Hostinec U Zlatého bažanta

Vezme za kliku a vejde dovnitř, jako první co se objeví v hostinci, jsou kapky,které kapají pomalu z kápě té dotyčné osoby.Ještě než vejde očistí si jakžtakž boty,které jsou až do oka bijící velké na jeho nohu.Zavře za sebou pomalu vejde do temného kouta hospody, kde usedne, kápi má stále nasazenou.Z pod kápi se snaží najít nějakého chudáčka,kterého by mohl později okrást,ale nedaří se mu to rozhodne se jí tedy stáhnout pomůže tomu oběma rukama. Hned je to lepší. Pomyslí si a už má hne lepší výhled tak si dál tipuje svou oběť

Po překvapivém vchodu do hostince,kde očekávala smrad se jí zhostila úleva,když zjistila že to tam nesmrdí po žádném kouři,ale po kytkách.Trochu nesouhlasně se zašklebila,ale nijak moc to nerozebírala,protože teď by byla vděční asi za jakoukoliv schovku před deštěm.Rozhodla se,že se i se svým krysím miláčkem usadí k jednomu stolu,které jsou v rohu. Pomalu tedy došla ke stolu, u kterého se posadila na židli a svlíkla si mokrý plášť,čím všem ukázala své nádherné šaty a především svou krásu,což tedy zrovna v hospodě nechtěla odhalovat.Ruka,ve kterou držela svého krysího miláčka už začínala být pro krysu nepohodlná,proto jí položila na stůl a začala se mu plně věnovat a něco mu povídala.

To by musel být slepí,aby si nevšiml takové ženy, lehce mu padla brada, taky aby to zamaskoval své očumování,opět si nasadí svou kápi.Bedlivě si jí prohlíží a až po důkladném průzkumu zjistí že žena rozmlouvá ke kryse, to jej celkem vykolejilo, takové ženy se většinou štít této zvěře, tak si začal podvědomě říkat, kdo by ta záhadná žena mohla být. Tak hezká ženská a má ráda krysu ? To není normální, v tom bude háček. Buď bude travička nebo něco podobného Čím víc jí pozoroval tím víc mu vrtala v hlavě co je to zač

Její rozmluva ke kryse bylo vychlubování sebe samotné a mluvení o tom jak je úžasná a další věci.Chvilku krysu nechala na stole,ale pak si jí položila na rameno a nechala krysu ať se jí zavrtá do vlasů.Krysa začala prozkoumávat okolí a nezapomněla ani strčit hlavu do jejího dekoltu,avšak když zjistila že tam není kudy prolézt,tak se zase vrátila k rameni a vlasů. Jelikož je Eve velmi pozorná,tak si nešlo nevšimnout toho divného muže,který na ní doslova civěl,ale pokoušela se ho ignorovat,protože na muže nebyla nikdy zrovna nejmilejší.Bylo jasné,že jeho pohled není jediný a jí to bylo příjemné i nepříjemné,proto pohodila svými vlasy a několikrát nevinně zamrkala.Bylo jasné že nevinnost jí vydrží jen do chvíle,než otevře pusu a nebo něco neudělá.

Kápi si asi nesundá, nechce dívku polekat svým zevláckým vzhledem.K ústům si přiloží ruku a odkašle si.Na pár minut neodlepí zrak od ní,aby si našel tu svou oběť.Do konce se zvedne, jako že si rovná plášť,ale ve skutečnosti rozšiřuje obzor ''Sakra tohle je týden na pytel'' zakleje arabsky.Nakonec se rozhodne odejít z hospody,sice venku panuje déšť,ale to je mu zřejmě jedno.Nohy za chůze plavou ve velkých botách,která nějaké mu člověku šlohl.U dveří nezahučí ani na shledanou a už je venku v tom nečase

Jak již sama zjistila, tak by zde musela strávit celý zbytek dne, než přestane pršet. Rozhodla se tedy vrátit zpět na místo,odkud přišla. Je si jistá tím,že Naslouchač nebude zrovna nadšen z jejího mazlíčka,ale ona nemá v plánu se své krysy vzdát. Rozhodla se tedy více zahalit do černého pláště.Jednou rukou si prohrábla vlasy a vstala ze židle.Svého krysího miláčka vzala do ruky a schovala pod plášť.Na hlavu si nasadila kapuci a a vydala se ke dveřím,které otevřela a s tichým zamumláním vyšla ven.

