Stará strážní věž

Přistoupí k pytli dřepne si k němu a pomalu z něj vyndavá veškerý obsah.První věc co vyndá jsou všechny knihy, ty dá na jednu stranu následně vytáhne misky,pohárky, talíře ''Bral jsme všechno, tak se nedivte, když tak ať to ona prodá '' Koukne na Heary ''Ženy lépe prodávají'' Vytáhne konečně dvě stříbrné skřínky ''Tady mi dejte čas musím to '' Naznačí že chce odemykat,vytáhne sadu paklíčů a už se dává do zdolávání zámku, nadává u toho, jako vzteklý ''Nejít to divné zámky '' pronese když ani druhá nejde otevřít '' Nechápu to všechno umím otevřít,ale tohle nejde ! '' Pořádně se mračí na skřínku ''Jo přespím tady aspoň'' pronese naštvaně

Garin sledoval Elašana vyndavajícího z vaku věci, které nakradl. Knihy ho příliš nezajímaly, ne teď. Teď potřeboval hlavně něco, za co by mohl nakoupit zásoby a zaplatit lidem za jejich práci. Vypadalo to slibně. Něco určitě půjde prodat a co ne, to se využije tady, ve věži. Když však Elašan narazil na skříňku, která nešla otevřít, ačkoliv na ní vzal paklíče a v odemykání zámků byl nepochybně zkušený, Garin se lehce zamračil.
"Ukaž," pronesl k němu, načež si klekl ke skříňce a začal jí prsty zlehka ohmatávat, jako by hledal nějaký skrytý mechanismus, který by mu pomohl truhličku otevřít. Soustředěně přitom přemýšlel nad tím, jak zámek odemknout. Truhlice totiž vypadala poměrně nedobytně a dostávat se do ní násilím, to by mohlo být trochu komplikované.
"Použij kouzlo," pronesl Eölas nevzrušeně, téměř lhostejně, zvedl přední tlapu a začal si čistit dráp. Svá slova však nenasměroval k Elašanovi, ale ke Garinovi.

Dívka seděla u vyhaslého krbu se Safírovou. Obě dvě hleděli na Elašana, který zrovna vyndala z pytle všechen jeho obsah. Dívku i dračici zaujalo několik věcí a tím byli knihy, které dal muž na jednu hromadu. "Ty knihy bych neprodávala," řekla dívka rychle kdyby se náhodou Garin rozhodl, že by je chtěl prodat. Ráda totiž četla knihy nebo si je jen tak listovala. Byla to její oblíbená činnost jak ve Francii tak i tady, v Anglii.
Safírová se mezitím přemístila od krbu k hromadě knih, kterých si nikdo moc nevšímal. Nejprve je očichala a poté do jedné z nich strčila čumáčkem, takže jí shodila na zem. Když kniha dopadla na podlahu, dračice uskočila, protože se trochu lekla.
Plavovláska se musela usmát když viděla Safírovou jak očichává každou knihu zvlášť. Po chvíli vstala a došla k ní. Začala se knihami prohrabávat, protože jí zajímalo jaké všechny knihy zde jsou. Nakonec jednu vzala do rukou a i se Safírovou poodešla stranou. Dívka si sedle znovu ke krbu a safírová dračice jí vylezla do klína kde se usadila. Haery jí podrbala na hlavičce a poté otevřela knihu, kterou pořád držela. I když přes Safírovou moc dobře neviděla, protože ta jí hlavu strkala pořád pře obličeje, začala dívka číst. Četla potichu, ale tak, aby jí slyšela Safírová v klíně. Celou dobu se Plavovláska usmívala.

''ty také čarovat ? '' Vykulí oči ''já také'' Stejnak tam nikdo není, tak odhalí svou značku Garinovi a následně Heary ''No asi teda tady nějaký čas zůstat'' Poví na konec s malým úsměvem ''Ale vy mě naučit Anglicky číst,správně mluvit ano ?!'' Přejede po nich pohledem ''teď ale jít spát moc unavený'' Asi je dost unavený poněvač ho moc neláká co skrývala ona záhadná skřínka.Sebere popojde o kousek dál, kde si udělá provizorní nocleh, chvilku jen podřimuje ,ale pak to zalomí.

Dohra:

Garin se rozloučil s poslem, načež upřel poněkud odmítavý pohled na Eölase. "Vždyť přece neumím kouzlit," namítl, přičemž si byl naprosto jistý svými vlastními slovy. Vzápětí však jeho jistota zmizela, když pocítil zabrnění v dlani. Pohledem sklouzl ke své ruce a truhličce právě ve chvíli, aby spatřil, jak magické paprsky putují do zámku a vzápětí jej odemykají. V tu samou chvíli ucítil úbytek energie a vzápětí se dostavila nečekaná únava, díky níž musel překvapeně zamrkat. "Co to-?"
"Magie," odvětil Eölas, jako by se něco takového dělo každý den. Zřejmě ho to vůbec nepřekvapovalo. "Jsi přece Jezdec. Co jsi myslel? Že Jezdci jsou výjimeční pouze tím, že mají draky? Kdepak. Tím samozřejmě také, ale na výjimečnosti jim přidává fakt, že ovládají nejsilnější magii, jaká existuje. Každý se však musí učit, Garine, a ty musíš být opatrný. Magie bere kouzelníkovi energii a když se v kouzleš nevyznáš, může tě to zabít," pronesl drak, načež láskyplně zabroukal a otřel se Garinovi o nohy. Těžko říct, kde takové vědomosti sebral, každopádně je měl.
"Je toho na mě moc," zabrblal Garin zmateně, nechal truhličku truhličkou a zvedl se od ní s úmyslem jít spát. Měl pocit, že každou chvílí usne. Očima těknul k Elašanovi. "Jsi mág? No potěš koště," zahučel. Tohle na něj bylo vážně moc. Co se to, sakra, děje s celým světem? Dočista se zbláznil, nebo jsem cvok já? "Dobrou noc," hlesnul pak, čímž dal jasně najevo, že dalšími věcmi už se pro dnešek zabývat nehodlá. Odebral se na svoje provizorní lůžko, následován Eölasem, a jakmile na něj padnul, okamžitě usnul, ačkoliv mu hlavou vířily zmatené myšlenky a spousta otázek.

