Dům rodiny Ilo

Jeden z velmi honosných domů, který už na pohled prozrazuje, že patří bohatým lidem. Aby jste došli ke dveřím, musíte vyjít několik kamenných schůdků. Až vystoupáte na horu ke dveřím a zaklepete, otevře vám Lisa. Pokud vás pustí dovnitř naskytne se vám pohled na delší chodbu s několika dveřmi. Jedny dveře jsou vždy otevřené a to jsou ty, které vedou do salonku. Salónek je útulný pokoj do kterého se vejde hned několik lidí. V něm se nachází několik pohodlných křesel a židlí, které jsou do kruhu. Uprostřed tohoto kruhu je stolek na kterém se povětšinou nachází ranní noviny. Krom křesel a stolku se zde nachází menší knihovnička ve kterých je spousta knih a to naučných, ale jsou tam i ty s různými pohádkami a legendami. Jako poslední věc co je v salonku jsou dřevěné schody, které vedou na horu do dalšího patra.
Dole se nachází ještě útulná kuchyňka, ve které je normální vybavení. Pokud do kuchyňky půjdete padne vám pohled na dvě kuchtičky, které jsou od sebe k nerozeznání, protože to jsou dvojčata. Sophie a Rosalina vám připraví vše na co máte chuť.
Jako další pokoj se dole nachází jídelna. V ní se nachází dřevěný stůl s několika židlemi. Do jídelny chodí rodina Ilo jen na jídlo, jindy je tam neuvidíte.
Poslední dveře, které se nachází dole v domě vedou do sklepa. V něm se nachází spousta věcí. Mimoto slouží i jako spíš.
Pokud se ze salonku vydáte na horu po schodech, poskytne se vám pohled na další dlouhou chodbu ve které je zas několik dveří. Ty vedou do jednotlivých pokojů. Jeden patří rodičům Tyarala. V tom se nachází postel, dvě skříně a truhlice. Další vede do pokoje, který patří právě Tyaralovi. V pokoji se nachází postel, skříň, truhlice, stůl, židle a menší knihovna s několika knihami.
Na konci chodby jdou další schody. Ty vedou do pokojů služebnictva, které se velmi často pohybují po chodbách.

NPC postavy:
Lisa: Lisa je svobodná žena ve středních letech. Má hnědé rovné vlasy, které kontrastují s její poměrně bledou pletí. Navíc má zelené oči lemované černým obočím, díky tomu také vypadá na první pohled přísně. Pro rodinu Ilo pracuje více jak deset let. Takže by se dalo říci, že o jejich rodině toho ví poměrně dost. Nejvíce se zdržuje u dveří, které, pokud někdo zaklepá, otevře takže nikoho jiného než Lisu u dveří nespatříte. Pokud někoho z rodiny hledáte, řekne vám kde je máte hledat, pokud nebudou doma. Kdyby se tam náhodou zdržovali, i hned vám je zavolá.

Sophie a Rosalina: Dvě sestry, které si sou podobné jako vejce vejci, ale i přesto je jde rozeznat. Obě dvě jsou střední výšky a štíhlé postavy. Mají tmavší pleť, kterou zdědili po své matce. Dále po matce zdědili hnědé, kudrnaté vlasy, které jim sahají kousek pod ramena. Soph i Rousi mají jemně tvarovaný obličej kterému vévodí tmavě modré oči i když Sophie je má o něco světlejší než Rosalina. Z těchto očí srší radost a štěstí.Ústa jsou světle růžové a skoro pořád v menším úsměvu. Dalším rozdíl díky kterému poznáte kdo je kdo je, že Rosalina má na obličeji několik pih na rozdíl od své sestry, která na obličeji nemá ani jednu.
Dívky jde spatřit jen v kuchyni kde vám na požádání udělají co chcete k jídlu i pití. Pokud jedna z nich opustí kuchyni, je to doopravdy zázrak, který se nestává moc často.

S těmito NPC můžete volně hýbat a mluvit s nimi, pokud se budete nacházet přímo v domě, můžete si další NPC postavy vymyslet podle své vlastní fantasie.