Vejde k Bažantovi s oním pytlem na zádech, pevně svírá cíp pytle,aby mu nebyl zcizen.Hned na začátku hledá onoho posla,který mu donesl zprávu.Pomalu jde po hospodou, nenápadně pokukuje po hostech v lokálu.Ke jen může být nebyla to přeci jen past ? Prolétne mu škeblí,když ne a najít posla rozhodne se usednou k nejopuštěnějšímu stolu co tam je.

Zcela všem slovům nerozuměl.tak se raději usmál '' Já jít s tebou''řekne nejprve anglicky,ale poté dodá míchaným jazykem ''Nevěřím ti nejsme tak blbej.sice neumím perfektně jazyk,ale nejsme blbej,Garinovi to předám osobně'' Poklepe si na hruť, poté rukou naznačí, že on a elašan, se pomalu vydají na cestu za ním.Možná udělá špatný tah, jelikož vytáhne dýku a opět jí schová.

Možná trochu něco pochytil, tak přitaká, dýku schová vezme lup na rameno a poodejde od stolu'' tak jdeme '' Houkne Anglicky, není ve své kůži,když má tolik čorky u sebe,co kdyby přišel nějaký strážník napívo.

>> Ulice, uličky, náměstí....

A on nějaký strážný napívo přišel. I když Elašan a posel nebyli těmi koho hledali, a to co hledali bylo jinde, a bylo to tekuté a lidem to pletlo hlavy. Vrazili do hospody jako banda hrdlořezů, avšak zastavili se se smíchem ve dveřích a rozhlédli se. Dobrý ráno! Pozdravil hrubým hlasem, načež pomohl druhému strážnému ve dveřích s dlouhou halapartnou. Alric k němu něco zamumlal, načež se rozešel k jednomu z prázdných stolů. Lapky si nevšiml a ani si jej všímat nehodlal, pokud by se něco nestalo místoto toho položil helmici na stůl a počkal na druhého strážného jmenem John, jenž opřel halapartnu o zeď jelikož byla dlouhá a nosit jí bylo na obtíž. Pak se Alric s úsměvem na tváři otočil na Erika a houkl. V hostinci bylo příjemně a vypadalo to tu skvěle a po náročném ránu se zde dal svlažit krk téměř čímkoliv. john se uvolil že dojde pro žejdlíčky piva, zatímco Alric vytáhl z jednoho z vaků na stole balíček karet a počal jej míchat. Jo obrázky uměl hrát, ale spíše než o peníze jen pro zábavu.... No tak jestli dnes propiju a prohraju celé jmění tak odejdu do kláštera.... Pomyslel si, načež karty položil v úhledném balíčku na stůl a rozhlédl se po hostinci. Úsměv z tváře mu však nespadl.[/b]

Posel překvapeně povytáhne obočí, patrně nečekal, že bude Elašan tak akční a bude hned chtít vyrazit na cestu. Dopije tedy zbytek toho, co má v korbelu, zaplatí a vstane. "Musíme dokoupit trochu zásob... A sehnat ti rychlého koně," zabrblá k Elašanovi, načež zamíří ke dveřím a po chvíli vyjde z hostince ven, na čerstvý vzduch.

>> Uličky

''Koně si nemůžu dovolit můžu'' Ohlédne se za sebe, pytel si dá před sebe, poté opět položí na rameno, zavře za sebou dveře a pokračuje v předešlé větě

---------------------------> Uličky

Alric zůstal v hospodě celé dopoledne a velkou část odpoledne. Krom vojáka se pak po službě dostavilo do hospody i více lidí ze stráže, jímž taky jak se říkalo padla a tak se mohla ta správná sranda konečně rozpoutat.. Karty lítaly a hra rychle plynula, stejně tak i několik piv a pečínka. Divem bylo že se Alric ani nikdo jiný neožral. Dvě piva přece chlapa neskolí a vojákům, kteří se baví vydrží i na celej den.. Po nějaké době, když už bylo celkem pozdě a karty jej přestaly bavit, se Alric zvedl a se smíchem se rozloučil se zbytkem tehle kumpanie, načež odešel zaplatit svou útratu za dobrý mok a část pečínky. Syt, pak zkontroloval meč a vyšel ven z hostince, kde stále bylo velice příjemně a otevřel dveře aby vyšel ven.

