Stará strážní věž

Garin seděl na rozvrzané židli u stěny věže a hleděl z malého polorozpadlého okna ven, do krajiny. Byl odtud totiž úžasný výhled široko daleko, jak na Dračí hory, tak na krajinu za nimi. Bylo by to dechberoucí, kdyby jej pořád netížily nějaké starosti. Tak třeba to, že jídlo, které nakradl skupince na výpravě, se začínalo poměrně rychle tenčit. Pochyboval, že vydrží víc jak dva dny. Šetřil jak mohl, ale byl tu ještě Smaragd a Haery. Snažil se, aby ti dva netrpěli hlady, ale on sám měl žaludek hlady rozbolavělý a věděl, že to takhle dál nepůjde. Bude se muset vydat do nejbližší vesnice, což byla Dragonville, pokud si správně vzpomínal, a sehnat nějaké zásoby. Problém byl ten, že neměl žádné peníze a ke zlodějině se ani v nejmenším snížit nechtěl.
A tak teď jen seděl a uvažoval, co udělat, aby tady všichni nepomřeli hlady, nebo aby se nemuseli vydat na milost a nemilost králi. Strážní věž byla skvělým úkrytem v horách, ale aby tu člověk mohl existovat, musel být buď dobrý, zkušený lovec, anebo musel mít nakoupené zásoby. A Garin neměl ani jedno. Povzdechl si a očima sklouznul k Smaragdovi.
Ten jako by vycítil jeho starosti, odrazil se od země a vyskočil mu na klín. "Netrap se," brouknul dráček a zašvihal ocáskem. Bylo patrné, že by toho rád řekl víc, ale řeč ještě příliš neovládal. I když od doby, kdy se oddělili od královské skupinky, se Smaragdova slovní zásoba o dost rozšířila.
"Musím se trápit," odvětil s úšklebkem a znovu vyhlédl z okna. "Nevím, co mám dělat," zabrblal, načež nastalo hluboké ticho, narušované jen větrem, který svištěl všude kolem.

<<< Vodopády Inhér
Dívka šla vcelku pomalou chůzí a to protože jí zpomalovala Safírová, která se rozhodla jít po svých vlastních nohách. Přitom se zabavovala skoro vším co jí přišlo na oči. Jednou si začala hrát s nějakým klacíkem, po druhé to zas byl nějaký kamínek nebo nějaký list, který se zrovna válel na zemi. Pro Safírovou tu bylo hodně věcí se kterými si chtěla hrát, ale protože jí Plavovláska popoháněla neměla na to čas. Křídla za celou dobu co si hrála nebo šla, neroztáhla. Místo toho je měla pořád přitisknuté k tělu, jako by se bála, že se s nimi něco stane.
Když dvojice přišla ke staré strážní věži Safírová se zastavila a upřela své kukadla na věž. Dívka pro dračici došla a vzala jí do náruče. Ta jí poslala několik svých pocitů o tom že má hlad a Haery si povzdechla. Věděla, že s jídlem je to teď poněkud těší, obzvlášť když jsou zde dvě dráčata, která budou muset často jíst. Dívka nakonec vstoupila dovnitř a se Safírovou v náruči. Teď obě dvě stáli v rozlehlé hale.

