska protočila oči v sloup a řekla, že si ho nedá, že ona to nekřičela a tak Lily zas odběhla pryč. Tárrae nespokojeně začala mávat ocáskem ze strany na stranu. Pokud se k nim ještě někdo pořád díval(všichni už se otočila zas zpět), mohli si všimnou šupinatého ocásku, který se občas vynořil z pod stolu. Teprve když jí tiše okřikla Hae, aby to přestala dělat, ocásek jako by najednou zmizel pryč pod stolem.

Zrovna žmoulala v puse horký brambor, a litovala, že se ho pokusila spolknout celý, a to naráz, když tu uslyšela křik: "Ona si objednala králíka... Já ho chci taky!" Trhla sebou, jako by znovu pocítila kopnutí do žeber od svého hnědáka. Rychle se otočila ke zdroji zvuku, a to, co uviděla, ji uklidnilo.
Štíhlá, blonďatá žena, skoro dívka, asi v Kaareině věku, s pěknýma, šedomodrýma očima nevypadala rozzuřeně, a tudíž snad nebyla pro tuto chvíli nebezpečná. Možná si už trochu přihnula, kdo ví.
Užuž by se dál spokojeně věnovala jídlu a čekání na hospodského, ale právě v té chvíli se číšnice ujišťovala, jestli má ukřičené zákaznici toho králíka přeci jen donést. A to odmítnutí znělo... nějak divně. Ano, lidé mají při křiku nepatrně změněný hlas, ale tohle bylo divné. Neobvyklé. Protože ta žena určitě nekřičela. Muselo se jednat o někoho jiného - jenže tam nikdo jiný nebyl.
Kaarea měla při lovu spousty a spousty příležitostí rozeznávat podle hlasů počet kořisti. Nutno dodat, že to nešlo snadno, a trvalo bezmála šest let, než se to naučila.
Sklonila hlavu ke zbytkům králíka, ale do úst vkládala už jen brambory, sem tam si usrkla mléka, a přitom koutkem oka sledovala stůl, jenž byl ještě před pár údery srdce středem pozornosti. Klouzala pohledem po jeho spodní části. Ten, kdo se nespokojeně ozval, mohl být pod ním. Jedině pod ním. Nebo je ta bloncka břichomluvec.
Najednou se tam dole něco... mihlo. Připomínalo to pohyb ještěrky - rychlý, mrštný, sotva postřehnutelný. Kaarea překvapeně zamrkala. Vypadalo to skoro jako... ocas. Přísahala by, že byl psí, ovšem odkdy se psí ocasy takhle lesknou? A znovu. Rychlý pohyb.
Dívka potřásla hlavou. Tady se rozhodně nudit nebude, půjde-li všechno podobně, jako dnes.
Rozhlédla se, netrpělivě, ale hostinský pořád nikde. No, zeptáním nic nezkazí. Přinejhorším se nechá pokousat nějakým vzteklým psiskem.
Nerozhodně, váhavě vstala, přičemž do rukou popadla skrovné zbytky své večeře, z níž většina pocházela právě z králíka. Tiše došla až ke stolu, kde uviděla pohyb, ale z takového směru, aby byla už od začátku jasně viditelná. Nechtěla, aby se opakovalo dění ve stáji.
Tázavě pohlédla k jediné sedící osobě, a s drobným, přátelským úsměvem se ozvala: "Mohu si přisednout?" Jestliže dostala souhlas, sedla si, a majetnicky se uvelebila, načež si svůj náklad pěkně výrazně rozestavila kolem sebe.
S laškovným úsměvem vzhlédla, a pronesla: "Mimochodem, jmenuji se Kaarea." Vzala kousek králíka, a máchla jím, aby upoutala pozornost své společnice. Vůně masa se rozlila všude kolem.
"Dáte si králíka?"