Další den:

Druhého dne se Garin probudil celý rozlámaný a měl pocit, že v noci skoro vůbec nespal. Posadil se na zemi a zamžoural kolem sebe. Eölas ještě spokojeně oddychoval a podřimoval, ale venku už bylo světlo.
Garin pomalu vstal a protáhl se, načež zamířil k vaku s posledními zásobami. Pro něj, Haery, Elašana a draky to bude stačil na večeři, možná ještě zítřejší snídani. Vzal si z vaku kus tvrdého sýra a oschlý chleba, protože nic lepšího už nezbylo, a posadil se na okenní rám, aby mohl zírat do krajiny a urovnávat si myšlenky, než se probudí ostatní.

Dohra:
Safírová usnula brzy poté co Plavovláska začala číst. Hlavičku položila na přední tlapy a ocásek obmotala o kolo svého tělíčka. I dívka brzy na to položila vedle sebe knihu, protože začínalo být pozdě a ona byla unavena. To co dokázal Garin už bohužel neviděla, protože už dávno byla v říši snů.

Dnešní den:
Dříve než Haery, se probudila zas Safírová, která chvíli ležela na jejím břiše, než se rozhodla slézt, protože jí ležení přestávalo bavit. Ladně seskočila a protáhla své tělíčko. Ne zapomněla na nic, ani na křídla. Poté spokojeně zabroukala a vydala se na jít něco čím by se zabavila. Dračice tedy vyšla z veliké haly a tak se dostala ven. Všude byli kaluže od toho jak večer pršelo. Safírová to pojala jako něco s čím by se mohla zabavit na hodně dlouho. Proto začala skákat z kaluže do kaluže, a proto byla brzy celá mokrá a i dosti špinavá, ale bylo vidět, že je jí je to zcela jedno. Nakonec i to jí přestalo bavit, a proto se rozhodla, že se vrátí na zpět do věže. Všimla si Garina, který seděl na okenním rámu a tak se vydala za ním, protože nikdo jiný nebyl ještě vzhůru. "Dobré ráno," řekla dračice i když mírně nejistě. Bylo vidět, že mluvení jí dělá ještě menší problémy.

Z pozorování okolní krajiny a přemýšlení ho vytrhl hlásek, nepochybně dračí, ne však Eölasův. Garin sklonil pohled a spatřil Safírovou, která se zřejmě probudila chvíli poté, co vstal on. "Dobré ráno, maličká," brouknul k ní s úsměvem, načež rozlomil svou snídani na dvě polovinu a jednu jí podal. Byl si jistý, že má takhle po ránu hlad. Nevěděl, co dalšího říct, protože Safírová zřejmě ještě nemluvila tolik, jako Eölas, a tak jí jen s úsměvem pozoroval.
Brzy se mu však do zorného pole připletla i hromádka smaragdových šupin. Eölas se protáhl jako kočka, prohnul hřbet s zeširoka zazíval, takže odhalil ostré bílé zoubky. "Pěkné ráno ve spolek," pronesl zvesela, načež upřel výřečný pohled na zbytek Garinovy snídaně. Mladík se pobaveně zašklebil, povzdechl si a druhou polovinu, co mu zbyla, podal Eölasovi. "Dobrou chuť," popřál oběma drakům, načež sledoval, jak se krmí. Především Eölas se tím moc nemazal a stačilo několik kousnutí a polklnutí a Garinova bývalá snídaně zmizela kdesi v dráčeti.

Chvilku brumlá ze spaní, různě se převalu poněvač jej něco vyrušilo z jeho klidného spánku.Usnul až ke konci noci, nějak nemohl usnout, kvůli přemýšlení.Překuli se na záda, nadzvedne svou hlavu a zaboří pod ní své ruce Pojedu domů, mi neříkej že v celé Arábii není žádný kouzelník, určitě v nějakých osadách budou.Stejnak je divné že Garin má také schopnosti.Koukne tam kde spal, teda kde jej viděl minulý den.Chvilku ještě lenoší, než vyleze z brlohu.Dojde ke Garynocvi, malinko jej provrtá pohledem než promluví Anglicky '' Příteli rád jsem tě poznal '' Nic víc neřekne otočí se na patě a vyjde ze Strážní věže.Usedne na svého koně se kterým cválá pryč, asi do přístavu nejbližšího.