Z přemýšlení nad útrapami, které mu osud nachystal, Garina vyrušilo krátké zabrnění dlaně a jakýsi tlak, který pocítil ve své hlavě. Vše ale rychle ustalo, a tak to mu nevěnoval příliš pozornosti. Měl za to, že to způsobil Smaragdový. Kolem draků se jistě děje mnoho podivných věcí.
Zůstal tedy sedět na místě a uvažoval, kde sehnat dostatek místa a někoho, kdo by jim pomohl dát strážní věž zase do pořádku. Potřeboval někoho důvěryhodného, nejlépe někoho, kdo toužil po návratu dračích jezdců. Jenže kde někoho takového najde? Potřeboval ho v nejbližší budoucnosti. Pak ho však něco napadlo. "Elašan," zamumlal a přimhouřil oči. Ten by mu mohl pomoct, alespoň částečně. Pravda, možná ho Garin trochu využije, ale tenhle zlodějíček to snad dračímu jezdci odpustí. "Potřebujeme poštovního holuba, Smaragde. Nebo nějakého jiného opeřence, co doletí do Avalonu a najde Elašana," zabrblal k dráčeti. Smaragd se na něj chápavě zadíval. "Mám plán," dodal pak a dokonce se usmál. Tohle vyjde. Musí. Vlastně to byla taková poslední naděje, kterou ještě měli.
Pak však jeho přemýšlení opět něco narušilo - kroky. Smaragd je zaslechl také. A krom toho patrně ucítil přítomnost své dračí sestřičky, jelikož seskočil na zem a začal pelášit do hlavní haly. "Počkej!" křikl za ním Garin, rázem vstal a následoval dráčka. Když spatřil Haery se safírovým dráčetem v náruči, vykulil oči. "Vylíhlo se," hlesnul překvapeně. Znamenalo to tedy, že není sám s drakem. Že by obrat k lepšímu, či snad k horšímu? Druhé dráče znamenalo dva hladové dračí krky. A zásoby jídla se tenčily. Potřebujeme Elašana... zoufale, problesklo mladíkovi hlavou. "Gratuluju, Haery," brouknul k ní, těžko však říct, zda potěšeně. Měl příliš mnoho starostí. Musel však uznat, že je Safírová krásná. Smaragd se okamžitě dožadoval její pozornosti.

MH: Haery, myslím, že tihle naši "tmářští" draci moc pocity neposílají, ani obrázky a myšlenky. Hlavně vzhledem k tomu, že mluví normálně nahlas a myšlenkami nekomunikují

Safírová se začala dožadovat, aby jí Plavovláska pustila na zem. ta radši svolila a položila jí ke svým nohám, protože se bála, aby maličká dračice nespadla z její náruče. Ta se v ní totiž začala hýbat tak usilovně, že kdyby jí Haery nepustila spadla by.
Když už konečně byla na zemi rozhlédla se a upřela svá safírová kukadla na vychladlí krb, který se jí i hned zalíbil, a proto se k němu rozeběhla. Nejdříve kolem něj jen tak chodila tam a zpátky, a poté si ho prohlédla i zevnitř. Když si, ale všimla stojící dvojice nedaleko ní, rozeběhla se na zpět k Plavovlásce a sedla si jí k nohám. Ocáskem kývala nervózně ze strany na stranu a své safírové oči upírala na smaragdovou dvojici.
Haery se musela na počínání Safírové pousmát. Když se v místnosti objevil Garin a Smaragd, kývla jim hlavou na pozdrav. "Děkuji ti Garine," pronesla k němu dívka když jí pogratuloval k dračí slečně.
Smaragd se dožadoval pozornosti od Safírové. Ta spokojeně zabroukala a vydala se k němu. Drcla do něj čumáčkem na pozdrav a vycenila zoubky v úsměvu. Křídla však měla celou dobu přitisknutá k tělu.

Garin neměl tušení, jak se k nové události, kterou bylo vylíhnutí Safírové, má stavět. Byla to radost a zároveň problém, který musel být vyřešen. Rozhodl se, že již brzy ráno zajde do Dragonville, za poslední peníze pošle vzkaz do Avalonu a pak... pak bude jen doufat, že jeho plán vyjde.
Smaragd se žádnými starostmi nezaobíral, možná také z toho důvodu, že zatím příliš nechápal, v jaké bryndě se nově vznikající společenstvo Jezdců nachází. Dokud měl plný žaludek, o nic se nestaral. Až mu v něm začne kručet, bude to horší. Nyní se zaobíral přítomností mladší sestřičky. Oplatil jí přátelské šťouchnutí, načež jí zuby chňapnul po ocásku, čistě jen z hravosti. Následně odběhl stranou, čímž hodlal zahájit jakousi dračí hru na honěnou.
"Zítra půjdu do Dragonville, to je vesnice na jihu hor. Musím poslat posla do Avalonu, jinak tady dlouho nevydržíme," oznámil mezitím Garin Haery a ustaraně se ušklíbnul.