Chisato otevřela dveře a rozhlédla se. Hostinec vlastně nebylo až tak špatné místo, jak čekala, až na bandu hlasitě hulákajících strážných, kteří hráli u jednoho ze stolů karty. Chis celkem překvapeně zamrkala, když na ní hostinský zahulákal: "Dobrý den!" "Dobrej...", pozdravila a zamířila k výčepu, poptat se po noclehu. Hostinský si nechal zaplatit zbytkem peněz, co dostala za posledního lapku, a odkázal ji na dceru Lily, která ji ukázala schody vedoucí nahoru k pokojům. Chisato poděkovala a vydala se k nim. Ještě než vystoupila na první schod, ozvalo se však znovu zavrzání dveří. Ohlédla se, aby si prohlédla nově příchozího, ale nebyl to nikdo, koho by znala. Otočila se tedy a vystoupala po schodech do svého pokoje. Chtěla si odpočinout a cítila by se nesvá, vysedávat u piva s tolika strážnými za zády.

Bylo chvilku po poledni, když se Lucien objevil u dveří hostince, vztáhnul ruku ke klice a otevřel. Do nosu ho uhodil typický pach hostince, který tolik nesnášel. Považoval ho za místo ubohosti a neřestí, kde se scházejí povětšinou jen slaboši. Houfují se do skupinek jako vyděšené ovce, myslel si vždycky, když byl nucen do hostince zajít. Nikdy sem nechodil, když nemusel, a většinou sem zabloudil jen díky nějaké zakázce.
Jako nyní. Zavřel za sebou dveře a v nastalém šeru se rozhlédl kolem sebe. Schůzka byla domluvena na poledne, nevypadalo to ale, že by tu někdo byl. Cítil, jak po něm přejíždí pátravé pohledy štamgastů, a to byl dnes oděn v naprosto obyčejném, nenápadném oblečení - světlé tunice, kožených kalhotách a botách.
Usedl ke stolu v rohu a když k němu přišla obsluha, objednal si pouze chladný bylinkový odvar. Očima nepřestával těkat po lokále, aby mu neunikl jeho zákazník, kdyby náhodou přišel, nebo se vyloupnul ze stínů.

Chisato vyklouzla ze svého pokoje a seběhla po schodech do výčepu. Měla dobrou náladu. Z části proto, že byl tak pěkný den. A z části taky proto, že teď byl čas sehnat si práci.
Rozhlédla se kolem sebe a přemýšlela, kam by měla zamířit jako první. Existovalo totiž pár míst, kde se za pár drobných nebo malou službičku dalo zjistit, kdo a kdy se kam chystá, jaká banka to má spočítaný, nebo která rodina by si měla pořídit hlídacího psa. Jak tak dumala, rozhlédla se po hostech posedaných kolem stolů. Bylo pár hodin po poledni, takže bylo už pozdě na oběd, a brzo na to, aby se chlapi začali scházet "na jedno". Z těchto důvodů čítala klientela podniku pouze několik málo přítomných. V rohu místnosti seděl osamocený muž. Pár stolů od něj zbylí dva strážní, kterým ještě nezačala služba. A kousek dál jedla nějaká žena cosi zeleného.
Chisato nic z toho vlastně nezajímalo, a tak otevřela dveře a vyrazila na čerství vzduch.

>>Uličky

Phialae otevřela dveře do hostince a rozhlédla se. Protože venku je teplo má na sobě černé šaty s výstřihem a vysoké, černé, kožené boty. Nikoho zde nepoznala, a proto se vydala sednout si do jednoho z koutů, protože chtěla sedět o samotě, ne s někým. Nejvíce jí ovšem vadilo jak se na ní všichni muži dívali. Hned jak se usadila, přišel k ní hostinský, Erik zeptat se jí co si dá. Dívka chvíli přemýšlela než odpověděla, že si dá korbel medoviny, který jí byl hned na to přidělen. Černovláska upila ze svého korbelu a znovu se rozhlédla jako by někoho hledala, ale nemohla ho na jít.