Cvičili několik hodin. Několik hodin do sebe Garin nechal bušit dřevěným mečem a marně se snažil bránit Jakkarovým nadlidsky rychlým útokům. Párkrát se mu sice podařilo jeho ránu odrazit nebo dokonce zaútočit, ale mnohem více zásahů obdržel, nežli rozdal. Čím déle spolu zápolili, tím více Garinovi dřevěný meč v ruce těžkl. Měl sice síly dostatek, ale jeho ruka nebyla zvyklá na podobné aktivity, kde byla potřeba rychlost.
Pokaždé, když udělal nějakou hloupou chybu, ho Jakkar napomenul a vysvětlil mu, co dělá špatně, aby se ze svých chyb poučil. Nutno podotknout, že se Garin učil poměrně rychle - nikdy neudělal stejnou chybu dvakrát. Snažil se při boji používat i hlavu a předpovídat, kam příště Jakkar zaútočí, příliš se mu to ale nedařilo. Nedokázal se soustředit na to, kam vede svůj meč, a myslet přitom ještě několik chvil dopředu. Přízrak si však byl jistý, že to brzy dokáže.
Když se slunce objevilo přímo nad nimi a dalo tak najevo, že je poledne, Jakkar konečně spustil meč. Garin unaveně klopýtl vzad a ztěžka dopadl na zem, kde zůstal sedět jako pytel brambor. Meč mu vypadl z ruky. Dýchal zrychleně a pot z něj přímo tekl. S výrazem naprosto zničeného člověka vzhlédl k Jakkarovi, který se spokojeně usmíval. Mladík nechápal, co mu na tom všem přijde tak úsměvné. Připadal si, jako by měl každou chvíli umřít. Předtím by mu ale ještě odpadla ruka, tím si byl jistý.
"Vedl sis dobře, na začátečníka," pronesl po chvíli přízrak. "Učíš se rychle. Za pár týdnů z tebe bude dobrý šermíř, když na sobě zapracuješ. Teď si chvilku odpočiň, ale večer budeme pokračovat, ať chceš nebo ne. Vím, že máš mnohem více energie, než si teď myslíš." Jakkar se na chvilku odmlčel. Nevěděl, zda je moudré Garina nyní rozptylovat, ale nakonec nahlas pronesl to, co věděl už nějakou chvíli. "Do jeskyně za vodopádů dorazil nějaký zvědavec," zamumlal. "Myslím, že ho přivolalo to jantarově žluté vejce. Půjdu se tam podívat. Ty popadni dech a přijď tam, pokud se ti bude chtít." S těmito slovy se přízrak prostě a jednoduše rozplynul, aniž by mu Garin stačil cokoliv říct.
Smaragdové dráče právě kroužilo kdesi nad ním, a tak Garin na chvíli osaměl. Úlevně vydechl a rozplácl se na zemi jak široký, tak dlouhý. Bylo mu ukrutné horko. Nejraději by teď vypil celou Stříbrnou zátoku a zalezl někam do stínu. Jenže z toho, co pochytil z Jakkarových slov, usoudil, že se řady Dračích jezdců brzy rozšíří a on by měl být u toho. Nezbývalo mu tedy, než pomalu zmobilizovat poslední síly. Posadil se a zamžoural k nebi. Vysoko nad ním kroužil Smaragdový mudrc, jak ho přízrak nazval. "Eölasi! Poleť dolů!" zavolal.
Netrvalo dlouho a Eölas celkem ladně přistál na zemi kousek od Garina. Složil křídla k tělu, protáhl se jako kočka a upřel oči na svého Jezdce. "Už jste skončili?" zeptal se.
Garin se ušklíbl. "Ne tak docela," odvětil. "Jakkar chce večer ještě pokračovat. Nejsem si jistý, jestli to přežiju." To byla pravda - mladík teď začínal cítit každý sval v těle, dokonce i ty, o kterých nevěděl, že je má. "Volal jsem tě kvůli něčemu jinému. Asi se brzy vylíhne další vejce. Měli bychom zajít za vodopád," vysvětlil dráčeti a moc dobře si všiml nadšeného zablýsknutí v Eölasových očích.
"To je skvělé!" vyhrkl dráček. "Pojď, musíme tam jít!" Potěšeně zašvihal ocasem ze strany na stranu.
Garin se pobaveně uculil. "Jdi napřed. Já dorazím za chvilku. Musím se něčeho napít a dát se trochu dokupy."
Eölas spokojeně zabroukal, odrazil se od země a vzlétl. Jako střela vyrazil k vodopádům, zatímco Garin se pomalu zvedl ze země, oprášil se a zamířil do strážní věže.

>> Vodopády Inhér (Eölas a o chvíli později i Garin ^^)

Včera nešla spát, až tak s ní nový přírůstek lomcuje, jakmile dojde ke Strážnici tak jí si dovolí malou exkurzi zvenčí, očima. Není to nic moc, ale postavené je to hezky, jen by to chtělo nějakou údržbu.. neměla by to kritizovat, ona přeci bydlí někde v lese ve stanu. To je mnohem horší v porovnání s tímto honosným, luxusním sídlem, dokonce mají dveře! Dveře!! Ach bože..
Usadila se někde na kameni, zírá na věž. Drak jí po chvilce vystopuje s čumáčkem na zemi, když jí najde tak se s radostí rozeběhne přímo k ní, vetře se jí mezi nohy a začne se dožadovat dalšího drbání za jednou ze svých blánek. Amarena nemůže udělat nic jiného, než svolit. Brzy se Jantarový vskutku dostane svého několikavteřinového snu, je jako v sedmém nebi.. drbání! Týýjo. Oba čekají, až se jim dostane náležité pozornosti, Amarena umí jen .. střílet z luku a mlátit se, takže by jí troška teorie, nanejvýš praxe pomohla stát se normálním soupeřem.. člověk s palcátem v ruce bude určitě těžší soupeř nežli zvěř, kterou hned poté sní.
..
Dráčka to samozřejmě nezajímá, ten se jen nechává drbat.