Dívka pohlédla na Garina a přikývla. Měl pravdu moc zásob jim nezbývalo a ke všemu se ještě vylíhlo další dráče. Haery byla ráda, že Safírová se vylíhla, ale také věděla, že pokud se nějaký posel nedostane do Avalonu včas nemuselo by to dopadnout dobře. "Máš pravdu Garine, a já bych se ráda vydala s tebou. Přeci jen v té vesnici už jsem byla a znám chování tamějších lidí nebo aspoň některých," odpověděla mu dívka s menším úsměvem na tváři. Teď svou pozornost otočila na dva dráčata, která si spolu vyhrávala.
Safírová si nechala chňapnout po ocásku a její očka sledovala Smaragda. Když odběhl kousek pryč, Safírová se přikrčila k zemi a následně vyběhla za svým smaragdovým bratříčkem, který jí vyzval na honěnou. Pokud neodběhl z místa kde stál, doběhla k němu a strčila do něj čumáčkem na znamení, že babu má teď on. Pokud se jí to povedlo rozeběhla se od něj pryč. Ovšem pokud stihl utéci před čumákem Safírové, rozutekla se za ním, aby ho dohonila.

Garin překvapeně povytáhl obočí. "Tys byla v Dragonville? To není ta osada, kudy jsme projížděli. Dragonville leží na jihu hor, ne na západě," objasnil jí. I když možné to bylo, že už tu vesnici někdy navštívila. On už tam párkrát byl, většinou obchodně. Alespoň částečně tedy věděl, co od obyvatel vesnice očekávat. "Budu rád, když půjdeš se mnou," dodal po chvíli, pousmál se a přikývnul. "Měli bychom se na tu cestu vyspat, už je docela pozdě," pronesl po chvíli, načež zamířil ke svému provizornímu lůžku.
Smaragdovi energie taktéž rychle mizela, a tak ještě chvíli dováděl se Safírovou, chvíli jí honil, podruhé byl pronásledován, ale nakonec dal zívnutím najevo, že je čas jít spát. Odfrknul si, na rozloučenou do Safírové drcnul čumákem a zamířil za Garinem. Když jeho Jezdec ulehl, dráček se natiskl k němu a ocásek mu omotal kolem paže. Během chvíle oba usnuli, jako když je do vody hodí.

Dívka přikývla. "Už několikrát. Otec je obchodník a občas cestuje i do Dragonville. Několikrát jsem tam jela s ním, protože mě to v Avalonu moc nebavilo. Nebyla jsem totiž nikdy moc zvyklá být na jednom místě moc dlouho," odpoví mu a pousměje se. "Máš pravdu, já už jsem také unavená a Safírová určitě taky," dodala ještě a otrhla pohled od Garina.
Safírová byla už také unavená. Za celí den toho na ní bylo dost a to bylo vidět i při honění se Smaragdovým. Už neběhala tak rychle jako na začátku, spíše jen rychleji chodila. Když se od ní Smaragd odpojil také ho drcla čumáčkem a odpajdala ke své Jezdkyni. Ta mezitím někde vyhrabala nějaké jídlo, aby nakrmila hladovou dračici.
Když se Safírová najedla, vzala jí Plavovláska do náruče a odešla k místu kde vždycky spávala. Lehla si na zem, přičemž dračici položila vedle sebe. Ta se k ní namáčkla tak aby byla co nejblíže k tělu své Jezdkyně a o chvíli později už obě dvě usnuli.

Safírová se probudila dříve jak její druhá-duše. Opatrně se vymotala z jejího obětí. Protáhla si své tělo a neopomněla ani na křídla, které na malí okamžik roztáhla, aby si je také protáhla, ale hned je zas stáhla a přitiskla k tělu. Poté se posadila a ocásek obtočila o kolo tlapek. Hlavu naklonila na stranu a opřela safírová očka na svou Jezdkyni. "Ráno," prohlásila na hlas dračice, tak aby jí Haery slyšela dokonale a zřetelně. "Jíst," prohlásila Safírová hned na to když věděla, že její druhá-ospalá-duše už je vzhůru a zřetelně jí slyší.
Plavovláska se přetočila na druhý bok hned když se ozvala dračice s tím, že už je ráno. Chtělo se jí ještě spát, ale Safírová řekla, že má hlad a tak si dívka povzdechla a posadila se. Několikrát zívla a upřela pohled na svou maličkou dračici. "Počkej něco ti najdu k jídlo," usmála se a vstala. Také se nejdříve protáhla a došla k vaku kde měli posledních pár zásob. Vzala kus masa a podala ho dračici, která ho po chvíli přežvykování snědla.
Dívka si pořádně dračici prohlédla. Nevypadala jako první den co jí uviděla. Po těch šesti dnech co uběhlo od jejího vylíhnutí trošičku povyrostla a rozhodně nevypadala tak křehce jako první den. Také už to bylo šest dní co poslali s Garinem posla do Avalonu a ještě se nevrátili. Dívka sice věděla, že na toho koho tam poslali je spolehnutí, ale i tak se jí to zdála velmi dlouhá doba. Doufala jen, že se zde objeví co nejdříve, protože zásoby byli o hodně menší než před tím a už jich moc nezbývalo.

