Vodopády Inhér

"Na dotek je to teplé..." Zopakoval si potichu sám pro sebe. Když uslyšel její jméno, zase se usmál. "Takže Amarena. Pěkné jméno." Když mu dovolila i tykat jí, byl celkem rád. Po chvilce když Amarena zase vstala k vejci které nejspíše chvilku zkoumala a pak do něj rýpla drápem, popadl ho trošku divný pocit, jako by je někdo sledoval. Asi ten pocit dostal oprávněně, protože se ozval jakýsi divný hlas jakoby ze stropu. Začal se bát. Když bylo zase ticho, už jen mlčel a chvěl se strachem. Už aby jsme byli radši pryč. Pomyslel si. Z toho místa nedostal teď zrovna dobrý pocit. Když se už chvilku nic nedělo, uslyšel jakýsi klapavý zvuk. Koukl na Amarenu, jestli ten zvuk nedělá ona. Nic... Když bylo slyšet už zabručení a další hlas, otočil hlavu a uviděl smaragdově zeleného draka, jen vydechl údivem. I z něho neměl dobrý pocit ale když se jich zeptal kdo jsou, vstal a odpověděl. "Já jsem Viktor a tady vedle.. To je Amarena." Ukázal na ní a dál pokračoval. "...A jak vidíš, nejsme lidé. Nebo aspoň jsme byli. Teď jsme Sergalové." Jakmile dopověděl, nasadil svůj zvědavý výraz a sledoval draka. Na co malý sergal nejspíše čekal ani sám neví. Na odpověď draka? Pravděpodobně ano.

"Možná, nikdo mi tak neříká, každý na mě jen huláká slovy typu 'Hele, příšerá' " pronese někam dozadu směrem k Viktorovi a dál se věnuje vejci. Pak se ozve ten dunivý hlas. Amarena dá všechno, čím se dotýkala vejce pryč a dělá, jakože nic neudělala. začne se rozhlížet polekaně po jeskyni. "Už je to pryč, nechám ho být!" Zkonstatuje nervózně, hledá totiž toho neviditelného někoho, kdo s ní mluví.. teda, kdo řekl tu větu, on s ní nemluví. Mlčky se zaposlouchá do jeho poučení a polkne, teď bude ten mít malý uvnitř nějaký handicap, kvůli ní.
Teď se ozval jiný hlas. Sergalka se otočí a spatří dráčka, zeleného. Vykulí na něj po právu oči, načež svůj pohled zmírní, zírání na někoho neznámého je přeci neslušné. Poznámku o hloupém zlatě přeskočí, on její situaci nezná. Všechno zlato na světe by vyměnila za to, být zase člověkem a né nějakým.. zvířetem, co si bláhově myslí, že je ještě člověk. Už už chtěla odpovědět, když v tom okamžiku začal mluvit Viktor. Odpovědel popravdě, každopádne Amarena mluvit nebude, už toho pokazila spoustu, takže radši bude mlčet. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Srazí paty k sobě a ruce dá za záda, stojí jako voják, kouše se do spodního rtu. Je evidentní, že se poučila, nebo tak něco.
Po chvilince začne couvat od vajec, začíná mít pocit, že i její dech jim vadí. Ostatně, ten drak co přišel se určitě bude chtít podívat na obyvatele jeskyně.
Sergalové jsou tu určitě za vetřelce..