Včerejší líhnutí jantarového dráčka se naštěstí protáhlo natolik, že Jakkar už nestihnul znovu trápit Garina bojem s dřevěnými meči, tudíž mladík neobdržel žádné další modřiny a podlitiny. Přesto však, když se brzy ráno probudil, měl pocit, že se nezvedne, aniž by mu neodpadla nějaká část těla. Celé tělo ho bolelo a jeho svaly naříkaly. Nakonec se však překonal a posadil se. Po chvíli vstal z tvrdého slamníku, nasnídal se a omyl se studenou vodou, aby se dostatečně probudil. Oblékl se do čistého oblečení a zapátral pohledem po Eölasovi. Smaragdový mudrc ještě spal. Včera dlouho do noci pozoroval hvězdy a nyní doháněl to, co v noci zameškal.
Po nějaké chvíli, když už se Garin cítil dostatečně probuzeně, se vypotácel ven z věže. Uvnitř totiž Amarenu, ani její spřízněnou dračí duši neviděl. Nyní je spatřil opodál, a tak se pomalu vydal k nim, přičemž jim kývnul hlavou na pozdrav. "Pěkné ráno," pozdravil s vlídným úsměvem ve tváři. "Jedla jsi něco? Ve věži jsou zásoby. A měla bys nakrmit i toho svého nezbedu. Malí draci mají skoro pořád hlad, měl by často jíst, aby rostl a sílil tak, jak má," pronesl a pohledem sklouznul k Jantarovému. Vzápětí se sehnul a podrbal ho na hlavičce.
Poté se však opět zadíval na Amarenu a vyslovil otázku, která ho už od večera svrběla na jazyku. "Už jsi se nějak rozhodla? Zůstaneš tu déle?" zeptal se. "Víš, obávám se, že během dne ti toho stihnu vysvětlit pramálo. Je toho hrozně moc, co bys měla vědět. A navíc - pokud zůstaneš, dostane se ti zázemí, jídla, místa, kde složit hlavu, aniž by ti jí v noci někdo useknul, a také výcviku od Jakkara. Pokud tu zůstaneš, budeš mít šanci připravit se na život Dračího jezdce. Pokud však odejdeš, budeš se s tím muset vypořádat sama a upřímně - pochybuju, že to vydržíš dlouho. Nebezpečí nemá podobu jen nepřátel, ale také nevědomosti. Ta by tě mohla zabít," vysvětlil a zadoufal, že se Amarena rozhodne zůstat. Chtěl rozšířit řady Dračích jezdců a jako základnu učinit tvrz, která se stavěla opodál. Když tu v horách přebýval pouze on, Haery a jejich draci, bylo to občas dost na nervy jdoucí, alespoň pro něj. A tak teď upřel tázavý pohled na Amarenu a čekal její odpověď. A doufal, že se rozhodla zůstat.

Noc jí zmohla, nadšení jí nezůstalo, oční víčka má těžká jako kameny a je jen krůček od toho spadnout na stranu a praštit se do hlavy, ovšem jí to nevadí, ona bude přeci jezdec. Chce spát. Rozhodne se postavit se na své nohy, chvíli se kolíbá sem a tam ale pak to srovná, i když se jí kolena stáčejí k sobě a ruce jsou otočené ven, stojí. Pak vyjde její učitel z věže. Kdo ví, co dělal tam uvnitř, každopádně si dopřál spánek. Možná by se mohla nasnídat, nebo se umýt.. I když výcvik nepočká, z její strany to bude asi pošetilé. Představovala si to vskutku jinak, myslela, že bude mlátit do figurín mečem. Pravděpodobně bude meditovat.. nebo něco na ten způsob
"Dobré ráno.." vyslovené ó se protáhne do zívání, Amarena si samozřejmě přikryje pusu a počká, až zívání odezní. Na jeho dotaz zavrtí hlavou, nejedla. Jantarový asi nejevil zájem o jídlo, i když by soustem nepohrdl.Jantarový se patrně nechal podrbat, dokonce se dožadoval přídavku, ale jestli ho dostal, nevadí.
"Zůstanu tady, jednoznačně, syn by mohl informovat mého druha o tom, že se stěhujeme sem... teda, pokud to nevadím nechceme zabírat místo a.. rozhodně ani nechci být na obtíž..jestli mě chápeš..chápete." Odpoví s úsměvem, podrbe se za uchem a zamžourá na Garina, spráskne ruce. "co výcvik, kdy začne?" Jeho poznámku o nepřežívání přeskočí, odpověděla na ní a nechce se tím dále zabývat. Jantarový otevře tlamičku a zoufalým pohledem se podívá na Amarenu, asi naznačuje tímhle gestem hlad, nebo tak něco, že by se u něj náhle projevil? Možná.Sergalka se rozhodne mu vyhovět, podívá se n a svého nynějšího nadřízeného. "Máte uvnitř nějaké maso? Můj.. ne, Jantarový chce patrně jíst." Oznámí, dráček jakoby rozuměl sklapne svou tlamičku a přikývne, rozeběhne se do věže a začne se v ní prohánět, jako by to mělo uspěchat jeho první jídlo

