Křižovatka mrtvého muže

Takže tady je to místo...Zapřemýšlela a snažila se najít nějaké suchčí místo po té obří bouři. Snad ta tajemná osoba Raabe příjde brzy nehodlám tady čekat tak dlouho. Tohle pochmurné místo...najednou jí kousek nad hlavou proletěl odporný havran a usadil se na šibenici. Jeho plamené oči se koukaly směrem k ní jakoby ji chtěly dovést k napsrostému šílenctví.

Vyjde z městských bran zpátky do lesa, lépe řečeno domů. Je to nádherný pocit, znovu cítit trávu pod nohama, nikoliv ten chladný kámen, jenž si lidé tak moc zamilovali. Jakmile projde kolem prvního stromu, vztáhne k němu ruku a pohladí ho s nepatrným úšklebkem. Ovšem brzy ho opustí a jde dál, konkrétněji za nosem, nos jí ovšem vede divnou cestou, brzy před sebou uvidí onu šibenici a Sergala to polije studenou vodou, strachem a vším možným. Dokonce tam někdo sedí, zamračí se, že by jí tu čekal? Hloupost..
Překoná tedy svůj strach a přiblíží se k oprátce bez oběti, tiše se postaví vedle dřevěné stavbičky a ruce si založí za zády. Předpokládá, že si jí dívka před ní nevšimla. Obrátí své jantarové oči v sloup vstříc mokrému vzduchu.

"Ahoj těší mě moje jméno je Bety " zeširoka se usměje a podá jí malinkou ručku. " Docela nepříjemné prostředí co?" letmo jen tak něco nadhodí ,aby řeč nestála. Potom vezme malý opracovaný kamínek a hodí ho kamsi směrem k havranovi.! Kšáááá"
Poté se otočí opět směrem k ní. " Víš už jsem o tobě něco šlyšela... Lidé si šuškali ,že se chystáš někde za dobrodružstvím. " usměje se. "Máš už nějaký plán kam jít? Ráda bych šla s tebou aspon kousek jestli ti to nebude vadit ..."

Najednou odněkud uslyší rozmlvu. Snaží se soustředit na pohlaví a věk podle hlasu a nic moc nezjistí ,protože jsou ještě daleko." Hej slyšela si to?:" otočí se na ni a poslouchá dále. Takže mapa jo?..Hmmm to by mě zajímalo kde asi mají namířeno.. zapřemýšlí a sedne si na pařez.

Pohlédne na dívku opovážlivým pohledem, vycení na ní zuby a poskočí na místě, aby jí vylekala. Na tváři se jí usadí nepříjemný výraz, skoro až pohrdavý, začne jí obcházet dokola. "Koho jsi se ptala? Co ti říkal?" při jejím výslechu mává ocasem, její slechy se stáhnou dolů, kdežto horní ret se vlní pod jejím vrčením.
Havrana si ani nevšímá, zná ho a ví, že tu rád sedí jako socha bez hnutí.

"Já nemám žádné zatracené dobrodružství v plánu, jediná věc, co si opravdu přeji, je nebýt plyšákem!" Zakřičí na ní a v agónii kopne do kamene, který doletí až ke zdrojům oněch hlasů, které hledají podle svých slov poklad. Její uši vstanou a otočí se po směru těch pazvuků. Její zorničky se jemně rozšíří a ona přestane vrčet, zavře hubu a narovná se. Rozhlédne se po zemi a vezme jednu ze spadlých větví, dostatečně velkou, obejme jí oběma rukama a potěžká jí v nich. Vydá se pomalým krokem za hlasy a vykoukne z poza rohu, naskytne se jí tedy pohled na dvojici hledačů pokladů a zejména narušitelů jejího lesa. Z její mimiky se dá jasně vyčíst, že se to v ní kroutí jako nerv ze zubu.

" Hele obludko já už jsem potkala několi lidí tak strašně protivných jako jsi ty. A to tvoje bububu by nevylekalo ani chromou krávu." strašně nepříjemně se zatváří. " A naprosot nechápu proč se chováš jako bys byla královna tohoto lesa. Já bych řekla ,že ty musíš být s tímhle vzhledem dost na dně co?" udělá kývavý pohyb hlavou.Není to její povaha být takhle protivná ,ale nedá se nic dělat. Nejlepší je vtomhle případě zaútočit a čekat dál. Znova trochu zbystří sluch na ty dva a čeká co na ni ta hloupá obludka vychrlí.

Já umím být velmi protivná, když chci, zatím si ale nedávám záležet. Prohodí k Bety samolibě a pohlédne před sebe, všimne si, že jeden obejda na ní míří lopatou, kdežto druhý sprchuje.
Popojde dozadu, přecijen je tak trošku v šachu, což jen znamená, že větev uchopí ještě pevněji, pomalu jí zvedne a namíří proti takřečenému Bjornovi. Má pevný, chladný, nezvířecí výraz, ovšem kdo se o to stará.
Avšak to, že Bjorna i jeho kamaráda převyšuje jí hraje dost do karet. Ušklíbne se, podívá se na své drápy a pak na ruce té dvojice, pustí jednu ruku z větve a sekne po lopatě. Pokud bude její útok úspěšný, usekne kus dřevěné násady, ba lopatu dokonce přetne ve dví.
Pokud mine, možná dostane ránu po hlavě, či její protivník uhne. Ovšem má z toho dobrý pocit, asi se trefí.

Zrovna když je zlostí rudá jako rajče objeví se ta záhadná dvojice.Hmm takže poklad jo? Tahle obludka a nějaký strážce Pchhhhh. Ta by nezbila ani batole. To už před Raabe stojí jenden z nich a má na ni namířeno lopatou. Sakra! Ikdyž mě staršně naštvala měla bych jí pomoct...Přece jenom možná je stydlivá a nebo nedůvěřivá. Hold né každý je jako já bohužel....nebo spíše bohudík.Zapřemítá ve své hlavě." Né nic mi nedělá. Dej tu lopatu zase dolů. Ona je velká bohyně zdejšího lesa a nemá problém vás zabít.Nadhodí a doufá ,že odejdou".

Začne vrčet, sice se jí nelíbí, že se tu budou dva smradlavý hlupáci nimrat v její hlíně, ale co má dělat, jsou dva a asi by jí přeprali, radši zvolí taktický ústup, pohlédne na Bety a nadhodí jí hlavou.
Tím chce říct, že má jít taky pryč, někam od tohohle pustého místa.
Začne couvat zpátky do lesního porostu, pěkně pomalu, stále vrčí, tyhle frajery si najde a pomstí se jim, jakmile bude mít čas, už ho promarnila dost, nehodlá prošvihnout jediný další okamžik.
Jakmile je již dost hluboko, otočí se a zhluboka se nadechne, aby se uklidnila, moc to nepomáhá ale alespoň se trošku uvolnila a vypnula napětí. mlaskne, chtělo by to něco do pusy, vydá se tedy klidným krokem ke svému lovišti, kde se vždycky nějaké to stádečko srnek nachomýtne.
Dalo by se říct, že chůzí a myšlením na večeři se uklidnila a vymazala tuhle nepříjemnou vzpomínku, poklad, pche.
Brzy se i případným pronásledovatelům ztratí a není po ní ani stopy.