Alric dnes ráno zmizel z hradu tak hbitě jak jen dovedl. Ještě že s Rhíasem byla po ránu kloudná řeč a tak se s ním dohodl že počká. Dráčkovi věřil ale i tak předtím zkontroloval celou novou komnatu, kterou jim král že své velkorysosti přidělil. Krom malého okénka s dvojito okenicí nejdříve ze skla a pak z hutného dřeva, nemohl dráček nikudy utéct a i okýnko bylo se západkou nepřekonatelnou překážkou. Za odměnu donesl Alric dráčeti kus telecí plece, která zmizla dřív než Alric donesl z hradní kuchyně svou kaši a škopek vody, načež musel otráveně odejít neboť byla spořádana i jeho snídaně.
Nakonec strávil celé dopoledne bloumánim po městě, tiše a nevlezle se vyptávajíc, podplácejíc za drobné rady a opět bloudíc ve spleti uliček Avalonu. S myšlenkou že je Rhías v bezpečí jeho komnaty, nařídil dále služebnictvu aby dráčkovi splnila vše co bude v možnostech královských a spíše Alricových. Po nějakém čase navíc navštívil i Avalonský kostel a poděkoval Hospodinovi za zázrak, jebz pro něj udělal a pomodlil se i za posmrtný klid své rodiny a děda. Když pak odprostěn od všech tíživých myšlenek vyšel ven, mohl se opět věnovat hledání onoho mága. Po tom chození však dostal žízeň a hlad a tak na svůj vzhled až nezvykle lehce oděn vešel do hostince U zlatého bažanta. Otevřel dveře, opírající se o hrušku katzbalgeru a letmo se rozhlédl po hostinci. Usadil se k jednomu stolu mimo a prost všeho spěchu počkal na zdejší obsluhu. Poručill si pak zebirka a pořádný zejdlicek piva a pšeničné placky. Nikam tudíž nespěchal a tak se oddal myšlenkám při zavrenych očích. Zda li se Rhías má dobře? Snad se mu nic nestálo, najim se porozhlédnu se a s tím šaškováním skončím. Řekl si v myslí a poděkoval za donesený žejdliček piva a konečně se napil. Po celém dní měl novopečený jezdec a kapitán žízeň a stále jej čekala nějaká práce. Polkl tedy zlatavý mok a nadechl se a pohodlně se usadil. Teprve tehdy se rozhlédl po hostinci zda li někoho neuvidí.

Dívka dopila mléko s medem, a proto mávla na Lily, aby přišla k ní. Chtěla si objednat něco dalšího. "Takže jste si to nakonec s tím králíkem rozmyslela?" Optala se jí Lily když k ní přišla. Plavovláska protočila oči v sloup. To se mě snad pokaždé bude ptát na toho králíka? Ptala se dívka sama sebe a litovala, že se nerozhodla jít do města s Tárrae sama. Sice tam muselo být hodně lidí, ale dívce by se nestal takovíto trapas. A ke všemu za všechno mohla Safírová. "Ne nerozmyslela. Chtěla bych si objednat odvar z bylinek," odvětila dívka, probodávajíc Lily pohledem. Snad už pochopila, že žádného králíka nechtěla a že to ona nekřičela. Vždyť už to musela poznat jen podle hlasu. Vždyť ona mluví úplně jinak než její druhá-dračí-duše. Pokud si toho Lily nevšimla, musela být velmi divná. Každý by si toho všiml. Tedy v to dívka alespoň doufala. Přeci zde nechtěla být za blázna. Zvláště když se sem jednou chtěla vrátit na trvalo. Nepotřebovala, aby si na ní lidé na ulici ukazovali a přitom si šeptali: "To je ta dívka co si mluví sama pro sebe," nebo něco podobného. To doopravdy nechtěla.
Lily mírně nespokojeně, že si nakonec dívka králíka neobjednala, odešla splnit její objednávku. U židle u které dívka seděla se vynořila šupinatá hlavička a smutně se podívala na svou Jezdkyni. "Když, ale já toho králíka tolik chtěla," promluvila k ní dračice smutným hláskem. Plavovláska nad tím jen pokrčila rameny a neodbytnou dračí hlavu zastrčila zpět pod stůl. Doufala, že aspoň další den to vyjde stou procházkou. Nechtěla, aby jí Tárrae celí den provokovala.
Brzy se Haery dočkala svého odvaru z bylin. Poděkovala a zaplatila za vše co si tady dala. Hodlala se totiž vrátit do svého pokoje až si v klidu vypije svůj odvar.
Teď hodlala sedět tiše a upíjet ze svého odvaru, jenže se kousek od ní zvedla nějaká dívka a namířila si to i se zbytkem jídla k jejímu stolu což dívku mírně překvapilo, ale znát to na sobě rozhodně nedávala. "Ale jistě, posaďte se," Plavovláska ukázala na volnou židli a počkala až se dívka usadí. Ta se jí následně představila. "Haery," řekla dívka prostě a pousmála se.
Hae se mírně zděsila když zjistila, že právě tato dívka si objednala králíka, který ho jí následně nabídla. "N.." "Ano dám si a moc ráda," dívka už chtěla odmítnout. Dokonce hýbala rty, ale něco jakoby mluvila za ni. Ve stejnou chvíli totiž promluvila i Safírová takže to znělo jakoby mluvila Haery. Ta se mírně začervenala a zakroutila hlavou. "Ne nedám si," řekla nakonec přísně jakoby někoho kárala. V tu chvíli někdo, ale vešel do hostince a Plavovláska v něm i hned poznala Alrica, který je doprovázel na výpravě. Bože, prosím Tě ať si mě nevšimne, mluvila dívka ve své mysli. Přitom se mírně přikrčila, protože se rozhodla schovat za Kaareu, která seděla před ní.