Garin mlčky vyslechl Amarenina slova a když skončila, musel se pousmát. Splnilo se, v co doufal. Sergalka tu zůstane, aby podstoupila výcvik a Garin doufal, že své rozhodnutí nebude v nejbližší době měnit. "Rozhodla ses moudře, na obtíž rozhodně nebudeš," pronesl s přikývnutím, načež se zadíval na Jantarového. Ten dráček měl nepochybně hlad.
"Pojď, ukážu ti, kde jsou zásoby masa a kde seženeš něco pro sebe," zamumlal poté a vydal se zpátky k věži. Hned v přízemí zahnul vlevo do jakéhosi malého kumbálku, který byl plný zásob a to jak pro draky, tak pro Jezdce. Štěstí bylo, že Eölas již začínal lovit a jeho hladový žaludek spíž příliš nezatěžoval. "Tady to je. Posluš si čímkoliv bude třeba. Je tu nějaké mléko a pokud bys chtěla čerstvou vodu, kousek pod věží vyvěrá na povrch krásně chladný pramen čisté vody," pronesl, načež se k Amareně otočil čelem. "Dnes by sis měla odpočinout, vypadáš unaveně, asi jsi toho moc nenaspala. Zjistím od Jakkara, co tě v nejbližších dnech čeká a dám ti vědět." Garin se na sergalku krátce zadíval a pak vylezl ven z kumbálu, aby nepřekážel. "Dobrou chuť," dodal poté a vydal se k Eölasovi, který nyní již zvedal hlavu, protahoval se a zíval na celé kolo. Garin mu s úsměvem popřál dobrého rána a dráček mu to zvesela oplatil. Zase o něco povyrostl. Vstal a protáhl se jako kočka. "Dnes bude pokračovat tvůj výcvik s Jakkarem?" zeptal se.
Garin pomalu přikývl a neodpustil si úšklebek. Zase další spousta modřin.

Amarena vlezla za svým svěřencem do věže, ten se mezitím unavil, tohle bylo vlastně poprvé, co se Sergalka podívala do strážní věže, zevnitř vypadá ještě zajímavěji, copak asi prožila? Jantarový se ihned vydal za Garinem, protože podle jeho logiky ho vedl někam, kde bude papání. Amarena se samozřejmě vydala za ním, taky by mohla něco zakousnout, jen něco miniaturního, aby nevadila.
Jakmile se Jantarová dvojice objeví v kumbálku, tak se dráček začne neskonale radovat a zavrtá se do hromady pytlů s moukou, jeden rozerve za účelem postavení si doupěte. Amarena se mezitím posadila někde do rohu na židli a vybírala pohledem svou snídani.
"A to ten výcvik nezačne hned? Myslela jsem, že mě budeš učit ty..?" Odpoví otázkou, asi se rozhodla pro jablko, to by jí mohlo chutnat.. jen je líná si tam dojít. Nakonec se ale přemůže a zvedne se, sundá z poličky červený plod a očmuchá ho. Zajímavé. Zakousne se do něj a ruku, kterou drží jablko si přitiskne k tělu. Druhou rukou jí zase podepře loket.
V téhle pozici se nějak zasní a začne přemýšlet, co by mohlo být náplní života dračího jezdce.. pravděpodobně jí už nikdo nebude chtít zabít. Nebo naopak, všichni si budou přát její smrt.
Hříšné myšlenky, měla by na ně zapomenout.
"Děkuji" broukne a polkne sousto, ukousne z jablka a začne sledovat Jantarového, teď ovšem bílého od mouky

Garin se protáhl a nechal Eölase, aby se probudil a rozmyslel si, co bude dnes podnikat. Zmínil se o tom, že si patrně poletí ulovit nějakého zajíce nebo horského sviště. Garin na jeho slova souhlasně pokýval hlavou a pak ho zase nechal být. Přešel zpět k Amareně a na její slova zavrtěl hlavou. "Já tě učit nebudu, sám skoro nic nevím a neumím. Mého výcviku se chopil Jakkar a toho tvého se zřejmě brzy chytí též," odvětil, aby vysvětlil stávající situaci. "Jestli chceš vidět, jak probíhá výcvik s mečem, přijď za chvíli ven. Třeba se i sledováním něco přiučíš. A Jakkar ti k výcviku jistě něco řekne a odpoví ti na tvoje otázky, když jich nebude moc a budou smysluplné." S těmito slovy kývnul Amareně na rozloučenou a vyšel ze strážní věže.
Mezitím Eölas popošel k novopečené jezdecké dvojici. "Pěkné ráno," brouknul k nim, pohledem je oba přelétl a následně čumákem zlehka přátelsky drcnul do Jantarového. Víc neříkal a vylezl ven z věže. Na volném prostranství popoběhl, odrazil se od země a vzlétl. Párkrát zakroužil nad věží a následně zmizel kdesi za skalní výběžky, u houší, kde bylo plno zajíců.
Na Garina venku již čekal Jakkar a jakmile mladý Jezdec vyšel na světlo světa, hodil mu přízrak důvěrně známý dřevěný meč. Mladík si neodpustil úšklebek a podivil se, jak mu meč rychle ztěžkl v ruce. Měl ruku unavenou a nebyl si jistý, zda se dnes vůbec dokáže alespoň bránit.
"Tak do toho, Garine, ukaž, co ses včera naučil!" vyzval jej přízrak a vrhnul se na něj. Garin to čekal, a tak mu nedělalo problém rychle se vzpamatovat a ránu odvrátit. Uslyšel Jakkarovo spokojené zabručení a to mu dodalo odhodláníí a vrhnul se na něj. Sám se divil tomu, že se jeho tělo zmátořily a bolavé svaly přestaly bolet.