Garin toho rána vstal ještě za tmy, posadil se na polorozpadlý okenní rám a sledoval úsvit a východ slunce za hřebeny hor. Snažil se přitom zapomenout na svíravý pocit v žaludku, který způsobovaly nejen starosti, které se zákeřně hromadily, ale též hlad. Především hlad. Denně snědl vždy jen několik soust, aby draci i Haery měli dostatek. Někdo se omezit musel a on to ochotně vzal na sebe. O to víc doufal, že se Elašanovi zadařilo a posel brzy doveze slíbené peníze. Pokud vše vyjde tak, jak by mělo, Garin okamžitě vyrazí do Dragonville pro zásoby. To si v duchu slíbil.
Zatímco on seděl a sledoval vycházející slunce, Smaragd se zavrtěl a pomaličku se probudil. To, že je vzhůru, dal najevo tichým zívnutím a zašustěním křídly. Kdyby však nepromluvil, Garin by si ho nevšiml. Byl příliš zabraný do svých nepříliš povzbudivých myšlenek. "Dobré ráno, Garine," pronesl drak plynule, bez zádrhelů, jako by mluvil již od prvního dne po vylíhnutí. Tohle však byla první souvislá věta, kterou ze sebe Smaragd plynule vydal. "Víš, myslím, že by ses měl konečně přestat trápit, všechno dobře dopadne. Teď by tě mělo zajímat to, že mám hlad. A taky to, že odmítám být dál bezejmenný," zabručel dráček, vstal a zamířil ke svému Jezdci. Za těch uplynulých několik dní trochu povyrostl, ne však o moc. Zdálo se, že se začal rychle rozvíjet spíše po psychické stránce, než po té fyzické.
Drakova řeč Garina dokonale vrátila do reality. Překvapeně zamrkal. "Nečekal jsem, že na mě vychrlíš takovou spoustu slov," vysvětlil, když na něj drak hodil tázavý pohled.
"Jednou to přijít muselo. Musel jsem si jen naposlouchat tu vaši divnou řeč," vysvětlil Smaragd, jako by řeč byla něco naprosto primitivního. Garin se zamyslel... Jméno. Dračí jméno. Nad tím se ještě ani jednou nezamyslel. Zřejmě právě nastala chvíle, kdy by měl začít.

Plavovláska se posadila na zem a opřela se zády o zeď. Safírová si jí lehla do klína, tak aby jí viděla do tváře. Maličká dračice totiž chtěla, aby jí Haery o něčem povídala, protože se začínala nudit, a proto dívka souhlasila.
Dívka začala povídat o sobě. Nejdříve o Francii a o tom kde dříve bydlela. Poté o cestě do Anglie a o Avalonu kde do teď žila. Také o cestě do Dračích hor a co se celou dobu dělo. Safírová celou dobu poslouchala a vypadalo to, že jí to velmi baví.
Když dívka dovyprávěla příběh, dračice se na ní smutně podívala. Mrzelo jí, že už Plavovláska nevypráví. Nakonec z ní, ale slezla, protože se rozhodla na jít svého staršího Smaragdového bratříčka.
Plavovláska se vydala za svou malou dračicí, která se po čuchu vydala na jít Smaragda a Garina. "Dobré ráno přeji," pronesla dívčina jak k mladíkovi tak i ke smaragdovému dráčkovi. Safírová je pozdravila šťouchnutím čumáčkem a krátkým zabroukáním. Poté už si sedla k nohám své Jezdkyně a upřela safírová kukadla na smaragdovou dvojici.

