Viktor Amalienn - malý sergal

Jméno: Viktor Amalienn

Věk: Viktor je v podstatě ještě dítě. Je mu pouze 13 let.

Povolání: V takto mladém věku žádné. Jedině sbírání lesních plodů v lese, ve kterém žije a sekání nějaké té souše na oheň. Jestli se to vůbec dá pokládat jako práce nutná pro přežití.

Jazyk: Pouze rodný jazyk – Angličtina.

Rodina a zázemí: S rodinou si malý Viktor do svých deseti let žil spokojeně. Jednoho dne byl však proměněn v Sergala a časem jeho rodina zemřela na chorobu a on odešel žít do lesa.

Popis: Dříve byl Viktor hodný a milý chlapec, snaživý jak se patří. Byl stejně velký, jako jeho matka, což v jiných rodinách nebývalo. Poté, co byl proměněn v Sergala, se jeho podoba velmi změnila.
Má světle hnědé oči, jeho uši jsou trochu delší a lehce špičaté. Srst na uších má zezadu sněhově bílou a okraje lemuje černá a jemná srst. Čumák má lehce špičatý a uvnitř tlamy má několik spousta těch ostrých a špičatých zubů s delším a trochu zašpičatěným jazykem na jeho konci. Na zátylku má černou srst a k jeho obličeji a od krku se svažuje k břichu zase do bílé. Záda a ramena jsou černě osrstěné a paže též. Jenom ruce jsou bílošedé a drápy černé. Od pasu dolů je černá srst a od kolenou mu začínají bílé podkolenky, které jsou až k chodidlům. Nosí na sobě tmavě starší hnědé látkové kalhoty a bílou košili. Bohužel sám neví, jaký druh sergala je nebo může být, i když by to chtěl zjistit. Jenže k tomu ještě neměl žádnou příležitost nebo možnost.
Povaha, zájmy: Milý, hodný, snaživý – jako býval dříve, když byl ještě člověkem. Pokud může, rád pomůže. Když má příležitost, snaží si najít nějaké nové přátele a kamarády. Rád se prochází po lese a naslouchá zpěvu ptáků.

Víra: Jako člověk chodil s rodiči do kostela. Když byl proměněn v Sergala, ostatní ho nechtěli pustit dovnitř, ale někteří mu i přes jeho podobu nadále věřili a chtěli, aby mohl dál chodit s nimi a modlit se v domě páně. Bohužel, co se dalo dělat? Viktor musel zůstávat doma sám, když nemohl mezi ostatní. Teprve později mu i ti ostatní začali věřit a vše začalo jako dřív. Až když zemřeli jeho rodiče na chorobu a on šel žít do lesa přestal chodit mezi lidi. Avšak nadále u něj nějaká malá víra zůstává, ale ne taková, jaká bývala kdysi.

Historie postavy: Viktor vyrůstal v maličké rodině – matkou a otcem. Otec pracoval v lese jako dřevorubec a matka si přivydělávala zašíváním malých dírek v oblečení.
         Malý Viktor chodil do lesa za svým otcem nebo zůstával doma se svojí matkou a pomáhal jí se šitím. Žil si do svých deseti let žil s rodiči dobře. Když se jednoho dne šel sám projít po lese a nasbírat si nějaké ty borůvky, narazil na nějaký starý dům, který ještě nikdy neviděl. Přišel k němu blíž a zkoumavě ho obešel. Teprve potom si dodal odvahy a zaklepal na dveře. Nikdo však neotevíral a tak vešel dovnitř. Všude bylo spousta různých věcí – stolek, okolo něj pár židlí a nějaký poklop v zemi. Zvědavě tedy poklop otevřel a sešel po schodech směrem dolů, do sklepa. Bylo tam všude plno baněk na poměrně velikém stole a na druhém menším stolku byly nějaké pytlíčky a lahvičky s různě barevnými tekutinami. Netušil, že vešel do laboratoře starého mága. Najednou se nahoře ozvalo vrznutí dveří a následně kroky po schodech dolů. Starý mág se rozlítil, co tu pohledává. Myslel si, že je to zlodějíček a tak ho navždy proměnil. Viktor upadl do bezvědomí a spadl bezvládně na zem. Když se probudil, byla již noc. Ležel v trávě, cítil se divně a bylo mu vedro. Vstal a všiml si příčiny velkého tepla – byl osrstěný! Poděšeně se podíval na svoje ruce a zjistil, že místo nich má drápaté tlapy. Zoufale jimi začal prohlížet své tělo, co mu ještě přibylo. Uši, ocas a divně prolomené nohy. S brekotem pospíchal rychle domů. Cestou potkal několik zděšených lidí. Když doběhl k domku, spěšně otevřel dveře a vešel dovnitř. Otec zrovna večeřel a matka zašívala děravou košili. Když uviděli svého syna, velmi se zděsili. Otec popadl svou sekeru na obranu a stoupl si před svou ženu. Viktor jim s pláčem začal vyprávět, co se mu stalo. Když skončil, matka upadla v žalostný pláč a otec zděšeně položil na starý stůl sekeru. Od té doby se Viktorovi život změnil… Spousta lidí mu nedůvěřovalo. Utíkali před ním jako před ďáblem. Jenom někteří v něm stále viděli milého chlapce. Jak šel čas a on byl už rok sergalem, tak mu lidé ji jeho kamarádi začali zase důvěřovat a vše začalo znova. Jeho navrácené štěstí však netrvalo dlouho. Jak už to tak bývá, nemoci nechodí po horách ale po lidech. V jeho jedenácti letech se jednoho dne stalo, že ve vesnici propukla neznámá choroba, která sklízela svou kosou smrti její obyvatele po desítkách. Bohužel i jeho matka a otec onemocněli a on je i přes svou snahu pomoci jim doprovodil na své poslední cestě. Po této tragické události odešel z domku žít do lesa, protože všechno mu připomínalo zemřelé rodiče. Vzal si s sebou pytel, do něj vzal několik potřebných věcí a odešel žít do lesa, kde nalezl nějakou menší jeskyni. Od té doby tam žije sám do dnes dva roky a živí se sbíráním lesních plodin a i přes své jiné schopnosti, které nabil se svou sergalí podobou neloví zvířata.

          Jenom málokdy narazí na nějakého člověka, ale jenom tiše je sleduje schovaný za stromem nebo v keři a smutně vzpomíná na to, když byl kdysi člověkem, i když si na svou sergalí podobu už zvykl.

Dovednosti:

Fyzické dovednosti:
Síla: 6/10
Lov: 0/10
Rychlost běhu: 7/10
Skrývání se v keřích a za stromy: 7/10
Šití: 3/10

Sociální dovednosti:
Důvěra v ostatní: 8/10
Dětinskost: 4/10
Rozum: 7/10
Křesťanství: 3/10

Magické dovednosti: Žádné

Inventář:
Pytel
Pokrývka
Křesadlo
Otcova sekera
Matčino šití (Pár jehel, několik válečků nití a náprstek, který si stejně nenasadí na prst pro jeho velikost).

Ahoj, karta je celkem hezká. V historii máš však zádrhel - smaž zmínky o škole. Nacházíme se v době středověku a škola jako taková neexistuje, maximálně nějací soukromí učitelé (kteří si za své učení berou nekřesťanské peníze) nebo kláštery.
A ve víře se ti pořád opakuje slovní spojení "do kostela", což přímo bije do očí xD Ale jinak je karta fajn, takže až upravíš tu školu, nemám nic proti přijetí.

Díky za upozornění. Už je to opravené.

V tom případě přijato! Vítej ve hře!

Mockrát děkuju.