"Ne? .. Myslela jsem, že budeš.. nevadí.." pronese celkem zklamaně ke Garinovi, né že by na tom měla nějak extra lpít, ale Jakkara skoro nezná, jen se domnívá, jak se bude chovat a podobně. Je to snad normální, že má strach z neznáma, ne? Garina zná přeci jen o něco lépe. Jablko v ní brzy celé zmizí a jediné, co po něm zůstane je ohryzek, ten si Amarena bude muset nechat, dokud nenajde nějakou jámu na odpadky. Jantarový se mezitím očistil, alespoň z části, od mouky. Jakmile se vyhrál tak se začal zajímat o papání, začal čmuchat okolo poliček s jídlem a vyhlédl si jakési opracované kuřecí maso, nebo jinou drůbež. Jelikož na svou vysněnou snídani nedosáhl tlapkou, musel požádat kvíknutím svou jezdkyni o podání. Ta se samozřejmě usvolila, podrbala hodujícího po hlavě a podala mu ono kuřátko. Krmení začalo.
Sergalka, teď konečně najedená, si všimla přicházejícího Smaragda. Pozdravila ho vřelým kývnutím hlavy, kdežto Jantarový se po drcnutí po dračím usmál a vydal ze sebe jakýsi pazvuk plný štěstí.
Dráče brzy dojí své první jídlo a oblízne se, pak vzhlédne ke své opatrovnici, jako kdyby jí chtěl říct, že by chtěl jít ven.
Nic naplat, jde se tedy. Jantarový doslova vyběhne ven, kdežto jeho jezdkyně pouhapouze vykráčí. A nestane se nic zajímavějšího, než to, že se oboum naskytne pohled na Jakkara a Garina, Amarena se zprvu trošku lekne, přecijen vidí ducha poprvé. Ovšem není to takový pocit, jako kdyby jí měl ublížit. Je to spíš jen takové zneklidnění, nic vážného.
Jantarový se ovšem nebojí, culí se na svět, včetně přízraka, jako kdyby tam nebyl, pravděpodobně ho důvěrně zná. To bude asi tím, že u něj byl celou dobu, co byl ve vejci. Jezdkyně složí ruce na hrudi a začne se dívat, mlčí a sleduje souboj.

Garin byl tak zaměstnán soubojem, že si ani nevšiml přicházející Amareny a jejího dračího partnera. Právě na něj útočil Jakkar, a tak si ani nemohl dopřát porozhlédnutí kolem. Od včerejška se již naučil, že sledovat, co kde létá, se nevyplácí. Při boji je důležité ani na chvilku nespouštět protivníka z očí. Právě z jeho očí se totiž dalo vyčíst, jaký bude jeho příští tah. Garin to brzy pochopil, ale ve čtení z Jakkarových očí se nevyznal, proto se mu přízrakovy výpady příliš nedařilo odhadnout předem. Vedl si však dobře, o tom nebyl pochyb. Jeden jeho útok však Jakkar odvrátil příliš rychle a využil mladíkova zmatení k protiútoku. To Garin nezvládl - klopýtl a ztratil rovnováhu, takže skončil v prachu na zadku, meč se mu však podařilo neupustit. Už už by se na Jakkara vrhnul s novým zápalem pro útok, ale duch ho zarazil pozvednutou dlaní a podíval se stranou, přímo na Amarenu. Garin pomalu sledoval dráhu jeho pohledu a teprve poté mu došlo, že tu nejsou sami. Zhluboka oddychoval a pot mu stékal po čele. Cítil se jako ve chřtánu pekla, protože slunce neúprosně pálilo a na prostranství před věží nerostly žádné stromy, které by poskytovaly vytoužený stín.

Jakkar přešel - respektive přeplul - blíže k Amareně a jejímu dráčeti. "Vítej mezi Jezdci, Amareno," brouknul k ní dunivým hlasem a přívětivě se pousmál. "Mé jméno už jsi jistě zjistila - jsem Jakkar, jakýsi patron řádu Jezdců. V následujících dnech povedu tvůj výcvik. Dnes však již začínat nebudeme, a tak svůj volný čas využij k prozkoumání okolí a soužití se svou drahou dračí duší. A nebo se můžeš zkusit přiučit šermu tím, že nás budeš pozorovat," pronesl k sergalce vlídně a dokonce se zdvořile uklonil. Poté se vrátil před Garina, který se mezitím stihnul postavit na nohy a chytit dech. Souboj začal nanovo, bylo však poznat, že na slunci a s tak silným protivníkem ztrácí mladý vůdce Dračích jezdců energii přespříliš rychle.