Eölas zavětřil a nasál do nozder pach těch dvou. "Viktor a Amarena, sergalové...," zamumlal si. "O žádných sergalech jsem nikdy nic neslyšel. Jakto, že jste se jimi stali?" zeptal se zaujatě a upřel na ně zvídavý pohled. Vyčkal na odpověď a následně popošel blíže k vejcím, tedy i ke dvěma sergalům. "To žluté se nepochybně líhne pro jednoho z vás," zabručel. Těžko šlo z jeho hlasu vyčíst, zda je potěšen, nebo by byl radši, kdyby se jeho dračí-sourozenec vylíhl někomu jinému. Nedokázal si sergaly představit jako Jezdce. A navíc netušil, jak moc jim může věřit. Nevěděl, co jsou tyhle zvláštní bytosti zač. Ale nakonec usoudil, že když si dráče jednoho z nich vybralo, zřejmě k tomu mělo dobrý důvod. "Mimochodem, mé jméno je Eölas a mou spřízněnou duší je Garin, Vůdce Dračích jezdců. Za chvíli sem přijde," pronesl dráček po chvíli se znatelnou hrdostí v hlase.
Přešel k výklenku s jantarovým vejcem a zlehka do něj strčil čumákem. Poté se otočil čelem zpět k těm dvěma. "Jak jste tohle místo našli?" zeptal se, přičemž se neubránil podezřívavému tónu. Skutečně jantarové vejce přivolalo jednoho z nich?

Sergalka stále upírala své oči na toho zeleného draka, zdá se jí to, nebo mluví tak dospěle, neúměrně svému věku? Eölas položí otázku, na tu by ráda odpověděla ona, takže zapomene na své přecevzetí, že nic neřekne a spustí: "Nemohl jsi, Sergalů je.. strašně málo, je nás jen pár v Nottinghamu, co vím." Odpoví mu, začíná nabírat sebejistější postoj. "Sergalem se člověk stane jedině kouzlem, nebo něčím takovým. Je to asi forma kletby." Odpoví i na druhý dotaz a usměje si, hraje si na chytrou.
Přestane stát jako voják, mezeru mezi svými krysími nohami zvětší a ruce opět vytáhne na světlo.
Chvilku je zticha, ten drak toho ví opravdu hodně, ty vejce se tedy nelíhnou samovolně, nýbrž pro někoho? Zvláštní. Jakmile se Eölas představí, zamžourá. "Dračí jezdci? Vůdce dračích jezdců? Co.. jsou zač?" zeptala se poněkud stydlivě, vsadila by se, že ten dráček určitě předvídá každé její slovo.
Jakmile položila otázku, dostala jednu nazpět. Chvíli přemýšlela, přičemž jí pohled ujel někam do koutku. Pak se narovnala, upřela oči na toho zvědavce a vystrčila vpřed sebe ruku se vzdviženým ukazovákem. "Včera jsem měla vidění, viděla jsem tohle místo. Nedalo mi to a.. přišla jsem sem." Odpoví. "Můj.. syn.." pohodila hlavou směrem k Viktorovi.".. Se ráno probudil a nemohl si nevšimnout, že už nejsem v lese. Takže se vydal za mnou." dokončí větu a hrdě se začne houpat sem a tam. To o tom synovi si samozřejmě vymyslela, nechtěla se zdržovat dlouhým proslovem o tom, jak Sergálka našla, respektive on ji. Lhát by neměla, ale.. jednou to snad nevadí, nebo ne?.¨
Sochu v nejmenším nevnímá. Nemá proč, možná dělá špatně.