Garin stále ještě překvapeně zíral na Smaragda a uvažoval, že s ním zabředne do diskuze, ale vyrušil je příchod Safírové a Haery. Garin k nim střelil pohledem a usmál se. "Pěkné ráno," brouknul k nim, načež se sklonil a podrbal Safírovou pod čelistí. Byla sice o den mladší, než Smaragd, ale vypadalo to, že roste rychleji. Ani Smaragdový však nezůstal pozadu s pozdravy. "Dobré ráno vám oběma," pronesl, načež potěšeně zašvihal ocáskem ze strany na stranu. "Tak co, Garine, co to jméno?" nadhodil dráček po chvíli a pohledem se navrátil ke svému Jezdci.
Ten jen zmateně pokrčil rameny. Neměl tušení, jak by se takový drak mohl jmenovat. "Vlastně moc nevím, jaká jména by se ti mohla líbit," přiznal. "Co třeba John?" plácnul první anglické jméno, které ho napadlo. Drak si odfrknul. "Líbí se mi Eölas, takže budu Eölas," oznámil a konečně spokojeně zabroukal. Vzápětí pohledem zabrouzdal k safírové dvojici. "Líbí se vám moje jméno?" zeptal se zvědavě.

Safírová potěšeně zabroukala když jí Garin, Jezdec Smaragda, podrbal pod čelistí. Haery si uvědomila, že nejspíše dvojici od něčeho vyrušila. K tomuto závěru došla když se Smaragdový zmínil o jménu. Dívce to na vybrání jména přišlo moc brzy. Vždyť to byl týden co se vylíhl. Také si povšimla jak skvěle se smaragdoví dráček vyjadřoval a přišlo jí to trochu divné, protože minule ještě tak dobře nemluvil, ale teď to vypadalo jako by mluvil snad ještě dříve než se vylíhl. Teď si také uvědomila, že Safírová se také brzy takto rozmluví a že si také vybere své jméno.
Garin navrhl první jméno, které mu přišlo na jazyk. John bylo obyčejné anglické jméno, ale Plavovlásce se líbilo. Ovšem Smaragd byl rozhodnutý jmenovat se jinak. To také dal najevo vyřknutím jména Eölas. "Máš nádherné jméno, Eölasi. Vskutku nádherné," odvětila dívčina smaragdovému dráčeti když se jí a Safírové optal jak se jim jejich jméno líbí. Safírová spokojeně zabroukala a tím říkala, že i jí se jméno velmi líbí. "Hodí se k tobě," dodala ještě Haery a usmála se.

"Také si myslím, že je moje jméno hezké," odsouhlasil to drak, ačkoliv samochvála smrdí. "Nepochybně se ke mně hodí, jinak bych si ho nevybral," dodal a vrhnul ke Garinovi pohled, který jasně říkal, že by měl jeho Jezdec příště zapojovat víc fantazie. John přece vůbec nebylo jméno hodné draka.
Garin se usmál, aby dal Eölasovi najevo svůj souhlas s výběrem jména, ale pak obrátil svou pozornost k Haery. "Ten posel se ještě nevrátil," zabručel a jeho výraz se opět zakabonil. Měl obrovské starosti. A kromě nich také hlad a byl z toho všeho unavený. Nutně potřebovali peníze k nakoupení potravin a najmutí někoho, kdo by jim pomohl dát starou věž alespoň trochu do pořádku. V blízké budoucnosti to patrně bude jejich útočiště. A Garinovi se nechtělo žít mezi napůl rozpadlými stěnami, kde se prohání vítr a vytváří skučivou meluzínu.

Dívka přikývla. "To vím," odvětila, přičemž sledovala Garina. "Určitě se posel vrátí brzy se vším potřebným. Nedělala bych si s tím už takové starosti," dodala ještě, usmívajíc se. Jí se to lehce řeklo. Ona si žádné starosti nedělala od té doby co se Safírová vylíhla. Sice se několikrát bála, že zásoby, které měli brzy všechny vymizí, ale nedělalo jí to rozhodně takové starosti jako Garinovi. Poté se sklonila k safírové dračici a podrbala jí na hlavě, mezi rohama. Dračice spokojeně zabroukala a zakmitala ocáskem ze strany na stranu. "Ještě," zahučela dračice když jí Plavovláska přestala drbat a chtěla vstát. Ta se jen zachechtala a dračici znovu podrbala. "Myslím, že by jsi se měl jít na jíst a také odpočinout," řekla dívka a tak přerušila vznikající ticho mezi nimi, přitom se i nadále usmívala.