Čekala co se po její nabídce stane. Čekala, zda-li se ozve nebo objeví někdo další. A dočkala se. Asi. Přísahala by, že slyšela nadšenou odezvu - že si to něco králíka dá. Rádo.
Haery to rychle zamluvila, a pak se přikrčila. Normálně by Kaarea pátrala, proč se lidi v její společnosti chovají tak, jak se chovají. Nebo-li proč se nevysvětlitelně krčí. Ale tohle nebyla normální situace.
Proto se jen naklonila přes stůl a tiše, studeně se ozvala, obočí lehce povytažené. "Obávám se, Haery, že se něco schovává pod vaším stolem. Možná nějaký člověk. Neměla bych to ověřit?"

Černooká se k ní nahnula a promluvila. Haery se ušklíbla. Další kdo chtěl zjišťovat co je to pod stolem, ale dívka neměl v plánu to prozrazovat. Tedy ne teď když se zde nacházel Alric, který byl s nimi na výpravě. Dívka se vlastně divila, proč je nehledali i když ona i Garin museli ujít pěkný kus cesty poté co odešli od tábora. Pochybovala o tom, že je vůbec začali hledat když tam přišli a zjistili, že tam není. A co teprve chudák strážný, který je měl hlídat? Jak ten vlastně dopadl? Dívce to občas vrtalo hlavou co se s ním stalo. Přeci jen, nechal utéct vězně a ke všemu s právě narozeným drakem. Král musel mít určitě vztek. Tedy pokud se vůbec dozvěděl, že se Smaragd vylíhl. Teď jí spíše trápilo, zda to králi Alric řekl nebo ne, protože pokud ano, byla v nebezpečí pokud si jí všiml. Určitě jí vezme ke králi, aby se dozvěděli co nejvíce od ní, ale ona byla rozhodnutá, že o úkrytu v horách nikomu nikdy neřekne. A to ani svým rodičům, kterým věřila. Co kdyby totiž přišli na to z jaké rodiny pochází? Určitě by potom vyslýchali její rodiče což neměla zapotřebí.
Teď se, ale musela nějak zbavit té otravné dívky. Alespoň do té doby dokud neodejde Alric. Jenže jak to udělat, aby si dračice nevšimla? To přeci jen tak nešlo. Hlavně protože se nemohla přeci sehnout, aby Safírovou sebrala ze země sehnula. To by i hned Kaarea věděla kde se Tárrae nachází a to doopravdy nepotřebovala, a proto se rozhodla pro následující. Safírová dračice se schovala za nohy své Jezdkyně, která je dala velmi hodně k sobě, tak aby dračice nebyla vidět, což se jim povedlo. Ani hlava, tělo, ocas ba dokonce ani jedna šupina nebyla vidět. Přeci jen pod stolem byla docela tma. "Klidně to prozkoumejte, nic tam není," odvětila Plavovláska a pousmála se. Kdyby se tedy dívka sklonila nic by doopravdy neviděla.