O malou chvíli později, co do hostince vešla černovlasá dívka, s jizvou na tváři se v hostinci objevil muž vyšší postavy, který se i hned zamířil ke stolu kde dívka seděla. Ta hleděla někam před sebe, držíc korbel. Jak bylo poznat byla zamyšlená, ale tomu muž nevěnoval žádnou pozornost. "Omlouvám se, jestli jsi na mne musela čekat dlouho, Phialae," zamumlal když přišel ke stolu a stoupl si vedle židle, na které seděla. Černovláska se ušklíbla a odstrčila od sebe korbel ve kterém se před tím nacházela medovina. "Ani moc dlouho ne, Asure," odvětila dívka a vstala. Na stole nechala několik drobáků za medovinu a i s hnědovlasým mladíkem zamířila ke dveřím ze kterých hned na to vyšli oba dva a zamířili někam do ulic.
>> uličky

>> Uličky
Chisato vešla do výčepu a rozhlédla se po potemnělé místnosti. Nikdo tu nebyl, jen v rohu u jednoho stolu seděla při svíčce Lily a listovala nějakou knihou. Když Chis zavřela dveře, dívka vzhlédla a zatvářila se ustrašeně. Asi nebylo zvykem mít takhle pozdě nějaké hosty. A tak se Chisato jen nejistě usmála a vyběhla schody do svého pokoje. Zavřela za sebou dveře, posadila se na postel a zaposlouchala se, jestli ji někdo nesledoval. A jak tak seděl v tichu, vybavily se jí slova té černovlasé dívky. Chis ještě nikdy nikoho nezabila, ne že by někoho nezranila, ale zabít? Ne, to ne. Přesto... Možná si měla pravdu, neznámá... možná. Ulehla do postele a téměř okamžitě usnula.

<<Uličky(Asur)
Brzy po Chisato vzal za kliku i hnědovlasý mladík, který hned na to vstoupil do hostince. Poprosil Lily o nějaký volný pokoj, který i hned zaplatil. Přeci jen zde byl jen na jednu noc kvůli tomu, aby sledoval Chisato. Měl to za úkol od svého Mistra, a proto to chtěl udělat co nejpečlivěji. Ještě se zeptal Lily zda neví, který pokoj Hnědovláska má. Lily se chvíli vykrucovala, že to nesmí nikomu říci, ale nakonec mu to přeci jen řekla. Asur poděkoval a vyběhl potichu schody. Zamířil k pokoji, který mu Lily popsala a zastavil se u dveří. Chvíli poslouchal zda se ozve nějaký zvuk a když ne opatrně otevřel dveře. Když se ujistil, že tam doopravdy Chisato je a že spí dveře zas zavřel a opřel se o stěnu na proti dveřím na které upřel pohled. Věděl, že teď nesmí usnout.

Bylo brzo ráno, když do pokoje proniklo palčivé sluneční světlo. Chisato se zavrtěla a otevřela oči. Posadila se na posteli, přitáhla si nohy pod bradu a objala je rukama. V tom okamžiku na chodbě zavrzala podlaha a Chis polekaně vzhlédla. Pokud věděla, v hostinci nikdo jiný nepřespával. No jasný, možná bylo naivní myslet si, že se z toho včerejšího průšvihu tak snadno vyvlíknu... pomyslela si a s povzdechem zavřela oči. Může to být někdo od té černovlásky. Ale stejně tak to může být Erik nebo Lily. To ji trochu uklidnilo, a tak vstala z postele a vyšla z pokoje. Na chodbě nikdo nebyl. Seběhla tedy do výčepu a vyrazila ven z hostince.

>>Uličky

Hnědovlasý mladík celou noc proseděl u zdi a sledoval dveře pokoje ve kterém spala Chisato. Občas usnul, ale za chvíli se zas probudil. Také chodil kontrolovat zda Chis v pokoji stále je a jestli náhodou neutekla oknem či dveřmi když usnul.
Brzy ráno vstal a protáhl se. Párkrát přešel chodbu tam a zpět a nakonec se vrátil ke dveřím. Z pokoje uslyšel kroky přibližující se ke dveřím. Co teď? Ptal se sám sebe, ale nakonec se rozeběhl ke schodům, které hned seběhl a usadil se k prvnímu volnému stolu, který v lokále byl. Bylo jich zde ale už málo. Když Chisato sešla dolů a následně vyšla ze dveří, vstal a vydal se za ní. Chvíli jí sledoval, ale nakonec zabočil do jedné z uliček míříc za svým Mistrem.
>> Sídlo cechu Zlodějů