<< Avalon

Posel společně s Elašanem jel do Dračích hor s větrem o závod. Když dorazili k horám, udělali si zajížďku do Dragonville, kde posel vyložil nějaké dopisy, načež si dali chvilku na odpočinek a rychlé koně vyměnili za takové, kteří jsou zvyklí chodit horami. Pak už začala cesta k vrcholkům hor.
Po nějaké době, až když padl hustý soumrak, se před dvojicí jezdců vztyčila k nebi stará strážní věž. Posel zastavil koně, podíval se na věž a pak na Elašana. "Jó, to jsem ti zapomněl říct. Jestli někomu prozradíš, kde se tahle věž nachází, nebo nedej Bože, že tu sídlí Jezdec, vlastnoručně ti proženu dýku srdcem," pronesl jako by nic, ale rozhodně to bylo míněno vážně. Pak pobídl koně a pomalu dojel až k věži. U ní zastavil, sesedl z koně a začal si protahovat ztuhlé tělo. "Vypadá to, že dnes budeme muset přespat tady. V noci se horami projíždět nedá," podotkl poněkud nespokojeně. Zřejmě se těšil domů, na měkkou postel.

''Ty chovat ke mě jako ke zrádcovi ! To si já vyprošovat ! Muset ti slepě důvěřovat ! Jediný kdo by si měl dávat pozor si ty ! ''Pronese konečně anglicky,sice trhaně ,ale pronese.Rovněž sesedne z koně udělá dřep, což způsobí hlasité lupnutí kostí.Aby zastrašil posla odmotá si látku z dlaně. ''tak poslouchej ty se chovat s úctou,nebo já použít mou moc ! '' Sice je šero,ale mohl by vidět jeho znamení na dlani.Poté sundá z koně pytel s lupem,aniž by čekal na něj,tak prostě vejde do strážní věže.

Tobě se to řekne... Nedělat si starosti, pomyslel si, když uslyšel Haerina slova, a ve tváři se mu mihl úšklebek. Pak zavrtěl hlavou. "Nemůžu se najíst, když pomalu nemám čeho.. A mám moc těžkou hlavu na to, abych spal," zabručel nesouhlasně. Jídla se sice vzdával dobrovolně, ale spánku rozhodně ne. Jenže prostě spát nemohl, ať dělal co dělal. A žádné odvary zlepšující spánek po ruce neměl.
Býval by se opět ponořil do svých myšlenek, ale ze zamyšlení ho vytrhl známý hlas, hlas posla Ailena, kterého před několika dny společně s Haery vyslali do Avalonu. V mžiku byl Garin na nohách a pádil ke vchodu do staré věže, následován Smaradgem. Ten napůl běžel, napůl plachtil, jen aby se držel Garinovi v patách. Brzy se oba ocitli dole a když Garinovi padl pohled na posla, ale též na Elašana, který vláčel velký pytel, úlevně si oddychl a poprvé po dlouhé době se upřímně usmál. Vypadalo to, že jejich plán vyšel a krize je na nějakou dobu zažehnána. "Díkybohu," vydechl úlevně. Smaragd mezitím přešel k Elašanovi, očichal ho a následně totéž zopakoval u Ailena, švihaje přitom špičkou ocásku ze strany na stranu.

Když se ozvali ve věži kroky, dívka i Safírová se otočili. Hned na tu někdo zakřičel 'Garine' a dívka poznala, že to posel se vrátil, protože byl jediný kdo věděl kde se věž nachází a také jako jediný znal jeho jméno. Ovšem Safírová si i hned všimla, že zde posel není sám, ale že je zde ještě někdo. "Vidíš Garine? Já říkala, že se brzy vrátí," prohlásila Plavovláska usmívajíc se na Garina. Ten se i hned, i se Smaragdovým, vydal dolů a tak dívka vrhla rychlí pohled na dračici a poté se i oni vydali dolů, do haly, ovšem ne tak rychle jako Garin. Šli normální, pomalou chůzí.
O chvíli později dorazili dolů i Haery se safírovou dračicí. Pohled jí nejdříve padl na posla a teprve poté si všimla Elašana. "Zdravím. Jaká byla cesta?" Optala se dívka zvědavě, věnujíc obou mužům úsměv.
Safírová spokojeně zabroukala když spatřila obrovský pytel, který nesl Elašan. Stejně jako Eölas, vydala se i dračice přivítat oba dva cestující. Nejdříve očichala Ailena a poté do něj několikrát šťouchla čumáčkem. To samé zopakovala i u Elašana. Hned na to se přesunula ke své druhé-duši.