Kletba? Eölas ještě nikdy o žádné kletbě neslyšel, a tak se teď zatvářil zamyšleně a nespokojeně si odfrknul. Nakonec usoudil, že kletba bude nějaký špatný směr magie, nějaké zlé kouzlo. "A proč jste zakletí?" zeptal se poté. Odhadoval, že je zřejmě někdo za něco potrestal, ale nemusel mít pravdu. Kdyby jí však měl, nepochybně by se k těm dvěma začal chovat ještě ostražitěji a nedůvěřivěji. Uklidňoval ho jen fakt, že jeho dračí-sourozenec v jednom z nich vidí svou spřízněnou duši. A draci se nikdy nerozhodovali chybně v otázce svého Jezdce, to Eölas věděl naprosto jistě.
"Nediv se, že jsi o Dračích jezdcích ještě neslyšela. Teprve nedávno byl obnoven tento prastarý řád. Možná jsi slyšela o výpravě, kterou pořádal král sem do hor, aby našel dračí vejce. Garin našel to moje a já se pro něj vylíhl. On k tomu byl předurčen a osud ho nakonec dohnal. Stal se vůdcem řádu, který se nyní znovu rodí. Brzy i jeden z vás bude jeho součástí," vysvětlil dráček mudrlantsky. "Dračí jezdci jsou bojovníci za dobro, mají magickou moc. A draky. To je činí neuvěřitelně silnými a obávanými protivníky. Můj Garin se teď musí postarat, aby se řád opět dostal na výsluní." Eölas hrdě zabroukal a švihnul ocáskem ze strany na stranu. Pak upřel oči k ústí jeskyně. "Ah, tady je," brouknul spokojeně, když se z přítmí na světlo pochodní vynořila promočená mužská postava.

<< Stará strážní věž (Garin)

Garin prošel vodopádem a oklepal se jako pes. Tentokrát mu chladná sprcha nevadila - po souboji s Jakkarem byl zpocený a unavený a chladivá voda ho úžasně probrala. Setřel si vodu z očí a zamžoural na skupinku, která se nacházela v jeskyni. Byl tu Eölas a dvě další osoby, které však rozhodně nebyly lidmi. Garin v chůzi zaváhal, ale když spatřil, že se jeho drak netváří nijak znepokojeně, došel až k němu a otočil se čelem k sergalům. "Pěkný den," brouknul k nim. "Myslím, že Eölas už mě zmínil, přesto však svoje jméno zopakuji. Jsem Garin, těší mě. S kým mám tu čest?" pronesl tázavě a upřel oči nejprve na Viktora, pak na Amarenu. Aniž by si to uvědomil, položil Eölasovi dlaň na smaragdově zelené šupiny na boku, které ve světle loučí házely po stěnách zelené odlesky.

Viktor celou dobu jen mlčel a poslouchal řečnění Amareny. Když už to bylo nějakou chvilku co Amarena mluvila, zarazil se on nad tím, co ona řekla. Já a být jejím synem?! Vždyť se známe ani ne jen pár hodin! A navíc.. to jsem jí chtěl navrhnout možná později já, být jejím nevlastním synem. Začal nad tím poměrně dost přemýšlet, když tu ho vytrhlo z myšlení drakova otázka za co je ta kletba. Neodpověděl. Jenom dál mlčel a poslouchal draka. Když přišel Garin, slušně mu na jeho pozdrav sic trochu nejistě odpověděl. Do.. Dobrý den. Když jim Garin prozradil své jméno tak proč by jemu neprozradil své a Amareny? "Já se jmenuji Viktor a tady vedle.." Ukázal na sergalku. "...to je Amarena. Oba dva jsme sergalové. Už jsem to říkal i tady tvému drakovi." Když domluvil, pozoroval ty dva se značným zájmem. Nedal to však na sobě znát. Přece by nebylo slušné, kdyby tak civěl na ty dva. Byl to celkem zajímavý okamžik vidět draka a jeho .. no.. nejspíše pána.
Poté nastalo ticho, které přerušovalo jenom šumění vodopádu. Ticho ale přerušil Viktor. "K té spřízněné duši... Bude to nejspíše tady Amarena. To ona toto místo našla a já ji jenom vystopoval podle pachu." Koukl na ní a usmál se. Jestli si ale ona toho nejspíše draka přála, nevěděl. Kdyby ano, přál by jí to. Avšak drak - nepřináší i poměrně dost starostí?