Tyaral se protlačil náměstím k jednomu z menších stánků kde byli samé prsteny, řetízky, náramky a další kravinky na ozdobení. Plavovlasý se začal dívat na různé šperky přičemž přemýšlel co by se mohlo tak matce líbit. "Ááá zdravím," prohlásil podsaditý muž, který se najednou objevil vedle Tyara. "Budete si něco přát?" dodal ještě muž, který si Plavovlasého prohlížel. Sledoval ho jako by měl něco ukrást což se mladíkovi vůbec, ale vůbec nelíbilo. "Také zdravím.. No ano budu," mladík se zamyslel. Ještě vůbec nevěděl co by se matce mohlo líbit a tak nakonec zamyšleně ukázal na jeden z prstýnků s nějakým drahokamem. "Dobře jste si vybral pane," prohlásil muž. Počkal až mu Tyaral zaplatí a teprve poté mu prstýnek podal. Plavovlasý poděkoval, vzal si prsten a začal se tlačit na zpět k domu ve kterém bydlel.

<< Ulice
Mladík vystoupil po schodech na horu a otevřel dveře. V tu chvíli se tam objevila Lisa jako by někdo klepal na dveře. "Dobrý den pane Tyarale, tak už jdete domů?" No prostě Lisa. Plavovlasý se usmál a přikývl. "Tobě taky přeji dobrý den, Liso. No ano už jdu domů. Pokud mě bude někdo shánět budu v salonku," odvětil mladík hnědovlasé ženě a zamířil do salonku. Vzal si jednu knihu z knihovničky a poté se posadil do křesla. Pochyboval o tom, že ho vůbec někdo bude hledat, ale Lise to musel říci do předu, aby ho náhodou nehledala v celém domě. To by rozhodně neměl zapotřebí.

Mladík vysedával v salonku přičemž si celou dobu četl nějakou knihu. Jediné co ho rušilo při čtení byla Sophie a Rosalina, které slyšel až z kuchyňky sem. Hádali se co udělají k večeři a jak po chvíli zjistil, přidala se k nim i Lisa, která jak to vypadalo měla už hlad takže chtěla přípravu večeře nějak urychlit. Plavovlasému bylo vlastně jedno co k večeři bude, hlavně, že se jí dočká. Už se rozhodoval, že se k hádce připojí také, ale uslyšel zaťukání na dveře, a proto odložil knihu a vydal se k nim. Lisa ho, ale předhonila. Než došel na chodbu, stála už u dveří a bavila se s nějakým mladíkem. Tyar postával na chodbičce a sledoval je. O chvíli později už Lis dveře zavřela a namířila si to k němu. "Vaši rodiče, pane Tyarale, vzkázali po poslíčkovi, že už se vracejí a tak do dvou dnů by měli být zpátky, pokud se po cestě něco nestane," řekla rychle mladíkovi, ten jen přikývl a pousmál se. Rodiče se vraceli zpět, nic jiného si nemohl přát. Věděl, že pokud se zdrží více jak týden, bude s nimi muset jít do kostela a to se mu nechtělo. Doufal, že se z toho nějak vyvleče. Z kuchyně už se ozýval jen spokojený zpěv dvou kuchařek. To značilo, že se mezitím dohodli co bude k večeři.

Tyaral se už od časného rána převaloval v posteli. Bylo hrozné vedro, a to mu vadilo. Nakonec vstal s tím, že si dneska vyjde do lesa, protože tam by mohl být chlad. Rychle se oblékl do hnědých kamaší a bílé tuniky. Obul si černé boty a odešel ze svého pokoje, míříc po schodech dolů do salonku. Tam se jen rozhlédl, nikdo zde nebyl, ale Plavovlasý cítil vůni vdolků a pšeničných placek, která se táhla z kuchyňky. Takže snídaně je hotová, zamyslel se a zamířil do kuchyňky. "Dobré ráno," prohodil k dvojčatům a usmál se na ně. "Za chvíli vše doneseme do jídelny," prohodila Sophia, které zrovna neměla nic na práci. "To nemusíte, nasnídám se tady," prohodil Tyar a vzal si jeden vdolek, do kterého se i hned zakousl. Rosalina mu podala mléko s medem, které bylo studené, za což byl mladík velmi rád. Hovor mezi nimi vůbec nevázl, měli si o čem povídat. Hlavně Sophia a Rosalina, protože se začali hádat co bude k obědu a k večeři. Mladík se nad tím musel zasmát a nakonec jim pomohl vybrat. Mezitím v Plavovlasém zmizelo několik vdolků a pšeničných placek, přičemž upíjel studené mléko s medem. Teď už byl rozhodnutý, že vyrazí do lesů, ale ještě nevěděl kdy. Chtěl rozhodně jet, ale na koni což znamenalo vytrpět si déle v tom horku. Nakonec znovu upil z mléka a zakousl se do dalšího vdolku.