Strnul na místě,když viděl dva malé dráčky,který dokonce mluví tedy aspoň jeden co on slyšel.'' No tak to nebýt past tedy ?!'' Pronese s oddychnutím ''Na co jsem měl krást ? když máte kde být ? '' Rozhlédne se kolem sebe.Pytel položí na zem poté nohou při šoupne onen pytel ke Garinovi. ''Je to všechno nebo ještě něco potřebovat Garin ?'' Nervozně pokukuje na draky ''Jestli jo, tak já jet zpátky do města, poté jet pryč do mé země'' Zdělí své úmysly ''nevím jestli je to požadované množství '' Pokrčí rameny '' Jo zapomněl jsem '' sáhne do kapes u kalhot, poté pro změnu hodní Heary měšec plný peněz '' Tady ,ale koně si nechám ! dva ! '' Koukne na posla,který mu nepadl do oka.

"Díkybohu, že jste tady," zopakoval znovu, týmž hlasem plným úlevy. Když k němu Elašan navíc přišoupl ten pytel, jeho napjatý výraz se vytratil a nahradil ho úsměv. Přešel k Elašanovi a poplácal ho po rameni jako starého přítele. "Děkuju, kamaráde," brouknul k němu. "Řekni si, co potřebuješ, a dostaneš to, když to bude v mých silách." Tolik k Elašanově odměně. "Je to všechno, Elašane," dodal.
"A proč jsem po tobě chtěl, abys kradl? Sice máme kde být, ale ta věž je stará a pokud nezaplatím někoho, aby mi jí pomohl přestavět, brzy nám spadne na hlavu... A mnohem horší bylo, že nám rychle docházely zásoby. Dva hladové dračí krky a dva lidské k tomu, na to malý pytel jídla nestačí," objasnil zlodějíčkovi důvody, proč si ho takto... najal. "Koně si samozřejmě nech," brouknul po chvíli, i když musel v duchu přiznat, že by se jim dvojice statných koní hodila, aby jim cesta do Dragonville netrvala dlouho. Nu což, koupí si jiné koně, nebo alespoň poníky, až tam dojdou.
"Přes noc tu zřejmě zůstanete, že?" nadhodil pak, jak k Elašanovi, tak k Ailenovi, který ihned kývnul na souhlas. "Můžeš tu zůstat déle, jestli chceš, a pomoct nám s prací... samozřejmě ne zadarmo. Ale chápu, když se budeš chtít co nejdříve vrátit," pronesl pak Garin k Elašanovi.
Eölas po celou dobu seděl na zemi, švihal ocáskem ze strany na stranu a zamyšleně poslouchal rozhovor.

Garin s Elašanem začali vést rozhovor, a proto se dívka rozhodla je nerušit. Jen postávala opodál a dívala se na ně. Když jí kouzelník hodil měšec s penězi, chytila ho a potěžkala ho. Byl těžký, a proto se usmála. S tím co donesl Elašan vydrží určitě dlouho. Alespoň v to dívka doufala. Vůbec netušila co by se stalo kdyby všechny zásoby zas došli a neměli by už ani peníze. Jak dívka z rozhovoru pochopila, Elašan se chtěl vracet do své rodné země, což by znamenalo, že by v Avalonu neměli žádného spojence.
Safírová celou tu dobu seděla u nohou své druhé-duše, která hleděla na všechny tři muže. Kývala ocáskem ze strany na stranu a občas spokojeně zabroukala. "Hlad," pronesla dračice a upřela safírové oči na Plavovlásku, která se jen usmála a i se Safírovou poodešli k vaku kde měli poslední zbytky zásob. Z toho také Haery vyndala nějaké jídlo, které posléze podala Safírové. Ta ho hned na to slupla.