Založí si ruce na prsou, vejce si dává na čas, takže má spoustu času na povídání si. "Řekněme.. že když jsem byla malá, uviděl mě jeden pán a z radosti mě začaroval do tohohle stavu. Možná jsem mu vadila, nebo se nudil, nevím. Každopádně mu za to nejsem vděčná, ztratila jsem kontakt s lidmi." Vysvětlí. Pro změnu začal povídat Eölas a tak měla pauzu na nabírání vzduchu do plic. výklad je vskutku zajímavý. Pokud je to pravda, tak jsou tohle dračí vejce a Amareně se líhne drak. No potěš Pánbůh. Jakmile oznámil dráček příchod svého pána, vzhlédla Sergalka vstříc vodopádu, z něj se vynořila postava Garina. Amarena jej pozdravila kývnutím hlavy.
Pak začal mluvit Viktor. Takže se na něj podívala a v podvědomí ho kontrolovala. Nechtěla, aby řekl něco, co si chce nechat jen pro sebe.
Jakmile Viktor skončil, vzhlédla znovu na pár, co přišel.
Ani neví, zda-li by se chtěla stát Jezdcem, jaké výhody by to přineslo, kromě toho draka.. ostatně, proč se nezeptat, že? "Takže, když se pro mě ten drak vylíhne, budu jeho jezdkyně. Budu mít žlutého kamaráda?" Zeptá se, není si jistá svým konstatováním, třeba jí ta malá ještěrka nebude mít ráda?
Nervózně se podívá na vejce a pak zpátky na skupinku, skoro se jí zdá, že se všichni dívají. Nepříjemné.

Eölas vyslechl Amareninu odpověď a zatvářil se pohoršeně. "Ať ti to udělal kdokoliv, z toho co říkáš vyplývá, že na to neměl nejmenší právo. Měla bys ho najít a donutit ho, ať tě přemění zase zpět," pronesl odhodlaně. "Nebo to možná dokáže i jiný mág. Mág tě v sergala proměnil, mág by ti měl vrátit tvou lidskou podobu." Drakovi se to zdálo jednoduché jako facka, ale pravděpodobně to bylo tím, že neměl o životě sergalů sebemenší potuchy. Ostatně jako jeho Jezdec, ale ten se raději k problematice zakletých lidí nevyjadřoval. Věděl, že by zabruslil na velmi tenký led a když vyšlo najevo, že je vlastně vůdcem Dračích jezdců, nehodlal ze sebe dělat hlupáka. Navíc si byl moc dobře vědom páru přízračných očí, které celé dění sledovaly z svého úkrytu v soše.
Garin si prohlédl Viktora a na jeho slova přikývl. Ze slov, co se linula jeskyní, pochopil, že tihle dva kdysi bývali lidmi, věděl o nich však stejně málo, jako Eölas. Zatím se však víc nevyptával, teď na to nebyla vhodná doba. Líhlo se přece jedno z vajec, proto tu všichni byli. A jestliže Amarenu do jeskyně zavedla jakási vize, pak bylo nadmíru jasné, pro koho se dráče líhne.
Na sergalčina další slova Eölas nespokojeně zabručel a nesouhlasně potřásl hlavou. "Nejsme pouhá zvířata, pouzí kamarádi," namítl. "Už jen to, že si tě vybralo jedno z těch mála dráčat, co se ukrývají ve skořápkách, je ohromná pocta, ačkoliv to tak třeba nyní nevnímáš." "Ale brzy to tak vnímat začneš," dodal na jeho slova Garin a Smaragdový mudrc spokojeně zabroukal. Ocásek přitom majetnicky ovinul Garinovi kolem nohou. "Drak není jen prachobyčejný přítel. Je to spřízněná duše, někdo, kdo vždycky ví, jak se cítíš, a je ti vždy po boku. Je to někdo, komu se můžeš s čímkoliv svěřit a víš, že tě nikdy nezradí. Je to někdo, kdo by za tebe bojoval do posledního dechu. Je to část tvého já, součást tvého života, kterou nemůžeš opustit nebo smazat," vysvětlil mladík a doufal, že z toho Amarena pochopí, jaký dar každou chvílí dostane. "A to není všechno," navázal volně Eölas. "Drak ti dá magickou moc, nadání. Dá ti sílu. Spojí vás pouto, které nelze zničit. Zruší ho jen smrt." Oba, Garin i Eölas, upřeli na Amarenu pronikavé pohledy. Stáli tam jako jedna osoba, jako by jedna duše byla rozdělena do dvou těl. A to Eölasovi bylo sotva pár dní. Oba však již dobře chápali, jak silné pouto se mezi nimi utvořilo. A byli si jistí, že to brzy pochopí i Amarena.