Tiše celé představení pozorovala, nechtěla do něj nijak zasahovat, rušit ho a tak podobně. Se zatajeným dechem sleduje onen souboj, samozřejmě jí vyvstane otázka, zda-li by to samé dokázal i Hvarn.. je to voják.. nějaký výcvik asi má. Radši nebude spekulovat. Měla by se spíš učit, ona umí jen vystřelit šíp tak, aby měla pravděpodobnost kolem šedesáti pěti procent, že se trefí.
V tu chvíli jí došlo, že až bude její výcvik u konce, možná to bude umět s mečem tak, jako Jakkar.. nebo alespoň z části tak dobře. Nemlže si odpustit menší úsměv. Jantarový souboj sleduje s patrně menším zájmem, asi je na to moc malý. Jakmile Garin spadl tak se trošičku lekne, ona bude jistojistě padat mnohem frekventovaněji. Jakmile se na ní podíval tak mu ukázala gesto, jenž naznačovalo, že si vedl velmi dobře.

Pak se začal pohybovat Jakkar směrem k ní a Amarena ustrnula na místě, polkla slinu a narovnala se. Naštěstí se usmál, asi nic nezkazila. "Dobrý den..mistře." špitne skoro neslyšně, oči nespouští z těch jeho. Vyslechla jeho slova a na chvíli se zamyslela. No inu, asi se bude sžívat se svou polovičkou a zároveň bude sledovat šerm, exdelentní kombinace. "..a.. smím-li mít dotaz, nešlo by obojí?"zeptá se pro jistotu. "já jen, že bych mohla dělat oboje najednou..ušetřím drahocenný čas." Vysvětlí, Jantarový se začal zajímat o nohavici jejích kalhot. Asi se začíná nudit a dožaduje se pozornosti. Po chvilince urputného boje s látkou jí pustí a kvíkne směrem nahoru, ukazujíce své špičáky. Jezdkyně si toho nemohla nevšimnou, skloní se k němu a pohladí ho po hlavičce. "Copak by jsi chtěl? ...Proč mi to nechceš říct, tvůj bráška přeci mluví." řekne uklidňujícím tónem k té nešťastné, šupinaté duši. Začne ho znovu drbat, dnes už podruhé. Pak zvedne hlavu k přízraku. "Jak dlouho trvá, než se drak naučí mluvit?"

Zatímco bojovali a Jakkar na Garina stále neúprosně útočil, rozhodl se přízrak mezitím odpovídat Amareně. Zřejmě to mělo za účel aby Garina rozptýlil a ještě více zmátl, to se mu však nedařilo. Mladík brzy prokoukl jeho triky, alespoň ty jednodušší. "Samozřejmě, že by šlo obojí, otázkou však je, jak dlouho to Jantarového bude bavit," odvětil k sergalce a pobaveně se zachechtal, poté v rámci možností pokrčil rameny. "Každý drak začne mluvit jindy. Záleží na něm, kdy se rozhodne."
Garin se rozhodl využít šance, kdy se přízrak musel soustředit na to, co říká, a tvrdě zaútočil. A bylo to poprvé, kdy se mu podařilo Jakkara odzbrojit. Sice s obtížemi, ale podařilo se mu to. Překvapeně vydech - tohle očividně nečekal - a klopýtl vzad, aby si na chviličku odpočinul a nabral dech, který se mu zcela vytratil. "Výborně, Garine, výborně! Jen tak dál." Pochvala z úst samotného mistra, ač to byla ústa astrální, zněla opravdu skvěle, a Garin pocítil, jak se v něm dme pýcha. Kdyby to tak viděl Eölas, pomyslel si. "Zajdi se napít, pak budeme pokračovat," oznámil Jakkar a přeletěl blíže k Amareně, aby jí mohl lépe odpovídat, kdyby měla nějaké další otázky.
Garin přikývl a zamířil ke strážní věži. Jeho kroky byly těžké a chvílemi dost vratké, protože pocítil únavu a konečně si uvědomil, že ho opět bolí celé tělo. Poslední věc, po které toužil, bylo znovu vzít do ruky dřevěný meč a mlátit se s Jakkarem jako o život. Nedalo se však nic dělat. A navíc, čím víc času nad tréninkem stráví, tím rychleji projde výcvikem, tím si byl jistý.

Jantarový nechápavě ještě víc rozevřel tlamičku ve své zmatenosti, hrát si sám ho už pravděpodobně přestalo bavit, honění za ocáskem je přežitek, teď si chce každopádně hrát se svou jezdkyní.To ovšem Amarena nemůže vědět, když jí to naznačuje otevřenou papulou. Jezdkyně sebere ze země nějaký klacek a zamává jím Jantarovým před čumákem, pak ho hodí někam do dálky, dráček se za ním otočí, ale nechápe co má dělat, pak pohlédne na svou jezdkyni s výrazem "Ty si myslíš, že jsem pes?".
Není na tom nic k nepochopení a tak se mu samozřejmě Amarena omluví, tedy alespoň se o to pokusí.
Pak se zase začne věnovat Jakkarovi: "Já si myslím, že pokud zvolím správnou metodu, tak ho to bavit bude." Oznámí s úsměvem, má na mysli samozřejmě nějaké hraní si a podobně. Její pozornost opět zaujme šermířský souboj, pohodlně se usadí a začne jej sledovat. "Asi si budu muset pár dní počkat, jantarový asi nemá prozatím důvod..mluvit." řekne skleslým tónem, jiným jezdcům drak určitě takhle nemlčí, mluví, povídá si s nimi..