(U Zlatého bažanta)

Zmateně se rozhlížela kolem, oslepena slunečním svitem, a zanadávala. Příště bude vstávat za kuropění, aspoň se pak pobaví zmatenými pohledy svých hostitelů.
Netrvalo dlouho, a našla hledaný dům. Ona, se svými dosavadními zkušenostmi, ho hned nazvala "Palác". Udiveně vyvalila oči. Jestliže tam vážně Tyaral bydlí, možná se chystala si znepřátelit váženou osobu. Chvilku váhala, ale pak usoudila, že je jí to fuk, a trucovitě začala vydupávat kamenné schůdky.
Zaklepala, a očekávala, že vážený pán přijde osobně, a ona se pak vyhne dalším čtyřem stěnám.
Jak se pletla, to zjistila, až když jí otevřela přísně vzhlížející hnědovláska s pletí připomínající čerstvý sníh, neubránila se překvapenému povytažení obočí.
"Kdo jste a co tu chcete?" Dívka zaváhala, a nakonec zamítla vyhrožování dýkou, hlavně proto, že by mohla jak sebe, tak tu ženu neúmyslně poranit.
"Já... jdu za Tyaralem. Můžete mu říct, že přišla Kaarea." řekla, a nasadila milý tón, aniž by ji napadlo, co si z toho žena může vyvodit.
Ta jen kývla. "Zavolám ho. Pojďte, prosím, dál." "Ne, ne. Raději počkám venku," nasadila nevědomky výhružný tón. Jinak by ji tam možná žena táhla násilím. Ale i záblesk v oku návštěvnice ji mohl varovat. "Dobře, prosím, počkejte. Hned se vrátím," pravila žena a zabouchla jí dveře před nosem.
Dívka si povzdychla, posadila se na venkovní schůdky, bezmyšlenkovitě vytáhla dýku, a začala si s ní hrát. Teď si mohla jen pohazovat, ale zlepšovala se ve všech činnostech s ní.
Čekala, co bude, tedy bude-li vůbec něco.

Mladík stál celou dobu v kuchyňce a dojídal poslední vdolek, který mu byl podán. Dále s dívkami rozmlouval a smál se s nimi. Když někdo zaklepal, na chvíli se zaposlouchal a když zjistil, že tam šla Lisa, opět se otočil k dívkám a dále s nimi vedl rozhovor. Ovšem netrvalo dlouho a do kuchyňky vešla hnědovlasá žena. "Ehm, pane? Přišla sem nějaká dívka, Kaarea. Čeká venku," prohodila Lisa a zabodla pohled na Plavovlasého jako by čekala co z něj vyleze. Ten jen přikývl, dopil mléko a vydal se pryž z kuchyňky.
Brzy se objevil u dveří, které následně otevřel a pohled mu padl na sedící dívku hrající si s dýkou. Teď jen doufal, že se nezapletl s nějakou zlodějkou či vražedkyní. "Přeji dobré ráno," prohodil k dívce a pousmál se. "Nechcete jít dál?" Zeptal se jí ještě. Pokud dívka svolila, vešli oba dva dovnitř a zamířili do salonku. Mladík se následně počkal až si sedne dívka do jednoho z křesel a poté se také posadil. Teprve potom se jí optal co od něho potřebuje.
Pokud dívka chtěla zůstat raději venku, zůstali tedy venku. Tyar se dívky zeptal co potřebuje, přičemž se rozhlédl kolem. Venku bylo dosti nedýchatelno, a proto už se těšil až si vyjede na koni do lesů. Tam bude určitě příjemně.