MH: Pardon, s přibývajícím časem klesá kvalita mých příspěvků xD

"No.. mě se to stalo, když jsem byla ještě malá, takže si nemyslím, že bych toho zlořáda našla. Nicméně na tenhle stav jsem si zvykla, dokonce přináší jisté výhody." Opáčila. Nedalo jí to, musela se otočit a znovu se podívat na Jantarové vejce, už mu to trvá dost dlouho. Mohl by si pospíšit, o tom nepochybuje nikdo z přítomných, tedy, alespoň ona ne.
Poté zase začal mluvit Smaragdový mudrc, Sergalka se tedy ze slušnosti a do jisté míry i z úcty otočila vstříc Eölasovi a začala poslouchat. Brzy pochopila, že její vnímání této situace bylo nadmíru chybné, nelíhne se jí štěně, ale druhá polovina její duše. Vskutku by si toho měla cenit.
Chytne se za loket druhé ruky, začal jí nepříjemně svrbit, asi jí do něj hryže svědomí, nebo něco na bázi tohohle pocitu. Jakmile to skončilo, podívala se na dvojici. "Asi už začínám.." Oznámí. Vážně by měla víc používat hlavu, tohle je vážně nerozumné jednání, co provedla. Navíc to rytí..

Pak se ozval onen předmět jejího zájmu. Amarena se znovu podívala na výklenek s pokladem. Hned se jí na obličeji objevil zářivý úsměv. Tenhle dráček opravdu stál za čekání, je kouzelný! Vyjde k němu pomalounkým krokem, ruce má prozatím podél těla. Nechce ho vylekat. Jakmile je asi metr od něj, natáhne k němu pomalu ruku, aby si na něj sáhla. "Pojď sem.."

"A je to tady," podotknul Eölas, když se skořápka z ničeho nic rozletěla do všech stran a světu se konečně ukázalo nádherné jantarové dráče. Smaragd poznal, že se jedná o samečka. Spokojeně si odfrknul a zhodnotil proporce toho maličkého zkušeným okem. "Vítej na světě, bratříčku," brouknul a po dračím se usmál. "Bude z něj velký drak, o tom není pochyb," pronesl po chvíli k Amareně, modrá kukadla však z dráčete nespouštěl.
"Přijmi naše gratulace, Amareno," řekl po chvíli Garin a věnoval sergalce úsměv. I on si dráče se zájmem prohlížel. "Nyní jsi jedna z nás," dodal a na chvíli umlkl. Nechtěl rušit významnou chvíli, kterou nyní sergalka prožívala. Ale za chvíli, až kouzlo okamžiku odezní, si s ní bude muset promluvit.