Garin právě odzbrojil svého učitele, Amarena se usměje, tohle nečekala, však by to taky ani nezvládla.. učeň odešel a tak měla příležitost se ptát dál. První co jí napadne, je, že by mu ukázala svou dlaň. "Prosím.. Eölas mi řekl, že každá runa je jiná a za něco jiného odpovídá. " Oznámí. "Ráda bych se zeptala.. mistře, za co odpovídá tahle?" Položí konečně svůj dotaz a popotáhne rukou k přízraku, aby jí dobře viděl. Sergalka očekává něco na způsob runy síly, statečnosti a podobných bláhových věcí. I když výsledek bude určitě jiný. Jantarový se mezitím bavil škrábáním o kamennou stěnu věže. Asi chce mít své drápky pěkně ostré, aby si mohl brzy něco ulovit. Jeho jezdkyně ho po chvíli začne sledovat, je opravdu houževnatý, co se týče broušení jeho budoucích .. zbraní?

Byl den. Viktor se probudil v trochu vyšší trávě pod stromem, kde byl v tom parnu příjemný stín. Z lehu přešel do sedu, opřel se o kmen stromu a mohutně zívl. Promnul si oči a rozhlédl se. Nikdo okolo tu nebyl a kousek od něj byla vidět věž. Vstal, protáhl se a šel tam v domnění, že tam bude Amarena a její menší svěře.. tedy její spřízněná duše. Když k věži asi po sedmi minutách chůze došel, uviděl nejprve dráčka, jak si nejspíše brousí drápky o zeď věže a když sklouzl pohledem kousek od věže, spatřil Amarenu a jakéhosi ducha. Trochu ho zamrazilo v zádech, když se mu poskytl pohled na ducha. Amarena je teď přeci co včera z vysvětlování vychápal je dračí jezdkyní a neví, jestli smí za nimi. I přeci si dodal odvahy a šel za nimi. "Ahoj mami." Pronesl k Amareně, když k nim přišel a pohlédl na ducha. "Dobrý den přeji, pane." Nechtěl přeci přijít jen tak bez pozdravu jako nějaký nafoukaný nevychovanec, to by bylo neslušné. Podíval se znova na Amarenu a optal se: "Mami? Můžu si s tebou v soukromí o něčem popovídat?" Kývl hlavou naznak, aby šla za ním a šel kousek směrem do věže.

Garin odešel do věže, kde byl navzdory vedru panujícím venku celkem chládek. Zašel k měchům s vodou, na chvíli se usadil na chladnou zem a pil jako houba. Připadalo mu téměř nelidské, jakou měl žízeň a byl rád, že mu dal Jakkar chvilku na oddych. Nehodlal se zvedat, dokud ho přízrak nezavolá, a doufal, že jej Amarena alespoň na chvíli zaměstná svými otázkami.

Venku mezitím Jakkar upřel pohled na Amareninu dlaň, respektive na runu, která se jí tam vypálila. "To je runa perthro neboli runa odhalení," oznámil chytrolínsky. "Je to mocná runa, pokud její moc dokážeš správně využít. Pomáhá odhalit pasti, místa skrytá kouzly, tajné pasáže, a tak podobně. Krom toho ti ale pomůže rozeznat úmysly lidí i jiných tvorů, tudíž budeš moci snáze odhadnout jejich další kroky. Je to runa, která tě chrání. Silná a vzácná runa, o tom není pochyb," odvětil. "Každý Jezdec má jinou runu, celkem je jich šestnáct. Garin má kenaz - runu ohně a bojovnosti, Haery gebo, runu věštění." Když si Jakkar povšimnul Viktora, kývnul mu hlavou na pozdrav a mírně podezřívavě si jej prohlédl. Na nic se však neptal, nic nepodotýkal.

Pozorně poslouchá, takže ona má tedy Perthro.. zajímavá. Pokud to správně chápe, tak má věstavený alarm, nebo tak nějak. To se hodí.
Stáhne ruku zpátky k sobě a přejede po ní prstem, ještě to trošku bolí, ale to bude dobré. Nakonec se znovu podívá na Jakkara a usměje se. "Děkuji..kdo je ta .. Haery?" jakmile položí tento dotaz zrovna se vypotácí Viktor, Amareniny uši se probudí a otočí se za zdrojem hluku, následuje i její hlava. Zvedne ruku k pozdravu a ještě to podpoří úsměvem. Jantarový se mezitím odpojí od zdi a rozeběhne se k Viktorovi, začne bušit ocáskem do země, dožaduje se hraní. Nic jiného to být nemůže, soudě podle dobře známého výrazu. Jezdkyně mezitím vstane a rozloučí se s duchem, pomalým krokem se vydá k malému Sergalovi. "Copak by jsi rád?" jakmile se Viktor rozejde, tak ho samozřejmě následuje, spolu s Jantarovým přítelem. Hned po momentu, jak se dostane do věže, tak se opře ramenem o chladnou stěnu a začne naslouchat. Vcelku tuší, co bude předmětem, o němž chce Viktor mluvit. Chce se pravděpodobně zeptat na to.. používání slov "Mami" a "syn" .. nebo má na mysli něco jiného a tímhle se vůbec nezabývá. Neví.