Napadlo ji, koho by si odchytila, kdyby Tyaral nepřišel. Možná Haery, ale ta byla divná. Divná, anebo možná šílená.
Zrovna se pokusila dýku přimět stát samou špicí čepele na svém ukazováku, a možná by se tenhle kousek i povedl, kdyby sebou necukla, jakmile uslyšela kroky z druhé strany dveří. Věděla, kdo to je, a tak si klidně začala zkoušet úchopy její milované zbraně, zatím co dávala bedlivý pozor na to, co se děje uvnitř.
Dveře se otevřely, a tam opravdu stál dobrodinec ze včerejška. "Dobré ráno," kývla, a prudce vstala. Byl vysoký, a ona by se cítila špatně, kdyby před ním měla ještě sedět, a obdivovat tak jeho lýtka, s trochou štěstí kolena.
Na otázku prudce zavrtěla hlavou. "Ne. Vyřídíme to rychle. Doufám." Poslední slovo dodala tiše a pohladila přitom ostří své dýky. Pro uklidnění. Nebyla vrah. Tedy, jak se to vezme.
Suše se usmála, a schovala zbraň. Mohl na ni z pocitu ohrožení zaútočit. Pak by musela použít dýku. A možná by ho pak nechtěně zabila.
Založila si nyní prázdné ruce na prsou, a nervózně přešlápla. "Dřív jsem se živila lovem. Myslím tím lovem zvířat, a sem tam nějaké maličké příšerky." Pokrčila rameny.
"Pár jich na Severu prostě je. Ale to je teď nepodstatné. Já akorát potřebuju vědět, jestli tady není proti zákonu chodit ven, lovit, a maso a kožešiny pak prodávat... Třeba do hostince. Protože nic jinýho neumím. A o městech nevím prakticky nic."
Podívala se mu do nevinných, nebesky modrých očí, a pár tepů srdce se ptala sama sebe, jestli mu nějak nekřivdí. Pocítila vinu, kterou ovšem brzy nahradilo napjaté očekávání jeho odpovědi.
Vysypala toho o sobě hodně, a začínala si to uvědomovat. No, bude mu muset věřit.

Dívka odmítla jít dovnitř, a proto Tyar za sebou zavřel dveře. Na větu, že to vyřeší rychle, jen přikývl a mírně se pousmál. Nic jiného si totiž ani nepřál. Už chtěl totiž být v lese takže i on chtěl vyřešit co nejdříve to, co Kaareu tížilo na srdci.
Plavovlasý začal dívku poslouchat. Tak proto sem přišla? Zamyslel se mladík a zahleděl se na ní. "Lov? Na něco takového bych vás netipoval," prohodil když dívka domluvila a opět se zamyslel. On nikdy nelovil, a proto nevěděl přesně zda se v lesích lovit může nebo ne. Ale kde by lidé brali kožešiny a maso kdyby nechodili lovit do lesů? "No kdyby zde někdo nelovil zvěř ve zdejším lese, neměli bychom kožešiny a maso, a proto soudím, že v okolí města můžete lovit jak je libo," prohodil zamyšleně. "Kdyby to, ale přeci jen nebylo povolené a někdo by vás přitom chytl, můžete jim říci, že to já jsem vám řekl, že tam lovit můžete," dodal ještě. Nechtěl totiž, aby se dívka dostala kvůli němu do nějakých malérů. "No a kdyby vám to s tou vaší prací nevyšlo, můžu vám něco doporučit. Ve stájích by určitě ocenili také nějakou výpomoc. Nedivil bych se kdyby potřebovali někoho v hradu. A nebo můžete jít sem, u nás se také najde spousta práce, a neplatíme málo," pousměje se a také se dívce podívá do očí. Poté pohled sklopí do země. "Je to vše, co jste ode mne potřebovala?" Optá se jí ještě a opět se usměje.