Jakmile ucítí palčivou bolest tak sykne, tohle rozhodně nečekala. Odvrátí se od svého draka a chytne se za zápěstí, jasně vidí, jak se jí skrz kůži a srst něco vypaluje. Radši by brala razítko na ruku, než jizvu. "Co je zase tohle? Formalita pro zařazení mezi řád nebo tak nějak?" Zatřese rukou, třeba to spadne. Nepadá, jak by taky mohlo. Drak mezitím seskočí dolů na zem a přikolíbá se k Amarenině noze, začne se k ní lísat jako kočička, dokonce hrbí hřbet. Sergalka se na něj podívá a podrbe ho po hlavičce, dráček vyjde samozřejmě vstříc a začne se dožadovat drbání za jednou ploutvičkou, vyrůstající z hlavy.. Je to ploutev ne..? Sakra. Nová Amarenina přítěž se podívala na Eölase a něco zašvitořila.
Sergalka z toho má ovšem smíšené pocity, tohle je další krk, co musí nakrmit, navíc nic neví o starání se o draky. Na druhou stranu je neskonale šťastná, že si zrovna Jí vybral tenhle jedinečný tvor.
Celé se to na ní promítá. Mrská ocasem sem a tam, dráček si toho samozřejmě všimne a taky začne kroutit svým ocáskem, načež si ho všimne a začne ho chytat. Odlepí se od nohy své jezdkyně a začne v kolečkách honit svůj ocas jako pejsek, za pár minut už ho spokojeně hryže. Jezdkyně se hned otočí na Garina a jeho parťáka. "Je ještě mladý, že? Takže ho takovéhle hry brzy přestanou bavit, viďte..?" složí si dlaně dohromady, pak začne sledovat Viktora. "Zdá se, že.. máme nového člena v.. rodině." jakmile dořekne poslední hlásku, letmo se podívá po všech přítomných, jako kdyby se ptala, zda-li to řekla správně, žádnou rodinu prakticky nemá, jen.. si na to hraje, je to taková malá maškaráda. Ani neví proč to dělá, jsou to jen starosti navíc, které musí vyřešit. Pošetilé jednání, vskutku pošetilé.

Když Eölas postřehl, jak se Amarena zadívala na svou dlaň a jak se jí na dlani začala vypalovat značka dávající najevo, že nyní patří k jejich řádu, natáhl hlavu, aby viděl, jak značka vypadá. V runách se nevyznal, ale mohl jí odpovědět na její otázku. "Tak nějak to vlastně je, ano. Díky téhle značce můžeš kouzlit a značí, které odvětví magie ti nejlépe půjde. Bohužel se v nich s Garinem příliš nevyznáme, víc ti poví Jakkar, až se rozhodne zjevit se ti. Je to duch, který to tu stráží a ví téměř všechno. Býval vůdcem Dračích jezdců," vysvětlil Smaragd ochotně, posadil se a ocásek si ovinul kolem předních nohou, pohled přitom upřel na čerstvě vylíhlé dráče. Když dráček začal honit za vlastním ocasem, Eölas odhalil ostrá zubiska v jakémsi dračím úsměvu.
I Garin dráče pozoroval, očividně se mělo hodně k světu. "Nevím, jak se bude chovat, až povyroste, každý drak je na tom jinak, stejně jako lidi i všichni ostatní tvorové," odvětil s pokrčením ramen. "Ale zřejmě ho to přejde," dodal nakonec a přikývnul. Pochyboval, že by se velký drak honil za svým ocasem. Nějak si to nedokázal představit.
Očima těkl k soše, odkud celou situaci pozoroval Jakkar. Neprozrazoval ho tím, že by na něj promluvil, naopak - otočil se zpět k Amareně. Až se Jakkar bude chtít objevit, objeví se. "Poslyš - byl bych rád, kdybyste tu zůstali alespoň přes noc. Je už pozdě a já vám zítra vysvětlím a povím vše, co jsem se zatím stačil o dracích a Jezdcích dozvědět. Pochopím, když zase utečete, ale na druhou stranu - pokud tu zůstanete, dostane se vám výcviku, zázemí a hlavně vědomostí, které nepochybně budete brzy potřebovat. Krom toho je nebezpečné potloukat se po světě s drakem, král by vás zajal a zotročil ve svých službách. Proto se tím, co se dnes stalo, příliš nechlub," pronesl Garin, upíraje oči na Amarenu. Jestliže se sergalové rozhodli zůstat alespoň na noc, vysvětlil jim jak se nynější situace týkající se Jezdců má a kde momentálně sídlí. A pak už všichni společně vyrazili ke strážní věži. A jestliže se sergalové rozhodli opět jít vlastní cestou, Garin je s pokrčením ramen opustil a vydal se k věži společně s Eölasem.