Dělala, že se zaobírá čímkoli, jen ne tím, co jí mladík říkal, ale poslouchala velmi pečlivě. Hned první věta ji urazila, ale rozhodla se, že pro jednou si může vztek přenechat na jindy, ale i tak se zamračila.
Zbytek zněl už lépe, i tak ji párkrát ovládla zlost. Co si ten panáček myslí?!
Pravda ale byla, že se jí snažil pomoci, a tak se rozhodla udělat i ona něco pro něj. Ovládnout se. Ale jedna z posledních vět v ní vyvolala nezadržitelný smích, který sice odplavil všechen vztek a uraženou hrdost, zato byl nezkrotitelný.
Smála se, ještě když se jí ptal, zda-li potřebuje něco dalšího. Nemohla si dovolit, aby se urazil. Zatím ne. Proto mu škytavým hlasem zdělila něco, čeho už si sám mohl všimnout.
"Já... já ve stájích! A co bych tam měla dělat? Děsit koně? Cožpak jste si nevšiml, jak na mě reagovalo vaše zvíře? Vždyť mám problém se k těm zatraceným býložravcům vůbec přiblížit..." Znovu se zasmála, ale pak se rozhodla, že už toho bylo dost. Křeče v břiše jí napověděly, že má pravdu.
"Ale děkuju vám za nabídku. Třeba to vážně nevyjde." Odmlčela se, aby zkrotila náhlé veselí, pramenící z jeho zmínky o stájích.
Naklonila se k němu. "Dám vám dobrou radu. Nikdy, nikdy neříkejte někomu cizímu, kdo má u sebe zbraň, že jste od něj něco nečekali. Mohly by mu totiž ujet nervy, a to by se vám moc nelíbilo." Odtáhla se od něj, a schůdky seběhla pružně jako kočka. Přes rameno ještě křikla: "Nashle!", a byla ta tam.

(Les)

Dívka se zničeho nic rozesmála, a proto mladík pozvedl obočí. Vůbec nechápal proč se směje tomu co řekl. "No bylo to jen takové přátelské drbnutí. Tedy podle mne. Nijak zvláště jsem si nevšiml, že by vás koně nějak neměli rádi. A co by jste tam dělala? Pomáhala s koňmi, které by tam byli ustájené, odváděla by jste je ráno na pastvu a tak," odvětil. I když zvířata moc nemusel, koně měl rád. Sám občas vypomáhal ve stájích když bylo málo lidí.
"Budu vám přát ať vám to vyjde, pokud ne, práci jsem vám nabídl," mrkl na ní a pousmál se. Te už to bylo nejspíše vše co od něho dívka chtěla. Nebo aspoň tak to vypadalo.
"No nikdy nesmíte podceňovat člověka, kterého sotva znáte. Každý si může říkat co chce, je jen na něm co vyřkne z úst," odvětil s menším úšklebkem když se k němu naklonila. Neměl proč se jí bát, byla to dívka a je mu bylo jedno jak je silná, ale on se bránit umí. Měl dobrého učitele.
Kaarea se s ním následně rozloučila a on jí pozdrav oplatil. Poté se vydal do stájí pro svého koně a následně se vydal do lesa.
>>Les

<<Les
Plavovlasý se dostal od stájí k domu docela rychle. Čekal, že mu to bude trvat o hodně déle, a proto byl docela udivený když stanul před schody, které vedli ke dveřím. Ty vyšel raz dva, teď už stačilo dostat se dovnitř. Dveře rychle otevřel a rozhlédl se po chodbě. Nikde však neviděl Lisu a tak usoudil, že se šla na jíst. Dveře zavřel a namířil si to ke kuchyňce, aby dívkám řekl, že mu mohou jídlo donést do jídelny. Tak se i stalo. Tyar seděl za chvíli na židli a Rosalina mu položila na stůl jeho oběd. Tedy vývar s houskou, pečenou rybu s chlebem a k tomu medovinu.
Mladík do sebe všechno rychle naházel. Ne, že by někam spěchal, ale měl hlad, a proto chtěl mít všechno jídlo co nejrychleji v sobě. Odnesl prázdné nádobí do kuchyně a odešel do svého pokoje. Tam otevřel okno, aby se pokusil, alespoň trochu do pokoje v pustit vzduch, protože tam bylo nedejchatelno. Vzal si jednu knihu z knihovničky a uvelebil se na ustlané posteli. I hned se do knihy začetl.