>> Pryč (Garin už bez příspěvku ^^)

Viktor byl jen celou dobu potichu a poslouchal ostatní. Přesněji - poslouchal ostatní stylem "jedním uchem dovnitř a druhým ven". Sledujíc to ono vejce přemýšlel o tom, jak Amarena řekla, že je její syn. Že by toužila po rodině? To neví. Ale on určitě ano. Chyběla mu totiž jeho matka a otec. Kdyby se Amarena rozhodla být jeho nevlastní matkou, rozhodně by mu to nevadilo. Byl už nějakou tu dobu sám a neměl si s kým ani popovídat nebo si hrát. Tiše si povzdechl a začal věnovat větší pozornost vejci. Najednou to přišlo. Vejce prasklo a objevil se dráček. Byl to zvláštní pocit vidět malého dráčka. Podíval se na Amarenu na které uviděl její šťastný úsměv. "Je nádherný." Usmál se a začal zase sledovat dráče. Když seskočilo dolů z výklenku a přitulilo se k noze své jezdkyně, připadal mu ještě roztomilejší. Jeho následné chování bylo trochu legrační a Viktor se celkem s potížemi bránil smíchu, ale podařilo se mu to. Kdyby se tu teď začal smát, připadal by si hloupě. Když si už dráček chytil svůj ocásek do tlamičky, neubránil se malému zachichotání. Po chvilce co sergalka zase promluvila, otočil hlavu směrem k ní a poslouchal. Poté, co ona promluvila i ke svému "synovi" se zase usmál a směrem k ní odpověděl. "Už to asi tak vypadá mami." Když zase začal mluvit Eölas a potom Garin, začal být zase pozornější. Až když domluvil tak se zase otočil směrem k Amareně: "Asi by bylo lepší kdyby jsme zůstali. Hlavně by jsi se ty měla něco dozvědět." A čekal na její odpověď.

MH: Omlouvám se že jsem nějakou dobu nehrál. Nebylo mi zrovna nejlíp a taky jsem s rodiči jel na den pryč.

Jantarového draka ocásek už přestal bavit, takže se začal zajímat o bratříčka. Prohlédne si ho a nasadí obdobu jeho úsměvu. Pak zatřepe křídly a protáhne si je, jistojistě byla dlouhou dobu složená ve vejci, tak snad bylo jasné, že si do nich chtěl nalít trochu krve, aby mu přestala dřevěnět.
Jezdkyně mezitím zkonzumovala ušima další z početných vysvětlení, ona tedy bude umět kouzlit, famózní. Zmínku o Jakkarovi zaregistruje také, to bude patrně ten hlas, co jí zarazil před rytím do skořápky. nu, jestli jí pomůže, má se na co těšit.
Poté opět promluvil jezdec. Novopečené jezdkyně se zájmem vše poslouchala, ani nechce, aby přestal být její drak hravý. Ono mu dětství uteče a nevrátí se, tak ať si ho užije, ne? Když pohlédneme na fakt, že je tak velký, pravděpodobně bude v dospělosti robustní, nebo tak něco. Pokud mu ovšem přirozený bonus růstového hormonu nevybyde, to by bylo nepříjemné. Jantarový se mezitím zvedl a začal se proplétat své jezdkyni pod nohama, sem a tam, dělal kolečka, osmičky a podobně.
"Hm? ...Pravděpodobně tu zůstanu, pokud se ovšem Viktorovi nestýská.." odpoví a pak se podívá na Viktora v odpověď. Jí záleží samozřejmě i na něm, on je tady dobrovolně.. "Byla by škoda takovou nabídku nepřijmout." dopoví, pak vyjde za Garinem a Eólasem k Věži.

>>Strážní věž